Páně

Není možné jej nemilovat. Jen opravdu hloupý by neviděl tu mistrovskou vášeň do něj vloženou. Každý záběr je prodchnut láskou k filmu a spolu s každou další silnou scénou, kterých je nepočítaně, vás vystřeluje na samotná nebesa filmového universa. Když se ponoříte do tohoto skvostu tak je to jako frčet na něčem opravdu silném, neb tělo pociťuje jen záchvaty slasti nad tím co mu oči servírují. Cit v každé vteřině, mocná síla dojmu z obrazového celku, to všechno v dokonalém souznění. Rodina, osud, láska, smrt. Vše navíc dozrává s každým shlédnutím víc a víc. Opravdový a jediný Movie Of Forever. Film který vám svojí závěrečnou scénou vžene slzy do očí a zároveň přivodí husí kůži. Dokonalost.

Velký přesah do mých niterných zákoutí se Nolanovi povedl, převeliký. Tím jak mohutně vyhrává na rodinnou, ale i osudovou notu, si mě získal bezezbytku. Komorní úvod jako by předznačoval tu emocionální bouři, která musí nevyhnutelně nastat a ona nastane a vy to víte, celou dobu to víte. A přitom stačilo tak málo, nepřehánět to s pixely a nechat průchod oné svým způsobem poeticky ztvárněné kráse. To vše Nolan s týmem zvládl na jedničku a já si to mohl vychutnat v plné nahotě i (ne)dokonalosti. Ano, Interstellar má své momenty (a bylo hned jasné které), kteréžto budou vodou na lopatky mlýna posměváčkům a rýpalům. Jenže já jsem odcházel zamlký a natolik naplněný ohromujícím zážitkem, že se mi něco takového nestalo už mnoho let. V tomto směru se co se mé osoby týče dotknul Nolan téměř absolutního nebe. Navrch si přidejte úžasný, netradiční, a s důrazem na varhany stvořený soundtrack a je tu ultimátní zážitek nad zážitky. Neskutečně "filmový" film.