TheDarKnig

Povídková, resp. na kapitoly rozdělená výstavba příběhu, černočerný humor, gangsteři, absurdní nadsázka, extrémní a přepálené násilí. To vše vskutku připomíná jistého kultovního amerického režiséra. Nicméně pak je tu smršť tolika dalších šílených motivů a nálad, že každý hned pozná, že s něčím takovým mohla přijít asi jen japonská mysl. Ten punkově industriální a pohádkově gotický/renesanční svět, někdy jak z obrazů starých mistrů a třeba i Gigera, je něco, čím jsem se kochal celou sezonu a vedle toho se náramně bavil, byl znechucený a čas od času cítil i nějaké ty emoce díky sice pomalu plynoucímu, ale hezky promyšlenému mysterióznímu příběhu, který byl prostoupený různými výborně vymyšlenými přestávkami a epizodami, prohlubujícími postavy i svět. Bylo opravdu příjemné sledovat, jak se v závěrečné části sezony všechno začalo proplétat, spojovat a taky rozmotávat... jen aby se objevily další komplikace a tajemství. Samozřejmě vzhledem k délce sezony a délce předlohy jsme se ještě skoro nikam nedostali, takže něco takového šlo očekávat, ale první část příběhu zakončili dle mého mínění na správném bodě smysluplně a dostatečně uspokojivě. Srdcem tohoto krvavého bizarního, chaotického, houbičkového dieselpunku byly ale opravdu skvělé postavy. Všechny byly více či méně nejednoznačné, všechny zábavně (ale asi i pochopitelně) apatické k špíně, rozkladu a násilí světa a tedy ani jedna nebyla zrovna klaďas. A přesto jsem na konci vlastně fandil všem i když třeba do různě velké míry a ačkoliv jsem každou chápal, ne nutně jsem souhlasil s jejími činy. Zejména dvojka Shin a Noi by klidně mohla vstoupit do síně slávy nejcharismatičtějších párů/kolegů zabijáků (a s nejlepší chemií), co kdy byli na obrazovkách. Úžasné bylo i to, jak autor téměř nikdy nesklouzl k nějakým klišé a archetypům, např. ani u bosse mafie a ten tak působil i přes to, že byl z hlavního dějového úhlu pohledu  extrémně nebezpečný padouch, velmi lidsky, zato hlavní postava naopak musela celou sezonu procházet charakterním vývojem, aby začala být více sympatická a méně dětinská/jednorozměrná. Velmi zajímavé byly i Nikkaido (nebudu se tady asi raději vyjadřovat proč... a aby mě teď někdo z něčeho neobvinil, ne, není to o jejím vzhledu.. :)) a komicky trápená Ebisu, jejíž počínaní a hlášky v pozadí či popředí různých scén, byly téměř vždy k nezaplacení. Vizuální stránku jsem už částečně zmínil výše v kontextu scenérií na pozadí, které byly prostě úžasné, co se CGI animace postav, vozidel, předmětů v popředí týče, chvíli jsme si musel zvykat, ale pak jsem tenhle aspekt prakticky přestal vnímat. Problematičtější byly jen trochu rychlejší akční sekvence, kde CGI působilo více těžkopádně a videoherně (což dělá vždy nepříjemný kontrast s 2D okolím), ale i tam to nebyla žádná hrůza. Každopádně další velký dík MAPPA animátorům. No a samozřejmě bláznivý a výstižně surrealistický OP a výborné, každých par epizod se střídající ED (což MAPPA dotáhla k dokonalosti u adaptace CSM) jsou už jen bonusovou třešničkou na dortu. 8,4/10

Obecně kombinaci isekai a power fantasy příliš nevyhledávám, protože ve většině případů autoři kromě pár základních odlišností jedou podle stejné, vyčerpávajícím způsobem mdlé a nudné šablony. A do jisté míry by se to dalo říct i o stínovém Cidovi. Tedy, první epizoda zaujme svým zábavně diváka za nos trochu tahajícím úvodem, kde si chvíli člověk může být nejistý, zda teda dostane žánr, který čekal nebo půjde o anime s wannabe Batmanem. Nicméně po očekávaném zvratu (i když znovu pojatém trošičku jinak než je obvyklé, přesně tak, jak by si to Cid přál) se děj překlopí do klasického isekai/power fantasy s neomylným a neporazitelným hrdinou, kolem kterého obletují prakticky všechny ženy, které samozřejmě předtím pokaždé zachrání a staví si tak harém, reputaci a legendární status v příběhu a světě, který slouží jen jako sotva funkční, generická podpěra zejména pro epické souboje, kde si po chvilce pohrávání s arogantními záporáky divák užije jejich naprosté rozbití na atomy. A pak samozřejmě slouží pro zmíněnou výstavbu harému. No, ano. Je to přesně tenhle typ anime. A zároveň vůbec není. Protože hlavní hrdina je taky ten wannabe Batman, který netouží po hrdinském statusu, slávě ani necítí k svým členkám "harému" (ve skutečnosti by přesnější popis byl válečnický kult beznadějně loajálních a zamilovaných uctívaček :) téměř žádné city, natož přitažlivost. Místo toho si vytváří v hlavě klukovské fantazie o tom, jak ovládá/chrání celý svět ze stínů a bojuje proti ďábelskému kultu, který se snaží tento svět zničit, přičemž před všemi kromě těch, co znají jeho Shadow-sama identitu, hraje prosťáčka, případně komparz, charakter v pozadí, naprostého průměrňáka. A kvůli extrémně zábavným náhodám, nedorozuměním a v případě Shadow Garden "harému" naprosto beznadějné oddanosti mu tyhle fantasie znovu a znovu prochází a vychází. V několika případech by se skoro zdálo jako by jeho vůle přepisovala realitu. Díky tomuto absurdně podvratnému přístupu a celkové kvalitě komedie (balancující přímo dokonale na hraně trapnosti a samoúčelnosti a parodie obojího) náhle i takto vyčpělá kombinace funguje. Nicméně je pravda, že některé epizody přesto trpí kvůli tomu, že příběhový podklad je z většiny stále velmi průměrný tak jak by to člověk přesně čekal a pokud teda zrovna Shadow-sama naplno nerozjíždí svoje ztřeštěné role a zápletky, do kterých se mu pletou ostatní postavy aniž by se vzájemně chápali, přichází nuda. Naštěstí je Cid mužem soustředěným, zapáleným a odhodlaným vyzkoušet na tomto svém hřišti (světa) co nejvíce často za vlasy přitažených (ale v jeho adolescentních očích temně badass a cool) scénářů, takže se to nestává až tak často. Jsem zvědavý, kam posunou (nebo Cid posune?) příběh po překvapení na konci druhé série. The frenzy has begun. The moon is red. We are out of time. 8/10

Krásná animace, pěkný i unikátní design postav, příjemná bláznivost zápletky, mix nadpřirozena, delikventů a zřejmě i nějaké té romance. Těžko momentálně odhadovat, jakým směrem se příběh bude rozvíjet, ale první epizodě nemám co příliš vytknout. Prostě to na mě celé působilo opravdu sympaticky a komediálně odpočinkově.

Vzhledem k tomu, že jsem předchozí počiny autora neviděl, nemohl jsem s ničím srovnávat, ale možná o to víc svěží a pohlcující tento zamotaný, mysteriózní případ návštěvy z jiného světa byl. Na rozdíl od přesyceného isekai žánru má stále jeho převrácená verze prozatím stále mnohem větší prostor pro různorodost a kreativitu a v tomto si Narita se svým podivně pojmenovaným dílem rozhodně vyhrál. Jistě, někdo (a já částečně taky) by mohl vytýkat možná až zbytečně velkou míru zamotanosti a spletitosti děje, přidávání postav, které by v příběhu vlastně ani nemusely být (resp. by mohly být představeny až později) a občasné trochu nepříjemné výkyvy v tempu (hlavně v polovině série, ta přestávka mezi první a druhou polovinou zrovna u tohohle fakt nepomohla), ale myslím si, že DMDP dělá tolik věcí dobře, že se těch pár chyb/problémů dá přehlédnout relativně snadno. Už hned první epizoda ukáže, jak diváka automaticky zaujmout převrácením konceptu a následně se rozjede velmi zajímavé, komplexní a přesně dávkované budování světa, které vlastně nepřestane víceméně až do úplného závěru (a stále nemám pocit, že bych se dozvěděl zdaleka vše)! Jak se vrství jedno odhalení za druhým, jsou zároveň představovány další a další postavy a téměř každá z nich, ať už jde o mysteriózní padouchy a antihrdiny nebo o členy policie, gangů, mafie, rodiny hlavní postavy, je něčím opravdu unikátní, zábavná, sympatická či často vše dohromady. A všichni se střetávají při řešení této příběhové skládačky nejen v skvělých, stylových fyzických (a kouzelnických) soubojích, ale i soubojích mentálních a dialogových. Ono celkově je DMDP v dialozích (i některých monolozích) velmi silné a byla radost sledovat třeba právě skrze tyto interakce hlavního hrdiny s ostatními jeho postupný charakterový vývoj. Doufám, že druhá série bude pokračovat v podobné kvalitě. Myslím, že by to pro autora neměl být problém. 8/10 PS: Misaki je definitivně jedna z nejlepších anime dívek roku 2023. Střapatá, věčně unavená Sayo se svým žraločím fetišem nicméně tomuto roztomile oddanému psycho děvčeti nebezpečně ohrožovala celou dobu krk (heh).

Ok, celý koncept je vymyšlen, promyšlen a ve vyprávění uplatněn opravdu výborně a Trigger ho zpracovává v úchvatném, úžasně půvabném stylu. Trvalo to nakonec jen dvě epizody a ti opravdu odhodlaní (a už teď strašně sympatičtí) jedlíci mě maj pevně v hrsti... Ehm, když už jsme u toho, může mi někdo pomoct? Já jsem člověk, ne příšera!

Film plný protikladů. V tomto ohledu tedy vystihující problémy žen v současné společnosti na jedničku. Byl to záměr nebo ne? U tvůrčího dua Gerwig a Baumbach bych se přiklonil asi k první možnosti. Nicméně asi bych byl radši, kdyby tuhle cestu nezvolili, protože výsledek byl ve finále takový až příliš bezpečný a příliš doslovný kočkopes. Na druhou stranu, nemůžu neříct, že jsem se s výjimkou asi první půlhodiny u filmu dobře nebavil. I když rámující zápletka byla velmi jednoduchá až přihlouplá (zase záměr? :), mnohé její dílky i přes zmíněnou snahu satirizovat a vyjádřit se k co nejvíce tématům, týkajícím se mužů a žen, vykouzlily více než jednou úsměv na tváři, sem tam i uznalé pokývání hlavou (ten příjemný meta přesah, někdy až deadpoolovský). Barbie lidstvo nespasila a nespasí, ale třeba by mohla pomoct alespoň k trochu větší jednotě a pochopení. 6,7/10

Excelentní příklad snímku, který je těžce nedoceněn a podhodnocen. Přitom je to prakticky dokonalá kombinace "komiksových" fikčních vesmírů jako je Johna Wick nebo Kingsman a velmi dobře napsaného a zahraného vztahového dramatu, kde díky filmovému formátu není děj zbytečně rozmělněn a drama se nestihne překlopit v otravně natahované melodrama (jak se to stává u televizních k-dramat). Díky slušné délce ale film má dostatek prostoru nejen na několik opravdu parádních akčních sekvencí a budování svého přepáleného zabijáckého podsvětí, ale i na dostatečně hluboké rozvíjení hlavních postav a jejich motivací. Příběh sám není zrovna nejoriginálnější a s výjimkou závěru trpí trochu přehnanou doslovností, ale přístup k strastem rodičovství, problémům identity a přijetí sebe sama (nejsilněji v paralele matka-dcera) v kontextu krvavého, šíleného světa nájemných zabijáků je stále relativně svěží nápad, který je tady zpracován nejen opravdu stylově, ale i s funkčními emocemi. Vše funguje, jak má, i díky výborným hereckým výkonům (nejen hlavní postava či někteří další kolegové, ale i mladá herečka v roli dcery opravdu svým projevem zaujala) a překvapivě uvěřitelně napsaným dialogovým momentům, hlavně když se probírají některé realistické aspekty života. No a pak tu jsou ty "hlasité" momenty. Ze začátku hodně zábavné a s nadhledem, postupně přituhující. Co je ale hlavní, prakticky každá jedna taková scéna, ať už jde o čistou akci nebo o nějakou tu tišší misi, je udělaná extrémně stylově, s parádním využitím střihu, kamery, prostředí a choreografie. Tvůrci se ale nespokojili s tím, že by vše natočili sice stylově, ale podle jednoho mustru bez jakékoliv inovace (nepočítaje choreografii), ne-e. Skoro každá jedna scéna je tady natočená úplně jiným způsobem! Jako by se při tvorbě všichni domluvili, jak udělat jednotlivé souboje a bitky co nejnápaditěji a nejrůznoroději. Popravdě takový zápal pro různorodost a odlišnost ve spojení s obrovskou produkční kvalitou a stylem člověk nevidí skoro nikdy. Už jen kvůli tomu nelze v mých očích film pořádně nechválit. Na druhou stranu je pravda, že samotná choreografie sice má své momenty, ale je většinou spíše podřízena zmíněným kreativním kamerovým a střihovým hrátkám. Takže pro lidi, co ujíždějí na uvěřitelnosti hand-to-hand, myslím tenhle film úplně nebude. Kdo chce ale zábavnou, vizuálně výraznou, někdy až přepálenou, příběhově a emočně překvapivě silnou, výborně zahranou kreativní a efektní jízdu, zamiluje se. 9/10

A další anime v této sezoně, které masivně nahoru tahá opravdu vysoká kvalita provedení. Tedy ne že by samotný nápad nefungoval ve své jednoduché, zábavné roztomilosti, ale třeba oproti v základní myšlence dost podobné a spřízněné  "Sleepy Princess in the Demon Castle" je prostor pro manévrování, kreativitu a nápaditost (A CHAOS!) podle mě o dost menší a zdejší koncept se může rychle vyčerpat. Na druhou stranu, autor předlohy už je úspěšně na 200+ kapitolách (i když polovičních oproti tradiční délce), takže asi ten nápad stále na dostatečně velkou čtenářskou obec funguje. Tak či tak, první epizoda tuto sezonu již druhého případu "labužníků v kobce" (jaká to podivná náhoda :D) jsem si užil hlavně díky brilantnímu dabingu těžce trpící princezny, jejím opravdu expresivním vyjádřením pocitů a představ (doprovázených skvělými změnami stylu animace) a obecně celkovému přepálenému dramatu. A samozřejmě božské animaci jídla. Ale stejně se to trochu táhlo, no. Já raději pevnější, hutnější potravu. Slabé čtyři - 7/10

Asi by to byl takový neškodný, mírně originální, ale stále nepříliš výrazný průměr, ale tahají to v tento (prvotní) moment u mě nahoru až ke čtyřem dvě věci. Zaprvé, animační styl a dokonce i v několika momentech animace samotná. Obojí je podle mě velmi nadprůměrné a všechno vypadá sakra krásně. Nasvícení postav, předmětů, některé malé momentky, design postav (ano, vím, je to šójo, s krásnými postavami se asi dalo počítat, ale tady je to myslím hezky na té hraně mezi nepřirozenými, někdy až hranatými panenkami a snesitelnou hezkou estetikou). Zadruhé, šójo stejně tak jako tenhle stále relativně novej fenomén anime o holkách, co se stávají zloduchy, nemám vůbec nakoukanej. Každopádně start se v mých očích tedy povedl, ale stejně neslibuji, že u toho vydržím do konce. 7,5/10

Začátek nového dobrodružství a zároveň poslední ságy One Piece ve velkém stylu. Další bezprecedentně masivní rozšíření světa, navýšení sázek až do stratosféry a atmosféra kvůli vzrůstajícímu chaosu začíná být hutnější než kdy předtím, ale přitom stále nechybí typická kouzelná naivita, radost a roztomilý humor jak to umí jen mistr Oda. Hlavně kdykoliv jsou na scéně Luffy a jeho Nakama. :)