Poslední recenze (1 866)
Bratři (2023)
Adaptace povšechných hesel z Wikipedie se zdechlou dramaturgií. Film tak předposraný, že se přes dvě hodiny snaží nesejít z cesty sázky na jistotu a nabízejících se klišé. Za pozitivum by se možná dala považovat jistá nestrannost, ale co z toho, když se jedná o naprosto rutinní antikomouš thriller, na který se do roka zapomene. Největší koule měli ti, co si troufli tohle poslat na Oscary (kde se film zcela po zásluze ani neohřál).
Cable Guy (1996)
V devadesátkách mi obsah tohohle filmu vyslepičilo Bravíčko a já už nikdy neměl potřebu ho vidět (LOL). Přitom je to docela bžunda, kterou od podprůměrnosti nezachraňuje faktor Carrey, nýbrž spíše faktor Stiller. Body plus za detaily a vtipně trefnou multimediální predikci.
Nad propastí (2023)
Katastrofický film, v němž je největší katastrofa scénář. A to pořádná, protože přečíst si tuhle sračku skutečný důlní propad, hodí tam zpátečku a prošťouchne díru maximálně tak pod barákem autora. Zatímco pohromu interpretují houpající se lampa, ďoura v pískovišti a digitální mrak prachu, filmaři se věnují trablům nesnesitelné rodiny, která si i během pádů do propasti a propichování těl vyříkává nejotravnější klišé z příručky "Jak natočit průměrnou epizodu aktuálně korektní telenovely." Počínají si vskutku výborně, takže divákovi na konci ani nedojde, že příběh nemá žádnou pointu a nikdo se vůbec nepokusil o tak snadno se nabízející téma, jakým je třeba varovný prst nad lidskými zásahy do krajiny. Nekonají se ani akční nebo trikové sekvence, pokud pomineme burácející zával ve tmě a propadající se ulici v prašné mlze. Když se dostavilo nezbytné závěrečné zachraňování a obětování (které by předčila i nejhorší epizoda seriálu Medicopter 117), šilhal jsem silně po odpadu - a vlastně netuším, proč ho nakonec nedám. Možná proto, že se Skandinávci aspoň pokoušejí o žánrovou různorodost, která v našich končinách dost chybí.
Poslední deníček (9)
-
Menší hudební intermezzo. Kdysi jsem miloval Muse. Hodně. Desky jako Origin of Symmetry a Absolution byly boží, živáky typu Hullabaloo či HAARP jakbysmet. Pak se ale něco podělalo. Zaryté fanynky se drbou rozpačitě na kebuli a opatrně brblají něco o vývoji, faktem ovšem je, že jde o vývoj volným pádem přímo do žumpy. Resistance měla být varováním. Nebyla. Aktuálně Muse vydali desku The 2nd Law, jejíž existenci může omluvit snad jen fakt, že Bellamymu už ty jeho vesmírný žalozpěvy definitivně vlezly na mozek. Co to sakra je? Po druhém poslechu jsem na jakoukoliv snahu o obhajobu rezignoval a připustil, že jde v kontextu s očekáváním patrně o nejhorší desku všech dob. Když došlo na skladbu s výmluvným názvem "Save Me", říkal jsem si, že by mě někdo mohl zachránit před realitou a namluvit mi, že skuteční Muse někdy v roce 2008 zhebli při autonehodě. Tak či onak, pokud si tuhle bezradnou trendy příšernost pořídíte, netvrďte mi, že jsem vás nevaroval.