chim.chim

4,5*. Drama na hodně vážné téma, které nikoho rozhodně nemůže nechat chladným. Natočeno je to výborně, nic nevypadá strojeně, je až k nevíře, jak dokonale je vystižena duše čtrnáctiletého zneužívaného chlapce, v němž spolu bojují pocity jistoty, které ve společnosti svého trýznitele má, strach z následků a zároveň touha vzepřít se. Sønner se snaží poodhalit okolnosti, které stojí za tím, že se dítě stane obětí zvrhlého pedofila, a odkrývá také bolest, kterou si v sobě oběť nese celý život.

Tak příšerná hloupost se jen tak nevidí. Sama nevím, jak jsem se na to mohla dodívat. Jen další rádoby epická variace na téma zkázy lidstva: přeživší nadčlověk alias dobro versus ošklivé, zlé příšery - v tomto případě jakési nepovedené obdoby zombie. Akční blábol, který se dá dopředu číst tak, až z toho mrazí. Jedna hvězda za Boba.

Tohle opravdu není nic pro mě. Nepřiměřená délka a množství postav utápějí ty ojedinělé zajímavé momenty, které se sem tam přeci jen objeví. Navíc z toho přehršle postav mi byli sympatické jen dvě - Claudia a Phil, děj točící se kolem ostatních šel často úplně mimo mě. Zajímavé pasáže se pak ale naskytovaly, když byl v záběru Cruise, protože - ač ho jako herce opravdu nemusím - role arogantního, odporného propagátora sexu mu padla velmi dobře. Naopak jsem byla otřesena Julianne Moore. Ta mě vůbec nepřesvědčila a neviděla jsem v ní nic než Julianne Moore. Ovšem film má i dobré stránky - těmi jsou především forma, ta je opravdu hodně netradiční, vizuální provedení přechodů scén je znamenité; dále pak hudba - krásná. Ale zpracování tématu, na kterém ten film stojí - pokud jsem ho nepochopila úplně špatně - prolínání lidských osudů všemi možnými cestami, mě opravdu nenadchlo. Na to je v mých očích mistr Iñárritu. Mimoto mi nepřipadalo, že by režisér přišel s něčím novým - dějové linky byly dost ohrané a tři hodiny keců o tom, co už tu bylo stokrát, zákonitě musí člověka znudit! Přes to všechno se mi zazdálo, že děj postupně graduje a na malou chvíli jsem si dokonce myslela, že bych se nakonec mohla dočkat alespoň nějakého strhujícího finiše. Pak ale začaly z nebe padat žáby.

Jaksepatří šílená story - a atmosféra hipísácké revolty mě prostě vždycky dostane.. Muzikálová forma jí zdá se svědčí, takže co se mě týče, převládá nadšení. Až na to, že takový vážný konec jsem prostě nemohla očekávat a zaskočil mě úplně nepřipravenou. A pěkně mě naštval - no je to možné, aby osud vaší oblíbené postavy vyměnili za osud toho nejvíce ušlápnutého hlupáčka filmu? Nespravedlnost! Protože dotyčný hlupáček si ten osud sám zvolil, kdežto chudák Berger k tomu přijde ani neví jak, jde proti svému přesvědčení a takhle dopadne. No nic. Peace.

Boy A je o síle předsudku. O tom, jak krutý může život být. O nekonečné marnosti, která se přes všechno úsilí nakonec člověku stejně vysměje do tváře. A je to snad nejsmutnější film, jaký jsem kdy viděla...

Dokonalost. Drama, které naprosto božským způsobem zkoumá život jedné rodiny v průběhu několika let, postavy rostou úplně přirozeně, rivalita mezi bratry je zobrazená vskutku skvěle - nikdy nezapomenu na scénu hádky přes stůl s večeří, tu jsem si okamžitě zamilovala. No a k tomu ještě krásná kanadská sedmdesátá léta, do kterých hraje skvostná hudba náramně podtrhující děj. Atmosféra k pohledání. I herci mě uchvátili, a to hlavně Marc-André Grondin, co si budem povídat... C.R.A.Z.Y. je pro mě legenda.

Opravdu sáhodlouhé. Jinak hodně hezká pastva pro oči, ale jsem na pochybách, jestli bych si to pustila znova. Nicméně charaktery stvárněné moc vydařeně - Cassey Afflec úlisný až až, občasné psychopatické záblesky v jeho očích pomalu naháněly strach. Brad Pitt sice jako vždy trošku jednotvárný, ale tady si s Jessem docela padli... ačkoli Brad není zrovna typ drsňáka, vypadalo to celkem věrohodně. A potom Shneiderův úžasný Dick Liddle, který dodal trošku vtipu... Bohužel toho vtipu bylo poskrovnu a někdy jsem se přistihla dost znuděná. Scény to byly fakt krásné a stylové, ale až příliš často jsem tupě civěla na rozostřené lány polí, příliš často jsem poslouchala drsňácké kecy nedotknutelných pardálů westernu a poslední hodiny filmu jsem mohla být ušetřena, kdyby Jesseho ten blbec Bob prostě odfláknul při první příležitosti.

Vzhledem k obsazení Jennifer a k jejím tradičním rolím sladkých, nevinných naivek, jsem od filmu očekávala něco naprosto jiného a vůbec mě nenapadlo, že by se děj mohl odvíjet takovým směrem. O to to byla podívaná lepší, napínavější a překvapivější. Taky Jennifer byla velké překvapení - její výkon bych nijak zvlášť nepřeceňovala, ale protože to byl naprostý protiklad rolí, které dostává běžně, musím konstatovat, že ji zvládla obstojně. Clive Owen výborný jako vždy. I švédská režie udělala své a snímek tak považuji za velice nadprůměrný.

Byla jsem v pokušení dát jenom tři hvězdy, protože tohle je na můj vkus až moc velká úchylárna. Nebýt ale oněch inkriminovaných pasáží, je to super film - skvělý soundtrack, skvělé hlášky, skvělé postavy a zase jeden svérázný pohled na typické životní dilema.

Luxusní černá komedie. Ten pravý šálek britského čaje! Ačkoli víc než trochu to zavánělo vykradnutým Six Feet Under.