SelfishMan

Seriálová extraliga, která sází na dokonale budovanou atmosféru posílající diváky do hluboké depky. Killing jsme sfoukli cca během 14 dnů ( protože prostě nepustí ) po tom, co jsme dokoukali Mindhuntera a asi teď potřebujeme lehkou pauzu na zotavení. První sezóna aspoň v mém případě emocionálně solidní síla, hlavně ze začátku. Postupem času lehce vychladla, ale v druhé řadě opět nabrala na síle jak solidní hurikán. Třetí řada taky luxus, naštěstí ale 1 případ úplně nenatáhli do 2 celých řad. Bravurně odehráno z mého pohledu hlavně v podání Mireille Enos, které jsem to baštil i s navijákem. Už dlouho ( asi od doukoukání první řady True Detective ) mě nic takhle nepřekvapilo a nedostalo, takže jasných 5*.

Trochu remake, trochu posun někam dál, ale i tak jsem rád, že jsem se mohl zase vrátit do staré dobré předaleké galaxie. Po tom barevném digitální bordelu, kterým byly epizody II a III je epizoda VII krokem tím nejsprávnějším směrem. Dokonale zabrnkala na nostalgickou notu. To před nedávnem propírané obsazení Daisy Ridley a Johna Boyegy jako v podstatě hlavních postav mi rozhodně nepřišlo krokem vedle a oby to zmákli. Jediné zklamání ( a to fakt dost podstatné ) byl Kylo Ren, konkrétně teda Adam Driver. Ten je vážně tragickej, postrádající jakékoli charisma a nějakou temnou auru, což je u v podstatě hlavní záporné postavy docela problém. Tak jako tak jsem teď ale v silném pokušení si dát celé SW od začátku až do konce a tohle vidět ještě aspoň jednou.

A to už jsem se začínal bát, že žádný pětkový biják už letos neuvidím a ejhle, přišla tahle mimořádná pecka. Dějově není Sicario nijak komplikovaný, nebo překombinovaný, což není vůbec na škodu a činí jej o to více uvěřitelnější a autentičtější. Žádná samoúčelná efektní akce, s dávkováním informací se šetří jako se šafránem a divák ze začátku tápe podobně jako Kate, hutná tíživá atmosféra budovaná souladem parádní hudby a režie. Nijak nesdílím názor, že postava Emily by byla naivní. Řekněme stále ještě trochu idealistická policistka, která má svůj zažitý "mikro" pohled na zločin a nedívá se na něj ve velkém měřítků ostatních souvislostí a politiky a představuje tak zajímavý protipól ať už těm starým harcovníkům protidrogového boje, nebo svou určitou ženskou křehkostí těm velkým řízkům z delty. Herecky to byla jedna velký paráda, především Del Toro a Emily hráli jako o život. A Villeneuve, ten se tímto definitvně dostal na můj radar a čekám s čím tenhle frajer příjde příště. Doufám, že se tady bude hojně soškovat!

V podstatě to stejné co tady už bylo v Autech nebo Letadlech. Je to pohádka, takže rozebírat nějak to, že nadopovanej šnek chce jet závod IndyCar nemá smysl. Hezky naanimovaný, chvílemi vtipný, ale jinak naprosto průměrný animák. (Trošku lituju toho, že jsem neviděl origo nadabované).

Tradiční dilema, jestli napřed knížku, nebo film jsem tentokrát rozseknul ve prospěch knížky. Jestli to bylo dobře, nebo špatně těžko říct. Každopádně ve světle včera dokoukané filmové interpretace rozhodně radši doporučuji knížku. Je otázkou, jak moc je zrovna tahle předloha vhodná pro zfilmování ( a ještě takhle doslovné ). Po každé kapitole z "dneška" vždycky následuje kapitola z roku 1985 a takto se vyprávění pravidelně střídá a přibližuje se postupně v obou časových liniích k danému klíčovému momentu onoho večera. O dodržení této struktury se snaží i film, ale pokud bych neměl načtěno, tak bych se v těch časovýc liniích asi ze začátku ztrácel, jelikož 80. léta nebyly moc stylově odlišena, tak flashbacky v některých okamžicích splývají se současností. ( filtry byly používané dost nekonzistentně, a i vzhledem k tomu jak byly 80tky módně a stylově ujeté, tak tady jsou naprosto zamněnitelné se současností, žádné extra retro kulisy evokující dobu). Což doplněno o uspěchanost ve vyprávění a sunutí příběu kupředu ve snaze narvat co nejvíc z knížky věrně do filmu působí docela chaoticky. Na rozdíl od knížky mi tu pak dost chybělo nějaké budování atmosféry a hlavně jakéhokoli napětí, což částečně přikládám té snaze do limitované stopáže narvat co se dá, ale už nezbývá prostor na nějaké záběry, které by trošku vyvolávaly nějaké emoce. Další podle mě podstatná věc, která je v podstatě vynechaná je velký důraz na charaktery postav. Ať už je to postupná proměna Libby, vykreslení Diondry nebo Patty. Ve filmu máme asi 2 vnitřní monology Libby, které jsou navíc vcelku nic neříkající o jejím charakteru, o psychickém rozpoložení Patty toho nevíme zhola nic, ikdyž to je podle mě podstatné taky. Takže druhou Zmizelou tady nehledejte, Paquet-Brenner opravdu není Fincher a raději si přečtěte knížku. 1* navíc je za skvělou Charlize

Po nástupu Craiga do funkce agenta jejího veličenstva z mého pohledu asi nejslabší kousek Bondovské mozaiky. Technicky sice precizně odvedená práce, ale scénáristicky to bylo hrubě nezvládnuté. Trailery a popisky k filmu slibovaly div ne ultimátního super záporáka, propojení pomalu všeho, náhled do Jamesova dětství, 2 bond girls s rozdílem generace, cesty po světě, akci atd atd. Skutečně tam všechno tohle v podstatě bylo, ale od všeho trošku a ničeho pořádně, spousta věcí byla jakoby nakousnutá a nedořešená, nebo vyřešená,ale po čertech rychle. Sorry za potenciální spoilery, vezmu to trošku popořadě. Vzhledem k tomu, že film je většinou tak dobrý, jak jeho záporák, tak tady bylo potenciálu na rozdávání - Waltz, Bautista, celá ta mysteriózní organizace v pozadí všeho? Mystérium ale nebylo nijak zvlášť budováno, pěstováno a všechno se vlastně jen tak nějak jakoby nic předložilo divákovi. Waltzův ultrazáporák nepůsobil ani třošku démonicky a jeho permanentní úsměv a vystupování pokud nebyl schovaný někde ve stínu, tak by se hodily spíše někam do ústavní léčebny a předvedl bohužel jen variaci na předchozí své postavičky. Bautista byl sice badass, který za celý film prohodil asi 1 celé slovo v jeho poslední scéně, čímž dokázal, že je pravděpodobně schopen artikulované řeči, ale nemohl jsem se zbavit toho, že na mě ta stokrát omletá šablona tupého svalnatého skoronezničitelného poskoka hodně řve z plátna. Nakonec na mě působil jako nejzajímavější Andrew Scott, který už jako Sherlockovský Moriarty předvedl své nadání pro tyhle role. Když už jsme u těch postav, tak proklamovaná nestarší Bondgrandma Bellucci se na plátně moc neohřála a nechápu moc ten velký humbuk kolem toho. Naopak ta řekněme alespoň v kontextu filmové stopáže vytíženější Bondgirl Seydoux zase působila nemastně neslaně. Co se Bonda samotného týče, tak už jsem měl pocit, že Craig jede jen z jakési setrvačnosti, takže už by asi opravdu snesl vyměnit ( ale prosím žádné politicky a jinak korektní hovadiny ). Už to bylo asi mnohokrát napsáno, ale tenhle Bond prostě vtipem zrovna nehýří ( spíš se naopak tváří čím dál útrpněji) a mě k této postavě ten vtip a šarm pasuje. Kombinace té technické vytříbenosti posledních dílů se zábavností jakou měl Bond za časů třeba Brosnana, který cedil vtipné hlášky za běhu a při tom ještě házel úsměvy a pomrkával na dámy okolo by mi osobně vyhovovala daleko více. Brosnanovské Bondovky byly ptákoviny, ale byla to fakt zábava, tento díl už moc ne. Se zhruba týdenním odstupem se mi ze Spectre vybaví v podstatě už jen úvodní sekvence v Mexiku ( která byla vážně dobrá a dynamická), nádherný Aston DB10 a různé střípky okolo rámující tu očividnou snahu zamaskovat prachama neschopnost scénáristů vydolovat smysluplnější příběh a dialogy s menší porcí klišé. V kontextu předchozích dílů hodnotím jak hodnotím, jinak to samozřejmě není až tak zlé.

Pixely jsou hodně barevnou digitální retro slátaninou. Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale měl jsem pocit, že tak trošku vykradli seriálového Chucka. Jednak hlavní hrdina, který pracovně nenaplňuje svůj potenciál, pracuje jako nějaký it instalační technik, dokonce i jména těch firem obě obsahovaly "nerd" v názvu. Mimo to Chuck v jednom z dílů taky zachraňoval svět tím, že pařil starou arkádovku Missile Command na mašině Atari (podle vzorce z hudby Rush). I jakýsi údajný japonský pan Miramoto se tam objevil. Je mi jasné, že to má být jakože nerdovský stereotyp, ale i tak za mě vykrádačka. Pár Sandlerových vtipů sice bodovalo, ale jinak zoufalá nudááá. Do čeho se to pro pána nechali Dinklage, Sean Bean nebo Michelle Monaghan uvrtat? Mají tohle zapotřebí?

Mít tak American ultra trošku promakanější zápletku ( základ s hulícím "spícím" superzabijákem CIA je fajn ), více vtipu ( kde je sakra ta huličská komedie?) o třídu lepší herce (Eisenbergův Mike připomínající kňourajícího psychicky nevyrovnaného zarostlého Hitmana byl pro mě na hraně snesitelnosti a uvěřitelnosti, překvapivě mi sice docela solidně fungoval s Kristen Stewart, kterou ale moc s tím jejím permanentně kyselým xichtem a otevřenou hubou nemusím. Graceův záporák byl ovšem marnost nad marnost) a kreativnější dohled, který by stylově jen nevykrádal ostatní žánrovky, mohli jsme tu mít podobně povedený žánrový crossover jako byl třeba KickAss atp.. Nám tu namísto toho zůstalo poněkud zvláštní, (ale ruku na srdce, vcelku odsýpající) krvavé akčně-romanticé béčko, bohužel promarněný slušný potenciál.

Že má MacFarlane velký smysl pro humor, o tom není pochyb. U American Dad! jsem si namohl bránici, jak snad u jiného seriálu ne a Ted (1) byl tak trošku zjevení. Koho by napadlo udělat celovečerní komedii s plyšovým medvědem co mluví hůř jak dlaždič a žije jak rock&rollová hvězda, kde jeho parťákem bude Wahlberg?! Dvojka už ale nic moc kromě nové zápletky s bojem za lidská práva nepřináši, někde se trochu Seth už opakuje, někde zapomíná na svoji hlavní devízu. Hlavně tyhle pasáže s otřepanými patetickými proslovy jsou nejhluššími místy filmu. Mark už mi na tohle přišel trošku starej (navíc trochu upozaděnej), Ted někdy už trošku samoúčelně sprostej (nic proti sprostým slovům ale, aby se člověk zasmál, tak musí být použity na správným místě), Amanda překvapivě dost dobrá alternativa za Kunis a potěšily i camea (potitulkový Neeson mě dostal). Za 3 opravdu ale opravdu výborné gagy kdy jsem šel do kolen 3 lepší *.

Když tak na sebe narazí dvě zvrácené a pošramocené duše... Singer spolu s famózním McKellenem a Renfrem na mě dokázali přenést tíživou atmosféru, aniž by museli explicitně ukazovat hrůzy druhé světové války. Mladého Todda bych neoznačil zrovna za za nevinného ač neznám jeho prvotní motivace, řekl bych, že to zlo a psychopatické vlohy v něm musely být už od začátku jen uzamčeny a jeho seance s jeho starým "mentorem" Dussanderem posloužily pouze jako klíč k odemčení a "kultivaci" toho co v něm dřímá. Mimo zrození tohohle mladého monstra mi skoro nabíhala husí kůže i ze samotného Dussadera, který ač navenek starý téměř obyčejný důchodce v sobě stále ukrývá nejen děsivé vzpomínky a minulost ale i svou povahu (mašírující McKellen v uniformě...nářez). Hodně silný kousek.