LexBarker

Pohodový seriál, který si na nic nehraje a který si pro sebe ukradl David "Kendy" Matásek. Nejde tady ani o správné postupy při vyšetřování, nebo psychologicky správně vykreslené postavy, ale o zábavu, která se odvíjí ze situace známé z mnoha jiných filmů, kdy se hlavní hrdina ocitá v jiné době. Zkrátka a dobře lehká televizní krmě pro nedělní večery...

Na tento koncert jsem se kdysi vypravil místo na noční směnu a pak jsem měl co vysvětlovat šéfům, když mě v televizi poznali ve velkém detailu při písni "Monology" :) Zažil jsem už Karlovy lepší koncerty v komornějším prostředí, lépe reagující publikum, ale i toto vystoupení má co do sebe. Karel krom notoricky známých písní zařadil i novější a aktuálnější a hlavně si nesedl na zadek z nových pánů na hradě a ve vládě a jako vždy pomocí písně uměl zachytit podstatu věci v pár verších. Za mě klobouk dolů před velkým básníkem a rebelem.

Když moderátor tehdy oznámil, že nás čeká překvapení, nenapadlo mě, že bude až tak velké... A když pak přišel malý muž s kytarou na pódium, pronesl své "Ahoj občani" a nahodil první akord k "Morituri Te Salutant", měl jsem slzy v očích. Poprvé naživo jsem slyšel Karla Kryla. Nezapomenutelná atmosféra, když jsme všichni, včetně Karla věřili ( alespoň na chvíli ), že už neryjeme držkou v zemi...

Pro mě mírné zklamání. Během filmu jsem marně vzpomínal na jiné frajery jako byl Joe Hallenbeck, nebo Marty Riggs, kteří to se svými parťáky uměli v Shanem políbených filmech pořádně rozjet... Ty tam jsou ty doby, dnes zbyl jen mírně, ale opravdu mírně lepší průměr, kde to paradoxně zachraňují Holland s Jacksonem před scénáristickou impotencí...

Časy diskopříběhů a kamarádů do deště jsou nenávratně pryč... Dnes místo nich máme nudné, nic neříkající filmy s herci, kteří zkrátka nemají co hrát a nebo pokud se o to snaží, dopadají jako Rudla Hrušínský ml. tj. jako hrozní joudové. Když "Decibely" srovnám s podobnými českými snímky, je to jasná zpráva : Děs a běs, bez nápadu, bez zajímavých postav a bez alespoň trochu slušného scénáře se jedná o jeden z nejslabších českých filmů roku co jsem viděl.

Znáte to, jedna z nejčastějších vět před smrtí je : Zbijeme ho, vždyť je sám... To si také řekli tři nesympatičtí američtí spratci a hnali se vyloupit barák slepého důchodce, jehož jediným společníkem po smrti dcery, je rotvajler vypadající jako Arnold v nejlepší formě. No...ani beretta jim nakonec nepomohla a stařík si alespoň naposledy pořádně zařádil :) Nebudu prozrazovat podrobnosti, jen říkám, že to bylo slušných osmaosmdesát minut bez hluchého místa, s velmi dobrým Stephenem Langem.

Minulý režim lidi degeneroval... Všichni měli všechno, každý pátek se to zapíchlo už po obědě a vyráželo se ve škodovkách na chalupy... Popelnice přetékaly hnijícím jídlem, jelikož v blahobytu žijící lidé neuměli šetřit...Každý měl práci, i když třeba byla zbytečná, po škole nebyl žádný stres, jelikož čerství studenti měli pracovní místa jistá. Byla to obludná doba naprosto nepochopitelného blahobytu, režisér Strach nám ale ukázal odvrácenou tvář socialistického ráje, šeď a strach... Byť třeba příslušníci státní bezpečnosti dokážou, že mají srdce na pravém místě a pomohou hlavnímu hrdinovi s pistolí, musí se náš inženýrek třást o teplé a klidné místečko, musí zoufale prosit o pracovní sílu k sobě domů atd atd... Člověk by skoro uvěřil, že za socialismu byla doba temna a beznaděje, klobouk dolů před režisérem. Čistých pět hvězd!

Má to své strašidelné chvíle, Diana je patřičně mrazivá postava z jiného světa, jenže nevím jak vy, ale mně 81 minut trvající film přišel dlouhý... a to by se přece stávat nemělo. Režisérovi nevyšel přímočarý tah na branku a chvíle napětí střídá nudou. Nicméně asi začnu spát s baterkou...

Sly odjakživa tíhnul k sociálním dramatům,ať už jako scénarista, nebo herec. V nich podával nejlepší výkony, v nich byl přesvědčivý a právem ceněný player, škoda že ho diváci a pak už i studia dotlačili do rolí, v nichž se jeho talent dočista rozmělnil a kde podával jenom fyzické výkony. Až v důchodku se rozhodl k návratu ke kořenům, mezi obyčejné lidi na ulici, kde mu to sluší možná i více, než s čelenkou a lukem. Jeho životní série o Rockym právě vyvrcholila citlivě natočeným příběhem stárnoucího boxera, který už může jenom moralizovat a trénovat mladou generaci. Prošel si dlouhých 40 let, plných ran nejen v ringu a vše ustál jako "správnej, rovnej chlap," kterým vždy byl, je a bude. Sylvestrovo úsporné herectví bez okázalých gest dodává filmu na věrohodnosti a vy se slzou v oku sledujete závěr jedné z nejlepších filmových sérií všech dob.

V sedmdesátkách se podobným hororům dařilo, dodnes jsou koukatelné a mají atmo, což se nedá říct o jejich následovnících ze současnosti. Děs po setmění je toho typickým příkladem. Nevýrazný, chvílemi nudný slasher s přihlouplým vyvrcholením.