Boogeyman

Válka byla válka, ale především druhá část dokumentu, věnující se poválečným stranickým čistkám, intrikám a zinscenovaným procesům, po nichž válečný hrdina Žukov stál takřka na hranici popravy, je z "demokratického" hlediska fascinující.

Nečekaně nudný přeslazený vyděračský doják, který není vůbec vtipný, jak by člověk od Curtise očekával (maximálně občas usměvné, ale to je mi málo) a hlavně není ani dojemný a zamilovaný, jen se o to s maximálním nasazením a s vydatnou pomocí extrémně sladkobolného soundtracku vehementně snaží...Samozřejmě je hloupost hledat ve zdejším cestování v čase logiku, ale taky by to nemuselo být úplně vygumované a pravidla "flexibilní" čistě podle momentálních potřeb scénáře.

První polovina filmu, především španělská část, je hodně nudná a amatérsky natočená ptákovina s opravdu silně srandovně nepovedenými (a bohužel častými) pokusy o naklíčování hrdinů do dobových záběrů. Druhá půlka už se dá sledovat, ačkoliv hlavní postavy jsou pořád stejně opruzné. Jako jediný důvod, proč bych tohle někomu doporučil (protože z historického hlediska jde o film docela bezcenný) je samozřejmě pár nahatých scén Nicole Kidman (která tu vypadá fakt dobře) a především malá, ale důstojná a důležitá a úplně normální (jakože žádné bubenické cameo apod:-) ) role Larse Ulricha z Metallicy, kterej asi pomrkává po herecký kariéře. A rozhodně to není žádnej dřevák (když to srovnám s běžnějma českejma muzikantama v našich filmech).

Kolísavý seriál, který více než aby vyprávěl příběh, tak důkladně mapuje dobu, místo a lidi. Tři série se víceméně jen rozkoukáváme v minihistorkách rodinných, chlastacích a pracovních, které nikam nevedou a nikam se dějově neposouváme. Až ve čtvrté sérii se dají věci do pohybu, ale o to víc pak oceníme, jak jsme se mezitím s postavami sžili. Don Draper je každopádně fascinující charakter.

Typická líbivá životopisná howardovina - všechny složky filmu vysoce nadprůměrné, ale nic z toho nějak výjimečného, aby mě to nadchlo a měl jsem důvod dát pátou hvězdu. Prostě: ok, fajn, líbilo...

Šmakova dračí poušť si narozdíl od prvního dílu na nic nehraje a pouze se snaží bavit (ne vždy jí to ale vychází), díky čemuž ani ty extrémně přepálené akční sekvence nepůsobí tak dementně. Šmak se povedl, od chvíle co se objevil na scéně jsem se přestal nudit a sledovat hodinky, proto mi ukončení příběhu v nejlepším dost zvedlo mandle.

Standardní poctivé "nezávislé" drámo se všemi plusy (dobří herci, řemeslná kvalita, líbivá hudba, hezky se na to kouká) a mínusy (přecitlivělé,klišovité, naprosto nezapamatovatelné, tuctové, zašatulkované) co k tomu patří. Tady mi navíc přišlo, že jde o další z momentálně módní série filmů vzniknuvších pouze proto, aby upozornily na nějakou opomíjenou, či vysmívanou civilizační chorobu (tentokrát závislost na sexu). V tomto případě se však nedaří hlavní hrdiny ukázat jako nemocné lidi, nýbrž pořád jen jako bandu nadržených blbů...Ale Gwyneth je pořád kost jak sviňa.

Už vím, proč se říká "Ses posral v kině." Že se Scorsese po Hugovi vytasí s něčím takovým, něčím tak scorseseovsky scorseseovským, o tom jsem mohl jen snít. Vlk z Wall Street je od prvního záběru čirá esense pravého mafiánského Scorseseho, pouze s tím rozdílem, že namísto věty "Vždycky jsem chtěl být gangster", pronese hlavní hrdina "Vždycky jsem chtěl být boháč." A jakoby se Scorsese potřeboval trochu otřepat z rodinného Huga, od prvních minut servíruje jízdu, kde se sice brutálně nezabíjí, ale o to víc jebá, ojebává a vyjebává a to v takovém tempu, že tři hodiny najednou prostě utečou. Neuvěřitelně nadupaný, pestrý, velkolepý, geniálně napsaný a nahláškovaný (tolik jsem se od srdce nazasmál už hodně dlouho) feťácký epos, který se nezastaví a neuhne před ničím a rozhodně nejzábavnější film roku....po druhém zhlédnutí sice hodnocení nechávám, to je neotřesitelné, ale je fakt, že cca 3-4 scény jsou zbytečně dlouhé.

Aneb kolik životních pravd a sociálních narážek skrývá vztah vypatlanýho namachrovanýho playboye a rozmazlené naivní pipiny. Gordon-Lewitt si kromě dokonale cynicky nejapné hlavní postavy vyhrál i s režiíí, která srší nápady a ze stereotypů dělá přednost. Snad jen ta scéna "prozřívacího" sexu (a vůbec postava Julliane Moore) mohla zůstat na podleza střižny.

První cca polovina, kde megamachr Riddick čelí různým potvorám na neznámé planetě je tak boží, že to nekazí ani ten trapnej CGI čokl, kterýho si ochočil. Po příjezdu žoldáků jde kvalita dolu, ale pořád solidní přímočará zábava.