ilias

Chytlavý nápad a příjemně koukatelné zpracování. Včetně všeho - milého návratu v čase zpět a chlapeckých sřihů v raných devadesátkách. Módy a plakátů. Triček s nápisem, co nosily angažované dívky na konci osmdesátých let. (...) Když přemýšlím o tom, jak to na konci celé zařízli, přijde mi to jako řešení, k němuž bych nejspíš taky dospěla - začínalo to být moc romantické. Taková vztahová utopie.

Ploché a prázdné. A s počítačovou grafikou by se to, myslím, nemělo tak přehánět - lehce rozpoznatelná umělost tolika scén v hraném filmu, chm, bída. Prostě lesk a bída. Opulentní parties mi nejvíc ze všeho připomínaly "zábavné" Silvestry v českých televizích.

Dobré světlo v některých scénách. Jinak (příběh, myšlenka, sdělení) mnohem míň, než jsem čekala. Spisovatelův test, "zda je to psychologicky možné" je lepší částí filmu, zajímavější než zbytek.

Velkolepě pojaté... Triviální sdělení. Ani forma, ani myšlenka mě příliš nenadchly.

Kompromis za kompromisem ztraci hlavni hrdina to, co je na nem "dobre" (byl vzdycky spis jen neutralni). V tezkych casech mohou byt male kompromisy znicujici. Zajimavy namet, pojeti neni nijak strhujici, neco mu chybi... Film ma myslenku. Nema ovsem konec. Kdo vi, co mohlo byt potom? Uvedomeni, nebo pokracovani v sebeklamu? Pribeh o tom, ze prospecharstvi (schovavane za - ponejvic sobe adresovane - omluvy a snahu mnohe veci nevidet ci vykladat jinak) muze byt silnejsi nez lidskost. Namet ma neco do sebe.