Páně

Uprchlík je ultrazábavným a nadprůměrným žánrovým počinem. Harrison Ford exceluje v jedné z jeho nejlepších rolí! Musí se.

Tohle je přátelé velice nářezová záležitost! Za pomoci skvělého příběhu a výborné gradace děje jsem se dočkal velmi příjemného překvapení. John Constantine je pekelně cool.

Nemocné dílo pro nemocné lidi. Nic víc.

Proč tenhle film musí přijít na světlo až když jeho scénarista umře? Proč? Geniální!

Poslední část geniální trilogie a zároveň poslední dílo jednoho geniálního umělce. Smekám hluboce před Krzysztofem Kieslowskim neboť nežilo mnoho jemu rovných. Na vlně červené barvy se dočkáme pomalochodné konverzačky na pozadí prolnutí dvou osamocených lidí. Rozkošná Irene Jacob působí ve své roli více než patřičně a co teprve dědulovský Jean - Louis Trintignant. Minulost, přítomnost a budocnoucnost se protkají navzájem a s patřičnou dávkou vkusné psychologické invence vynesou Červenou a nejen jí, ale vůbec celé Tři barvy na vrchol všeho, čemu kdy filmová evropa dala spatřit světlo světa. Potlesk potřetí a hluboká vzpomínka na jednoho velikána k tomu. Komu čest tomu čest Krzysztofe.

Bílá navazuje tam kde Modrá skončila a to minimálně v estetice. Přibylo trochu mrazivosti a syrovosti a opět nechybí určitá posmutnělost. Nesouhlasím s tvrzením, že se jedná o nejslabší díl trilogie. Skrývá v sobě neméně kouzla než druhé dva díly. Kieslowského tradiční známky ve hře s obrazem a géniem okamžiků jsou dostatečnými hodnotami, díky nimž i Bílá převyšuje většinu toho co v historii filmu vzniklo. Potlesk podruhé.

Krzysztof Kieslowski rozjíždí svojí ultimátní trilogii ve velkém stylu! V téměř až noirově modrém opusu o smutku i naději se ukrývá filmové absolutorium, které v přívětivé stopáži ze sebe vydává naprosté maximum po stránce hudební, vizuální, estetické i narativní. Korunku tomu dodává božská Juliette Binoche, která velice dobře pochopila co je zde potřeba hrát a oprostila se jakékoliv exprese. První část patrně toho nejlepšího co kdy evropský film ze sebe vydal, je důstojným bratříčkem svých pokračování. Krzysztof Kieslowski byl géniem, jakého lze Polsku jen závidět. Potlesk poprvé.

Spartacus: Blood & Sand je snad ten nejpokleslejší seriál, který jsem kdy měl možnost sledovat. Ať už se jedná o jeho kopírování čehokoliv, samoúčelnosti až hrůza, či jiných vydatných prasáren. Ovšem jako oddychovka je to skvost a já se povětšinou výborně bavil. Vždy, když někomu ve zkratce chci popsat o co se vlastně v tomto seriálu jedná, tak volím tuto větu: "Buď se tam rube, nebo jebe". A proto se to musí!

Film, který předběhl svojí dobu, přestože si z ní nese určitá stigmata.

To co dělá tento film jedinečným je dozajista zručnost s jakou jsou navozeny reálie tehdejší doby a jakási tísnivá syrovost atmosféry, jenž protkla celý tento unikátní snímek. Musím říct, že občas jsem až dech zatajoval, či se dokonce neklidně ošíval. Vskutku syrově chytlavá záležistost.