Páně

Je to pekelně přitažené za vlasy, ale přesto se v tom dá najít pár dobrých momentů.

Patrně záměrně natočeno bez slzopudného patosu. Možná je to dobře, možná špatně. Rozhodně se jedná o vkusnou záležitost, jakoby prohřátou osobností paní režisérky. Pravda čekal jsem syrovější dojížděčku mladého života, ale ani takovýto způsob ztvárnění mne nijak neuráží. Rozhodně se jedná o nadstandardní dílo.

Nemilovat tenhle film by byl hřích, protože to co v něm pam Lynch roztáčí je něco naprosto skvostného. Každá scéna, každičký záběr kamery jsou vypiplány k dokonalosti. Mnoho scén lze bez jakýchkoliv skrupulí označit za naprosto kultovní záležitosti a fungují s přehledem i samostatně. Lynch pracuje s divákem jako s loutkou, kterou si náležitě vychutná v poslední třetině tohoto mistrovského díla. Atmosféra spojená i s geniální hudbou vám prostě bere dech. Ale přátelé, musíte se nechat.....

Nakonec přeci jen říkám své ano nejvyššímu hodnocení. Neboť skutečně jest "Musíme si pomáhat" Hřebejkovým nejlepším filmem. Velmi precizní charakteristika doby a lidí, počínaje studií povah, věrnými kulisami a kostýmy konče. Protektorátní prostředí funguje na jedničku. Je třeba vědět, že to více než dílem komediálním je takměr dílo filozofické, které si všímá české malosti i velikosti. I když koneckonců by se dalo paušalizovat i na hodnocení míry lidskosti v nás lidech, či naopak našich temných stránek. Protentokrát skvělé herecké výkony už vlastně jen podtrhují výsledný skvost. Toto dílo je díkybohu vyjímkou v současné šedé filmové tvorbě. Jsem tomu rád, ať už se tak stalo náhodou nebo cíleně.

V tomhle filmu je všechno bláznivé a všichni jsou divní. Ale není snad stáří takové? Dojemná hudba vás zasáhne tam kde je třeba, opravdu dá se mluvit v určitých chvílích o citovém vydírání. Ale přesto jsem se necítil nijak podveden, nebo dotčen. Belmondo má nádherně zmuchlaný obličej, stáří ve své nejčistší podobě a kráse. V podstatě velmi dobré dílo, kterému škodí jen některé malé neurčitosti v ději. Ale ty psí oči...

Polanskimu šlo brnkání na temnou strunu vždycky moc dobře. To, jak výborně dokáže diváka vtáhnout do svého paranoidního světa dokázal i v tomto svém zatím posledním kousku. Umí vás sice vyšponovat až k nepříčetnosti, ale zároveň vás konec musí zákonitě trochu zklamat. Ta velká šokující pointa se totiž změní v malou šedou pointičku. Škoda téhle hlušiny na konci, ale jinak je to řemeslná práce na jedničku.

Nakonec přeci jen spíše lepší nežli jsem čekal. Rozhodně film, který měl potenciál stát se kulervoucně geniálním. Ovšem díky slabší druhé polovině, kterou ani příjemný konec moc nezachrání, zůstal pouze nadprůměrně dobrým. Škoda, že Denzelova "revenge ride" postrádá vkusnost první poloviny, která je skvělá. Svým způsobem mám velikou slabost pro podobný druh příběhu, kde se někdo upne na jedinou poslední věc, kterou dotáhne i za cenu vlastní smrti. Obvzláště pokud se jedná jako zde o nějakého zkrachovalce. Bohužel to shazují určité přepjatosti a nelogičnosti (utržená květina zůstala po celou dobu rekonvalescence svěží?). Ale jak říkám, velká škoda, protože celkově je to dílo skvělé a k dokonalosti možná chybělo už jen kousek.

Tohle se povedlo brilantně. Z veselých věcí s Belmondem ta nejveselejší, nejšílenější a nejbláznivější. Zároveň ale hodnotné dílo na které se s láskou vzpomíná, plné opravdu dobrých hlášek i scén. Belmondo je prostě frajer a když se k tomu ještě přidá naivně krásná Jacqueline Bisset s poprsím z jiné dimenze, je teprve na co koukat. Je to holt z doby kdy ženy i muži a filmy byly ještě šik.

Málokdy jsem se v průběhu sledování nějakého blockbusteru cítil tak vnitřně rozdvojený. Načinčaný sled tu slabých, tu kulervoucích scén, jenž by potřeboval narativní provázanost jako prase drbání, neboť jeho zkratkovitost je i přes celkovou stopáž do očí bijící. Když pominu jak vychcaný je to mix všech blockbusterovských klišé posledních patnácti let šmrncnutý ujetou a chvílemi až onanistickou destrukcí všeho, zbyde mi jen poměrně prázdná schránka od něčeho co mohlo být naplněno až po okraj kvalitním emotivním zážitkem a že náznaky tam v první půli byly. Zack Snyder ovšem tentokrát tu svojí osobitost poněkud utopil v ambicích být tak jiný a zároveň mít tam prostě všechno.

"Bravo Pedro, dokázal jsi, že tímto filmem nastal Tvůj čas. Čas, který vyvrcholil dalšími dvěma díly. A tak vznikla trojice Tvých nejlepších filmů. Díky Ti za ně." Na počátku svého tvůrčího vrcholu nám Pedro Almodóvar předvedl v nejlepším světle své nejsilnější stránky, především v práci s postavami a jejich charaktery. Jeho příběhy ze života oplývají nejen poetikou, ale i velkou porcí uvěřitelnosti. V "Na dno vášně" nám ukáže, že cokoliv v životě není nikdy definitvní. Že neexistují charaktery čistě jen dobré nebo špatné. Na světě není nic černobílé. Protože všichni jsme jenom lidé, smrtelní, omylní. A vztah dvou lidí se může neuvěřitelným způsobem vyvíjet. Buď jako v případě Eleny a Victora k nečekanému souznění, nebo jako v případě Sancha a Clary k propastnému hořkému konci.