Pštros

nepolapitelný Ivan Vyskočil jako komunistický odbojář skrývající se před buržoazní spravedlností. Závěrečná scéna zpomaleného záběru na umírajícího hrdinu patří k těm nejdramatičtějším okamžikům, jaké se kdy objevily na stříbrném plátně. Posuďte sami: http://www.youtube.com/watch?v=I53H55mXiNQ

Televizní inscenaci dominuje duo uřvaných soudruhů Besser-Vala. Ti mají spadeno na místního kulaka Lužu (Ilja Prachař), který kolem sebe houfuje reakční síly ve snaze nasytit svůj vlastní mamon. Ze začátku má však tento vesnický boháč navrch, protože využívá politické situace roku 68, jež nepřeje poctivým soudruhům. To však již na scénu přicházejí nebezpeční diverzanté, kteří ve snaze probít se přes hranice k nepříteli neváhají vzít jako rukojmí partu nevinných dětí. Vše však ale zhatí naši hrdinové. V dramatické akční scéně s. Vala tasí svůj kalašnikov a nedá diverzantům šanci. Soudruh Besser si pak získá i zbylé reakcionáře na svoji stranu mistrnou replikou: "To vám nevadilo, když vás JZD zbavila těch hypoték a dluhů !!!". Pro milovníky propagandy a bolševického braku je tento zapomenutý snímek požehnáním.

Nelze si nepovšimnout, že ve snímků tradičně září Rudolf Deyl ml., tentokrát však pouze v okrajové roli. Znovu z jeho strany dochází k narušení socialistického úsilí o vybudování lepší, beztřídní společnosti. Tentokráte však jeho obětí není vysokokapacitní velkobagr jako v jeho předchozí roli (DS-70 nevyjíždí), ale fréza soudruha Karhana ml. Žel bohu jeho postava vytlemeného blba v rádiovce je jediným příjemným zpestřením jinak velmi řídkého a překvapivě nevtipného děje. Čekal jsem, že Karhanova parta v sobě bude mít více "kouzla nechtěného". Doporučuji pouze sběratelům bolševického škváru.

[Brakfest 2010 ] Film, který jak se zdá, by nikdy nemohl vzniknout bez rozsáhlého zneužívání návykových látek ze strany jeho tvůrců. Varuji případné další zájemce, kteří by se rozhodli sledovat tento opus ve střízlivém stavu. Jiří Lábus v montérkách jako noční můra mě totiž budil celou dobu ze spaní.

Avantgardní seriál o hovnech. Jedinci s rozvinutou koprofilií si můžou přičíst neomezený počet hvězd.

Přiznám se, že mám o něco raději Buñuelovy typicky surrealistické filmy, zejména pak jeho poslední tři. To neznamená, že Tristana takovým není, některé snové pasáže(zejména ta často opakovaná s hlavou na zvonici) jsou pro tento styl přimo ukázkové. Svým obsahem jde ale spíše o rodinné drama. Stejně jako v režisérových jiných filmech, tak i zde můžeme najít častou kritiku církve a zejména státního zřízení, čímž se Buñuel po svém vypořádává s tehdejší frankistickou diktaturou (Rey např. odpovídá na otázku, proč pomohl utéci pronásledovanému zlodějovi :"Protože policie reprezentuje moc"). Jednoduchý příběh je postaven hlavně na téměř bezchybném výkonu Catherine Deneuve, svoje si tradičně odvádí i Fernando Rey (opět v jedné ze svých mnoha rolí stárnoucího elegána). Podle mého názoru (z toho co jsem zatím viděl) Tristana nepatří k těm úplně nejlepším Buñuelovým snímkům, díky své srozumitelnosti ale určitě patří k těm nejpřístupnějším. 80%

K tomuto filmu přidám jen krátký postřeh. Ne každý si asi všimne jedné podle mého názoru zajímavé scény, tak na ni teď předem upozorňuji. V ní můžeme sledovat hlavního hrdinu, jak znechuceně vychází z kina a míří k pokladně. Se slovy "To byla ale hrozná sračka" se dožaduje vrácení peněz. V pozadí si můžete všimnout plakátu zvoucího na film L'Argent (Peníze), takže si lehce domyslíte, cože to vlastně viděl. Jedná se zřejmě o zlý vtípek, který Kaurismäki adresoval svému kolegovi Robertu Bressonovi, každopádně mě to docela pobavilo.

S tímto filmem Kar-Wai Wonga mám tak trochu problém. Jeho emocionalita mě úplně míjí, a to i přesto, že jeho základní myšlenka je mi docela blízká a její smysl chápu. Existenciálně laděný příběh tří osob, které se před svoji vlastní samotou snaží utéci na druhý konec světa, aby zjistili, že zde se cítí paradoxně ještě více opuštění, má hlavně v dnešní době hodně co říci. Ústřední linie sleduje mladý homosexuální pár, který v konfrontaci s cizím prostředím prožívá partnerskou krizi. Zde se ale film bohužel na dlouhou dobu vyčerpává. Neustálý kolotoč hádek, rozchodů, nových a nových smíření zakrátko omrzí a nechává diváka netečného, místo aby jej vtáhl do (zde téměř absentujícího) děje. Na to, že děj samotný není důležitý, na to jsem si u Wongových filmů už koneckonců zvykl, ale tady se film za celou dobu téměř nehne z místa. Co však musím pochválit je skvělá kamera, zejména nápadité používání barev, které dobře vystihuje aktuální nálady hlavních postav, stejně tak jako znovu výtečná hudba. Víceméně se nebráním tomu dát filmu ještě jednu šanci. Pro teď je to 60%.

Rozhodně zajímavý nápad na experiment, který však docení spíše filmový teoretik než běžný divák, za něhož se sám považuji. Co se nedá Kimovi upřít, je fakt, že film točený na "jednu dobrou" dokáže v rámci možností udržet tak, aby dával nějaký smysl. Samozřejmě v některých fázích to celé působí amatérsky a velmi utahaně (výhrady bych měl i ke zvuku), ale to je vzhledem k způsobu snímání a omezenému času docela logické. Civilní kamera a místy i atmosféra mi ze všeho nejvíce připomínala "dogma" styl dánských režisérů, některé rafinované způsoby smrti (zahradní nůžky, pytel s hady) pak svou drsností režisérovu ranou tvorbu. Ačkoliv mám Kimovy filmy jinak velmi rád, tentokráte jsem se dost výrazně nudil, a to i přes poměrně krátkou celkovou stopáž. Výsledný verdikt tak z mé strany nemůže být příznivější. 55%

Je na první pohled jasné, že Fassbinderovy filmy nikdy nebudou lámat divácké rekordy. V tomto případě se však jedná o docela přístupný film, který nám nabízí pohled do života čtyřprocentní menšiny. Při podrobnějším pohledu i zde najdeme všechny základní atributy režisérova stylu. Je to především výrazné soustředění se na osobní prožitky jeho hrdinů, (včetně zavěrečného fatálního vyustění) a také zcela otevřené zobrazování nahoty. Ačkoliv v jeho jiných snímcích, které jsem měl možnost vidět se Fassbinder často pohybuje až na hranici porna, zde se dá vzhledem k tématu mluvit o štěstí, že to režisér nijak výrazně nepřehání. Každopádně vám film řekne o způsobu života této menšiny nesrovnatelně více, než desítky profesionálních homo-aktivistů, kteří s hysterií sobě vlastní dlouhodobě (a úspěšně) masírují naše veřejné mínění. 80%