Košoun

(Může obsahovat malinké spoilery) Nevím, jak je možné, že mi tento film dlouhých 9 let utíkal. Na tom filmu je dokonalé snad úplně všechno, kromě scénáře. Samotná myšlenka filmu je skvělá a několik scén je nezapomenutelných (viz. závěrečný průchod s dítětem z odstřelovaného domu), ale celkově to působilo tak nedotaženě. Mnoho nápadů je v kontrastu s na prvním pohled povrchním příběhem "utíkáme před celým světem". Když si vezmete, jak dokonalý je film po technické stránce (tak dokonalé a mrazivě realistické ztvárnění budoucnosti tady nebylo), především skvělá Lubezkého kamera, tak ten nedotažený scénář zamrzí dvojnásob. Po herecké stránce není co vytknout, překvapil mě brzký postavy julianne Moore, pro Clive Owena to jistě byla životní role, skvělá volba. Z Cuarónových filmů jsou Potomci lidí rozhodně nejlepší, s hlubokým přesahem k zamyšlení a technicky pro mě dokonalejší a atmosféričtější i než adorovaná Gravitace.

Pohádka o Pimmíkovi. Tento film se mi několik let povaloval na hard disku a až nyní jsem se k němu "prokousal". Je to hodně citlivý film, který vlastně po dějové stránce mnoho nenabízí, tempo je pomalé a i samotné téma ve stylu "mladý kluk hledající lásku a svou sexualitu" není zrovna nejoriginálnější. Vynahrazují to ale dobré herecké výkony, pěkná kamera i ladící soundtrack. Celý film působí tak intimně (i přesto že intimní scény v podstatě neobsahuje a přeskakuje), že si budete připadat, že tam s Pimem skutečně jste. Stalo by se něco, kdyby se tento film nenatočil? Ne. Stalo by se něco, kdybyste tento film neviděli? Ne. Ale já jsem zatraceně rád, že jsem ho viděl, protože je jedním z mála gay filmů, ve kterém se nefetuje, neumírá na AIDS, nevykrucuje apod. Je v jádru o tom, o čem homosexualita je. O lásce. Bohužel filmy zpracovávají často ty dramatičtější a divácky líbivější homo témata, než samotný cit. A tady je v tak čisté podobě, že se nelze u filmu zasnít, jak je to vlastně krásné. Alespoň na těch 90 minut.

Skvělá komediálně-dramatická gay jednohubka, která sice po první slibné polovině klouže do klišoidního průměru vztahových peripetií, vystřižených jak z nejlacinějšího dílu Merlose Place (například to prokecnutí sázky bylo fakt tak debilní a očekávané, že to až zabolelo). Ale sympatičtí herci (z nichž budete znát jen Levitta, který tu však jen sekunduje), zajímavá základní zápletka a rychlé tempo to celé vyvažují. Bylo to milé, romantické, trochu vás to i třeba donutí zamyslet se nad svým stylem života, a i když je to objektivně spíše na 3*, tak za sebe v aktuálním rozpoložení na podobné typy snímků dávám 4*.

Budu tento film brát spíše jako fikci, než "životopisný", protože těch historických nesrovnalostí je tam tolik, že je skutečně jen "inspirované skutečnými událostmi". Brát ho totiž čistě jako životopisný, musel bych za tu neobjektivnost a jednostrannost strhnout nějaké další hvězdičky, a to rozhodně nechci, protože film je to opravdu dobrý! Největším kladem pro mě byly herecké výkony, a to především vzájemná chemie ústřední dvojice Radcliffe / DeHaan. Ale i třeba Michael C. Hall nebo Ben Foster mi dlouho uvíznou v paměti. Atraktivní je samozřejmě i samotné prostředí tehdejšího New Yorku a bujarý divoký opojný zrod nové beatnické generace. Ten film má nádhernou atmosféru, podpořenou skvělou kamerou a svižným tempem vyprávění. Film nakonec nebyl ani tolik gay, jak jsem čekal, i když je tam to erotické napětí znát celou dobu, v podstatě od prvního setkání Ginsyho a Lua. Každopádně Dane DeHaan mě přesvědčil, že jedním z největších talentů své generace a doufám, že o něm ještě hodně uslyšíme! Rozhodně se nenechte odradit "modrým" hodnocením a dejte Kill Your Darlings šanci, min. ty herecké výkony si to zaslouží!

(Psáno po zhlédnutí prvních dvou sérií.) Gay seriál, který se nesnaží udělat image na explicitních sex scénách, ukázkami darkroomů nebo nekontrolovatelnou drogovou párty jízdu. Normální civilní pohled do života tří gay třicátníků, kteří řeší stejné problémy, jako třeba vy. A je jedno, jestli jste hetero nebo gay, prostě každý v tom svém životě něco hledáme. Přiznám se, že nejvíce mě na seriálu zajímala dějová linka Patrika (Jonathan Groff, díky kterému jsem se vlastně na seriál začal koukat), v druhé sérii pak v podstatě jen ona (i díky sympatickému britskému představiteli Kevina). Jednak jí je věnován největší prostor, ale také mi byla nejbližší. Agustionovo fňukání nad životem ani Domovo kuřecí okénko mě nějak moc nezaujaly. Jednotlivé díly nemají v podstatě žádnou strukturu, konce působí dost prázdně a i závěr druhé série je takový... nijaký. Vlastně nevím, co si o tom seriálu příliš myslet, možná je až příliš civilní, možná mu ubližuje krátká stopáž a málo dílů pro vyprávění "velkých" příběhů. Jediné co vím, že se těším na další díly (které snad budou).

Zajímavé drama, které zpočátku bude plně zaměstnávat vaší pozornost a budete se snažit pochopit, v jakých časových rovinách se film vlastně odehrává. A pak zjistíte, že něco z toho je vlastně film ve filmu. Almodóvar si opět hraje s diváky, hraje si s postavami, hraje si s pohlavími... V hlavní roli je skvělý García Bernal, naopak jeho sekundant Fele Martínez mne úplně nezaujal. Celou dobu jsem čekal, co z příběhu vlastně vyleze a nemůžu nějak říct, že bych byl zklamaný. Spíš mi to bylo jedno. Film nedokázal, abych s nějakou postavou mohl soucítit nebo některé fandit, proto "šokující" závěr (zase tolik ne), nebyl pro mě tak silný. I přesto se jedná o zajímavý a kvalitní film, jen tomu "něco" chybělo.

Tento film pro mě bude zaznamenaný v paměti jako herecký koncert Matthewa McConaugheyho a Jareda Leta. Jen jsem se nemohl celou dobu zbavit pocitu, že mě ten film tématem trochu míjí. Oceňuji, že film o umírání na AIDS není natočený jako slzopudná citová vydíračka, ale více emocí by filmu neuškodilo. Prostě to bylo na mě komorní až příliš. Ale jedná se o bezesporu kvalitní film, který je trochu protipólem současné hollywoodské produkce. Doporučuji tak především kvůli hereckým výkonům, právem oceněným Oscary.

Přesně tak si představuji "americkou komedii" dle mého gusta. Sympatičtí herci (James Franco je skvělý debílek, Seth Rogen klasicky skvělý a Randall Park geniální labilní diktátor), svižné tempo a nekorektní humor (zde z médií víme, že se Severní Korey úplně nelíbí, ale o tom to asi je). The Interview není kinematografickým skvostem, ale bavil jsem se. A to je u komedie tohoto ražení jediné a nejdůležitější měřítko.

Originálně natočený a brilantně zahraný film, který nejvíce těží z toho, že je "jiný". Kýčovitý vizuál, hrátky s poměry stran, téměř až groteskní scény, bizarní události i dialogy... Grandhotel není typem komedie, u které byste nemohli smíchy popadnout dech, ale udrží vám stále na tváři lehký úsměv. Herecké výkony dua R. Fiennes & T. Revolori naprosto dokonalé, stejně tak i dalšího hvězdného obsazení. Doplňuje to i stylová hudba. Ale ve výsledku mi stejně "něco" chybí. Je to pěkná filmová jednohubka, která potěší filmařskou hravostí všechny filmové fanoušky, ale znovu bych ji už nemusel.

Stephen Daldry dokázal natočit poutavý film, který se klouže na hranici kýče. Někdy tu hranici lehce překročí (hlavně v posledních minutách), ale většinou si jen tak pohrává s diváky a často si budete říkat: "Není to už moc?" Ale není. Také díky skvělým hereckým výkonům, v čele se sympatickou trojicí chlapců. Nejvíce mě ovšem zaujal netradiční záporák v podání Seltona Mella. Skvělá je atmosféra brazilského Ria, podpořená dobrou kamerou. Nejdůležitější na filmu je samozřejmě ale otevřená kritika brazilských poměrů, korupce, chudoby... Pokud si my Češi myslíme, že se máme špatně nebo nějak extrémně nespravedlivě, tak nemáme. A to věřím, že tento film nakousává tak desetinu problémů Brazílie. Kdyby nebylo pár nesrovnalostí ve scénáři (postava učitelky) a příliš kýčovitě idealizovaného závěru, tak dávám 5*. Ale rozhodně doporučuji!