TheDarKnig

Mistrovská adaptace jedné z nejlepších částí komiksu (nebojte se, těch částí ještě bude). Pro lepší charakterizaci a rozvoj postav byly předchozí dva díly nutné, ale je vidět, že když seriál adaptuje skoro do písmene geniální předlohu, je to hned minimálně o stupeň výš. Nádherná stylizace, parádně zvládnuté vizuální provedení tripu, které umožňuje tvůrcům nejen se pořádně vyřádit, ale i sondu do mysli hlavní postavy, plně funkční dramaturgie, syrové emoce, neustálá snaha zlomených (a značně poškozených) teenagerů o vyrovnání se se svými démony a minulostí, která je zosobňuje, brutální a zatraceně uspokojivé vyvrcholení. Jo a zatím taky jeden z nejlepších playlistů v čele s Depeche Mode. I am the Acid King! PS: Maria ftw.

Film roku. Čistá esence filmového řemesla. Příběh je možná na první pohled jednoduchý, ale v detailech skrývá bohatší mozaiku než mnohé jiné filmy. A je to strašně krásně poskládaná mozaika, emotivní, osobní i celospolečenská. Založená na duchu místa i času. Pocta i odsouzení, milostný dopis i odvržení. První pomalejší část filmu diváka postupně vsaje aby ho druhá nemilosrdně sežvýkala. Nádherná oslava lidství v jeho nejlepším i nejhorším. Práce se symbolikou, několika vrstvami vyprávění a jednotlivou katarzí každé z nich je prostě fenomenální. A zmínil jsem, jakým neuvěřitelným způsobem je zde využívaná kamera a zvuk? A hovořil jsem o jejich dokonalém a neoddělitelném propojení se způsobem, jakým je zde vyprávěn příběh? Cuarón věnoval svému mládí opravdu vskutku cenný dar. Děkuji. 10/10

Kdo by to řekl, že mě nakonec za srdíčko chytne i sportovní anime. Pomalejší rozjezd, ale zápasy všechny do jednoho výborně gradované a napínavé, bez jakýchkoliv nerealistických schopností nebo power-upů a vedle toho zcela přirozený vývoj a důraz na charaktery. Závěr 1. sezony úžasně emotivní a velmi se mi líbil díl (nebo to byly 2 díly), který byl pojat z pohledu slabších týmů než je Karasuno. Podle mě právě tento rozsah, žádná černobílá a hlavně žádní šonen padouši je to, co dělá tento seriál tak skvělým. Škoda jen, že 2. sezona je o něco slabší, neboť se zase rozjíždí příliš pomalu a tentokrát tam nejsou ani nějaké zajímavé zápasy. Pro uvěřitelný vývoj postav to ale funkci určitě má. A druhá polovina sezony je už znovu adrenalinová a volejbalová smršť.

Kenneth Branagh a smějící se pražský řezník přímo fenomenální, Tucci nebo Firth zaostávají jen o kousek. Obludný film, i kvůli tomu, že si člověk tady nejlépe uvědomí, že všichni tito nacisté byli opravdu jen lidé, kteří kolikrát mohli vystupovat velice elegantně a sympaticky. A pak se zaposlouchá do toho, o čem diskutují. A ochladí se. Scéna "spravedlivého" hněvu Stuckarta v podání Firtha, který prosazuje právní řešení věci, je nezapomenutelná a mrazivá. Stejně tak jako "jednotky".

Velmi silné lyrics. A hudebně to taky funguje, takže jsem ochoten v tomto případě přijmout na milost i rap. Ten má nakonec vždy mnohem více prostoru pro vyjádření příběhu než klasická písnička.

Netlfix nakonec potěšil touto novinkou více než druhým Daredevilem, který nedokázal překvapit ani potěšit tak jak jeho první sezona. Tohle je ovšem pocitově zásah přímo do srdíčka každého, kdo miluje celý ten 80s feel západní kultury a tvorby. Nemohl jsem si pomoct, hned po první scéně mě Divné věci měly ve svých pavučinách a pařátech a ačkoliv se série nakonec nedokázala tak úplně vypořádat se všemi nešvary, které sem tam vylezly z hnusných kobek a černých děr žánru a osm dílů se ukázalo délkou jako mírně unavujících, hned po skončení jsem měl touhu se vrhnout na druhou a třetí a čtvrtou sérii. A to něco znamená. Jo a úvodní titulky se povedly zase náramně. Hned člověka naladí na ten podivný svět a atmosféru mysteriozního i hororového dětmi poháněného dobrodružství v osmdesátkách.

Doporučoval bych před shlédnutím nečíst ani tento komentář a max. první dvě věty zdejšího obsahu Neustále aktuální a úděsný scénář držení v sklepě sexuálním deviantem podáno přesně tak nepříjemně a děsivě, jak se dalo čekat, ale vedle toho taky překvapivě citlivě, dojemně a řekl bych, až krásně. První zhruba hodina má stále blíž spíše k deptajícímu, psychologickému thrilleru a citlivost diváka je zde podrobena silné zkoušce, i přesto, že film nezachází nikdy do úplně explicitního zobrazení některých těžko stravitelných věcí. Náznaky ale bohatě stačí k tomu, aby se člověk cítil až fyzicky zle a napjatě. Při hlavním zvratu jsem nedýchal a potil se jak v sauně. Intenzivní, bolestivý prožitek a tou zmíněnou citlivostí byl zmírněn jen trochu. Ta vyplývá z toho, že je film od začátku až do konce podáván chápáním, pohledem a znalostmi uvězněné mladé ženy - 5letého chlapce Jacka. Proto se pokoj mění v celý svět a vše okolo je vesmír, mnohé scény mají v sobě jakousi dojemnou, tragickou pohádkovost a do toho pravidelně prostupuje až příliš reálné a tíživé zlo. V polovině filmu dochází k změně a přichází druhá část, která je zase emotivní, psychologickou sondou do života po. Postavy se snaží smířit se s novou realitou, samozřejmě, že největší důraz je kladen dál na matku a syna, ale do rovnice se dostávají i další elementy. Krásně a realisticky je nadále vykreslován i vztah mezi oběma, ale přidává se i vztah k širšímu světu. Pro Jacka je to zcela nový svět, pro matku návrat - logicky dochází proto hlavně u ní k těžší odezvě. Jack naopak objevuje, že se musí naučit se dělit. Není to ale ani zde pojato jako opravdu těžce psychologické drama, protože se nemění způsob podání filmu - skrze oči dítěte. To přidává do mixu důležitou dětskou logiku a hlavně dokáže vzbuzovat naději. Brie Larson tu odehrává neuvěřitelně vyspělý a silný výkon, malý nováček Jacob přidává do tohoto duetu živelnost, fantazii, svěží pohled. Oba hrají jako ostřílení veteráni a ani jeden z nich jimi není. Brie je při několika vypjatějších scénách přímo úžasně autentická, jako bych se nedíval na film, ale odehrával se mi před očima skutečný život. Vyprávění dokáže skvěle budovat dramatické scény, ale občas i mírně odlehčenější, které dají člověku vydechnout. Jak jsem již napsal, spoléhá se hlavně na Jackův pohled, ale oproti knize, která logicky dokáže mnohem výrazněji zprostředkovat skrze myšlenky vcítění se jen a pouze do Jacka, se film musel přizpůsobit a myšlení podal jen v několika vstupech přímého vyprávění. Na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby jich bylo o něco víc, na druhou stranu ty zde přítomné jsou dostatečně výstižné a ty pro fungování filmu zcela dostačující. Dobře využitá je v tomto ohledu i perspektiva - zrakové vjemy Jacka hrají důležitou a dojemnou roli. Kamera toho využívá i v detailech, jinak se ale film nesnaží o žádné experimenty a pokročilé postupy a vše je jaksi obyčejné. Skutečný svět. Jeden z nejsilnějších filmů roku. 9/10

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10

Film, který se tvářil v trailerech jako mix survival a revenge žánru, ale ve výsledku mohl být všeobsažným filmem o životě na divokém, nemilosrdném západě první poloviny 19. století, kdyby nakonec tyhle ambice nenaplnil a zůstal jen tím, co o sobě prohlašoval při své propagaci. Tedy ne že bych tím říkal, že to nefungovalo, fungovalo to stále výborně, v první řadě kvůli přímo dokonalé formě - ať už vezmu v úvahu Lubezkiho kamerové nájezdy, plynulé a pomalé záběry, doplněné někdy ambientním, někdy hypnotickým soundtrackem, perfektní využití prostředí a celkovou výpravnost a velikost filmu, i přes to, že polovinu filmu sledujeme jen 3-4 lidi. Ono to vyplývá právě z toho, co jsem zmínil výš - film se nesoustředí jen na to příslovečné plazení se Glasse za záchranou a vykoupením/pomstou, ale prolíná se zde více dějových linií, nejdůležitější je pak ta indiánská, která mě nejenom velmi potěšila (myslím si celkově, že toto období by mělo mít v Hollywoodu víc prostoru, filmy jako Tanec s vlky, Poslední Mohykán a jiné mi zásadně chybí), ale výrazně rozšířila záběr filmu o něco, co sice mimo katalyzátor celého příběhu nemělo větší roli ani v skutečné události o zázračném přežití Hugha Glasse, bylo však od tvůrců určitě zajímavý tah, postavit na tom některé motivace a prohloubit tím zápletku. Jenže, díky tomu z mého pohledu ztratila sílu ta hlavní linie, která je, jak se na ni podívám z kterékoliv strany, prachobyčejná a v některých ohledech skoro prvoplánová, dokonce mi chvílemi přišlo, že Hugh funguje jako jakési médium, které prochází divočinou a zprostředkovává ji divákovi bez toho aniž by on sám byl nějak důležitý. V závěrečné části se to ale převrátí a hlavní roli scénář přisoudí náhle jemu, z čehož plyne sice stále drsné a tvrdé finále, ale jaksi ničím překvapivé a snažící se uzavřít celý film až příliš násilně. Celá část přežívání je stavěna navíc dost obyčejně a neobjevně, i když jak jsem zmínil výše, formálně/obrazově je to vše tak krásné, že na první pohled by to člověk tak rád miloval stoprocentně. A první část filmu do medvěda je prakticky dokonalá, bez jediné chyby. Je to kruté, nemilosrdné, nekompromisní, špinavé, syrové a divoké, a z každé části je cítit velký historický film. Za to Iňnaritovi obrovské plus, a do budoucna víc takových projektů. Jen pro příště, třeba se rozhodnout, na co se dá v příběhu ten hlavní důraz. Jinak pomalý, místy hypnotický, až snový (ale jen místy, nechápu, co tu někteří křičí o tom, že tam bylo těch halucinací či spirituality příliš - bylo tam toho asi tak na pět minut maximálně, jestli je tohle pro někoho moc, možná by měl zůstat u nějakých akčních jednohubkách) film, kdy má člověk pocit, že se dívá na něco zásadního, ale nakonec se ukazuje, že tvůrci vsadili vše na jednoduchý příběh o pomstě. Přitom postava Toma Hardyho je vykreslena docela realisticky a nedostatečně záporně, finále je pak bez dostatečné katarze ze strany diváka, navíc celkově nepříliš uvěřitelné a s divnou koncovkou. Leonardo si to nicméně prožil pořádně, o tom žádná, jenom jeho výkon tady byl spíše fyzický než herecký a Hardy nebo i pro mě překvapivě skvělý Gleeson mají mnohem více prostoru pro ukázku toho, jací dobří herci jsou. 8,5/10

Není to dokonalé, postavy se chovají občas dost hloupě, vyřešení tajemství má své mouchy a dům mohl být architektonicky zajímavější (ok to poslední je jen takový můj povzdech a vtip), ale ta neuvěřitelně ponurá, mlhavá, halucinacemi obestřená atmosféra celé minisérie, ta herecká eskadra (kde kromě klasicky výborných hereckých elit velmi těšila svým výkonem a sympatičností řekl bych docela neznámá Maeve Dermody a i trpaslík Kili, který.. vyrostl), to napětí a vzrůstající nedůvěra, beznaděj, plynoucí z úplného odříznutí od světa - ano, tohle můžu vždy a všude. Navíc je i vykreslení a psychologie postav víc než slušná a správně podaná. Závěrečné odhalení a následné vyvrcholení velmi uspokojující a nečekané (nečetl jsem předlohu). Takže přes ty mezery v logice a nedostatečné vysvětlení některých skutečností nelze nebýt spokojený.. 9/10