Tayen

Něco takového se už dneska netočí. Moment: neříkal si tohle i Scorsese na začátku 90. let, když se díval na staré Hitchcocky? Možná ano, a pak natočil Mys hrůzy. Už úvodní titulky, které jakoby vypadly z filmů pána Psycha, vás nenechají na pochybách, že u tohoto filmu, pokaždé když půjdete na záchod, film pozastavíte, nebo spíše na záchod úplně zapomenete. Od takového filmu se neodchází, ani neklábosí. U takového filmu máte přibité oči k obrazovce a sledujete marný boj po pomstě toužícího, inteligentního psychopata De Nira a tak trochu zbabělého právníka Nicka Nolteho, který se snaží zachránit rodinu, jež také nesplňuje kritéria amerického snu. Mrazivý thriller, jako kdyby vzdával hold staré škole, a přece je svůj, nadčasový, přesto současný. A já můžu říct: Něco takového se už dneska netočí.

Že bude něco hodně špatně, jsem věděla už z prvních ohlasů, ale malá naděje pořád doutnala. Ona poslední jiskřička ovšem zhasla, když jsem se octla na lodi Promethea s nezáživnými postavami - díky bohu za Davida. Ale křičím: vraťte mi Ripley, vraťte mi špinavé chodby a mléko odkapávající od úst androida. Nebo mi dejte něco nového, ale chci z toho mít zadek přišpendlený k sedadlu, jak jste slibovali. Tak si to shrňme: nezáživná hlavní hrdinka, naleštěná loď, mdlá hudba, atmosféra jak z dětského filmu o nedělením odpoledni. A co nám zbylo? Ano spousta nezodpovězených otázek, jejichž vysvětlením se baví nejedna internetová komunita a pořád obstojná sci-fi, která je v první polovině filosofickým cvičením aka Vesmírná odysea a v druhé vyvražďovačkou, která není odlišná od poloviny vesmírných thrillerů, jaké jste viděli. A taky nám zbyla tajemnost, která je ale podle mě jen maglajzem v hlavě producentů a Ridleyho Scotta, a mám dojem, že ohánět se delší stopáží na Blue-ray je jako házet zklamaným fanouškům udici. Natěšenost vyhnána do maxima splaskla jako bublina. Zbyla ale obstojná sci-fi, jakých je pořád málo. Žádný nový milník se ovšem nekoná v žádném ohledu. To by se Ridley Scott musel rozhodnout, jestli chce točit "cosi", co se týká Vetřelců (a nepopírat to na internetu, jen aby se v poslední scéně vytasil s vetřelčí babičkou), nebo sci-fi, která nemá s Alien universem nic společného.

Muži v černém 3 moc vtipní nejsou a kromě hrátek s návratem v čase s ničím novým nepřichází, takže jíme nastavovanou kaši s třešničkami v podobě Joshe Brolina, který si svou roli mladšího K užívá. Svou laťku si nový díl drží, tempo pěkně tepe, ale Tomy Lee Jones působí až příliš unaveně, za což zřejmě nemůže jen poloha jeho postavy, Will Smith otravný až běda, záporák nezajímavý. Při návratu na konec 60. let bych taky čekal více vtipných odkazů na dobovou popkulturu, to je ale asi pro scénáristy moc velké sousto. Dojímavá scéna na konec má možná uzavírat kruh, ale působí to tak křečovitě až hanba. Muži v černém 3 jsou fajn jednohubka, ale nevím, kdo o ně kromě tvůrců vůbec stál. Doufám, že je nenapadne přijít za pět let s dalším dílem, protože to bych už nemusela psychicky vydržet.

Jde o výtečný fantasy seriál, na který jsme dlouho čekali. Občas vadí přílišná rozvleklost, ukecanost a málo magie, ale to je dáno knihami, ne seriálem. Další výtkou jsou bitvy, které by měly působit epicky, ale svou velikostí na to nemají, proto se tento problém tvůrci snaží obejít střihem: začátek bitvy - konec bitvy. Navíc pokud si oblíbíte nějakého hrdinu, musíte někdy čekat hodně dlouho než dostane svých pět minut filmu, z toho důvodu je možná lepí sáhnout po knize, kde se o lidech dozvíme více, ale zřejmě zase za cenu přívalu dalších desítek postav. A třebaže jsem zastáncem toho, že nechutným věcem, peprné mluvě a sexu se mnoho seriálu vyhýbá zbytečně, ve Hře o trůny mi to občas přijde až prvoplánové a vzbuzuje to dojem, že jako dlaždic mluvil i kdejaký šlechtic. Ale to je HBO. Sice tady seriál nechválím, ale jen proto, že bych nosila dříví do lesa, protože řečeno už bylo vše: herci, kostýmy, atmosféra, exteriéry, hudba - všechno tohle na jedničku.

Seriál vyplnil prázdné místo na trhu, námět má originální a odvážný. Pohádková část je hrozně papundeklová a na efekty asi nebyly peníze. Děj ve Storybrooku je mnohem zajímavější a každý odkaz v něm na pohádkový svět ve mně probouzel nostalgii. Štvaly mě ale některé nelogičnosti: jak to že si pan Gold pamatuje na život v pohádkově světe, když před příchodem kletby bylo vysvětleno, že si taky na nic nebude pamatovat? A Sněhurka se v prvních dílech zmiňuje o tom, že královna ji chtěla zabít kvůli tomu, že je krásnější, ale tento motiv se už dále nerozvíjí, o kráse není vůbec řeč, královna se na ni zrcadla vůbec neptá, nezajímá ji o nic více než jinou ženu a nám je odkryto, že její nenávist vůči Sněhurce je úplně jiného původu. Postavy máme ale jinak skvěle vykresleny a žádná není čistě černobílá, i když jejich pohádkové charaktery jsou přepálenější než jejich protějšky v reálném světě, ale v pohádkách je přece jenom více kýče. Kdo mě ale štval byl Henry: nemám ráda přechytračelé děti, a ten kluk je nesnesitelný.Pro mě jednoznačně nejoblíbenější postava je charkater Lany Parrilly, které mi je skutečně líto, a doufám, že s v další sérií její postava někam posune a nestane se z ní karikatura. Skvělý je i Rampelník, pan Gold, který je větší zlo než Zlá královna, ale jeho motivy nejsou tak hnány emocemi, spíše si pohrává, a nějak mu to oproti královně prochází. Každá postava má ale svoji minulost a motivaci, což nám tvůrci poodkrývají ve dvaadvaceti dílech. A možná v tom je ten kámen úrazu; kdyby měl seriál tak o 5-10 dílů méně a děj se posouval rychleji nebylo by to na škodu, protože opakované intrikaření připomíná Dallas a romantická linka pak nějakou telenovelu: shledají se, zase se rozdělí, ona hledá jeho, on hledá ji. Děj se táhl, ale finále bylo odbyté a zbrklé a prozření Emmy urychlené Trochu se bojím toho, že další série bude jen chození v bludném kruhu podobající se LOSTU, když je navíc seriál od stejných producentů. Doufám ale, že další sezóna bude stavět na jiné zápletce a nebude se v jiném kabátě opakovat první série a že seriál dostal více peněz a my se nemuseli dívat na strašně zpracované digitální draky a krapet směšné pohádkové kostýmy. řada 1. - 75 % Update: po druhé zmatené a překombinované sérii musím strhnout hvězdu. Tato řada neměla žádnou nosnou linku, vztahy hrdinů se proplétaly jako v telenovele, a stejně tak rychle měnily strany a jejich motivace. Chtělo by to u scénáře trochu přemýšlet. řada 2. - 65 %

Který producent může připustit plýtvání penězi na nesmyslné a jistě drahé obrazy, které nemají ve filmu co dělat? Mluvím například o jelenovi, co má nahradit jednorožce v ukradené scéně z Legendy a o vílím lese, který je snad onanií na to, co režisér dokáže, ale význam nikde. Co lze vyzdvihnout: psychicky labilní královna zmítaná vlastním šílenstvím přechází ze stoicismu do zuřivosti, taky je zajímavý její nepřirozený vztah s bratrem, což by stálo za to rozvinout. Na její postavě se zřejmě tvůrci a Charlize vyřádili, a tak nevzbuzovala pouze hrůzu, ale i lítost a obdiv za vnitřní sílu a rozhodně si zasloužila smířlivější konec než být zabita nevýraznou holkou, kterou museli na trůn dostrkat ostatní. Dalším plusem je hudba a vizuální stránka, která ale zase švenkuje mezi mnoha tématy a nepůsobí ani syrově, pohádkově, hororově, ani jako cokoliv jiného. Začátek filmu, oproti zbytku, šlape pěkně a dokáže vtáhnout. Film je zajímavý zvláště v místech, kdy je na scéně Charlize, jenže je jí čím dál méně a odfláknuté finále to nezachrání. Co je havárka? Nudná a zdlouhavá prostřední část, což je celá polovina filmu, prošpikovaná vykradenými scénami z režisérových zřejmě oblíbeným snímků jako Legenda, Pán prstenů, Narnie, což zapříčiňuje naprostou nekonzistentnost a plytkost filmu - méně opravdu někdy znamená více. K čemu Sněhurka potřebovala Kouzelný les s vílami? To pro trpaslíky nemohli vymyslet jinou motivaci než prorocké žvásty? Postavy lovce i Sněhurky nedotažené a herci ty karikatury nezachrání - nemají co hrát, jen se snaží na scéně přežít a dát tomu jakýs smysl, ale moc to nefunguje. Za dialogy taky někoho profackovat, protože rozhovory mezi postavami (pokud zrovna nemluví královna - už jen její přítomnost na scéně film oživuje) trhají uši. A co je další nesmysl? Který rozumný člověk pošle do boje holku, co celý život strávila ve věži? A jak se taková holka naučí zacházet s mečem? A jaký je lék na neduhy Sněhurky a lovce? Vystřihnout prostředek - od chvíle, kdy se Sněhurka dostane do Temného lesa, až po chvíli, co se vzbudí do života. Více Charlize a incestních scén s jejím bratrem a více přitvrdit, což znamená zvýšit nepřístupnost. Dále cvičit Sněhurku pro boj a více akce. Nenechat moc postavy mluvit nebo vyhodit scénáristu, a najmout někoho, kdo jim do pusy vloží smysluplnější dialogy. Více Temného lesa, který se povedl, vyhodit ženskou vesnici amazonek (zbytečná vsuvka, stylem se navíc naprosto nehodící) a Kouzelný les, kecy o Vyvolené a trola. Velká škoda. Potenciál film měl, natěšenost diváků taky. Nečekala jsem, že řeknu, že konkurenční Sněhurka s J. Roberts mě bude bavit víc, ale je to tak. Sněhurka a lovec mohla být syrová pohádka aka Panna a netvor. Mohl to být akčnák jako 300: bitva u Thermophyl, mohl to být mrazivý thriller s vyšinutou královnou, nebo temná pohádka jako je Legenda. Sanders chtěl mít všechno, ale dostala jsem film splácaný pejskem a kočičkou. Sanders umí dobře pracovat s vizuálem, ale nedokáže se rozhodnout, jakému stylu dát přednost.

Bojovat za vlast. Návrat ke krásné manželce a dvěma dětem. Chci něco změnit, chci Ameriku očistit od zločinů a postavit osoby zodpovědné za smrt před spravedlnost. Usmíváme se do kamery, jsme válečný zločinec. Chytněme se za ruce a poděkujme Bohu za jídlo. To jsou obrazy, ze kterých se mnoha lidem, včetně mě, dělá nevolno a ptá se, jestli to na tom Západě myslí vážně. V Homeland to vážně myslí a servírují nám to jako narovnané obrazy pokřivené skutečnosti. Homeland popisuje celé to vlastenecké šílenství a americký sen, který jediný je se dá nazývat štěstím. Ale taky nám předkládá Carrie Anderson, agentku CIA, která místo zpívání Pruhů a hvězd zpochybňuje úmysly a hrdinství ze zajetí navrátivšího se seržanta Nicholase Brodyho, který se stává na oko manipulovatelnou mediální hvězdou. Carrie žije sama ve strohém bytě, živí se čínskými nudlemi a jogurty, mračí se, bere spoustu prášků a měla poměr se svým šéfem. Ale tato "poskvrněná" postava je vám milejší než do TV představovaný obraz dokonalé rodiny Nicholase Brodyho, která zas až tak dokonalá není. Skvěle vystavěný špionážní trhriller v podobě seriálu, který má sice pomalejší tempo, ale jakmile dojedete do cíle, bude vám líto, že se Homeland ještě o pár dílů nenatáhl.

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi minimalističnost snímku lezla na nervy, nebo jestli to byla ta složka, která mi zabránila na film zapomenout, sotva naskočily závěrečné titulky. Brzy na to ale budu moci přijít díky připravovanému remaku Passion s R. McAdams a N. Rapace v hlavních rolích. Troufnu si ale tvrdit, že pokud se nová verze nestane jen vypiplanější a na oko líbivější kopií stejně jako Fincherovy zbyteční Muži, kteří nenávidí ženy (v původním filmu hrála hlavní roli právě N. Rapace), bude to jen díky tomu, že Crime d'amour je méně známým thrillerem, což mu na kvalitě vůbec neubírá. Nicméně mé oko se čím dál více zaměřuje na C.S. Thomas, která se s přibývajícím věkem stále častěji objevuje v mnou vyhledávaných menších filmech a v nezapomenutelných rolích, kde je důraz kladen spíše než na prvoplánovu krásu na charakter a um herce. V Crime d'amour kontrastuje chlad a vypočítavá krutost zralé Isabelle s bezelstným mládím hezké ale zdánlivě šedivé myšky její podřízené Christine. Týmová spolupráce mezi těmito ženami je přerozena v lásku, kterou můžeme vidět v teskném Christinině výrazu a ve slovech Isabelle, jimž můžeme a nemusíme věřit. A třebaže si Christine začne s Isabelliným milencem, o muže tady nejde, jde o pověst, jde o to být první, jde o moc nad druhým člověkem a zničení jeho osobnosti. Ale v poslední fázi Isabelliny intriky zůstanou bezmocné před zraněným srdcem Christinne a Isabelle na to doplatí. Ale tím zdaleka vše nekončí. Začne se rozjíždět plán precizní pomsty vzešlé ze zdánlivě neškodné hlavy.

Pro mě lepší než Borat. Možná je to tím, že film už není točen polodokumentárním stylem, možná je to proto, že jsem se od Borata otrkala a k urážení druhých i sebe se stala přístupnější. Diktátor boří tabu na všech frontách, žádný požehnaný stav, menšina, lidská tragédie není pro Cohena svatou. Jedeme na vozu nekorektnosti, zpátečky a brzdy nevedeme, což se na téhle cestě stává plusem. Netřeba uvažovat, jestli tohle přece jenom není trochu moc, protože kdyby to tak bylo, Cohen se do toho naveze v plné rychlosti. Mě samotnou film urazil nesčetněkrát, ale je to jen upomínka toho, že člověk může být svatou nádobou i záchodovou mísou, protože bez ironie a sebereflexe se stane jen karikaturou.

Jestli si nějaký film zaslouží nálepku "britská komedie", je to Lov lososů v Jemenu. Tolik náznaků, opatrného sbližování, jemného humoru a formálnosti mezi dvěma zamilovanými lidmi jsem snad ještě neviděla. Úžasná britská angličtina, sympatičtí hlavní hrdinové (Blunt a McGregor). Pokud nemáte rádi přeslazené komedie a spíše si zakládáte na konverzaci a čtení mezi řádky, Lov lososů v Jemenu je tou pravou komedií. Pohladí a plyne v příjemné společnosti. Ale bohužel už balancuje na hranici přehnané sterility, ze které nás vytrhne sarkasmus Kristin Scott Thomas.