Parcela 60, katastr Lukovice

Tohle byla velmi povedená taškařice ! Na rok 1983 obzvláště. V téhle době se v Sokolovského filmech řešily spíše problémy s plánem, rozkrádáním socialistického majetku či aktuální starosti aparátčíků na všech těch MNV a krajích. Zápletkou o narušitelích státní hranice by se film řadil k filmům z padesátých let, zde je však okořeněn ,,kontrarevolucí'' a demokratizační vlnou léta roku 1968, kdy kovaným soudruhům ve vedoucích funkcích začalo být najednou ouvej. Leckdo si totiž začal vybavovat jaké že to měl jeho děd či táta majetky, komu koho zavřeli a začal to soudruhům tvrdě připomínat. Nikoho ovšem nenapadlo, že jejich nádechu počínající ,,svobody'' (socialismus s lidskou tváří, pod vedením KSČ byla jen mírnější forma totality) učiní přítrž pásy tanků bratrských armád a že fackovaní soudruzi své posty obhájí. Běda bylo pak všem těm Prachařům, kteří demokratizační proces přecenili... Tohle nebylo ani nechtěně vtipné, tohle byla čistá esence propagandy. Zajímalo by mne kolik diváků to v tom roce 1983 sledovalo s napětím :-) ! Je velkou škodou, že herci jako Prachař, Vala a v tomto případě i Besser se museli účastnit těchto komunistickcých pekelností. Museli, nebo chtěli? Vala a Prachař to jsou herecké stálice Sokolovského tvorby... Dávám tedy za jeden podpis na arch papíru pro odvolání starosty MNV Lukovice. * (11.08.2019)

Nemá se tu hodnotit situace a politika tehdejší doby /myslím doby filmování i doby děje/. Herci se snažili a zahráli to dobře. Za to jim čest. Děj grády měl, takže nevím proč odpad. Já se u snímku celkem bavil, nepřejížděl a občas se i zasmál, hlavně těm komunistickým blábolům. A proto hodnotím výše. I za to podivné nářečí. 20111106 7223/7414 (25.02.2014)

Československý televizní film z produkce brněnského studia odehrávající se v červnu 1968 v jedné jihomoravské obci na Znojemsku. Na jedné parcele je nalezena zásobárna vody, jež by se dala využít pro vybudování vodovodu pro celou vesnici, avšak chamtivý a sobecký venkovan a člen místního národního výboru Luža v podání I. Prachaře chce onu parcelu získat pro sebe a postavit tam vinohrad. Starosta obce a učitel Šimon (V. Besser) a major Potočný, vedoucí představitel pohraniční stráže, ztvárněný J. Valou se snaží přesvědčit ostatní členy výboru, že stavba vodovodu je pro obecní dobro, zatímco Lužův vinohrad je dobrý pouze pro něj. Ve snímku je jasně patrné rozdělení společnosti v předvečer sovětské okupace, avšak toto rozdělení je bohužel tendenčně politicky převráceno. Socialismus s lidskou tváří a svobodnější společnost je zde hanebně zaměněna se snahami jednotlivců o rychlé zbohatnutí a odmítání autorit. Komunističtí představitelé Vala s Besserem jsou zobrazeni jako osamocení lidé, kterým je naznačováno, že jejich doba vládnutí je pryč. Cítím silnou paralelu s taktéž politicky upraveným dílem Štvanice z cyklu kriminálek o majoru Zemanovi, kde je také očerňováno a lživě zobrazeno Pražské jaro a odtud vznikal prostor pro obhajobu srpnové okupace vojsky Varšavské smlouvy, což se mi jeví jako odporné. Pokud odhlédneme od překroucené politicko-společenské situace, což jsem v takové míře u autora díla E. Sokolovského nečekal, snímek mě bavilo sledovat, což mělo zajisté příčiny ve vyzrálém herectví pana Prachaře a Valy (o způsobu uměleckého projevu pana Bessera mám dlouhodobě pochybnosti). Jisté okořenění nabízí závěrečný neúspěšný pokus dvojice diverzantů (Z. Mucha a P. Zatloukal) o přechod hranic. Právě dopadení diverzantů vyřešilo i situaci ve vesnici, kdy se většina obyvatel opět uchýlila pod ochranu pohraniční stráže a komunistické strany a pan Luža zůstal se svým ambiciózním projektem osamocen. Pozitivně na mě zapůsobilo obsazení mladých brněnských herců do rolí synů venkovských pantátů (Z. Junák, A. Jarý, M. Maděrič). V malých rolích pohraničníků se ukázali začínající M. Vladyka a M. Havelka. V roli místního pomocníka pohraničníků, vlivem rozhádané situace v Lukovicích dočasně váhajícím, na kterou stranu se přidat, mě zaujal svým výrazným projevem O. Slavík. Navzdory pokroucenému vidění společnosti vnímám tento snímek jako průměrný, neboť ideologicky napsaný příběh P. Čírtkem zachránili zkušení herci vhodně doplnění o jejich začínající kolegy. (15.01.2023)

Pokud by se děj tohoto politického, propagandistického dramatu netýkal naší historie, pak věřím, že by se na něj naprosto každý recenzent koukal z jiného úhlu a to i za předpokladu, že tuto dobu nezažil ani náznakem. Takto nelze téměř v žádné v recenzi nalézt objektivitu a nestrannost. A proto i já vzhledem ke své zaujatosti nemůžu objektivně posoudit ani minutu záběru. Tohle je totiž na rozdíl od mnou již hodnocených a politicky podobných filmů opravdu silné kafe...... (21.09.2022)

"Jestli ti ešte nedošlo, že právě v tuhle chvíli jde o to, kdo tady bude pánem, tak to jsi politický analfabet." Leto 1968 v juhomoravskej pohraničnej vieske, pre niekoho dusné, pre iných zavial síce slabý, ale slobodný vánok. "Kdo koho má plný zuby? Koho nás? Přihlašte se!" Kulaci a ich potomstvo s Prachařom na čele majú nemiestne reči, ani strana nedrží jednotnú líniu, po vinohradoch sa potĺkajú ozbrojení diverzanti s nekalými úmyslami a kovaní súdruzi sú pod enormným tlakom. "Tů červenú knížku ti nemám za zlé, kdyby sa to obrátilo, byla by dobrá, ale budeš s nama držet basu." Zatiaľ čo vodovoduchtivý predseda MNV/učiteľ obecnej školy Besser mierne prešľapuje na mieste, zapína a vypína obecný rozhlas, nervózne sa dopuje nikotínom aj alkoholom, veliteľovi pohraničníkov Valovi  ("Já přece vím, že jseš dobrej chlap, jenom bys neměl tak řvát na lidi.") je všetko jasné aj bez pomocnej stráže. "Mě se kulacký parchanti chodit učit střílet na hranici nebudou!" Trochu politiky, trochu drámy, trochu streľby, trochu krvi, ale dedinská kríza je nakoniec zažehnaná aj bez asistencie spriatelených varšavskozmluvných tankov. "Dybys mě chtěl lištit, dávno bys to udělal." Riadna agitka aké mám rád, s vynikajúcimi hereckými výkonmi. "Kdo chce, može sa škrknút, tužka je tady."   (07.04.2023)