Recenze (51)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/051/51237_831d27.jpg)
Volná noha (1989)
Tak tady se ten muzikantský život podařilo skvěle vystihnout - Matula udělal neskutečně skvělou tečku za svojí režijní filmografií. Marián Zednikovič v roli "svobodného" člověka, pro něhož je autenticita jeho hudby (vlastně smysl jeho života) naprosto zásadní. Jasně, pro okolí (příbuzné a dokonce i spoluhráče) až přílišný svéráz, šílenec, velké dítě. Ale bez takových lidí by nebylo té pravé "svobodné" muziky... A hlavně se u Volné nohy pobaví i ti, jimž je jazz či jakýkoli jiný nestředněproudý žánr cizí. Naprosto skvostné hlášky a situace a všudypřítomné nakažlivé zapálení pro věc hlavního hrdiny. Zasloužených 4,5*
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/458/458072_39d2d5.jpg)
Titus (1999)
Ani se nedivím, že ne každému se tenhle snímek zamlouvá. Už v době vzniku předlohy byl autor tvrdě kritizován za "nechutnost" celého díla. Ostatně, v tomle snímku, zasazeném do neidentifikovatelného času a prostoru, se dočkáme víceméně všech drastických způsobů pomsty a obětování uvedených v předloze. Větve místo odťatých rukou, znásilnění, pokrm z nejbližších... Hranice mezi dobrem zlem ve své největší obludnosti. Hodně silný film, ale ten, kdo si jej našel podle označení na CSFD jakožto válečného filmu, nebude zřejmě nadšený...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/026/168026110_17b9nv.jpg)
La residencia (1969)
Opravdu mistrovský kousek. Od úvodní sekvence s přijíždějícím kočárem do internátního zařízení kdesi na samotě v lesích bylo zřejmé, že tohle bude snímek především o atmosféře. A přiznám se, že jsem byl překvapen, protože režisér nenechal vše jen na samotném kouzlu prostředí a mizejících dívek, ale dokázal využít mnohem víc - nekompromisní a nezvykle přísná, a dle svého přesvědčení spravedlivá, ředitelka, skupina pomocnic z řad spolužákyň v rolích samozvaných trýznitelek, personál již od pohledu značně podivný, dospívající "romantický voyeur" syn ředitelky... Skvělá hudební složka se spoustou ruchů, nočních neidentifikovatelných zvuků a šumů. A i když předvídatelná, tak mistrně vystavěná pointa. Tleskám.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/031/31283_93dc76.jpg)
Paul McCartney (1999) (koncert)
Rock&roll hraný pro radost. Příjemné vidět, jak se PMC po letech vrací na "místo činu" a s přáteli probouzí ducha repertoáru svých začátků. A vše je naprosto padnoucí - krátké, úderné písně, žádné zbytečné proslovy či sóla a především obrovská chuť a radost.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/041/41740_e0848f.jpg)
Pink Floyd London '66-'67 (1967) (koncert)
Druhá polovina 60-tých let, happeningy, psychedelie křížená s tribálními rytmi, popart a nekonečné tripy... Syd Barrett ve stádiu zažehnutí a Pink Floyd v nejdivočejší a nejvzrušující podobě.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/259/159259384_e7f5af.jpg)
Dillinger (1991) (TV film)
Snad až příliš "umírněná" gangsterka mapující zločineckou dráhu Johna Dillingera. TV produkce v tomto případě znamená i určité procento romantiky, které je naštěstí vyrovnáváno i občasným humorem a především dobře ztvárněnými akčními scénami - jednotlivá přepadení, policejní zátahy. Za shlédnutí snímek jistě stojí, ale nic zásadního nečekejte. A ještě jedna věc - Patricia Arquette, Sherylin Fenn a Mark Harmon jsou do retro atmosféry naprosto dokonale padnoucí.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/035/35297_1f05a0.jpg)
Big Time (1988)
Nejprogresivnější a vlastně nejdivočejší období Toma W. Původní beatnicko-folk-jazzové období barového vypravěče se přehouplo v neidentifikovatelné panoptikum, kterým nás podivínský glosátor provází s humorem a sarkasmem. Stylizovaná ztvárnění jednotlivých perel z období alb po sňatku s Tomovou velkou múzou a spoluautorkou Kathleen Brennan. Z písní je stále více cítit láska pro kabaret, ty nejroztodivnější postavičky a jejich osudy a vliv tvorby Captaina Beefhearta. To vše smíšeno s již zmíněnou předešlou etapou alkoholově-vtipného floutka notně "nad věcí". A především jsou zde jeho muzikantské pilíře tohoto období - Mark Ribot, Greg Cohen atd. Naprosto zásadní.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/057/167057898_43d132.jpg)
Oblečen na zabíjení (1980)
Snímek se slušně gradovaným napětím. Spíše než zmiňovaného Hitchcocka mi film jednotlivými detaily více připomínal italské giallo - náhodný svědek shodou okolností v odlesku na okamžik uvidí vraha, stylizace lokací (kromě výtahu byla pro mne úplně úžasná scéna bloudění v galerii), gore scény, sledování vraha v podobě temné postavy a velký důraz na barevnou stylizaci scén a erotické napětí. A závěrečných několik minut je naprosto skvělých.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/948/164948483_0cc5f0.jpg)
Neil Young: Heart of Gold (2006) (koncert)
Označení tohoto snímku za dokumentární, není opravdu to správné. Snad pouze v případě, že by člověk bral tento jinak čistě koncertní film, jako "dokument" o duši jednoho písničkáře skrze jeho písně - vyjádření, pocity. Ale to by byl snad každý koncertní snímek. Ne, opravdu se nejedná o dokument, ale o záznamy z vystoupení Neila Younga v čistě folk-rockovém hávu, tedy bez jeho vazbícího gibsona s rozlámanými tóny a epileptickými sóly... Jestliže máte rádi jeho alba Harvest, Harvest Moon, Silver & Gold či v době vzniku záznamu aktuální album Prairie Wind, bude pro Vás tenhle koncertní průřez 40-ti letou písňovou tvorbou kanadského písničkáře tím nejvhodnějším vizuálním doplňkem.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/535/162535807_237f82.png)
Torzo (1973)
Tentokrát Martino staví do popředí samotný strach oběti. Oproti ostatním jeho filmům řazeným do žánru giallo, je v tomto takřka zcela vypuštěna mysterióznost. I přesto, že se neobjeví několikanásobná pointa a ani samotná možnost vypátrání vraha odkrýváním řady indícií, byla atmosféra skvělá díky kameře a zvoleným lokacím - první noční akce pod nosnými silničními sloupy, mlžný bažinný březový háj, propletené městské uličky a zákoutí, stará opuštěná vila na skalách nad městečkem. A pak samozřejmě závěrečná půlhodina strachu z prozrazení... A nádherná Suzy Kendall... Po druhém shlédnutím musím jít s hodnocením ze 4,5* na 5.