Fish Tank

Hlavní představitelce se nedá nic vytknout, (klidně strčí spoustu skutečných hereček do kapsy),tady snad jen to, že na hýbání se na hudbu byla docela dřevo . Konečně zase realistický film o dospívání a nahlédnutí pod pokličku takové běžné neúplné anglické rodině ze "spodních vrstev", kdy maminka alkoholička v okamžiku, kdy sežene nějakého chlapa, bez mrknutí oka odsune na vedlejší kolej své děti. Michaela Fassbendera jsem si v jeho předchozích filmech vůbec nevšimla, ale tady mě zaujal hodně. (19.03.2010)

Ultimate shit. Schématické, ploché, prvá polka je červenou knižnicou pre násťročné, druhá dementný absurdistan. Neskonale manipulativní kamera, ktorá docieli napokon žiadaný efekt - väčšina diváckej obce zrejme vďaka neprimerane dynamickej kamere, rýchlosti filmu, dojmu "že sa stále niečo deje" , nie je schopná vôbec o neuveriteľne stupídnych situáciach filmu premýšľať. (01.08.2014)

Typické britské sociální drama zabalené do vizuálně zajímavého pojetí 4:3. Naneštěstí, hlavní představitelka je obrovská kráva, která dělá jednu botu za druhou a těžko si získává divákovy sympatie. Ač mi tedy Fish Tank nepřišel jako špatný film, zanechal ve mě podivnou nesympatickou pachuť právě především kvůli hlavní hrdince. 6/10 (20.07.2016)

Jsou rána, kdy si prostě řeknete, že se něco stane. Mé ráno přišlo v pátek. Měl jsem před Fish Tankem, netušíc, že za 24 hodin budu vylézt s pocitem, že se zastavil čas. Po půlhodině filmu jsem prozřel, viděl jsem sám sebe. Mia byla uzavřená v sobě, své tělo neovládala a své pocity vytancovávala v zatuchlý místnosti, zákazu navzdory. Pak potkala chlapa, kterého z počátku nenáviděla, pak milovala a nakonec přišla do života zamilovaná kocovina. Vystřízlivění, smutek, pád na znak. Kouzlo zhaslo, Mia tančila v životě jako by to bylo poslední, co předvede. Vzala mě do nebe a tam roztrhla v půl. Režisérka nepřibržďuje, do filmu vkládá život. Pak přišla California Dreaming a já se vyškrabal zpátky na svět. Ubrečenej a úplně novej. S plamenem v očích a lačnícím po životě. Nádherný film! (31.01.2010)

MFF KV Příběh Miy by nejen dokonale zapadl do mozaiky osudů hrdinů geniálního seriálu Skins, on by z ní svou naléhavostí a působivostí přímo vyčníval. Nelítostný, nekompromisní odraz bezútěšné reality, ze které už dávno vyprchalo všechno pozitivní, zůstala jen vidina bezcílného plácání se v současném Essexu. Nefunguje nic. Matka konstantně paří, malá sestřička chlastá, přátelé jsou najednou vzdáleni desítky světelných let, jedinou jistotu představuje zvláštní škola. A co na to rodinný vetřelec, matčin nový přítel? I když Mia padá z jednoho průseru do druhého, nikdo po nás nechce, abychom ji lacině litovali. Na to je Andrea Arnold moc velká profesionálka a Mia drsňačka. Místo moralizování tu je nečekaně přítomen humor, místo slz pár dobře mířených nadávek. A závěr má neskutečné grády. Nekonvenční, přitom přístupné masovému diváctvu, dramatické, přitom pořád odlehčené. Sečteno a podtrženo, pro mě nejlepší snímek 44. ročníku. 100% (13.07.2009)