TheDarKnig

Neonoirová krasojízda soukromého očka povrchní krásou a hluboce zarytou špínou Města Andělů. Colin Farrell v roli titulního detektiva podává krásně procítěný výkon, jeho hrdina má nenápadnou hloubku, nenásilné charisma a je podmanivě hypnotický ve své silné empatii a postupně odkrývané tajemné minulosti (a navíc mu nechybí ani stylové auto a sexy oblek :). Díky hlavní postavě tak ani nevadí, že řešený případ vlastně není nikterak objevný a v základech si jenom odškrtává mnohokrát viděné položky jiných detektivek, aby nakonec vyvrcholil hodně banálně až neuspokojivě v tom, jak moc je celé řešení postavené na zvratech odnikud v příslovečné poslední minutě. Nicméně tato série nejenže má výborného protagonistu, ale navíc si dala za úkol pohltit diváka svou fantastickou formou, kde nejde pouze o precizně narativně a hudebně vytvářenou atmosféru moderního noiru, ale i o experimentální přístup ke kompozici scén a střihu. Ne vždy mi zdejší frenetický střih úplně seděl a párkrát jsem se zamýšlel, zda od tvůrců opravdu nejde až o příliš samoúčelný pokus o nějaké stylistické/umělecké cvičení, ale musím ocenit odvahu, kreativitu i to, že tento přístup na některých místech opravdu dobře prodával mentální rozpoložení postav a sílu/nepříjemnost dialogů./určitých momentů. Co mi naneštěstí přišlo opravdu hodně samoúčelné a zbytečné, byl ústřední zvrat. Cesta k němu byla vystavěna umně a sám o sobě byl parádní, ale co na tom, když nakonec ve finále vyzněl úplně naprázdno a tvůrci ho absolutně nijak nevyužili. Přitom osobně mám narativní podvratnost a experimentaci rád a proto jsem se těšil, jak bude celá tahle část zápletky rozpletena. Nic se ale nestalo a bojím se, zda si tvůrci nechali vzhledem k vyústění dění dost prostoru na manévry do budoucna. Další sérii nicméně rozhodně vyhlížet budu. Každopádně, v kontextu vyprávěného příběhu jsem si tak asi nejvíce užil ty malé osobní i větší sociálně/společensky kritické momenty, poukazující na univerzálnost lidské bolesti a všeprostupující nespravedlnost, více či méně skrytou pod oslnivou září jednoho města. Pár monologů, dialogů a scén bylo v tomto ohledu opravdu velmi tíživých a silných. Seriál bych si užil ale tak či onak pravděpodobně podstatně méně, kdyby jednotlivé epizody neměly přesně takovou stopáž, aby ani na chvíli člověk necítil umělé natahování. Délka 30+ minut téměř u všech epizod je tedy určitě další výrazné plus tohoto sympatického, velmi zdatně a přesně řemeslně provedeného a herecky obsazeného neonoir cvičení. 7,5/10 PS: Zmínil jsem již příjemný soundtrack, nezmínil jsem prvotřídní opening/úvodní znělku.

V druhé sezoně, pokud teda vůbec po tomhle nedodělku vznikne, ať je prosím vidět ten mamutí rozpočet, ať si mohu užít pocit ze sledování zcela nového, doposud v rámci hraných SW neviděného období, které by mělo být plné lesku, slávy a grandióznosti. Místo toho mám pocit, že se ty miliony prostě použily na něco zcela jiného, rozkradly se nebo propily a projedly. A dostal jsem tak sice pár skutečných lokací, ale prakticky všechny vypadaly velmi obyčejně, komorně až divadelně a prostě extrémně levně. V druhé sezoně prosím přesnější, výraznější, lépe vedené herecké výkony, zvlášť u některých hlavních rolí, ať nemám pocit, že sleduji zase ochotnické divadlo z Horní Dolní, což absolutně likviduje jakékoliv divácké pohlcení. V druhé sezoně prosím promyšlenější, propracovanější vyprávění příběhu, ať se nemusím 3/4 seriálu chytat za hlavu nad režisérskými, střihovými botami, které zápletku s potenciálem spolehlivě poslaly do galaktické černé díry. V druhé sérii prosím chytřejší, logičtější a celkově lepší dialogy, ať se hlavně u mnoha vypjatých dramatických a emočních situací nemusím cítit pouze trapně za všechny zúčastněné. A nakonec, v druhé sezoně prosím, ať se příběh zbytečně nesnaží tvářit jako že skrývá nějaká přelomová tajemství a odhalení, aby se vše nakonec vyřešilo úplně banálně, případně se ukázalo, že důvod celé zápletky byl zcela absurdní. Raději ať je příběh přímočařejší, ale přesně promyšlený, soustředěný a bez pitomostí. A třeba, ať se tentokrát věnuje tomu, čemu se měl věnovat už tady - zákulisním intrikám temné strany ve stínech velkolepé civilizace, která je ale příliš zaslepená vlastním leskem a zkostnatělá dlouhým obdobím míru než aby si začala všímat nebezpečí. 5/10 dávám kvůli Smilo Renovi, epizodě 5, soubojům se světelnými meči (jedno obrovské pozitivum tohoto seriálu ve vyprahlé poušti Disney SW, nejlepší hrané souboje od prequelů!) a tomu potenciálu, který byl žel tristním zpracováním téměř dokonale promrhán. Ale přesto bylo zajímavé sledovat některé pro SW stále relativně osvěžující aspekty (jiné, vlastně v něčem i smysluplnější pojetí svádění temnou stranou, různorodost vnímání Síly atd.) které vytvořily hmatatelné základy jak pro případnou další řadu, tak i pro události pozdější. V rámci hodnocení SW mi každopádně The Acolyte vychází jako nejhorší (asi nejen) hraný seriál doposud, dokonce i trochu pod Obi-Wanem, který byl přitom pro mě tak velké zklamání. Opravdu teda mohu jen doufat, že Disney začne při produkci v rámci takto krásného a milovaného vesmíru provádět mnohem větší kontrolu kvality. Snad, jednou. Ať nás provází Síla. :)

Aka Akasaka je prostě génius. S jakou lehkostí a šarmem dokáže psát všechny postavy, s jakým důrazem a komplexitou se věnuje menším i větším problémům a aspektům kultury, v které sám působí. Myslím, že zrovna v této epizodě, která se zabývala martýriem tvorby mangy, to bylo zvlášť osobní a je krásný, že i přesto k tomu přistoupil částečně i humorně (ale tu bolest jsem tam cítil :). A celá sekvence střetu dvou autorek v závěru, kdy vybublaly na povrch všechny potlačované emoce, byla naprosto čarokrásná a hluboce lidská (kudos i spoluautorce Mengo a její skvělé kresbě a samozřejmě animátorům, kteří nadále v rámci adaptace odvádějí 200% výkon). Akasako a vy všichni další nesmírně pracovití a talentovaní autoři úžasných fiktivních světů japonského komiksu, jste opravdu.. v tom nejlepším slova smyslu, monstra. Nicméně na druhou stranu bych byl taky rád, kdyby se to psychické i fyzické zdraví tvůrců (nejen) manga komiksů kvůli nastavené kultuře tak moc nezanedbávalo. V poslední době bylo těch zdravotních problémů a v horším případě dokonce i úmrtí až příliš mnoho. Ale možnost nějaké změny je asi multigenerační záležitost, no.

Anime letní sezony a jeden z jasných adeptů na anime roku 2024 je tady a lepší odpal než jaký předvedl díky talentu tvůrčího týmu ze studia Doga Kobo asi ani uskutečnit nešel. Prvotřídní režie, skvěle a kreativně pracující s několika rovinami tohoto vyprávění o fikci a tvorbě fikce s pomocí fantastického využití barev, které divákovi dokážou s překvapivou emoční silou prodat krásu herectví, vžití se do role, jednotlivé herecké metody a přístupy. Vlastně už hned ta první, anime originální, scéna, která člověka vtáhne do dění tohoto příběhu a zároveň představí zdejší příběh v příběhu -  2,5D divadelní adaptaci veleúspěšné mangy Tokyo Blade, ukazuje, že si i tentokrát tvůrci dali na adaptaci opravdu záležet. Je taky velmi zajímavé nacházet všechny ty meta roviny, které mohl díky tématům v Oshi no Ko Aka Akasaka do příběhu vměstnat a jak se tento aspekt ještě více rozvíjí v rámci převodu z jednoho média do druhého. Zatím musím říct, že se s tím pracuje velmi pěkně. No a v neposlední řadě, i v druhé sezoně se naštěstí povedl zachovat jeden prvek, díky kterému se první sezona stala tak kultovní - výborně udělaný opening i ending. Ano, žádný další úspěch na úrovni "Idol" od Yoasobi zopakován nebude, ale důležitější je, že po stránce hudební i vizuální nedělá OP ani ED první sezoně žádnou ostudu, právě naopak. OP v úchvatně sestříhané a promyšlené montáži obrazů představuje hlavní postavy, jejich vnitřní rozpoložení a snahu najít smysl/vykoupení. A ED... ED je stejně jako minule krásná vizualizace emocí a hudebně asi ještě o něco lepší než OP. Prostě radost sledovat a poslouchat (celou epizodu, samozřejmě i VA všech je nadále perfektní).

Nejenom že je pokračování slavné 90s animované série jedním z nejlepších zástupců mutantích adaptací ze stránek komiksu na obrazovky (a je jedno, zda adaptací videoherních, televizních nebo filmových), X-Men 97 je zároveň jeden z absolutně nejlepších počinů širšího Marvel vesmíru minimálně za posledních 5 let. Nepočítaje posledního hraného Spider-Mana, který fungoval hlavně díky parádnímu fanservisu, má vlastně tento fenomenální počin v zmíněném období, obzvlášť v rámci MCU, jediného konkurenta - další animák, druhého Spider-Mana od Lorda a Millera. A to je už opravdu něco. Moje pocity z celé série jinak víceméně přesně vystihuje komentář k páté epizodě. Ano, některé epizody byly silnější, některé trochu slabší, ale kvalita kolísala jen velmi málo a celkový dojem zůstal po celou dobu opravdu extrémně pozitivní. Snad bude podobně skvělá i druhá série. 9,5/10 PS: Jedna výraznější kaňka by se ale přece jen našla. A tou je rozhodnutí Marvel Studios ukončit spolupráci s BeauDeMayem. Možná si za to částečně opravdu může sám, nicméně v kontextu všech špatných rozhodnutí, které v rámci MCU v posledních letech hlavouni dělají, je něco takového opravdu z hlediska PR (nemluvě o kvalitách projektů) další hřebíček do rakve.

Dorazili elfové a jsou přesně takoví, jaké byste je čekali v takto propracované fikci. Už z prvního momentu, kdy je člověk uvidí, je každý z nich velmi barvitý, plný osobitého šarmu a charismatu. A jde to odvodit vlastně ještě dříve než vůbec kdokoliv z nich promluví - to je ta obrovská síla designu postav u Ryoko Kui. Svět se kvůli nim taky zase velmi pěkně rozevře, stejně jako minulost a motivace Kabra, kterého konečně začínám chápat. A zatímco se velmi zřetelně stahují mračna a v kobkách začíná bouřka, naše skupinka bláznivých, ale odhodlaných a vesměs inteligentních dobrodruhů vchází do (příslovečného) jádra labyrintu. Ani tato epizoda neselhává po stránce režie, animace a samozřejmě výborného humoru. Ale je znovu vidět, že autorka velmi dobře dokáže pracovat i se zcela vážnými tématy a hlavně budováním světa a příběhu. Jsem zvědavý, na jakém bodě zlomu první série skončí.

První polovina epizody s návratem na místo činu a budováním vztahové dynamiky a chemie mezi našimi hrdiny a nově příchozí velmi příjemná, milá a zábavná. V druhé polovině jsem měl ale pocit, že tady trochu divně skřípala návaznost scén, tempo i atmosféra, až do takové míry, že jsem si chvílemi nebyl jistý, jestli sleduju reálné dění nebo nějakou další noční můru. Ale někdy už domestikace chlupatých ušatých přátel taková bývá. Nakonec zpocený, s hrůzou zjistíš, že si tě domestikovala ona. PS: Konečně zase vidím v japonské fikci pravou kočkoholku!

Aneb jak Senshi pohoršoval svým intenzivním zápalem a učil etiketu, Laois se stal chlupatou hrozbou i nadějí zároveň, naši partu dobrodruhů přepadla prokletá číča a připravovaly se mušličky. PS: A Marcille samozřejmě pokračovala v tom, co umí nejlépe. Roztomile TRPĚT!

11/10 Dechberoucí filmovost, obrovský cit a režijní um pro gradaci a celkovou dramaturgii scén (slavnostní ples!), dokonale využité propojení okouzlující animace a skvělé hudby (příchod na ostrov), komplexita a místy až neuvěřitelná emoční síla scénáře. Nejsem úplně mírou kvality překvapen vzhledem k dosavadní úžasné kvalitativní konzistenci tohoto seriálu, ale pro "Remember it" si tvůrci v čele s Beauem DeMayem vytáhli snad úplně všechny trumfy. Tohle je na úrovni těch nejlepších hraných komiksových filmů, a v některých ohledech překonává i je. PS: Tesat do kamene: "Not many nations elect terrorists to be their leaders. And yet so many nations allow their leaders to become terrorists."

Jedna z nejlepších epizod této série. Velmi silné, emotivní a realisticky zpracované zakončení důležitého posunu ve vývoji hlavní postavy od jeho osobnost definujícího traumatu k novému životu v úžasné funkční, procítěné a režijně sebejisté a nápadité paralele k jeho malé sestře. Ale není všem dnům a problémům konec a mám jistou velmi reálnou obavu z toho, co nás čeká dál.