Parisée

Nejsilnější momenty dokumentu jsou pro mě ty, ve kterých spolu komunikují Saar a rodina. To jsou emoční granáty.

Španělé se s tím nepárají. Žádné cavyky, žádné umělé natahování. Bez okolků to rozjedou hned na začátku. To je plus. Nadšení po první polovině trochu opadlo, když jsem si uvědomil, že tohle všechno už jsem někde viděl, takže konecbyl předvídatelný ale stejně, moc příjemná podívaná!

Vše, co jste chtěli v Narutovi vidět, ale báli jste se o tom říct.

Až na strhující závěr dosti nevyrovnané a vlastně i nudné.

Mlčeti zlato. A tady se rozhodně slovy neplýtvá. S klasickými dialogy, byť podkreslenými jímavou hudbou, by tolik nevyzněla melancholie a poetika filmu, ale za vůbec nejsilnější považuji samotný závěr.

Moc se mi líbí práce s kamerou - místo zběsilých střihů vás čeká hromada efektních průletů. Je znát záměr uvést snímek ve 3D, ale až na solidní animaci a pár trefných vtipů je to samá šeď.

Tohle téma je čímdál aktuálnější a Spurlock to ve svém dokumentu zdůrazňuje tak vehementně, že jsem si ihned po jeho shlédnutí udělal ovocný salát. Nicméně celovečerní stopáž je příliš a film tak postupně ztrácí dech stejně, jako jeho hlavní aktér.

Líbí se mi, že film netlačí na pilu a nezabředává do patosu, jak je to u snímků podobného ražení téměř pravidlem, i když nevím proč. Život nikdy nekončí dokazuje že takové téma lze pojmout i jemněji, s dávkou romantiky a s tím, že vysvobození z osobních pout nemusí mít nutně podobu tragického konce. Nicméně si připadám trochu neukojený. Dějové linky, které "gradují" v posledních patnácti minutách by si zasloužily více pozornosti, aby se mohly patřičně rozvinout a dovyprávět. Je mi líto, že se tak nestalo. Za půlhodinu stopáže navíc by režisérovi nikdo hlavu neutrhl a příběh by přitom nabyl celistvosti a byl by konzistentnější. Tahle to vypadá, jakoby to chtěl mít režisér co nejdříve za sebou Po řemeslné stránce je tedy závěr jednoznačně nejslabší - kdyby se mu věnovalo tolik pozornosti, jako zbytku filmu, vypadalo by mé hodnocení docela jinak.

Už dlouho jsem nenarazil na film, který by mě dokázal tak vtáhnout a který bych tak prožíval. Ve vypjatých momentech mi srdce bušilo jako závodnímu koni a na závěr, chtě nechtě, i slza ukápla. Tenhle film není jen o bojí v ringu, ale i o tom vnitřním, který musí svádět hlavní postavy sami se sebou. Obě složky jsou ve filmu vyvážené a tak provázané, že jedna bez druhé nemůže existovat. Díky tvůrcům za konečně zase pořádný filmový zážitek!

Nejsem velkým fanouškem filmů, kde se všem tak okázale plní jejich sny, ale tady jsem nemohl jinak, než tiše povzbuzovat "Tak už ji/ho konečně polib!" a potěšeně jsem sledoval, že se tak opravdu děje. Je příjemné si odpočinout u něčeho takového, jako jsem šťastné konce. Tenhle destilát stereotypů všech romantických filmů navíc nabídne plejádu hereckých hvězd i slušnou dávku inteligentního vtipu. No, a nakonec možná i slza ukápla.