laory

Vcelku povedený film. Po polovině mě začal více zajímat příběh rozkošné slonice, než příběh milostného trojúhelníku, ve kterém byla od začátku jasná zápletka. Navíc film postrádá tzv. nenasytné scény - když jsem si film pouštěla podruhé, žádný okamžik jsem nevyhledávala k opakovanému shlédnutí. Je to až k podivu, protože příběh položený do cirkusového prostředí s mnoha efektivními prvky je na to jak stavěný. Doménou a částečným uspokojením byl Christoph Waltz, kterému jsem toho rozpolceného trýznitele zvířat i lidí dychtivě zbaštila.

Líbezné, hřejivé a úsměvné vyprávění o dívence toužící po splnění svého snu a novém opravdovém životě. I když jde o pohádku pro děti, bavil mě jak její děj, humornost, dětská rozpačitost, ale i romantičnost a příznačně zevšednělý happy end.

Dočista typické lákadlo lidí na med - klišé příběh, lákavé obsazení, výborné hlasy, sexy oblečky, nápadné choreografie a šantánové prostředí. Po této vábivé touze vidět tento snímek jsem po zhlédnutí zjistila, že jde o mnohem větší klišé, než abych ho mohla překousnout a těšit se z filmu. Ostatně ono by se i na tu potěchu něco našlo - jako obvykle skvělá Cher, obstojná Aguilera, soulad tance a hudby a muzikálnost. Avšak se vším všudy jde o slabý průměr.

Jeden z dalších japonských (či korejských) romantických filmů s klidným dějem, kde zdlouhavost a pokojnost, tak typická pro japonský film, je naopak poutavá svým vnitřním neklidem - příběhem mladé Kaoru s těžkým osudem. I když je divákům zcela jasné, jak příběh skončí, uskutečnění jejích snů, jako je zpívání a láska mě přiměl myslet pozitivně. Konec ale žádný zvrat nepřinesl, a tak film sice zanechal silné pocity, ale také se zařadil mezi ostatní snímky s velkým zážitkem a smutným závěrem.

Takřka zbytečná animovaná pohádka s nemnoha vtipnými momenty a permanentně nenasytným příběhem této milostné tragédie. Ovšem tato adaptace se v zájmu originality a neotřelosti trochu liší. Což o to, vkloubit špetku té zvláštnosti prý nikdy neškodí, ale postavit na ní celý příběh? Vskutku osvěžujícími momenty jsou zde hudební vsuvky Eltona Johna, mimoto jde o silně nevýrazný film.

Never let me go je filmem, který vzbudí v lidech touhu po vzbouření se nebo alespoň přání lepšího světa. Lidskost a lidumilnost by měla být primární, film vyvolává v divákovi zprvu hněv až v takové míře, že se musí nakonec uklidňovat skutečností, že jde o pouhou smyšlenku. Krásné, depresivní a uvědomělé, film nepochybně zanechá ohlas.