dopita

Trochu moc chladnej, odtažitej a stopáží přetaženej film. Ovšem Marion Cotillardová je famózní!

Solidní atmosféra, dobrá hudba ale jinak průměr až hanba. Tenhle příběh měl na víc. Nějak mě unikla poenta. To jsem se tak otravoval, že jsem to prošvih, nebo to tvůrci trochu neukočírovali?

Temnej francouzkej thriller natočený podle skutečné události. Na filmu je to vidět. Teda hlavně na příběhu, hlavní dějová linie (pátrání po pošahanýmu vrahovi) je vyřešena už ve druhé třetině, což by u běžnýho kriminální scénáře asi neprošlo, rozuzlení by se soustředilo do závěru. Ale vyřešením případu film nekončí, a ani závěr není nijak obyčejný. Končí to blbě, takže jako ze života. Film je temnej, ponurej až depresivní, vypadá jako by byl natočen podle komiksu Franka Millera. Na můj vkus je film trochu moc natahovanej a negradující. Daniel Auteuil je výbornej.

Průměrnej akční film, kterej nezapře sedmdesátý léta. Což rozhodně není na škodu. Scéna s kombajnem byla famózní, jen nevím jestli ji brali tvůrci vážně, nebo jako recesi. Každopádně mě pobavila.

První třetina nic moc, druhá je výrazně lepší a třetí, ač je odvedená velice slušně, očekávaná a nepřekvapující. Je vidět, jak propastný rozdíly jsou mezi herci. Karel Roden je tradičně skvělej, stejně tak Vladimír Dlouhý. Vladimír Dlouhý vyniká, zvlášť v porovnání s Lucií Siposovou a Václavem Jiráčekem, kteří měli mnohem víc prostoru a přitom bídně ochotničej. Na filmu oceňuju hlavně jeho filmovost, nebo jak bych to řek – obrazovou rozmáchlost. Film vůbec nevypadá jako trochu dražší televizní inscenace, jak bohužel vypadá většina současných českých filmů. Filip Renč se vůbec nebojí velkýho plátna, navíc je to vše podpořeno výbornou kamerou, zvukem a famózní hudbou. Škoda občasného klopýtnutí co se týká tempa vypravění, výběru herců a nepřekvapujícího závěru.

Mozaika několika příběhů. Ani se nedá říct lidských osudů, jen příběhů. Většina z nich je naštěstí velmi dobře koukatelná, takže film zaujme a baví až do konce. Občasný krátký hluchý místa ani nevaděj.

Tváří se to jako psychologický drama, ale je to všechno ňáký povrchní a moc líbivý. Lacině líbivý. Kouká se na to dobře, výrazný sytý barvy, krásný prostředí, pěkný baráky... V podstatě se dá říct, že se mi to libilo, vlastně se mi to líbilo hodně, ale brát vážně se tenhle film nedá.

Čerství novomalnželé Cliff a Cydney si vyjedou na svatební cestu na Hawai. Zjistí, že se tam pohybuje páreček vrahů. Pak narazí na dva páry, kteří jsou... no trochu divní. Oba páry jsou na výše zmíněné vrahy, zdá se, velmi vhodní kandidáti. Tak kterej páreček to asi bude? Nebo to bude uplně jinak? Režisér diváka napíná, navádí na špatný stopy a až někdy po hodině filmu vyjde najevo, jak se věci mají. Mimochodem velice slušné hodině s pěkně budovanou atmosférou a napětím. Závěrečných dvacet minut je už klasická honička, ovšem pořád na velice slušný úrovni. Kdo tvrdí, že vše odhadl po pár minutách tak kecá. Tvůrci nejsou tak blbí, aby svou neschopností něco naznačili předem. A doporučuju klackem odhánět každýho, kdo to už viděl a chtěl by vám závěr vykecat. Film je jednohubka, která si neklade za cíl nic jinýho, než bavit a daří se jí to velmi dobře. David Twohy ve svých minulých filmech občas přišel s velmi dobým nápadem (jako třeba odraz v zrcadle ve filmu Hlubina) a i tentokrát se mu podařilo mě vylekat. To by člověk neřek, jak dokážou vyděsit rozšířené zorničky, teda když se to taky umí natočit. Ňákej méně schopnej režisér by tenhle zdánlivě jednoduchej nápad zazdil. David Twohy je ideální režisér na levný béčkový filmy. A tenhle film je přesně takový levný béčko. Jak dostane do pazoury velkej rozpočet, už to nestojí za řeč.

Příběhy Phila Marlowa jsou vždycky spletité, až nepřehledné. To je i případ tohohle filmu. Ovšem zároveň film obsahuje pasáže, které mě docela bavily. Ale jako celek jen průměr, ňák jsem se v tom ztratil a udržet nit se mi nepodařilo. James Caan jako Phil Marlow docela ušel. No a dál bych k tomu snad řek jen to, že Dina Meyerová má pěknej zadek, teda měla, už je to dost starej film.

Na komedie se Seannem Williamem Scottem si dávám velkej pozor, protože to jsou většinou děsný srágory. Ale Povýšení je kupodivu celkem normální film, kde ze sebe S. W. Scott nedělá debila. Nejedná se o žádnou přehnaně vtipnou komedii, je to spíš „vážná komedie“. Žádný veledílo to není, ale celkem mě to bavilo, přispěla k tomu i velice střídmá stopáž (83 minut).