Marthos

Tato láska ze mě učinila to, čím jsi Ty, jsme si teď rovni. Já Ti ji více nabízeti nebudu, ale já si ji také zakázati nedám. Že někdy méně je více, platí v případě této televizní inscenace dvojnásob, tím spíš, že se vlastně jedná o "pouhou" milostnou korespondenci. Jiří Bělka záměrně podtrhl intimní atmosféru zjitřených dopisů tím, že dekoraci ponechal v její minimalistické strohosti a do popředí vložil postavy a jejich hlasy. Nenaplněný vztah začínajícího básníka a vdané spisovatelky, násilně přervaný dobovými konvencemi, lze bezpochyby vnímat jako určitou uměleckou reminiscenci, plnou hlubokého citu. Velkého, silného, bolestného.

Lehce absurdní road-movie, snesitelná jen zásluhou vynikajícího Martina Růžka a začínajícího, tehdy čtyřiadvacetiletého Petra Štěpánka. Netřeba sledovat opakovaně.

Dialog soudružky z regresního oddělení OÚNZ (Bublíková) a bodrého dělníka-kesonáře (schematický Větrovec) o jednom (ne)správném políčku a touze po spravedlnosti... V případě Oldřicha Daňka se patrně jednalo o povinnou úlitbu mocným, kterým brilantní dramatik ležel v žaludku pro své předchozí televizní hry plné slovních hříček a aktuálních trefných narážek na soudobou politickou situaci.

Dobová veteš se sympatickými hereckými výkony.

Lidskost nade vše. Herecký koncert Jaroslava Marvana a Vlastimila Brodského v dojemném epilogu legendárních Hříšňáků.

Původní televizní hra Heleny Benešové nabídla především vděčnou hereckou příležitost dvěma vynikajícím herečkám – začínající Martě Vančurové a Mileně Dvorské, která jednoduchými, ale přesnými tahy načrtla realistický portrét nervově labilní ženy, pohroužené do hrozivých stínů svých obav a vnitřních konfliktů.

Povídky amerického humoristy O'Henryho vynikají vtipem i překvapivou pointou a mnohé z nich se dodnes těší čtenářské oblibě. Před televizní kamerou se z nich zásluhou Evžena Sokolovského ovšem staly neživotné, nudné historky, sehrané veskrze průměrnými herci. Jedinou výjimkou je Šifra pana Collowaye, kterou lze vzít na milost díky (opět skvělému) Čestmíru Řandovi a Františku Filipovskému.

Zatímco vy, panenko, někde támhle nahoře u půdy v začouzené komoře plichtíte ty svoje fujtajbl mizerné polévky! Čestmír Řanda coby šéfdirigent francouzské kuchyně, monsieur Vatel, je výtečný. Škoda jen, že jej překrývá afektovaný Dvořák, který tady předvádí jednu ze svých nejtrapnějších exhibicí. Být po ruce lepší režisér, mohl to být vskutku parádní kousek.

Jiří Sovák a Miroslav Horníček, přátelé, kolegové a partneři, kteří si rozuměli v soukromí i před televizní kamerou. Styl jejich humoru nemá šanci zestárnout, jak ostatně potvrzuje i tato malá televizní komedie, ozdobená kromě jiného také nezaměnitelným sex-appelem Marie Drahokoupilové.

Tři špičkoví herci a Kraus v dokonalé grotesce o destrukci zásad moderní pedagogiky.