Laxik

Jako je to film, no. Co na to říct. Je to sice překombinovaná sračka, co měla být tak o hodinu kratší a která ignoruje kauzalitu v rámci série i vlastního sólo příběhu, ale nedá se říct, že by mě to uráželo. Možná proto, že jsem to čekal horší. Bezmála hodinové finále v Číně pak ale bohužel tento zkorodovaný průšvih korunuje, protože právě tam se tahle blbá výplňovka, co se celou dobu dala jakž takž přežít jen s občasným kontrolováním twitteru, změní v nenápaditou natahovanou nudu, která přímo svádí, abych místo jejího sledování zkoušel překonat svůj už tak slušný rekord v solitéru. 35 %.

Svěrák si udělal prdel z pohádek i českého diváka. Vznikla naprosto švihlá parodie, která se nebojí ani pedofilních vtipů.

Ty jo, asi takhle - spin-off Tučňáků je únavná neoriginální sračka, jejíž příběh pravděpodobně napsal nějaký tučpták náhodně ťapkající po klávesnici. Tenhle film, to je divoká nekoordinovaná slalomová jízda na vodním skútru, jehož jezdec není schopen vyhnout se snad jedinému klišé v historii (nejen) animovaných, akčních a špionážních filmů. Z některých si Tučňáci z Madagascaru sice pokouší udělat srandu, ale nejde jim to tak jako v případě filmů Já, padouch nebo Strážci galaxie. U jiných se o parodii ani nesnaží a prostě vám jen fláknou pod nos stokrát přežvýkaný guláš o nedoceněném členovi týmu a padouchovi s náhodným a nezajímavým mindrákem. Jenže co naplat, mezi tou příběhovou nudou a marnými pokusy o vtip jsem se hned několikrát zběsile rozřehtal nahlas. Protože nehledě na scénář mají Eric Darnell a jeho čtyři tučňáci pořád šmrnc a pár geniálních nápadů v rukávu. Nebýt finále, které je vyloženě zahozené, přihodil bych třetí hvězdu a nestyděl se za ni.

Nikdo není zlý od přírody a hlavní důvod, proč je na světě násilí, je strach. Lidé a opice by teoreticky měli být schopni žít pospolu, prakticky je to ale bez šance. To jsou docela dospělé a komplexní myšlenky na současný blockbuster (srovnejte s Transformery, většinou komiksáren nebo i Star Wars). Možná proto to v případě této série nebylo s tím bustěním blocků zas až tak žhavé. I když Úsvit nepřináší nic nového pod sluncem, konceptuálně je mi velmi sympatický a rozhodně jsem si ho užil. Bohužel emocionálně jsme si s opičkami úplně nepadli do noty. 85 % a velký pokrok oproti jedničce.

Vánoční speciál, který si utahuje z vánočních speciálů, ale zároveň následuje jejich vzor tím, že se klasickým epizodám nemá šanci vyrovnat. Přesto neopouštíme klasickou bojackovskou satiru a jako jednohubka to bez problémů funguje.

Co začalo jako zajímavá a docela originální japonskými anime seriály inspirovaná záležitost se vyvinulo v klišoidní, ale stále docela zábavné zklamání.

Podobně jako Kleopatra, ani já jsem Fletcherovi ty jeho alibistický plky nežral a u filmu jsem si několikrát řekl, jestli toho kluka ještě vůbec baví hrát. Na druhou stranu to, co postavy říkaly, se krásně prolnulo s tím, co nakonec dělaly, takže to celé v rámci svého světa dávalo smysl. Snad možná až moc fuckově-pohádkový smysl, ale dávalo. Plus famózní Simmons.

Fincherova odpověď na veškerou tu směšnou glorifikaci Nolana. Zmizelá je formou dokonalý film, který plyne pomalu jako Nil na svém dolním toku. A vy plujete v něm. Je jedno, jak pomalu si řeka pádí, stejně se v ní po chvíli začínáte topit spolu s hlavním hrdinou a veškeré ty káhirské splašky se na vás nabalují a táhnou vás ke dnu. To vše za doprovodu nejpomalejšího soundtracku, co znám. Tam, kde jiní mají geniální a bezchybné postavy, které doplácejí na svoji aroganci, tam Fincherův film představuje několik chytrých, ale vlastně obyčejných lidí, kteří doplácejí na vše možné. A nejvíc na to, co udělali kdysi před lety. Je to vlastně úplně obyčejný film, který je o lidech a jejich touhách. A o hnusu, těžkém lepivém hnusu, který má v sobě každá z postav filmu a možná i každý z nás diváků. Po všech těch komiksových výplaších jsem rád, že jsem jednou valil bulvy na velké plátno ne pro výbuchy, ale pro příběh, pro jeho rozplétání, pro lidi, kteří vláčí děním tak dlouho, až začně ono vláčet jimi, a pro krásu filmového řemesla. Na závěr musím uznat, že film není dokonalý, má chyby a má jich hodně, ale všechny ty nedokonalosti ho dovedly až ke konci a mne usadily k sepsání tohoto komentáře. /// Update po měsíci: Po zhlédnutí Interstellar platí moje první věta dvojnásobně.

Na jedné straně bahno, smrt, fosfor, mrtvoly, mouchy a další bahno, na druhé etická dilemata, střet ideologií, lidské charaktery vykreslené v tisíci a jednom odstínu šedi a důkaz, že lidi se z války dokázali zcvoknout ještě před Vietnamem, a na třetí hrdinství, patriotismus a dospívání. Dohromady trojúhelník tak dokonale narýsovaný, až z toho člověka mrazí. Další důkaz toho, že nebýt milionů a milionů mrtvých, americká kinematografie by přišla jeden ze svých nejlepších žánrů. PS: Ano, konec možná maličko ustřelil, ale celý film k němu sebejistě a cílevědomě směřoval, takže podle mého nakonec nevyzněl do prázdna.

1. a 2. série Agentů = o fous dospělejší 3. a 4. série Chucka, jen bez komických epizodních postaviček. A to bych nikdy nevěřil, že může být vypatlaná marvelácká oddychovka dospělejší verzí čehokoli.