zanetta

Opět jedna z nepovedených pohádek. Možná Kouzlo králů neuspělo kvůli velké vánoční konkurenci, kdy běží jedna pohádka za druhou, ale co naplat, hrála v hlavní čas, tak jsem na ní kladla větší požadavky. Jediná scéna, která se mi líbila, se odehrávala v kuchyni za zpěvu a tance herců. Jinak bylo až příliš poznat, že hlavní hrdinové Martin Kraus a Petra Tenorová jsou ještě nezkušení herci, (na druhou stranu je dobře, že jsou to neznámé tváře). To bych možná ještě překousla, ale primitivní triky mně zkrátka ve filmu iritovaly. A úplnou ránou pro mě byly lebky, které se objevily při čarování s ohněm, byly naprosto nevhodné a do pohádky se nehodily. Už jsem se těšila až pohádka skončí, a to se mi tak často nestává.

Už jenom obsazení hlavních hrdinů láká diváky ke zhlédnutí filmu. Ivan Trojan jako slabomyslný Václav a Emilie Vašáryová přivádí diváky do varu. V úvodu však může dělat problém orientovat se v době. Zda se ocitáme v současnosti nebo v době zhruba před desetiletím. To nebrání tomu, nechat se unášet na vlně citových i humorných scén. V určitých okamžicích mi Václav připomínal Mr. Beana. V momentě, když šel bílit, sice nepoužil rozbušku, ale hadici, nešlo nemyslet na nic jiného. V podstatě dělá Václav vše s dobrým úmyslem, ale navenek to vypadá opačně. Je považován za povaleče a platí na něj jen výhružka, že bude muset jít do ústavu a na to on vždy reaguje pro něj charakteristickou větou: „Všechno bude, …“ Já si myslím, že režie Jiřího Vejdělka nebyla tak špatná, jak jsem se v mnoha komentářích dočetla. Jak se říká: „Po bitvě každý generál.“ Ale souhlasím, že bez scénáře Marka Epsteina by film ztratil na kvalitě. Především se mi líbil motiv životního rádce a vzoru v podání zemřelého otce Václava. Závěrečná scéna z vězení vyvolává v každém z nás jinou pointu. Někdo pod vidinou umírajícího otce nemusí vidět žádný symbol, ale já jsem si zpětně uvědomila, že ve Václavovi umírá naděje, opouští ho jeho rádce a přítel, cítí pouze beznaděj.

Tvůrci tvrdí, že nám Austrálie pomůže pochopit život na tomto kontinentě. Střetává se tu několik kultur, několik charakterů lidí a několik národností. Děj se odehrává za druhé světové války, někdo se snaží přežít, jiný chce válku přečkat a jiný na ní vydělat. Vypravěčem příběhu je malý míšenec původních obyvatel a bělocha, kterého nazývají „karamel“, není ani bílý, ani černý. Nepatří nikam, avšak na svůj věk je velmi vyzrálý a má podivuhodné schopnosti po svém dědu „čarodějovi“, který celý příběh doprovází. To filmu dodává záhadnost a nutilo mě to se zamyslet, zda tací lidé mohou existovat. Prostřednictvím příběhu se ocitáme v Severním teritoriu a režisér Baz Luhrmann zachycuje nádherné přírodní scenérie, kterými jsou přeháněny stáda krav a koňů. Když člověk uvidí to množství dobytka, ten dusot splašené zvěře je naprosto očarován a od promítacího plátna se neodtrhne. Líbí se mi, že film není přeslazený milostnými scénami, ale dobrý dojem z filmu mi trochu zkazil až moc velký happyend. Závěr mohl být podán i více tragicky, protože válka milost nezná. Zkrátka v závěru bylo moc náhod, které by se asi ve skutečném životě nestaly.