StrixCZ

Hodnotím na základě jedné náhodně zachycené epizody (5. série - Tygři), ale pro mě osobně příjemné překvapení v rámci české seriálové produkce posledních let. Základní premisu (ani předlohu) neznám, ale herci hrají uvěřitelně, hlášky baví a příjemně odlehčují obvykle těžkotěžkou atmosféru průměrné kriminálky (žánr, kterému se obvykle spíše vyhýbám) a zároveň marně hledám vyloženě trapné momenty. V rámci televizní produkce konečně něco, co (alespoň na první dojem) vyčnívá!

Vynikající záležitost! Co se v prvních dílech jeví jako (velmi vydařená) komedie s trochu drsnějším humorem (a originálním "bouráním čtvrté stěny"), postupně čím dál více funguje i ve vážnější, dramatické rovině. Hlavní hrdinka je oportunistka, která "nemá co ztratit" a tak se zoufale snaží urvat v každé situaci, co se urvat dá (což ze začátku často působí jako čirá sobeckost). Přesto se na ni nedokážu zlobit. Rozesmála mě a zároveň dojala, jako se to zatím podařilo jen málo filmovým/seriálovým postavám. Postavy jsou v tomhle seriálu vůbec napsané výborně - s patřičnou dávkou britské nadsázky, zároveň však nesklouzávají do karikatur - naopak bych řekl, že s přibývajícími díly působí stále uvěřitelněji. P.S.: Druhá (a zdá se, že bohužel poslední) série oproti té první trochu mění tón - zatímco první sérii tvoří spíše útržky příběhů a nálad, v té druhé je od začátku dominantní jedna konkrétní příběhová linka, která po celou dobu převažuje rovnováhu mezi komedií a dramatem spíše do dramatické roviny. Na druhou stranu o humor stále rozhodně není nouze a na celkové kvalitě diváckého zážitku druhá série neslevuje vůbec nic. Jen nerad jsem se s "Flea" na konci loučil - je to jedna z těch postav, které když odcházejí, tak se na pár okamžiků neubráníte pocitu, že vám ze života mizí někdo blízký (efekt v tomto případě ještě zesílený faktem, že hlavní hrdinka se vlastně se spoustou svých myšlenek a pocitů svěřuje přímo a výhradně divákovi). Každopádně mi bylo potěšením - a moc rád si dám někdy reprízu.

První dvě série jsou vynikající a byly pro mě skutečným seriálovým zážitkem. Sám nevím, co mě k Stranger Things prvotně přitáhlo, vzhledem k tomu, že hororům se běžně vyhýbám, ale byl jsem vděčný, že jde v první řadě o vynikající sci-fi s neokoukanými, výborně zahranými postavami (zejména dětská parta v čele s Eleven), skvěle vystihnutou nostalgií osmdesátek, to vše podkresleno perfektním soundtrackem. Jestli mě ale na tomto seriálu něco opravdu dostalo, pak je to především pečlivě budovaná uhrančivá atmosféra, všudypřítomný strach z neznáma a dokonalé šponování zvědavosti nad dalším vývojem příběhu, který je zároveň plný silných lidských momentů i vítaných (nerušivých) humorných odlehčení. Bohužel vše výše řečené platí právě jen do konce druhé série - která naštěstí i přes pomrkávání k dalšímu možnému vývoji uzavírá příběh dostatečně celistvě a důstojně, aby bylo možné přijmout její poslední díl i za konec seriálu a nekazit si chuť tou příšernou sebeparodií, která přichází ve třetí řadě. Ta totiž bourá vše, čím Stranger Things doposud vynikaly - podmanivou atmosféru nahrazuje nonstop snaha o křečovitý "humor" za každou cenu, což zároveň dělá karikatury sebe sama ze všech postav, které jsem na tomto seriálu měl rád. Vše, co mělo v předchozích dvou sériích největší emoční sílu právě ve své nedořečenosti a náznacích, je zde servírováno tak polopatě, že jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo jen cítit trapně (ať už jde o vztahy jednotlivých hrdinů nebo nahrazení v počátku seriálu převážně sporadických setkání s neznámou hrozbou debilně nekonečnými honičkami a souboji s hordami ještě debilnějších monster i lidských protivníků), veškeré napětí je nahrazeno nejhoršími akčně-hororovými klišé a nechutnostmi (přesně ten důvod, proč se obvykle hororům vyhýbám) a samotný závěr třetí série ve snaze vyždímat z diváka po předchozí totální vyprázděnosti alespoň nějaké emoce tlačí na pilu tak strašně moc, že už jsem ho prostě nedokázal brát vážně. Opravdu jsem asi ještě neviděl seriál, kde by byl kvalitativní propad mezi dvěma následujícími sériemi tak obrovský (a jsem celkem v šoku z toho, jak vysoké hodnocení si třetí série na ČSFD drží - dokonce se najdou "kacíři", kteří ji v komentářích označují za dosud nejlepší - to jako fakt?!). Děkuji, ale já už si čtvrtou sérii vážně nedám (musel jsem se dost přemáhat už k dokoukání právě té třetí, v naivní a marné naději, že přece nemůže být celá tak špatná, jako její začátek - bohužel byla). Každopádně první dvě série si zase někdy připomenu moc rád - nejlépe až trochu zapomenu na pachuť z jejich (pro mě zcela ostudného a nepřijatelného) "pokračování"...

Pro mě zatím asi nejslabší setkání s režijním počinem Jana Prušinovského (snad s výjimkou stejně nudné Čtvrté hvězdy). Jeho tvorba je typická balancováním mezi věrným vykreslením reality a karikaturou, vtipem a trapností, autentickým jazykem a vulgaritou - a když se tyto prvky podaří vyvážit, je to super. Bohužel Monte Karlo pro mě jde ve všech zmíněných "disciplínách" příliš často za hranu. Vydržel jsem pár dílů, než jsem to definitivně vzdal.

Taková sbírka tupých hovad se jen tak nevidí. Nicméně nic objevného v tomto dokumentu nenajdete - zkoušet s někým z těchto středně až těžce retardovaných alkoholiků dělat rozhovor o nějaké "filozofii" jejich jednání zjevně nemělo cenu, takže si jen "užijete" necelých 30 minut v jejich společnosti bez jakéhokoli komentáře - a na konci vás může hřát vědomí, že vaši kamarádi (velmi pravděpodobně) nejsou takoví dementi... :)

Wow, už dlouho mě nic tak nechytlo! Naprosto podmanivá atmosféra v kombinaci se spletitým dějem, originální (a skvěle zahraná) hlavní postava, spousta dějových zvratů a v každém díle neskutečné množství detailů, které nutí diváka skutečně dávat pozor, a nahrávají opakovaným shlédnutím, při kterých často objevíte něco, čeho jste si dřív nevšimli - prostě paráda! Přidejme k tomu konečně realisticky ztvárněný hacking (oblíbených klišé jako je "prolamování" hesla tím, že hrdina začne zběsilou rychlostí mačkat náhodná tlačítka na klávesnici, a najednou je v systému, se tady vážně nedočkáte), spoustu paralel a narážek na zvrhlé fungování dnešního světa, respektive jednání vládnoucích "elit", výborně napsané a zahrané postavy s propracovanou psychologií (neznám moc filmů ani seriálů, kde by si diváka dokázal, i kdyby jen na moment, získat i ten nejhorší "záporák"), naprosto vynikající soundtrack... Unikátním prvkem Mr Robota jsou pak i stovky, ne-li tisíce drobných odkazů a "easter-eggů" rozesetých v jednotlivých epizodách, ponoření do nichž je skutečným výletem do "králičí nory" - viz související komunita na Redditu. Jeden příklad za všechny - prakticky každá webová doména, která se v tomto seriálu mihne na jednom z terminálů, byla tvůrci skutečně zaregistrována a najdete na ní zpravidla fiktivní web či nějaký na Mr Robota odkazující vtípek, což tomuto seriálu dodává nevídanou interaktivitu a přesah do reálného světa. Za zmínku pak rozhodně stojí i oficiální web www.whoismrrobot.com, který se velmi pravděpodobně nepodobá ničemu, co jste kdy ve vašem internetovém prohlížeči viděli... :) Tenhle seriál má zkrátka tolik vrstev a superlativ, že nemá cenu je tu všechny vypisovat - prostě se na to podívejte! Jedinými zápory pro mě byl chvílemi až příliš temný děj (po některých dílech vám vážně nebude nejlépe) a několik pro mě mírně neuspokojivě vyřešených/uzavřených dějových linií, do určité míry včetně úplného závěru (ten rozhodně nebyl špatný, ale čekal jsem od něj přece jen asi ještě trochu víc). Celkově však i přes tyto drobné nedostatky jednoznačně nejlepší seriál, co jsem kdy viděl!

Klobouk dolů za odvahu a držím palce, ať to s Jankem nedopadne špatně!

Vydržel jsem to do 8. dílu. Trpělivě jsem vyčkával, kdy se to konečně rozjede. Nestalo so. V průměru tak 2-3 vtipné momenty za díl, zbytek naprostá nuda a šeď, emoce to ve mně nevyvolalo prakticky žádné. Vážně žasnu, že za tímhle počinem stojí stejní lidé jako za vynikajícím Mostem a velmi podařeným Trpaslíkem. Jedna hvězdička za Pavlínku (jediná postava, která mě párkrát rozesmála) a druhá za hudbu v závěrečných titulcích. Což je dost málo...

Solidní sci-fi, jehož výsledný dojem trochu sráží nedomyšlený závěr. Přesto film, který stojí za to vidět. Výjimečně se přidám k aktuálnímu průměrnému hodnocení: 75 %

Nečekal jsem od tohoto filmu zázraky, spíš jen připomenutí myšlenek člověka, kterého si velmi vážím a u kterého jsem se chtěl dozvědět něco o tom, co formovalo jeho růst... Obojí bylo splněno a líbila se mi i forma, takže spokojenost. Není to film, ke kterému bych se měl důvod vracet, ale jsem rád, že jsem ho viděl... 75% P.S.: Paolo Coelho nenapsal jen Alchymistu - osobně znám od něj minimálně jeden lepší kousek ;)