Z vlastní filmotéky nic nedaruju, nevyměním a neporadím, kde stáhnout - nejsem google ani videopůjčovna, jsem škrt. Stejně láskyplný vztah mám k samolibě agresivním kreténům, kteří rádi oslovují druhé přátelským tónem typu "tohle vysoko hodnotíte, protože jste pozéři a chcete vypadat jako intoušové a tohle zase škaredě, protože jsou pokrytci a neumíte se bavit". Cha. Sám rád posoudím, CO se mi líbí. Sám rád řeknu, PROČ se mi to líbí.
U filmu jsou pro mě nejzásadnější pocity, aneb to, jak na mě film působí. Může mě unudit akční film, může mě držet ve střehu tříhodinová meditačka (naopak samozřejmě taky). Co se týká hry na objektivitu - zdravý odstup ANO, pokrytectví NE. Schopnost sáhodlouze se pitvat v nitru filmu může existovat po boku subjektivních úletů; celá tahle otázka je v podstatě irelevantní. Snažím se popisovat zážitek, glosovat ho; nepíšu recenze, nepíšu odborné rozbory. Komentář je prostě komentář - občas stačí tři slova, jindy dostanu záchvat grafomanie.
Filmovému lovu zdar.


"Obdivuji jeho ryzost. Přežívá, nezatížen svědomím, výčitkami, nebo falešnou morálkou." - Alien (Vetřelec), 1979

---

---

under construction

OST (poslední soundtrack, který zaujal): The Guest přišel na návštěvu a zapomněl tu kus osmdesátek.

Chci vidět: Me & Earl & the Dying Girl, Lidský rozměr, Joe, Metro Manila, Young Ones, Babi, The Salvation, Vyšší moc, Sils Maria, Welcome to Me, Život Rogera Eberta, Fénix, Mládí, Než jsem tě poznala, Humr, Člověk, Room, Anomalisa, Into the Forest, Armadillo, Paterson, Mikrob a Gasoil, Lion

Jsem:
- narozen roku, kdy vetřelci deptali mariňáky, krásní srnci umírali, růže dostávala jméno a Asterix objevoval Británii
- řazen mezi vlky samotáře s potřebou občasné socializace
- majitel sarkasmu a příbuzných záležitstí; mimojiné mám rád (hodně) absurdní a (hodně) černý humor
- introvert s extrovertními záchvaty; kříženec flegmatika s cholerikem, z něhož vylezlo něco melancholika; INTP/INTJ... nebo ISTP/ISTJ..? (:
- bez respektu k náboženství a extremismu
- odpůrce argumentu "protože se to takhle dělá" (případně "takhle to dělají všichni")
- ten, kdo respektuje morální, sociální i zákonem stanovená pravidla, ale nebere a nechce je brát jako neotřesitelná
- ten, kdo fandí pochybovačství, nikoliv však konspirátorům bez příčiny
- ten, kdo bere individualismus i kolektivní šílenství a cestu vzruchu i rozvahy
- ten, kdo taje blahem pokaždé, když má pocit, že všichni žijou a nešlapou si na ty životy navzájem
- ten, koho baví četba, film, hudba, kolo, fitness, kartografie, historie, cestování, PC hry a impulzivní sbírání informací

Filmem jsem infikován od raného dětství. V devadesátém třetím roce zaútočili dinosauři - Spielberg natočil Jurský park (eh, to není dvojsmysl). Malého JÁ, posedlého tou dobou prehistorickou verbeží, nemohlo nic trefit fatálněji. Díky fenomenálnímu nástupu dinosauřího hitu se na mě ze všech stran valily propagační předměty, hračky, články... a dokumenty z natáčení. A TO bylo ono, protože zhruba tehdy mě začalo zajímat, jak se ty obrázky dávají do pohybu. Konec pohádky.

Kdybych měl vzpomenout na svůj nejintenzivnější hudební zážitek, určitě by se někde u vrcholu poflakovalo vystoupení Sigur Rós na Colours of Ostrava v roce 2013. Setlist, poplatný turné k tehdy novinkovému albu Kveikur, se škrabal někam k dokonalosti a završila ho bezmála dvanáctiminutová kompozice Popplagið ze "závorkové" desky. Gradace v její druhé půli je strhující a v živém podání, umocněná monstrózními projekcemi a perfektním výkonem kapely, dovolila člověku maximálně tak konsternovaně zírat na tu smršť, zatímco mu po zádech vyklusával mráz. Dík, nezapomenu.

Oblíbené filmy:

Like/dislike:

PLUS: Mám rád sociální i jiné drámo (zejména z maloměstského prostředí). Sympatizuju s netradičním zpracováním tradičního, s metaforou a symbolikou, s očůráváním diváka. Lákají mě mysteriózní příběhy a mystifikace, thrillery psychologické, komorní i akční. Jsem rád, když tvůrci s filmem někam vycestují a nebojí se z exotických kulis vytěžit maximum. Zbožňuju sci-fi, protože je skvělou výzvou pro tvůrce i diváka, kam až můžeme zajít; mám rád i fantasy, jehož praktická absence hranic poskytuje tuny možností zábavy. Ve zvláštní oblibě mám sledování podřadných hororů a béček, láká mě skandinávská a jihokorejská tvorba. V neposlední řadě mám velice rád všelijaké žánrové crossovery, experimenty a malé chytré filmy, jež si troufly postavit se gigantům; rád mám ovšem i blockbustery, protože v kině mohou být nefalšovaným žrádlem. Fandím sarkasmu, černému humoru a absurditě.

MÍNUS: V podstatě se dá říci, že nějakou zvláštní zášť nepociťuji k ničemu, ALE... až na čestné vyjímky nemám rád muzikály - příběh přerušovaný či vyprávěný hopsajícími a trylkujícími herci fakt ne. Cestu si hůře nacházím také k soudním dramatům, uhlazeným elegánům alá James Bond a lecčemus z vod artu, kde subjektivní pocity zahajují vlekoucí se války. Všeho moc škodí. Do filmového pravěku (pod třicátá léta dvacátého století) se obvykle vydávám jen ze "studijních" důvodů. Okázalé limonády pro teenagery u mne způsobují drastický úbytek testosteronu i neuronů.

K hodnocení:
Aneb dle prosté logiky:
90% - 100% (spokojenost s výhradami zanedbatelně zanedbatelnými)
70% - 90% (taková dost dobrá věc...)
50% - 70% (...kterou ale občas před průměrností...)
30% - 50% (...nezachrání vůbec nic)
10% - 30% (aneb ještě ze žumpy vystrkuji čestný vršek hlavy)
odpad! 0% - 10% (ano, plakal jsem)

TOP JEDNA:
- ano, viděl jsem ho už v dětství a nepopírám, že to hraje roli
- filmový prapočátek mého vztahu ke sci-fi a příběhům o hrůzném neznámu
- fascinující symbióza obrazu, hudby a zvuku
- jestli se Giger pro něco narodil, pak pro nezapomenutelné výtvarno tohohle filmu
- životní cyklus a image monstra, oboje balancujíc na hranicích brutality, perverze, utrpení a zvrácené krásy
- start kultu, na jehož motivy vznikly desítky filmů, her, knih a komiksů
- maximálně účelný scénář + brilantní režie tehdy začínajícího Scotta
- nádherný důkaz, že talent tvůrců a přístup k látce může stvořit nemyslitelné
- navzdory předpotopním počítačům film nestárne
- neortodoxně civilní ztvárnění posádky, vynikající obsazení, životní role Sigourney Ripley Weaver
- ve své době průkopnické dílo, dnes zasloužilý člen zlatých kinematografických fondů
- NĚCO, co je čímkoliv, jen ne "béčkem s příšerou"
- film, který má jedno z nejlepších pokračování všech dob
- dále viz můj místní komentář nebo článek - vy jste je ještě nečetli?


DOPORUČENÍ:
Jedná se o koktejl filmů, které nějakým způsobem prohloubily můj vztah k filmu, ovlivnily mou osobu či si prostě myslím, že by je měl vidět každý, kdo to s filmem myslí vážně. Nejedná se o topku v pravém smyslu slova.
(Pro méně bystré - jednotlivé obrázky jsou klikatelné, obsahujíc odkaz na profil filmu.)
































<

Doporučení z tuzemských vod:

ONI - ti, jejichž tvorbu mám rád a ti, které rád vidím

Nesnesitelně šťastné okamžiky

Výběr oblíbených scén a momentek. Netříděno. Prostě chvíle, kdy to stálo za to. Škoda, že ne vždy byl fantastický celý film...

• "Musíš to udělat, abys s námi zůstal." Curtis utíká se svou ženou a dcerkou do podzemního krytu, protože ho už dlouho sužují sny a představy o apokalyptické bouři. Paranoia potkává rozum v emocionálně mimořádně vypjaté chvíli. V hlavní roli bouřkový kryt ve filmu Take Shelter.
• What must be done, aneb akt podlosti, který má film Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem přímo v názvu. V hlavní roli židle, obrázek, bouchačka a motherfucker.
• Závěr Příběhu Alvina Straighta. Spoilerovat nebudu, každopádně finále Alvinovi anabáze a krátký moment herecké extáze, v níž nevidoucí oči vzhlížejí ke hvězdám, se mě pokaždé snaží přeměnit na slzavé údolí.
• "Já jsem William Wallace!" - Statečné srdce
• Space Jockey revealed. Audiovizualitu prvního Vetřelce zbožňuju - mrtvolná odlidštěnost děsivých skulptur, proklatě tichý vesmír a prvotřídní kamera i hudba činí z mnohých pasáží filmu nesmrtelný zážitek. Nejvíce však z legendární mimozemské fosilie, kterou posádka najde v havarované lodi neznámého původu ("Neznámého?" ptá se Prometheus).
• "Změnil jsem se a moje nové já si to udělá, kdy bude chtít, protože ty mi s tím očividně nepomůžeš!" Lester Burnham majestátně kontruje při postelové hádce se svou ženou, nechává vyvrcholit krizi středního věku a vše ukončuje slovy "zhasni, než si lehneš!" Americká krása ovšem nabízí lahůdkových momentů více.
• "Znáte moje básně?" - Mrtvý muž
• "Připravte se k obraně orla!" Stará garda se po letech schází, aby odčinila vše, co dluží vlastní cti a mé patetické srdéčko buší jako o život (červená se). Film Orel Deváté legie.
• "Jak tě lidé, kteří tě obdivovali, přestávají obdivovat, jak umírají, jak jdou dál, jak se jich postupně zbavuješ, jak se zbavuješ své krásy, svého mládí, jak na tebe svět zapomíná, jak poznáváš svou pomíjivost, jak začínáš ztrácet své vlastnosti jednu po druhé, jak zjišťuješ, že tě nikdo nesleduje a nikdy nesledoval, přemýšlíš jen o jízdě. Ne o odjíždění odněkud, ne o přijíždění někam, jen o jízdě, o odpočítávání času. Teď jsi tady. Teď jsi... pryč." - Synecdoche, New York

Četba

Aneb co rád čtu. Pro začátek několik oblíbených povídek: Sloni z Neptunu (Mike Resnick), Kam oči nedohlédnou (John Herbert Varley), Světlo dávných dní (Bob Shaw), Nona (Stephen King), Jeffinovi je pět (Harlan Jay Ellison), Bezpečnostní opatření, Devět miliard božích jmen (Arthur C. Clarke)

Knihy:

• Dva divoši od Ernesta Thompsona Setona - v dětství přečteno nespočetněkrát
• Setkání s Rámou od Arthura C. Clarka - HC sci-fi jako lusk
• Den trifidů od Johna Wyndhama - poutavá postapokalyptická freska, poutavá sociální dekonstrukce
• Program pro přeživší od Chucka Palahniuka - posedlost návody v pozoruhodné konzumní satiře
• Duna od Franka Herberta - počátek mezigalaktického džihádu a jeden z nejpropracovanějších sci-fi románů všech dob
• 1984 od George Orwella - definice totality
• Cesta od Cormaca McCarthyho - pohlcující jednohubka o cestě, jejímž cílem je cesta, neboť jen pohyb vpřed nese naději
• Zelená míle od Stephena Kinga - jedinečná schopnost vyprávět

Fenomén sci-fi literatury a mentor mojí sci-fi posedlosti. Setkání s Rámou mě poprvé uhranulo ve čtrnácti letech a rozpoutalo v mojí hlavě neodbytný vír iluzí, domýšlení a touhy čelit kosmickému záhadnu. Hrad obrazů, vybudovaných na této knize, byl tak moc nezdolný, že ve mně vyvolal dodnes trvající strach přečíst si další díly. Jímala se mě panika, že by pokračování poničila mé vlastní představy... Jinak jsem tíhnul (a tíhnu stále) zejména k povídkové tvorbě mistra. Jeho schopnost literárního dobývání vesmíru je až obdivuhodná; často si vystačil s všedností našich nejbližších vesmírných sousedů, jejichž zažitá vědecká fakta rád znevšedňoval. Dokázal psát filozofující vesmírné úvahy, dokázal tvořit mocné pointy, dokázal budovat silné záležitosti ze zdánlivě zcela banálních nápadů. Nebál se rozvinout jednu jedinou myšlenku a ještě nechat čtenáře prát se s možným vyzněním po svém. Své knihy doplňoval odbornými znalostmi vesmíru, přestože nejednou koketoval s vodami totální empirie. Arthur C. Clarke zkrátka navždy bude tvůrcem mnoha děl, jež se pro mě stala synonymem samotného pojmu science fiction.

Hudba

Aneb co si nejčastěji pouštím do slechů. Mám rád alternativu, post-rockovou melancholii, indie nespoutanost, sludge bahno, valivou energii stoneru, pompézní popové kýče, kosmicky zasněný ambient, psytrance, downtempo, pagan folk, metal, industrial a v neposlední řadě filmové soundtracky. Až na vyjímky špatně snáším hip hop, skáčko, r'n'b, reggae nebo dubstep.

Oblíbenci: Sólstafir - Zola Jesus - Carbon Based Lifeforms - Year of No Light - Sigur Rós - PJ Harvey - Fever Ray - Pixies - The xx - Arcade Fire - Of Monsters and Men - Agalloch - The Moon and the Nightspirit - Collapse Under the Empire - Chelsea Wolfe - God Is an Astronaut - Zrní - Yeah Yeah Yeahs - Eluveitie - Jakob - Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra

Soundtracky

Oblíbených mám desítky a desítky, nicméně nejčastěji poslouchám asi následující:

• Promentory (The Last of the Mohicans, Trevor Jones a Randy Edelman)
• Time (Inception, Hans Zimmer)
• The Gravel Road (The Village, James Newton Howard)
• The Hand of Fate (Signs, James Newton Howard)
• To the Edge of the Earth (The Piano, Michael Nyman)
• Moving On (The Assassination of Jesse James, Nick Cave & Warren Ellis)
• Lento (Alien3, Elliot Goldenthal)
• Nothing to Say (Alien, Jerry Goldsmith)
• Death is the Road to Awe (The Fountain, Clint Mansell)
• The Girl with the Dragon Tattoo Theme (The Girl with the Dragon Tattoo, Trent Reznor & Atticus Ross)
• Charge of the Rohirrim (Lord of the Rings: Return of the King, Howard Shore)
• The Surface of the Sun (Sunshine, John Murphy)
• Laurens Walking (The Straight Story, Angelo Badalamenti)
• Disc Wars (Tron Legacy, Daft Punk)
• Storm Shelter (Take Shelter, David Wingo)
• Who You Were (Ink, Jamin Winans)