Jednorozený

Experimentálny počin s absenciou akýchkoľvek dialógov, deja či nejakej zápletky nám predkladá bizarné obrazy, ktoré som mal veľký problém pochopiť a dovysvetlili mi ich snaď len titulky kde je ukázané aká postava mala koho symbolizovať. Za zmienku stojí jednoznačne brutálny a mrazivý úvod kde sa akási čudná postava (podľa titulkov symbolizuje Boha) začne rezať britvou. Aj napriek značnej originalite však film dopláca na svoju štylizáciu: obraz je často nečiteľný a často ani neviete čo sa na plátne deje. A u obrazov, kde sa to dá rozpoznať zasa len vidíte čudné postavy v plášťoch s kapucami ako niekoho mrzačia či znásilňujú. Ale hlavne je celý film strašne nudný a jeho posolstvo mi stále uniká. Možno chcel režisér len za každú cenu šokovať, možno sa film spája s otázkami viery. Neviem. Ale ja som si tento film neužil. (10.03.2014)

Like a flame burning away the darkness. Life is flash on bone convulsing above the ground. Nebudu tvrdit, že můj jubilejní komentář píši zrovna k této raritě náhodou. Ne, šetřil jsem si tuto extrémně psychedelickou záležitost na tu správnou příležitost, která před chvílí skončila. A jsem spokojen? Co jsem ocenil nejvíce a na čem film předpoklady ohlasu stojí, je samozřejmě radikální zpracování. Černobílý motiv navozuje dusivou atmosféru a v rámci experimentální tvorby jsem ještě nikdy neviděl tak dokonale využitý potenciál tohoto subžánru. Kde jinde bych si snad mohl v jednom záběru najít povrch Měsíce, americké prérie z ptačí perspektivy a výjev z béčkového exploitation hororu? A počítám i vsunuté sekundové záběry "ničeho", zostřující se pohyb roztěkané kamery a uspěchaný posun mraků. Zdánlivě bezmyšlenkovitě uspořádaná souslednost zrychlených a zpomalených scén, uplatněných například při chůzi syna. Konečně jsem se také dočkal začlenění spirituálních seancí, kde se abnormalita nebere v potaz, a kde se hranice dekadence odmršťují pryč vstříc cíli v podobě surového realistického zážitku. Částečnou zmatenost podtrhuje neohrabané počínání terorizujících osob, jejichž oblečení ještě více burcuje představivost k činnosti. Chronologický postup děje okořeněný krásně zvolenou formou, sekvenčními záběry na polohu slunce. Co se týče zvukového podkreslení, tak volba opět výborná, ať už je to jednolitý, nervy drásající tikot hodin bez ručiček, nekonečné kuňkání žab a ševelení cikád nebo tetelivé hučení na pozadí. Co všechno se nedá vykouzlit z jednoduchého děje putování syna Země, se zpětnými ohledy ve formě vody (rybník, moře, déšť), a Boha se sebevražednými sklony, to jsem opravdu nepochopil a užíval si pocitu husí kůže po většinu doby. Pochopitelně je tento snímek určen pouze pro vybraný okruh diváků, kteří ho dostatečně ocení, ale co se týče hodnocení byl bych zdrženlivější. Hodnotit konkrétními hvězdičkami experimentální tvorbu mi přijde značně zcestné. Můj subjektivní pocit z tohoto filmu je ale naprosto úžasný a v mém osobním žebříčku psychotických filmů poputuje Begotten jednoznačně někam ke špici. ? % (29.12.2012)

Ujetá, bizarní, surealisticko-biblická zvrácenost, která je tak nejednoznačná, jako odporná. Přesto nabízí dostatek prostoru pro vlastní interpretaci vyobrazení toho hnusu, který buď vidíte, nebo který si myslíte, že vidíte. Ve své snaze o obstrakci či uměleckou hodnotu tvůrce nabízí černobílou koláž fotografií, které jsou nasekány tak hustě, že vytváří dojem poškozeného nebo do zbláznění post-produkovaného filmu. Nicméně všechen ten šokující bordel obsahující mučení, netvoření, krev, utrpení a špínu musí mít dost jednozačný dopad na diváka. Já už viděl ledacos, takže mě tohle do určité míry moc šokovat nemůže, ale dovedu si představit všechny ty pohoršené výrazy. Za mě jen dodám, že je trochu škoda zvukováho pozadí, protože monotónní cvrkání hmyzu je spíš obtěžující, ale podbarvit to nějakým temným depresivním ambientem, snímek by to posunulo ještě mnohem dál! (04.11.2014)

Tohle se vazne nevidi kazdy den. Begotten je po dlouhe dobe jediny snimek, ktery jsem si sel hned po skonceni pustit znovu. Na poprve jste sice ohromeni hypnoticky avantgardni a sebeznicujici uvodni scenou, ktera je vyborna a slibuje nezvykly brutalni zazitek, ale zbylou hodinu uz jen nevericne cumite, nudite se a premyslite, proc sakra kult jeskynnich lidi celou hodinu vlaci po horach nejakeho mutanta na provazu a mlati mu drevenymy kuly do prirozeni. Potom se ale dostavi zaverecne titulky, ktere lecco vysvetli a nabidnou skutecne zajimavou interpretaci vsech casti filmu, s jejiz vedomim se vyplati videt to cele znovu pro lepsi doceneni a pochopeni tohoto extremne unikatniho, lec vizualne hnusneho, chaotickeho a diky pretahle stopazi casto nudneho experimentu. "Like a flame burning away the darkness. Life is flesh on bone convulsing above the ground." 7/10 (19.08.2009)

Ono to svým způsobem JE zajímavé, ale zároveň tak účelově odtažitě natočené, že jednoduše nevěřím, že by si k tomu někdo našel dobrovolně cestu. V podstatě za tím vidím metaforu na amoralitu lidského chování vůči sobě samým, ostatním jedincům i přírodě (víc neprozradím), jež je zakořeněna hluboko v nás. A mám takový neblahý dojem, že čím víc vás Begotten znechucuje a pobuřuje, tím míň si tyto problémy, problémy etiky, uvědomujete nebo připouštíte. Čímž netvrdím, že ti, kterým se to líbilo, jsou na tom o moc líp. A už vůbec ne, že takových filmů by se mělo točit víc. Čímž si sám na sebe pletu bič a ano, jsem si toho vědom. (19.12.2010)