Alexis

Hodně příjemný film, který nevypráví nabubřele velký příběh, ale jen trochu zvláštní lovestory. Snímek se honosí vskutku hvězdným obsazením - Ben Stiller a Edward Norton jako kazatelé-showmani jsou přirození a sympatičtí, Jenna Elfman je patřičně půvabná, pěknou roli si ve filmu střihli i Miloš Forman, Eli Wallach nebo Anne Bancroft. Keeping the Fait není filmem, kterému se dává plné hodnocení, na to je až příliš nenápadný, navíc se občas vyskytnou i podpásové gagy, přesto fajn pocit po závěrečném happyendu zaručen – pocit, že všechno na světě je tak, jak má být

Standardní hollywoodské učitel-žák drama u něhož je nadprůměrná jen délka. Vývoj klišovitého příběhu je předvídatelný i pro diváka s minimálními filmovými znalostmi. Film, který ani nenaštve, ani nezaujme.

Immortel(ad vitam) představuje spolu se Sky Captain and the Day of Tommorow a Casshern novou generaci filmů, kdy živí herci hrají před modrým/zeleným plátnem a všechno ostatní je CGI. Předem je třeba říci, že kvalita trikových scén je diskutabilní. Vlastně všechny scény, kde něco vybuchuje (především úvodní srážka helikoptér), jsou až nepochopitelně špatné, jinak jsou ovšem exteriéry a interiéry NY budoucnosti bezchybné. Na režisérskou židli se posadil Enki Bilal, dle jehož comicsů kombinujících prvky sci-fi a staroegyptské mytologie byl celý film natočen. Přesto je Immortel trochu starosvětsky především filmem o lásce - nesmrtelné lásce mezi krásnou a tajemnou Jill (hraji ji Linda Hardy, miss Francie ´92, nutno dodat že bravurně, svou roztomilostí se vyrovnává Leeloo), Nicopolem, bývalým vůdcem nespokojenců s autoritativním režimem ovládaným společností Eugenics a bohem Horem, majícím 7 dní na to, aby zplodil svého nástupce. Nutno dodat, že tento vztah funguje perfektně a právě v těchto momentech je film nejsilnější. Nejednoznačný děj, odcizená hudba (např. Sigur Rôs), stejně jako šedé tónování vytváří podmanivou atmosféru neobvyklého snímku, který působí dojmem, že snad ani nemohl být natočený na Zemi. Přes určité nedostatky nemůžu jít pod pět.

Začátek vzbuzuje příjemné očekávání, s příchodem hlavní zápletky se pocity mění na nepříjemné. Těžko říct, odkud si vlastně scénárista udělal představu o hackerských schopnostech, každopádně jsou kousky party středoškoláků značně přehnané. Plusem je skvělá hudba (od Massive Attack až po Orbital) a zajímavá vizáž Angeliny (na kterou jsem si rychle zvykl), jinak ovšem Hackers nemají co nabídnout.

V Old School jsem poprvé zaregistroval dvě nesporně zajímavé herecké osobnosti - Elishu Cuthbert a Willa Ferrella. Elisha byla už tehdy (tj před 24-kou) šťabajzna a Ferrell, jehož herecký projev obvykle osciluje mezi genialitou a naprostou trapností, ze sebe dostal maximum, takže jeho postava Frank the Tank nabývá kultovních rozměrů. Plejáda známých komiků (Vaughn, Ferrell, Piven) paroduje vše od Fight Clubu až po American Pie a přestože se dočkáme pár slabších míst (i pár slabších gagů), tak úžasně pohodová atmosféra filmu výsledný dojem zachrání.

Depresivní drama z nočních newyorských ulic, které ukazuje odvrácenou stranu velkoměsta plnou drog, prodejného sexu a násilí. Těmito ulicemi bloudí ve svém taxíku Travis Bickle v podání R.De Nira, vietnamský veterán, jehož již tak značně labilní duševní stav dostává noc co noc nové rány v podobě v podobě hrůz, které vidí odehrávat se na ulici. Katalyzátorem postupné proměny zamlklého asociálního jedince v maniaka s vražednými sklony jsou dvě ženy, které stejně jako on hledají, jen neví přesně co. Přestože nelze Scorseseho snímku upřít působivost, místy je to podívaná rozvláčná a jednání postav občas dost nevěrohodné. Impozantní jsou herecké výkony hlavní čtyřky De Niro, Foster, Keitel,Sheperd. De Niro dokazuje, že je jedním z nejlepších herců všech dob a vyzrálý herecký projev tehdy 13ti leté Jodie Foster je neuvěřitelný.

Jediný důvod, proč shlédnout tenhle film jsou oba hlavní protagonisté snímku. Nejen, že se svým věkem vymykají obvyklým hrdinům romantických komedií, navíc podávají náramné herecké výkony. Jack Nicholson s neodolatelným šarmem ztvárnil postaršího playboye, jehož vyvolenou se překvapivě nestává Amanda Peet (tentokráte s černými vlasy, přesto stejně okouzlující jako v Identity), nýbrž Diane Keaton, která si vychutnala svoji roli staropanenské spisovatelky. Režisérka Nancy Meyersová se ovšem svými milostnými hrdiny nechala natolik unést, že ztratila pojem o stopáži, pročež se film natáhl na nesnesitelné 2 hodiny. Natahovaný konec vrcholící nevěrohodným happyendem zvrátil hodnocení celého snímku do průměru.

Artuš je pro kritický komentář velmi snadný terč. Myšlenka zbavit legendu mýtů je v pořádku, bohužel scénárista se na této demytizaci zcela vyčerpal a nezbyly mu síly na promyšlení pořádného příběhu. Ten dodaný je značně sterilní a nastavovaný, dialogy by neobstáli ani v stopatnácté epizodě Xeny, patetické proslovy rvou uši a občasné pokusy o vtip vyznívají dost zoufale. Toporný herec představující Lancelota mě celou dobu vytáčel, Keira je mnohem lepší fotbalistka než princezna bojovnice a Owen bondovské charisma fakt nemá. Těžko říct, co si vlastně od toho téhle slátaniny Bruckheimer sliboval, ale zpracování je na jeho produkci nezvykle laciné, až to vypadá, že ty jeho milióny prochlastal štáb. Potvrzení faktu, že žánr historických velkofilmů upadá. Jak dopadnou Scott a Stone?

Ano, kvalita triků pokulhává, děj je zbytečně překombinovaný, Karel Roden nevýrazný (a ke konci spíš zoufalý), ale koho to zajímá, když se na plátně prohání tak adorable postava jako ta Perlmanova? Ron i pod nánosem umělých vláken ovládá plátno, v jeho one-man show jsou všechny ostatní postavy vlastně jen do počtu. Když k tomu přidám skvělé tvrďácké hlášky (second date,no tongue) a comicsové propriety (Bureau for Paranormal Research and Defence, Rasputin´s Mauzoleum), vychází mi parádní čtyřhvězdičková zábava.

Můžu mít k filmu sto výhrad, přesto jsem podlehl odzbrojující kombinaci vtipu,melancholie a něhy. Některé momenty mě doslova rozsekaly (All you need is Love, Caroll-singer, Billy Mac), na druhou stranu některé dějové linie jsou zbytečné (Naked Couple) a je s podivem (při kvalitě uncut scenes především škoda), že je Richard Curtis neobětoval na oltář většího prostoru pro ty zajímavější. Podařené byli narážky na USA (B.B.Thornton a jeho kreace slizkého amerického prezidenta, typický bar ve Wisconsinu). Curtis prokázal výbornou ruku pro výběr herců (do jednoho perfektní, přece bych ale vyzdvihl Emmu Thompson), stejně jako výborný cit pro výběr hudby pro jednotlivé situace (Joni Mitchell). Dávám za 4 s tím, že si nevzpomínám na lepší film o lásce a Vánocích.