Velký Gatsby

Zpočátku záměrně přestylizované a extravagantní, aby Luhrmann později začal létající sněhové vločky, létající peří, létající závěsy a dějem prolétávající kamery umírňovat a zároveň tak také zlidšťovat postavu tajemného J. Gatsbyho. Spojení písní z dvacátých let (Porterovo Let's Misbehave) se současnou hudební produkcí (Jay-Z) dopadlo překvapivě sympaticky, příběhově mě však Velký Gatsby nevzal za srdce tak, jak bych doufala. Je to spíše moje chyba než chyba filmu, jelikož věřím, že věrnější, lepší adaptace Fitzgeraldovy klasiky natočena zatím nebyla a v nejbližších letech ani nebude. Objektivně jednoznačně jeden z nejvyspělejších Luhrmannových filmů, který je mnohem chytřejší, než jak se přes veškeré to pozlátko tváří, a který mi několikrát připomněl Sunset Blvd. (17.05.2013)

Mnozí zde Velkému Gatsbymu vyčítají pompéznost, nabubřelost a povrchnost. S tímto však musím nesouhlasit. Život Jaye Gatsbyho, tajemného milionáře, totiž přesně takový je. Takže okázalé a vizuálně úchvatné zpracování jeho příběhu je tak zcela na místě a dokonale zobrazuje jeho život přesně takový, jaký je. Plný velkolepých nekončících večírků, krásných dam a elegantních pánů, hlasité hudby a úžasných kostýmů. Typově do svých rolí všichni skvěle zapadli, od "velkého" Lea, přes "Parkerovského" Tobeyho, až po nádhernou Carey Mulligan. Když začala hrát píseň od Lany Del Ray, začalo mě jemně mrazit po těle. Ten song je prostě nádherný a sem dokonale zapadl. Celý moderní soundtrack, včetně Fergie, Kanye Westa a ostatních, je perfektní. Takže ano, Velký Gatsby je velkolepý, povrchní a okázalý. Ale to často životy takových lidí bývají, nebo tak alespoň vypadají. Plné luxusu, peněz a také prázdnoty. (15.03.2015)

Na Velkýho Gatsbyho jsem se hrozně dlouhou dobu nechtěl podívat. Nelíbilo se mi jméno režiséra, který je pod ním podepsaný. Z jeho filmů mě totiž ještě žádný nebavil a nečekal jsem, že by tohle mohla být výjimka. Výjimka to nicméně přeci jen je. Hlavně proto, že ačkoliv by to nikdo nečekal, tak tvůrci se rozhodli do tohoto bohatě zdobeného filmu z dvacátých let přidat tunu naprosto úchvatných a překrásných digitálních efektů, které rázem z filmu dělají pohádku. Nemluvě o taneční muzice, která dost zvláštním způsobem kombinuje dvacátá léta se současností. Tahle pohádka má nicméně od začátku takový spád, že jsem čekal na moment, kdy vydechne naposled a už se znovu nenadechne. Takovou rychlost ve filmu jsem hodně dlouho neviděl, bylo to až brutální. Nakonec ale na scénu po asi půl hodině přišel Leo a vše se naštěstí lehce zpomalilo. Leo k tomu ještě předvedl naprosto poctivý výkon jemu vlastní. To se ale nedá srovnávat s absurdním vyprávěním samotného filmu, takže nezbývá nic jiného, než dát tři hvězdy. Pořád ale musím říct, že jsem dosud viděl nejlepší film Baza Luhrmanna. (14.09.2014)

Už při čtení předlohy jsem měl pocit, že kromě atmosféry bujarých večírků nejde Fitzgeraldovu klasiku adekvátně adaptovat bez toho, aniž by se člověk musel opírat o verbální fráze vytržené z textu. A Luhrmann tuhle domněnku jenom potvrzuje. Bohužel pro něj ale ani relativně doslovná adaptace nestačí, protože zatímco Fitzgeraldův román skýtá myšlenky mezi řádky , Luhrmann co neodhrká v povrchních frázích (dokonce i jednu z point vám musí Maguire říct přímo do ksichtu, protože z celku ji nevykoukáte), to ve filmu prostě není. Ano, večírky jsou nádherné, dynamické a soundtrack božský (u Lany a ukazování sídla to bylo málem na slzičku), jenže zhruba po půlce, kdy by mělo konečně začít o něco jít, se děj začne tříštit, působí na plátně skoro až směšně a nechtěně parodicky, a finále je skoupé na jakoukoliv emoci i přes Tobeyho spider-manovsky naběhlou žílu. A to se DiCaprio o toho Oscara tentokrát tak hezky snaží. Nakonec mu ale jako už tradičně zůstanou taky jen ty pěkné košile a sny a Luhrmannovi audiovizuální cinkrlátka, za kterými se od Austrálie neskrývá už absolutně nic. Na to jak se Luhrmann v rozhovorech kasá, jak je film i o současné generaci, si nechal sociální témata románu úplně protéct mezi prsty. (15.05.2013)

Velkolepá výprava velmi smutného a dramatického příběhu lásky, a to už jen kvůli tomu, v jaké době se odehrával. O hereckém talentu Leonarda není sporu a ani v tomto okamžiku nemám nejmenších připomínek, naopak. Jsem pokaždé unešena a vychutnávám si každý okamžik, kdy je na obrazovce. I kdyby celý snímek stál zaprd, tak se stojí na film podívat už jen kvůli němu. Naštěstí se bylo na co koukat a celou tu dobu jsem se nenudila, i když se našlo pár věcí, které mě zarazily a díky kterým nedám plný počet. Kromě toho, že komplexně celý soundtrack byl peckovní, na jedničku, tak první z těch věcí byly právě některé použité skladby na pořádaných mejdanech. Myslím si, že do poválečného děje ta dnešní, technická muzika nepatřila. Jako další mínus jsem vnímala, že tvůrci dostatečně nevysvětlili, jak se dostal Tobey do role vypravěče s tak konkrétními diagnózami na papíře. Celou dobu mi připadal jako takový klidný prostředník mezi dvěma silnými, lidskými osudy. (15.02.2016)