dokktor

film by se bez sembemenších výčitek vešel do 40. minut. a szidi tobias je na tom už tak špatně, že musí hrát ve filmu, kde půlu času pobíhá nahá?

proč to bylo tak dlouhé? a proč už od začátku divák tuší, jak to skončí? ... opravdu mám pocit, že sem byl na jiném filmu než na "tom, co vyhrává všecky ty festivaly"

a půl

velice příjemný tv film bez zbytečných klišé, ke kterým námět a formát svádějí. docela mně pobavil obrázek (ne nepravdivý) toho, jak to u nás na jihu chodí.

nejdřív jsem to chtěl komentovat sáhodlouhým satirickým výlevem plným nespočtu štiplavých glos, nakonec se však omezím pouze na strohé shrnutí: škoda námětu pro takové zpracování, škoda herců pro takový film.

celkem obstojný scénář ubíjí nejen školácká nevyzrálost režisérova, ale i přílišnámarketingová medializace, která tak nějak nutí diváka myslet si, že se jedná o povedený film. vězte, není tomu tak. herci hrají jako děti na vánoční besídce mateřské školy a co vejdělek nepokazí infantilním sekýrováním aktérů, to podělá pseudouměleckými vložkami, jež však zde působí dost trapně. shrnuto a podtrženo: znám hodně absolventských prací, se kterými se roming nedá ani z rychlíku srovnávat. nebýt bolka polívky, který evidentně nehodlal podřídit svůj herecký talent nějakému nedomrlému rychlokvaškovi, tak se neni na co dívat.

silné jak ranní kafe, leč až okatě umělé. ponechám stranou hodnocení autorových názorů na roli USA ve světové politice, i když to vyznívá jako litemotiv celého snímku. znovu se osvědčilo, že iňárittu umí rozezvučet ve správnou chvíli ty správné struny a poskládat tak jedinečný filmový příběh, ale jak sem už řekl, umělý konstrukt z toho vyčuhuje až moc na to, aby průměrného diváka nerušilo. školácky přehrávající brad pitt je už jenom třešničkou na dortu výtek, které k tomuto snímku mám. i přes to je to velmi podařený film, který vzhledem ke své stopáži, ani chvilku nenudí.

vrcholně zajímavý mix postapokaliptického cyberpunku s nejprofláklejšími úryvky evropské filosofie ubalený do japonsky nevypočitatelného scénaře okořeněný naprosto dokonalým vizuálním podáním. od dob ghost in the shell sem nic lepšího neviděl.

další z filmů o válce viděné dětskýma očima. tentokrát očima dívenky hluboce ponořené do světa knížek, malebných příběhů a pohádek. je dobré, že kontrast brutality a úniku do fantazie zůstává stále kontrastem a ani není třeba ni jednu z rovin vyzdvihovat. obě se naoko křečovitě avšak důsledně neesteticky prolínají, což dokresluje zmatenost z dospělého světa u holčiny vyrůstající v říši snů. *SPOILER* co mě osobně mile překvapilo je, že vpodstatě všechny hlavní charaktery nechává autor umřít a až ve finále odhaluje pravou perspektivu příběhu a opravdové hrdiny za jejich přiznané pyrrhovo výtězství patřičně oceňuje.

neni to úplně zlé. bohužel však čangův příklon od obsahu k formě ssebou nese i neodlučitelný aspekt, že tím film ztrácí všechno, pro co si divák mohl čangovy filmy cenit.