Alexis

a to nebýt přítomnosti Catherine Keener, šel bych s hodnocením ještě níže...

Při sledování druhého pokračování osudů profesora Xaviera a jeho mutantské squadry je patrné, že první díl byl pro Briana Singera jen rozcvička, osahání si tématu, filmových triků a stomiliónového rozpočtu. Jednička ve všech směrech zaostává, přesto má dvojka k dokonalosti daleko. Uniká mi v čem spočívá ona údajná psychologická hloubka filmu - X-meni nemají tak hloupé dialogy jako Spiderman, ani tak ploché charaktery jako zbytek současných mainstreamových adaptací známých comicsů, nastolené vztahové problémy jsou ale značně obehrané a jejich řešení v důsledku nedostatku času a v rámci potřebné srozumitelnosti prostinké. Od začátku je patrné, jakým směrem se budou jednotlivé charaktery ubírat, ani milostné vztahy nejsou nijak objevné – především „poměr“ mezi Jane Grey a Wolverinem mi přišel značně vykonstruovaný. Když připočtu dost neuspokojivý konec vychází mi horší 4, ale jako film pro páteční večer v kině to špatné není.

Zmínění podobnosti s Butterfly Effect se přímo nabízí, film má taktéž čistě na efekt vymyšlený hybatel děje, který z Jackett dělá jen scénáristickou hříčku. Kromě výborného Brodyho a jeho sugestivního hýbání očí, zatímco je svázán v mrazáku, zůstane tenhle zcela průměrný film v paměti jen díky Keire Knightley – jednak ji máme možnost vidět s cigaretou navíc i nahoře bez, což vzhledem k jejím tělesným proporcím zřejmě nebude příliš časté

Kevin Smith a jeho názorný příklad, jak z mála udělat hodně. S vynikajícím scénářem stačí k natočení výborného filmu tři herci a pár kámošů do komparsu – výsledkem je hravá komedie, jejíž páteř netvoří ani tak bizzare love-triangle, jako spíš brilantní dialogy plné disputací o sexu, které vtipně glosují určitou absurditu lidských vztahů na konci 20.stol.

Průměrný film jehož hlavní devízou je sympaťák Johnny Depp. Z celého filmu v hlavě zůstane jedna fakt nezapomenutelná scéna - počítání peněz na krabice (když navíc zvážíte, že film je natočen na základě skutečných událostí), jinak se není třeba obávat, že by film zanechal nějaké hlubší následky. Jediné o čem se dá přemýšlet po skončení filmu, je nad upocenou snahou tvůrců přimět diváka litovat člověka, který zásoboval koksem polovinu USA. Nepopírám že filmaři mají právo na svůj úhel pohledu, ale podat George Junga jako tragického hrdinu je až příliš jednostranné

Jestli má takhle vypadat spása současného českého filmu, tak je situace horší než jsem myslel. Nebudu tu házet špínu na otřepaný a předvídatelný příběh, to co zoufale nudí je zpracování. Trojanovi film přerostl přes hlavu a místo aby se soustředil na rozvíjení hlavní zápletky vynuceného manželství, zaplétá se do problémů vesničanů, které často nemají žádnou vazbu na děj a jen rozbíjí silný ústřední motiv, díky čemuž film působí hodně roztěkaně. Hodili by se razantní škrty, které by filmu odlehčili od některých zbytečných zápletek (např. vztah Dušek a Litka - ostatně celá Duška postava je špatně napsaná) a naopak dali více prostoru rozvíjejícímu se milostnému vztahu, který takhle působí dost nepřesvědčivě a uspěchaně (takže to vypadá, že Jozovi dala Hana za novou podlahu). Zatímco první půlka je ještě relativně v pohodě díky absurdní situaci, ve které se Hana (Aňa) ocitne, druhá půlka je nuda, zívačka se závěrečnou apokalyptickou přestřelkou, která je nepochybným výrazem scénáristovi zoufalosti. Dávám za tři se sebezapřením.

Zjištění, že se geniální kniha Alexe Garlanda dočká filmového přepisu z rukou tvůrce kultovního Trainspottingu, ve mně vzbuzovalo obrovská očekávání. Jak už to občas bývá, nakonec se dostavilo trpké vystřízlivění. Po sympatickém úvodu, který diváka příjemně navnadí, film zajede do kolejí pohodového vyprávění, kterému ovšem chybí spád a výraznější scénáristický nápad. Druhá půlka filmu popisující Richardovo šílenství je potom hodně zmatená, nevěrohodná a bez znalosti knihy stěží pochopitelná (vietnamské scény). Je mi záhadou, proč se scénář nesoustředil na hlavní témata knihy (lidská psychika, která dokáže i z ráje udělat peklo na zemi + pošlapání ideálů takové komunity cestovatelů, dokládané jejím postupným rozkladem) a místo toho vytahuje otřepané téma milostného trojúhelníku (Richard vs Francois vs Etienne + nezávislá proměnná v podobě Sally). Z kina jsem odcházel zklamaný, přestože mé rozčarování částečně zmírnil povedený konec (ten v knize je HODNĚ surrealistický). Jinak je to pěkná reklama na Thajsko (když se poprvé ukáže pláž, šel jsem do kolen), s příjemným soundtrackem (asi jediný poslouchatelný song od All Saints) a sympatickými herci (Virginie Ledoyen)

Excelentní krimi s dokonale vystavěnými charaktery, ztvárněnými výbornými herci. Ačkoliv všichni zúčastnění jedou sami na sebe dle hesla účel světí prostředky, postupně převáží osobní čest a morální zásady nad rutinou a pohodlností a skvělá trojice Pearce/Spacey/Crowe se jako ohaři pustí do spletitého případu, který odkryje prohnilost v řadách LAPD. Jako přidanou hodnotu snímek nabízí skvěle vykreslenou retro atmosféru 50-tých let a elegantní dramaturgické zvolnění v polovině filmu, kdy zdánlivě všichni dostali co chtěli, aby se scénář nadechl a vyrazil do své druhé, ještě lepší poloviny

Teen-age verze Harryho a Sally, která se taktéž rozhodla těžit z neustálého míjení se obou hlavních hrdinů, ale činí tak se zřejmou vypočítavostí a bez jakékoliv vypovídací hodnoty, pročež se celý film stává jen natáhnutým čekáním na to, až si konečně padnou do náruče. Tohle čekání je bohužel dost zdlouhavé, protože vtipných situací a dialogů je vážný nedostatek. Scénáristova bezradnost je s blížícím se koncem stále patrnější, závěrečné překvapení v podobě sestry mohlo rozhodit snad jen filmového začátečníka, neznalého fíglů hollywoodských rutinérů. Jako samotný voják v poli tak působí Amanda Peet, která je jediným důvodem, proč vydržet do konce. Nejen, že je nádherná (nelze přehlédnout), coby bezprostřední Emily navíc úžasně přirozená, s pomocí šarmu a úsměvu, který láme ledy, dokáže ze svých scén vymáčknout maximum. Takže – jako film na první (druhé, třetí) rande to ujde, v momentech, kdy na plátně zrovna není sladká Amanda, je třeba věnovat se spíše partnerce a hlavně nad filmem moc nepřemýšlet.

Nemůžu říct, že by mě Kevin Smith nevaroval – úvod ve stylu Policajta ze školky byl dostatečným znamením, že ctitelé břitkého slovního humoru zapřisáhlého propagátora legalizace tentokrát budou upozaděni. Smith si vybral téma, které je obehrané asi tak jako chudá služka a bohatý krasavec, zavalil ho nechutně slzopudnými momenty a příšernými žvásty, které mají daleko do obvyklé brysknosti jeho dialogů, v důsledku čehož se po plátně rozprostře u něj nevídaná nuda, jen občas okořeněná nějakým tím peprnějším výrazem. Z ospalého průběhu vytrhne až naprosto nesnesitelný dialog s Willem Smithem, kdy jsem začal pochybovat o režisérově svéprávnosti. Jaké štěstí, že casting ulovil Liv Tyler, která je krásná, dobře hraje a navíc v závěru nádherně zpívá.