ilias

Trochu moc patosu - nemyslím, že by bylo únosné chovat a vyjadřovat se pořád tak "hluboce", ale nakonec - jeví se to jako pravda o tom, jak by se mělo žít... Být to trochu míň sladkobolný, byl by smysl všech těch vět jasnější a čistší. Navíc: Je jistej velkej rajc v tom sžít se na dvě hodiny s představou výjimečnosti, na kterou nikdo nemá a lehkovážně si s ní pohrávat a klidně ji zahazovat - komu by se něchtělo. Takovej hezkej sen pro všechny průměrný diváky - řekla bych, že v tom tkví velkej kus přitažlivosti tohodle filmu. Představa, že vás všichni privilegovaní prosí, abyste byli rozumní. A vědomí, že můžete, co chcete. Konečně, jednou. A Robin Williams je prototyp opravdového důvěryhodného mentora, tady a ve Společnosti mrtvých básníků - báječnej.

Tohle znamená "Living the dream!" A je jedinej člověk na světě, kterej to může. Alex je fakt srdcař.

Rust Cohle je jedna z nejlíp napsanejch postav, co znám. Pochybnosti mám o jediný stránce jeho povahy - může někdo bejt opravdu tak čistě zásadovej? Vlastně je ideálním literárním typem. Nemá chyby, nemá odchylky. Od toho, jakýho ho scenárista chce. Marty je napsanej vlastně asi líp, jenže není tak temně přitažlivej. Míň fascinuje. A míň filosofuje, víc do věcí propadá, nemá takovej nadhled. Rust má nadhled i smutný vědomí, že mu nic neulehčí. Finále - držet se reality o kus víc, bylo by snad zbytečný chodit za padouchem do nepřehlednýho bludiště, když se po letech mimo pozornost necítil ohroženej... Ale aby to bylo strhující, nahnali je tam, nechali je skoro umřít - tje trochu klišé. Poslední věta o hvězdách je super. You´re looking at it wrong, at the stars thing. If there´s only dark, it means the light won. Těžko se s tím žije, těžko se na vítězství čeká.

Že prej stačí, když válka existuje v myslích voličů. Humorný a koukatelný film o tom, že novináři skočí každýmu na špek. A o manipulovatelnosti davu. Milovníky konspiračních teorií by mohl nadchnout bez dalšího. Ostatní pobavit. Napadla mě jedna metakonspirační teorie - co když jsou všichni skeptičtí kritici konspiračního myšlení jen kvalitně naočkovaní pocitem, že konspirace zkrátka není sexy a podléhají jí jen slabomyslní? Člověk nemá nikdy jistotu...

Chytrej film. Bylo potěšení sedět v kině a koukat na něco, co přináší sdělení, nikoli jen zabíjí čas. Jo, taky se mi zdá, že reklama byla pojatá protivně (a info v úvodu filmu o tom, že k cenzurované verzi dal autor pouze souhlas, nikoli přispění, je lehce vytáčející)... Ale nakonec snad Larse ani nepodezírám z toho, že by ji celou dělal ze zištných důvodů. Spíš jako by chtěl vytnout malej políček všem senzacechtivcům, kteří šli do kina jen na provokativní název a očekávání něčeho kontroverzního. Zajímalo by mě, kolik lidí přijde na druhou část. Místo toho se totiž stalo, že museli všichni koukat na film složený z vtipných postřehů jednoho divnýho Dána s pár dobrejma scénama navíc (subjektivně nejlepší byla matka tří synů, Uma zaválela). Navíc má Lars názor na život, se kterým se můžu lehce ztotožnit - tedy jsem mu tentokrát docela nakloněna, i za jeho slušně zpracovanou prezentaci. A na smrt taky. Jako Epikúros: Když jsme tu my, není tu smrt. Když je tu smrt, nejsme tu my. Tak proč se bát... - rozpracováno -

Taková vlastenecká americká idyla. Všichni mají sice nějaký šrámy na duši, ale sluší jim to, pořád je krásně a jsou čestní. Až na ty, co jim stojí v cestě (a ti jsou i méně krásní, jaká náhoda). K tomu pár čistých dlouhosrstých psů, aby byl obraz dokonalý. Celkem nuda.

Podmanivá tma a samota. Surfování v polární noci musí být magický zážitek. Ekologický nádech a poselství o tom, že žít se možná dá i jinak. A byla to i legrace ("Řekni mi, jaká je dneska zima." "Počkej, podívám se na olivový olej. (...) Dneska je fakt zima, olej úplně zamrznul."). Snow Film Fest v Divadle pod Lampou, Plzeň, dneska.

Metapříběh se silou překvapit všechny zúčastněné a snad i diváctvo. Pěkný! Líbí se mi tyhle "meta" věci. :-) Asi je budu sbírat - metaromány (Fowles), meta ve filmu (zatím znám jenom tohle)... Meta mi chybí v hudbě a na divadle. Navíc mám ráda příběhy o spisovatelích (mimo tohle třeba Californication). (Uznávám, že komentář má spíše deníkový charakter a pro čtenáře moc není.)

Uvěřitelné postavy, chování, motivace k němu... "Tak nějak by se tenhle typ asi opravdu choval," mě v kině napadlo dostkrát. Třeba i takovej ubohej přicmrndávač Míla - přisadil si, až když věděl, že je to zadarmo, a jedině tehdy. Byl sice jen vedlejší postavou, ale vypadal jak vystřiženej ze života. A přitom bylo možný aspoň jednou v sobě pro něj najít i kus soucitu - když se opil a vypadl na chvíli z role. Minulosti se nezbavíme. A skoro každej by nějakou její kapitolu rád odsunul do pozadí nebo vytěsnil. Jen se o tom nemluví. A epilog se mi líbil velice - připomněl mi Triera, jen byla tahle silná pasáž na konci, a ne na začátku.

Zajímavý film o konci světa. Plný absurdity a humoru. Kritický a dobrý.