Tayen

Psychedelický, možná trochu přeceňovaný snímek s podmanivou hudbou. Je to jako zfilmovaný sen, místy zběsilý, místy pomalý, ale plný dojmů. Výborný Ryag Gosling v mé oblíbené pozici sociopata. Když se s někým sblížíte, začínáte za něj nést částečnou zodpovědnost. Najednou se nejde distancovat, z té anonymní postavy se totiž stal člověk se jménem. A když se něco pokazí, vždycky za to někdo zaplatí. Jde jen o to rozhodnutí: vzít to na sebe, nebo od toho utéct?

Polanski, ty blázne, co jsi to natočil? Vždyť já ani při závěrečných titulcích nevím, kde končí představy a kde začíná pravda. Ze spořádaného průměrností zavánějícího a spolehlivého podnájemníka se stává černá ovce domu, které je vyčítáno nepatřičné chování. Ztište tu hudbu! Minulá podnájemnice skočila z okna. Ubohá paní s dcerou - chtějí je vystěhovat. A co ty egyptské hieroglify na záchodě a strnulé postavy? Není divu, že skočila, z toho by se zbláznil každý.

Byla jsem z toho na kaši. Někteří z vás možná budou mít jiné pocity, možná trochu otrávené nebo hodně zmatené, ale podle mě se adaptace moji oblíbené knížky povedla. Bohužel nemůžu posoudit, jak moc bych se ve filmu orientovala, kdybych předlohu nečetla. Osamělost prvočísel je film o celoživotním přátelství, o osamělosti, o scházení se a rozcházení dvou lidí, kteří nemůžou být spolu, ale pořád jeden o druhém ví, i když se schází každý den nebo jednou za sedm let. Tohle je film o pravém přátelství a souznění jedinců, kteří se nemohou vyrovnat se sebou samými. Děj filmu není vyprávěn chronologicky (na rozdíl od knihy) ale pomocí flashbacků, a pro neznalé příběhu to může působit jako závrať plná na psychiku působících scének.

Ne, nedalo se tomu vyhnout. Zpřetrhala jsem veškerá svá přátelská pouta, stala se ze mě sociální troska, v ledničce mi zbylo poslední mléko a vajíčka, zhubla jsem o dvě kila a do knihovny musela vrátit tři nepřečtené knihy. Dextera nejde opustit. Dexter vás chytí a chce víc a víc, a vy mu musíte dávat víc a víc...času, až do pozdních nočních hodin.

Tohle bylo tak tragické, kruté, na zvracení, úchylné, smutné a snad i pravdivé. Dávám znechucených pět hvězd.

Konečně mám dokoukáno. Úroveň seriálu se u mě držela na čtyřech hvězdách. Na rychlé střihy, které mají docílit ještě větší schizofreničnosti, si lze zvyknout. Bizarní postavičky, flashbacky na vraždy v domě z let minulých, psychicky narušená rodina s problémy a charismatická Jessica Lange tvoří morbidní, úchylnou a hrůznou atmosféru nejlepšího tohoto hororového seriálu. American horror story je ale hororovou jedničkou i díky tomu, že není s čím srovnávat. Co kdyby teď začaly seriály podobné Akta X nebo Krajním mezím? Tyhle dedukce ale nijak kvalitu seriálu nesnižují. Nejsem si ale jistá, jestli mě seriál tak lehce naláká i na druhou sezónu.___ Update___ Sezona 1.: 70%... Sezona 2: krutá, tísnivá, samostatná, dokonale zakončená - 80%

Dobrá, nejsou to čisté čtyři hvězdičky, spíše tři a půl, ale určitě ne tři. Saoirse si tři hvězdičky nezaslouží, a to ani moje oblíbená Cate Blanchett (zdá se ještě někomu, že ty psychopatky jí sedí?). Hanna je spíše takový road trip za tatínkem, který svou dceru připravil na všechno, jen ne na skutečný svět a pravdu o jejím původu. Režisér se snažil vytvořit pohádku v novodobých kulisách. A hodně tlačí na pilu. Symbolika z pohádek na nás jen nebafá, ona je všudypřítomná - ano jako tam ten nahoře -, jako kdyby si Wright nebyl jistý inteligencí diváků a říkal si "tohle oni nepochopí, raději tam přidáme tu vlčí hlavu, podivného mužíka, který bude připomínat kouzelného skřítka, a ano, samozřejmě zlou ježibabu, horší než všechny ty královny s otráveným jablkem nebo sněhovými sáněmi táhnoucích vás až na sever." Kdyby Wright trochu ubral a nechal více pracovat mou fantazii, která toho dovede opravdu dost. Kdyby jen nastínil atmosféru, abychom si do proměnných si dosadili sami. Diváci nepotřebují všechno nastrkat pod nos, potřebují i nějakou tu nejistotu, volnost ,s jakou si pohádky poupraví, když už je film takto pojat. Ale Hanna je stále mírně nadprůměrný film (rozhodně originální mezi ostatními snímky akčního žánru). Trochu Nikita, trochu Pátý element, trochu Sněhurka, ale hodně Saoirse a Cate, Eric Bana hraje jen druhé housle, i když velmi charismatické.

Z nostalgie plný počet: jako děcko jsem to zbožňovala.

Jeden z mála filmů, který mě bavil méně než jeho americký remake. Obvykle fandím našim evropským sousedům a hrdinně nenávidím americké kopírovače, ale Spoorloos pro mě byl až příliš klidný a zároveň vynervovaný, tím způsobem, který mě naprosto ubíjí. Vždycky si vzpomenu na vznětlivé jižany, kteří jednají bez přemýšlení. Elektronická hudba možná byla tehdy ve filmech velká móda, pro mě je to ale jen umělé navození znepokojující atmosféry, které mě znepokojuje úplně jiným způsobem, než by si tvůrci přáli. Jistě je to skvělé zahraný film s dobrým nápadem, ale je to celé unylé a pro mě to postrádá tu správnou atmosféru. A konec mi přišel useknutý, jako kdyby se už režisérovi nechtělo dál myslet a říkal: "Nazdar přátelé, končím, víc po mně nechtějte."

První, co mě na seriálu upoutalo byly titulky. Tady si zase někdo pohrál, a to důkladně. Každý seriál HBO mě fascinuje stylizací a hudbou právě v titulcích. Krev na rukách svatých a líbezných lidí, zamrazí vás už při pohledu na koláže fresek a do stejných odstínů barvených obrazů ze seriálu. A první minuty po nich mi bylo jasné, že tenhle seriál si buduje svou vlastní působivou atmosféru italské renesance. Je znát větší smysl pro detail a slovní hříčky, jako kdyby se každým rozhovorem táhla neviditelná nit, kterou se snažíte zachytit; každá věta říká něco jiného, než její slova. Kostýmy a výprava jsou naprosto nádherné, a ze seriálu na vás křičí všechno: pozor, tady se nebude sázet jen na krev a sex, jak to u jeho sester z HBO bývá, tady se rozehrává velký příběh jedné zajímavé rodiny, kterou nevíte, jestli máte nenávidět, nebo jí fandit. Všechno má svůj účel: vražda, sňatek, zákazy a příkazy způsobující bolest vlastním členům rodiny, tohle všechno se musí spolknout, aby charismatický papež v podání brilantního Jeremy Ironse dosáhl svého. Příběh proplouvá dopředu volně, bez zbytečných kliček a nesmyslů, nedělejte si žádné násilí, přátelé, jen sledujte pompéznost jedné intrikánské rodiny, jejíž příběh dějiny značně zkrášlily a jejich pověst očernily.