numi

Jednoduchý a ujetý humor, který někdy funguje a někdy ne. Nečekejte žádné složité schémata. Vše je vám chrstnuto přímo na talíř v pobobě "Amarounů" a ač to nevypadá příliš chutně, nevoní zrovna dvakrát svěže, tak to zasytí a o to přece jde především, ne? Zkrátka a dobře záleží na tom, co od filmu očekáváte. To, co za louží táhne puberťáky na Prcičky, tak tady pod horou Říp funguje taky. Snowboarďáci jsou určeni pro jistou cílovou skupinu diváků. Pro ostatní to ale holt asi bude celkem nuda. PS: Soundtrack je samozřejmě bomba. [leden 2006]

Russell Crowe je extra třída, to se dávno ví. V jeho pojetí postav se přesto začíná projevat mírná repetice mimiky a chování. James J. Braddock mi totiž v některých chvílích hodně připomínal doktora Nashe z Čisté duše. Přesto se však zaslouženě stává velkým adeptem na Oscara a vůbec bych se nedivil, kdyby ho také získal. Konkurence ale bude velká. To samé by se dalo říct i o režii Rona Howarda, která je také precizní, ale i on se začíná už opakovat a neškodila by změna žánru, aby dokázal, že umí lovit i v jiných vodách. Těžká váha je emocionálně nabitý film, který má skvělý tah na divákovu branku a drží si jeho pozornost po celou svou víc než dvou hodinovou stopáž. Více než boxérské souboje nadchnou záběry meziválečného New Yorku a dokonalé vyobrazení hospodářské krize na maličkostech, které však jsou emocionální atomovkou (hromadná oslava narozenin, hromadný pohřeb...). Souboje jsou často zachyceny z velké dálky a chybí jim dynamika. Boxérským filmem číslo jedna tak zůstává i nadále první Rocky. PS: Trošku zklame ta proměna filmu ze seriózního pravdivého příběhu na pohádku o chudém Honzovi. On totiž Max Baer nebyl vůbec takový nadutec, jak ho film ukazuje, ale naopak velmi férový a sympatický boxer. Dostal se dokonce na americké poštovní známky. Smrt v ringu přesto skutečná byla, ale i ta jen na půl. Jeden boxer po knokautu od Baera skutečně zemřel a Baer po této nehodě trpěl léta nočními můrami a chtěl skoncovat s boxem. Dokonce i v bonusech na DVD si můžete například prohlédnout původní záběry zápasu s Braddockem ze třicátých let a Max Baer měl z Braddockova vítězství snad větší radost než on sám. A oni mu ve filmu ještě odpárali židovskou hvězdu z trenýrek. No, dovedete si představit závěrečný duel se sympatickým židem? No, tak to trošku přibarvíme, že... Chudák Baer, ten se musí v hrobě obracet. Tři a půl hvězdičky a za toho Baera zaokrouhleno dolů. [leden 2006]

Problém je, že člověk neví, jestli jde o vážně míněné drama a nebo o absurdní komedii. Pokud film totiž má stát na jakémsi pomezí mezi těmito žánry, pak se jedná o prachprostou ubohost. Na drama příliš absurdní a na komedii až příliš moralizující a přemýšlivé. Herci šokující - vážně jsem něco takového nečekal. Hlavně James Van Der Beek nám nějak "oddósnovatěl", ale i přesto se nezapře a sem tam hodí nějaký ten "roztomilý" ksichtík pro puberťačky. Jinak je sakra výrazný typ a kdyby se dostal pod takovku dobrého režiséra, tak by vážně mohl i něco dokázat. Samozřejmě oceňuju zajímavé pokusy o neotřelost v podobě zpáteček, zasavovaček, spojvaných záběrů a podobně, ale když se to dalo do kupy, tak to tak trochu vypadá jako v pokusné laboratoři. Chaos. Přesto je ten rámcový mejdan dosti povedená část filmu. Nejlepší je ovšem "návštěva Londýna". Za tu smekám. Jinak jde o přehnaně vypjatý, místy chaotický a přespříliš dlouhý film. [leden 2006]

Walter Salles to v rozhovoru na DVD řekl asi nejlépe. Padesát procent filmu jsou herci, padesát procent filmu je scénář, padesát procent filmu je kamera, padesát procent filmu je střih, padesát procent filmu je hudba... A když něco z toho nefunguje, tak nefunguje polovina filmu. Velká myšlenka, kterou se mu bohužel také podařilo naplnit. Takhle nějak to dopadne, když si na slovo vzatí profící sednou a snaží se vymačkat něco z nefungujícího a chaotického scénáře. Tentokrát se Yglesias při psaní scénáře moc nevytáhl. Jediná pasáž filmu, která snese nejvyšší měřítka je ta, kdy pan Murray a Dahliin právník vstupují do jejího bytu. Tam se na plac dostane největší množství postav a divák má možnost vidět, že právě herci jsou jedinou na stoprocent fungující stránkou filmu. Jennifer Connelly má fantastickou mimiku a John C. Reilly je prostě dokonalý. Jinak by filmu asi nejvíce bodlo odškatulkování z přihrádky horory a přetočení závěrečné půlhodinky. Pak by se snímek mohl hrdě plavit ve vodách psychologických filmů. [leden 2006]

Právě na Smrtihlavovi se bratři Wachowští učili, jak správně zachytit ponurou atmosféru ve své trilogii Matrix. Myšlenku z něj také proměnili v hlavní myšlenku celé své trilogie a spousta myšlenek (např. "přelaďování") a scén vám bude při sledování obou filmů připadat hodně podobných (např. závěrečný souboj ve vzduchu). Máme tady "týpka", který je jiný než ostatní a dokáže věci, které jiní nedokáží. A hlavně ví, že něco není v pořádku. Chybí jen běžící kód, efektní souboje a ještě efektnější zpomalovačky. Nebýt tohoto snímku, tak Matrix vůbec nevznikl. A nebýt několika logických nedostatků ve scénáři, tak by Matrix svého předchůdce ani nepřerostl. PS: Musím ještě pochválit výborného Kiefera Sutherland a medový hlas Jennifer Connelly. [leden 2006]

Předně nutno podotknout, že je to pohádka. Ale pozor, nikoli pohádka pro dospělé, takže srovnání s Barbarem Connanem či Temným krystalem (jak je poukazováno v některých komentářích) je trochu přehnané. Jinak je to standard, který nikoho neurazí a naopak nadchne geniálními postavičkami, do kterých stoprocentně musel mluvit i Terry Jones, protože mi nikdo nevymluví, že ty ruky před hladomornou nebyly jeho nápad. Terry Jones se v každém případě postaral o scénář, do kterého také vtiskl svůj rukopis, takže jsem se opravdu několikrát i hodně dobře zasmál u lehce "montypajtnovských" gagů. Potěší samozřejmě roztomilá Jennifer Connelly a melodické "poprockové" melodie Davida Bowieho s dokonale infantilními texty, takže je to stravitelná zábava i pro starší diváky. Časem sice zestárla, ale masky, humor a melodie jsou nesmrtelné. [leden 2006]

Naprosto nesmyslný "rámcový příběh" s policejní nahrávkou mě fakt dostal. Proč byl do filmu vůbec bylo zařazen? Krom nelogičnosti samotné situace to akorát kazí závěr, který je na filmu možná nejlepší. Skvělý timing akčních scén, výborná hudba a napětí, že by se dalo krájet motorovou pilou... ;o) Krom té závěrečné honičky je ale ticho po pěšině. Žádné lekačky nečekejte. Sem tam někdo udělá baf, ale jinak budete jen zhnuseni a nic víc. Ale koukat se na to určitě dá. Jen jsou tady daleko "hnusnějších" filmy (např. Sedm), daleko strašidelnější filmy (např. Kruh) a všechny jsou o třídu kvalitnější a zajímavější. Jen Jessica Biel je krásnější Brada Pitta. Ale to už je jiný příběh... ;o) [leden 2006]

Při prvním shlédnutí jsem byl na rozpacích, zda dát hvězdičky tři nebo čtyři. Nyní, po třetím shlédnutí, se musím přiklonit ke hvězdičkám dvěma. Aaron Eckhart je pěst na oko, Ben Kingsley výborný, ale ve filmu díky tomu až příliš razící a Carrie-Anne Moss je tím pádem asi ze všech nejlepší. Scénář? Nudný! Jde o jakýsi pokus vytvořit hybrid mezi dvěma thrillerovými giganty. Mezi Sedm a Minority Report. Tento hybrid však úplně zapomněl na děj. Koukáte, kdy se konečně začne pořádně vyšetřovat a najednou vám agent Mackelway do kamery říká, že už je zoufalý z toho, že na nic nemůže přijít. Pečení holubi do pusy nelítají, kamaráde. Navštívit jeden blázinec, jeden sklep a jedno místo činu a chtít chytit potencionálního vraha v té době pěti obětí? Ehm... Bonusovou hvězdičku dávám za první pointu (ono otevření jisté truhly po hodině filmu), která mě fakticky dostala a sama o sobě by vystačila na hodně dobrý thriller. Zbytek už je ale zase nuda a na závěr se toho nakupí tolik, že nestíháte a pak je najednou konec. Příliš zbrklé a nedotažené. [leden 2006]

Citově plytký a morálně jednoduchý film, který rozděluje jednotlivé postavy do dvou skupin. Tenhle je špatný a tenhle je zase dobrý. Nic mezi tím. Tedy ano, uprostřed je právě hlavní postava, čerstvý seržant Enders, a celý film je o tom, na kterou stranu nakonec bude patřit on. Námět je zajímavý a možná by nebylo vůbec špatné se zaměřit pouze na vzájemný vztah jednotlivých (v tomto snímku dvou) Navajů a jejich "kovbojů". Ale to rozhodně ne v tomto snímku. Tady jsou totiž zajímavé jen ty akční části. V tom je John Woo prostě profík. A Nicolas Cage mě v těch nebojových scénách nepřesvědčil. Jako polda, respektive terorista, v Tváří v tvář (také pod taktovkou Johna Woo) byl výborný, ale jako rozpolcený voják ani náhodou. Akční scény jsou však zajímavě natočené, neopakují se a mají slušný rytmus. I když jsou kolikrát až příliš nadsazené. [leden 2006]

Snímek sám o sobě není špatně natočený, Bruce Willis ve své roli sedí naprosto dokonale a Monica Bellucci tentokrát jen nepózuje před kamerou s obrovským výstřihem (viz. trilogie Matrix), ale opravdu hraje a dokazuje, že to taky umí. Kámen úrazu je někde jinde. V logice, v motivaci a chování postav. Všechno běží a všichni reagují tak, aby se něco zajímavého stalo. Uvažování doktorky je neuvěřitelně naivní a vždy přivede skupinu do nějaké šlamastiky, při odchodu je ji do náruče z ničeho nic strčeno dítě, které se za chvíli stane ústřední postavou v ději, z ničeho nic z řady vystoupí mladík, kterého si celý film kamera ani nevšimne (a přitom se skupinou celou dobu byl) a obrátí celý děj úplně naruby, návštěva přepadené osady po cestě, která je jen pro efekt a podobně... Co se zmíněného mladíka týká, tak ještě vážně nechápu, proč ho nestčili do vrtulníku, ale táhli ho sebou přes celou džungli. Ach jo. Jinak to ale v žádném případě není nuda a závěrečná "bitva" je naprosto ohromujícím závěrem. Škoda, že byla zkažena závěrečným patosem. [leden 2006]