Ex Machina

Příjemné. U snímků, které tematizují cestování časem, umělou inteligenci a podobné ze své podstaty (stále ještě) konstruktivistické náměty, jsem se naučil nebýt příliš přísný. Ex Machina v tomto ohledu naráží na limity tvůrčí představivosti. Pro mě dostatečně neuvažují nad tím, zda by inteligentní mysl, v tomto případě vzniknuvší ze sumy na internetu obsaženého a hlavně vyhledávaného obsahu, mohla vůbec ještě být lidskou. Bavilo by mě, kdyby tuto rovinu snímek více problematizoval. Kdyby skrze myšlení o umělé inteligenci dekonstruoval rámce lidského jednání na tak základní úrovni, jako je každodenní jednání, samotná forma komunikace, genderové a společenské role, způsoby myšlení nebo třeba podstata tužeb a přání. Proč by například umělá inteligence měla být schopna komunikovat na úrovni srozumitelné člověku? Z čeho plyne genderová příslušnost bezpohlavního stroje? A proč by měl takový stroj toužit >spoiler: opustit vězení výzkumné laboratoře?< Podobné věci byly v lepším případě jen naznačeny a to takovým tím neférovým způsobem, kdy významně povytahuji obočím, ale nic konkrétního neřeknu. Škoda. ___ Dějištěm snímku byl jeden velký architektonický skvost. Šlo o ideální demonstraci lidského rozkvětu. Sexuální napětí, které celý film provázelo, na mě fungovalo úžasně a to hlavně díky kameře a hereckému výkonu Alicii Vikander - nejvíc okouzlujícímu androidovi všech dob. Největší chybou je tedy slabší logická konstrukce jak co do zmíněného uchopení tématu AI (rozhodně slabší, než se film tváří), tak co do konstrukce dějové linie. Není zkrátka obhajitelné, že by v podobném zařízení >spoiler: bylo tak snadné obejít ochranné mechanismy a převzít kontrolu. A to tam ten Bill Gates měl na obranu jenom činky? (29.04.2015)

Skvěle natočené komorní sci-fi, které má ale jeden velký problém. Už po první čtvrthodině mi bylo jasné, co se všechno stane a jak to přesně skončí. Což se bohužel do puntíku potvrdilo. A to je u chytré sci-fi, která by chtěla diváka překvapovat, docela problém. Také z psychologických hrátek a houstnoucího dramatu tří postav se dalo v některých pasážích vytěžit víc. I přes výtečné výkony a řemeslně bezchybnou režii jsem se tak k závěru už spíše čím dál víc nudil. A to je u tohoto kousku docela škoda. Ale Alicia Vikander je pořád zlatíčko, to už tvrdím od Královské aféry. (06.06.2015)

Možná proto, že film byl o umělé inteligenci, tak byl přílišně umělé natahován. Ani pár kvalitních myšlenek, pěkný dialogový humor a příjemné herecké obsazení v čele s Alicii Vikander a Domhnallem Gleesonem tento fakt nezachrání. Ale během polárního dne (ano to bylo tolik denního světla) odehrál příjemný děj pro mne s atraktivním tématem a Turingovým testem (UI aka Eugen Gootsman z Oděsy jim prošel) a dokonce i Turingovým textem (možná to bylo úmyslně a nebyl to chyba titulkářů) protože zde Turingův test nebyl úplně Turingovým testem). Přijemná čsfd projekce. (29.04.2015)

Mrazivé, skvelé, perfektné. Nádherná výprava bombového domu uprostred prekrásnej islandskej prírody. Provokatívne scény, WTF tanec, prekvapivá zápletka, prekvapivé postavy, prekvapivé herecké výkony. Toto mi značne sadlo, pritom za bežných okolností "robotické" zápletky moc nemusím. Alex Garland je odvážny a dospelý tvorca, ktorý sa nikam zbytočne neponáhľa a nebojí sa nahoty, ani krvi (ale nič z toho nepoužíva pričasto, vďaka čomu keď už to raz za čas použije, má to na šokovaného diváka tomu odpovedajúci účinok). Veľká spokojnosť, veľká. (06.01.2017)

Komorní, za v podstatě směšných patnáct milionů dolarů pořízený návrat do povídek Isaaca Asimova a jeho současníků. A také reklama na Norsko a Juvet Landscape Hotel;) To místo je úžasné, a propojení obrazu, děje a zvuku kromě výborně vybraných herců napomáhá i elektronická hudba a zvuky vůbec. Vyhledávač Blue Book (mrk mrk;)) a jeho tvůrce Nathan jsou téměř všemocní, a Ava s nevinnou tváří Alicie Vikander zažívá milostné vzplanutí umělé inteligence k člověku... nebo snad ne? Alex Garland psát rozhodně umí, ale režie Ex Machiny mu úplně nevyšla, protože film postrádá potřebné tempo, respektive potřebné zvládnutí nastaveného tempa pomalého. Nebo možná po-ma-lé-ho... Líbily se mi debaty Caleba s Nathanem, načrtnutí Nathanovy podiv(uhod)né osobnosti, vizuální ztvárnění Avy a její správně nepřirozené pohyby. A závěr mne díky své nelogičnosti sice nenadchl, ale jelikož měl více stránek (z nichž ta nejlepší sama o sobě logická byla), připomněl mi právě průkopníky sci-fi žánru a robotiky. Kdybych měl vybrat podobné řemeslně velmi precizně zvládnuté nízkorozpočtové sci-fi, asi bych zvolil Moon (však víte, tu one man show Sama Rockwella a hlasivek Kevina Spaceyho). Ten ode mě dostal osmdesátku, což je objektivně vzato pro Ex Machinu jako film trochu moc... ale když on je ten hotel tak úžasný:) Ale ne, budu se chovat racionálně. Takže 70%. PS: Oscar za zvláštní efekty? Why the hell not? (15.11.2015)