Ollie235

,, The day we stop lookin', Charlie, is the day we die." Odkaz na tento snímek by se měl objevovat ve všech definicích sousloví herecký koncert. Výborný zážitek, který ve mě dokázal vyvolat směs pocitů, jako jen málokterý film. Kromě výkonu mistra Al Pacina nutno vyzdvihnout i skvělé dialogy a podmanivou atmosféru, která vtáhne hned na začátku a nepustí až do konce.

,,All these people. I'm the only one who knows the truth." Krásně natočený snímek, se kterým mám jeden zásadní problém - ani s odstupem několika dní si nejsem jistý, co se mi vlastně snažil říci. Byla to pocta filmařskému řemeslu? Apel na nesmyslnost rasismu? Obyčejný příběh o lásce? Ve výsledku se zřejmě jedná o kombinaci všeho uvedeného a nejen toho, nějaké výraznější poselství mi ale přece jen chybělo. Empire of Light si tak budu zřejmě pamatovat především jako herecký koncert Olivie Colman.

,,There's a lot of people saying a lot of things, but in the end you gotta listen to yourself." Nemohu se zbavit dojmu, že tohle se mělo jmenovat Colonel Parker - ten je totiž nejen vypravěčem, ale dostává až nečekaně velký prostor. Samotné životopisné pojednání o jedné z největších hudebních hvězd historie paradoxně působí zdlouhavě (o půl hodiny kratší stopáž by tomu za mě seděla víc) i zkratkovitě zároveň (sice divákovi připomene mnohé klíčové okamžiky amerických dějin, ale o samotném Elvisovi toho naopak mnoho zcela zamlčí). Celkově mě to stále docela bavilo, ale čekal jsem jednoduše víc. Chyběly mi v tom emoce, v některých okamžicích mi naopak přišlo, že se zbytečně tlačí na pilu. Bohemian Rhapsody si zkrátka pustím raději, a to nejen proto, že Queen poslouchám častěji.

,,Přepište dějiny!" Když se hrálo v Naganu, byly mi 4 roky a žil jsem v jiné zemi. I tak ve mně tento dokument vyvolal tolik pocitů štěstí a dojetí, jako asi žádný před ním. Každý sportovní (ani ne nutně hokejový) fanoušek v zemi na vzpomínky na turnaj století čas od času narazí a tehdejší euforie je cítit i po tolika uplynulých letech. A Hudeček ji vládl zachytit naprosto skvěle. Opravdu povedená záležitost.

,,Scary stories make real life a little less scary". Třetí Branaghův Poirot rozhodně není tak vizuálně podmanivý jako předchozí dva díly. Sázka na místy až hororovou atmosféru, klasické lekačky a výbornou práci s kamerou se však dle mého vyplatila. Adaptace Agathy Christie mě stále nepřestávají bavil a nebránil bych se dalšímu dílu.

,,I will search for you through 1,000 worlds and 10,000 lifetimes until I find you." Na to, že jsem po patnácti minutách zcela vážně přemýšlel, že raději sáhnu po něčem jiném, to nebylo tak špatné. Úvod je potřeba protrpět, jakmile přijde na řadu plánování pomsty a děj se trochu rozjede, je se na co dívat. Hlavní zásluhu na tom má solidní výprava, kdy samurajské zbroje a meče opravdu vypadají skvěle. Vše ostatní, včetně hrozně uměle působících romantických linek, je spíše podprůměrné. Na slabší 3* to ale nakonec stačí.

,,I am looking forward to the day my solitude ends." Vesmírná mise z blízké budoucnosti s filozofujícím Bradem Pittem. To nezní vůbec špatně, že? Zpracování ale bohužel pokulhává. Největší problém jsem měl s tím, že mi počínání jednotlivých postav přišlo strašně těžce uvěřitelné a nelogické (což se dá říct i o některých scénách, které potírají zákony fyziky, ale dejme tomu, že na to mají budoucí astronauti technologii). Pittovy monology se bohužel s postupem času stávaly rovněž spíše otravnými. Rozpačité dojmy nezachraňuje ani povedená vizuální stránka.

,,Of all the pyramids in all the world, you had to walk up to mine." Od Orient Expressu ubylo akce, což je jenom dobře. Výborná práce s napětím naštěstí zůstala a když k tomu přidáme atraktivně zobrazené prostředí, máme z toho velmi koukatelné moderní zpracování klasického detektivního příběhu. Branagh mě stále baví.

,,I have the advantage. I can only see the world as it should be. And when it is not the imperfection stands out like the nose in the middle of a face." Jistě se z legendárního detektivního příběhu a skvělého obsazení dalo vytřískat víc, i tak však ve mně převládá spokojenost. Celková atmosféra i postupné odkrývání karet jednotlivých postav fungují výborně, akčnější scény byly možná až zbytečné. Každopádně si Death on the Nile po tomto příjemném zážitku určitě nenechám ujít.

,,I'll date his brains out!" Jak mám tyto odlehčené komedie poměrně rád, tato mě naprosto minula. Nepřipadalo mi to zábavné, veškeré pokusy o vtip končily většinou jen trapným pocitem z nenaplněného potenciálu. U některých scén jsem vyloženě kroutil hlavou a nechápal, proč takovou roli Jennifer Lawrence vůbec brala. Slabé.