StrixCZ

Banger jsem zatím neviděl, tak nemůžu (možná naštěstí) srovnávat. Každopádně tohle se za mě převážně povedlo. Neřeším, nakolik (ne)realistické je vykreslení účinků jednotllivých drog, ani jestli to může někoho svést k jejich zkoušení (pokud ano, pak jde pravděpodobně o jedince, kteří by si záminku k jejich vyzkoušení našli tak jako tak, takže těžko vinit tento seriál) - ostatně i ty "nejtěžší" drogové filmy (Requiem za sen) obsahují scény, ve kterým hlavním hrdinům jejich rauš závidíte (než se to zvrtne)... Adikts jsou každopádně originálně natočené a velmi dobře zahrané dílko se skvělou hudbou a silnou atmosférou. Ano, skoky mezi dramatickou a komediální rovinou jsou chvílemi příliš ostré a hlavní představitelé jsou žhavými kandidáty na nejhorší prznitele češtiny, co jsem zatím v jakém seriálu (filmu) viděl (a celkově je místy těžké k většině z postav cítit sympatie, respektive fandit jim) - nicméně s přihlédnutím k faktu, že jde o sondu do generace, která se takhle (bohužel) asi často opravdu vyjadřuje, jsem ochotný přihmouřit oko a nenechat si pokazit kvalitní obsah touto občas pro mě nešťastnou formou. Zároveň bych řekl, že mnoho obecných aspektů závislostí je v této minisérii popsaných velmi dobře a přesně. A taky jsem díky ní objevil skvělé poslední album Miro Žbirky (nevěřil bych, že titulní skladba není remix vzniklý přímo pro Adikts!). "Hľadám cestu niekam inam..." <3

Na české poměry překvapivě výpravná záležitost, ve které se mi chvílemi díky skokům mezi jednotlivými dějovými linkami obtížně orientovalo, ale jako celek to na mě zafungovalo. Přimlouval bych se, podobně jako tu čtu v několika dalších recenzích, za o něco delší stopáž a tím větší prostor pro rozvinutí všech příběhů, přesto příjemné překvapení a snímek, který si podle mě hodnocení okolo 60 % rozhodně nezaslouží...

(Následující text obsahuje SPOILERY!) Na mysl se vkrádá jedno slovo: Egotrip. Alespoň tak na mě bohužel zapůsobil styl vyprávění o dvou Češích, kteří se rozhodnou v podstatě riskovat život, jen aby našli pár chatrčí kdesi hluboko v brazilském pralese (protože se jim zalíbily na satelitních mapách) a v nich několik překvapených domorodých žen věnujících se svým každodenním činnostem. Jejich příběh postrádá (uvěřitelný) smysl a cíl (jiný, než natočit o své cestě film, za který je budou kamarádi plácat po ramenech, jací jsou "borci", že to dali), což je celé ještě umocněno často velmi zjednodušujícím a zobecňujícím komentářem, kvůli kterému jsem se několikrát během filmu neudržel a (ve "vážných" chvílích) jsem doslova vyprsknul smíchy - to když se například dozvídáme, že "pouze tady jsou ještě děti šťastné a milované svými matkami", nebo že Matsés žijí "bez stresu a starostí" (přestože např. ze strachu zabíjejí hady na potkání, prales jim decimují těžební společnosti a jejich osady stojí v cestě nelítostným pašeráckým gangům atd.), při chvalozpěvu na jejich udatného domorodého průvodce (sedmnáctiletý mladík) si zase vypravěč posteskne, že hodnoty jako odvaha a oddanost se u mladých Čechů nevyskytují, podobně pocit "že víte, proč žijete" nebo nejhlubší přátelství lze dle tohoto snímku nalézt jedině na druhém konci světa uprostřed nehostinné džungle... Celou dobu jsem čekal, jestli to alespoň bude mít nějaký přesah ve smyslu "založili jsme nadaci, která má za úkol pomáhat chránit životní prostředí, kde žijí Matsés". Ne - nic. Namísto toho se v patetickém závěru dozvídáme, jak se jejich průvodce dlouze upřeně díval za jejich odlétajícím letadlem, a že měl u toho možná slzy v očích (to už jsem svou bránici nedokázal ovládnout vůbec 🤣). Bez onoho šroubovaného moralizování a nefungujících "silných" momentů (či neustálého zdůrazňování, že NELEGÁLNĚ překračují státní hranici - asi aby ukázali, jací jsou rebelové) by to byl docela solidní cestopis (byť stále s nejasným cílem). Nicméně v této podobě z toho bohužel vychází v mnoha momentech nechtěná fraška, kterou nezachrání ani charismatický hlas Pavla Rímského. Jednu hvězdičku tak dávám za kameru a druhou za hudbu - dva aspekty, které se podařily.

Viděno bez předsudků z prvních negativních recenzí a jsem za to rád. Myslím si, že většina lidí, kteří tady házejí odpady nebo jednou hvězdičkou, čekala "klasický" film, což je přesně ta rovina, ve které tento snímek funguje nejméně - vážná/dramatická rovina filmu je rozhodně jeho nejslabší a nejméně uvěřitelnou stránkou. Kazma není herec (když pomineme jeho věčnou roli "bouráka v černých brýlích") a hrát "sám sebe" mu nejde (v čemž mu nepomáhá ani scénář tvářící se, jakoby zachycoval reálné události, přitom zjevně na mnoha místech jde o čirou fabulaci). Jenže pak je tady ještě zbytek filmu. A pokud tento film člověk vnímá jako prodloužený díl jeho webové OMS (s přistoupením na pravidla toho, že jde opravdu v první řadě o "show", kde není příliš důležité, co z toho je pravda a co ne), pak se lze u něj stále dobře pobavit. Alespoň já se zasmál opravdu nahlas a mnohokrát, což de facto splnilo hlavní očekávání, které jsem od tohoto snímku měl. A pobavil mě i zpětně přidaný rozměr jednoho z mého pohledu doposud poměrně nezajímavého kousku ze staršího dílu OMS. Co mě naopak vůbec nezaujalo, je onen "přesah do reality". Ten de facto vyžaduje opakované projekce (a zase tolik, abych to musel vidět vícekrát, mě to nedostalo), za což nabízí velice nejisté (respektive pro většinu lidí žádné) výsledky. Jako celek příjemná jednohubka.

Epické, dojemné, nezapomenutelné! Chudák Hermann...

Krásné záběry a hudba, ale celou dobu jsem se ptal PROČ? Proč se hnát tak krásnou krajinou (kterou si v tomhle tempu člověk nemá šanci užít) jako posedlý šílenec, jen bych dokázal (sobě, světu, nevím komu), že zvládnu za jediný den "pokořit" šest vrcholů? Sám hlavní hrdina na to odpovídá, že nejvyšší životní hodnotou je pro něj dobrodružství, ale to mi osobně jako odpověď nestačí, respektive tento pohled na svět a život je mi (na prahu čtyřicítky) již příliš vzdálený a stále méně rozumím potřebě dělat z čehokoli závod a soutěž. Hory miluju, ale nejvíce právě proto, že dokáží člověka zklidnit a zpomalit - alespoň chvíli v něm vypnout věčný spěch a okolní šum. Autor to bohužel pojal zcela opačně, za což klobouk dolů, pokud bych to bral čistě jako sportovní výkon (o který mu prý ale nešlo), ale jinak mi v jeho počínání chyběl hlubší smysl (komentář, dle kterého tím hledal cestu ke svým kořenům, k horám i sobě, na mě působil neupřímně, spíše jen jako dodatečně přidaný prvek, který měl tomuto vizuálně působivému ale jinak trochu prázdnému snímku uměle dodat na důležitosti).

Po prvním dílu jsem (zejména ve srovnání se skvělým sKORO NA mizině) skoro neměl chuť koukat dál, ale dal jsem tomu šanci a nakonec to jako celek docela fungovalo. Je to v mnoha ohledech (opět zejména ve srovnání s přirozeným projevem herců divadla Mír) přitažené za vlasy a člověk musí přistoupit na to, že LMM je svým formátem blíže divadelní hře nebo sitcomu, tedy situace a hlášky jsou schématičtější, vykalkulovanější a nedá se příliš věřit tomu, že by se takhle chovali skuteční lidé. Ale má to své vtipné i dojemné momenty (a docela vydařený závěr) a je dobře, že se tu někdo nebojí dělat legraci z témat, která se v dnešní "slušné společnosti" probírají převážně s (někdy až nezdravou) vážností, aby se náhodou nějaký přecitlivělý jedinec necítil dotčen. Váhal jsem mezi slabšími 4 a silnějšími 3, nakonec nechávám 3, ale tvůrcům jsem přispěl (už jen za předchozí tvorbu a s nadějí, že příště zase přijdou s něčím ještě lepším). P.S.: SPD je pro mě nevolitelným tragikomickým panoptikem a k menšinám žádnou nenávist necítím - aneb tolik k předsudkům ohledně cílové skupiny tohohle seriálu (viz např. bart_ova recenze) ;)

Au. Zároveň viděno v rozpoložení a období života, které mě asi nutí nadhodnocovat, ale dotklo se mě to velmi osobně hned v několika rovinách. K tomu mám rád hudbu kapely Květy (a Martina Kyšperského) a Eliška Křenková tady podává úžasný výkon... Proto nemůžu než za 5.

Asi nejhorší díl Simpsonů, co jsem kdy viděl. Těžko říct, jakou měrou se na tom podílel dabing (na ten jsem v Simpsonech zvyklý, ale je pravda, že v muzikálových dílech mě vždycky trochu rušil), ale nutil jsem se to vůbec dokoukat. Nakonec jsem vydržel jen proto, že jsem celou dobu doufal, že přijde zlom a alespoň kousek "normálního" děje. Nepřišel. Tohle fakt ne...

Animaci za ty roky dovedli k dokonalosti - škoda, že se při tom vytratila "duše" Simpsonových. Sestupná tendence byla patrná cca od 25. série, ale (nedokoukaná - po 7 dílech jsem to vzdal) 33. řada byl pro mě poslední hřebík do rakve tohoto mého kdysi oblíbeného seriálu. Smutné, co se s ním stalo - nevtipné, čím dál hrubější, zároveň ale evidentně v "politicky citlivých" tématech zředěné pro dnešní dobu, aby to hlavně neurazilo žádnou menšinu, hlavní postavy už nemají žádnou konzistentní osobnost, ale chovají se podle toho, co se zrovna hodí do (čím dál hloupějšího) scénáře... Měli to utnout po 30 sériích a byl by to ještě docela důstojný konec. Škoda... RIP