Tayen

Bezvadný Hitchtcock, nesoucí ponaučení: nevěřte svému příbuznému, ať je sebebáječnější. Hra, na jejímž začátku je všechno slunné a šťastné jako letní zahrada, jíž má na konci zničit bouře.

Snímek Být či nebýt působí hravě, avšak je v něm cítit frustrace a napětí z probíhající války. A tak jedna z cest, jak si s tím poradit a hrozné situaci odlehčit, je válku a nepřátelé zesměšnit, tím jim vzít hrozivost a polidštit je. Film se nejdříve tváří jako romantická komedie, ale záhy milostná zápletka dává vyrůst mnohem důležitějšímu příběhu. To jak je člověk vydán na milost a nemilost vůdcům, kteří o jeho životě a smrti rozhoduji z malichernosti nebo z důvodů, které daná osoba nemá šanci ovlivnit, nebo to, že stačí jen slovo mimo roli nebo o kapku méně štěstí a je život ukončen, to všechno zračí naléhavost a zoufalství, který se ve filmu za každým vtípkem skrývá.

Trošku moc nasládlé a mnohdy nelogické v chování hrdinů. Některé postavy mi přišly zbytečné a konec zmateně domyšlený, jakoby se do poslední chvíle nemohli tvůrci dohodnout, jak celá věc skončí. Celý film na mně působil tak nějak roztěkaně, jakoby nebylo jasné, o čem má vlastně být.

Asi si zasloužím pár facek. Doposud jsem o sobě prohlašovala, že miluji Film-Noir, ale je tady Maltézský sokol a po Pojistce smrti je to druhý oceňovaný film, který mě neskutečně nudil. Nejde jen o silácké řeči hlavních mužských hrdinů, ale i prvoplánové chování a naprostou nezajímavost ženských postav. Asi to k těmto filmům patří, v tom případě ze škatulky fanda Film-Noir vycouvám a zapadnu do škatulky fanda Film-Noir Alfreda Hitchcocka, protože to jsou právě jeho noirovky, u kterých jsem zapomínala nejen na jídlo, ale i na učení se na státnice. Asi jste už pochopili, že Maltézský sokol mě nezaujal vůbec ničím, protože jakási vzácná soška sokola není tím pravým artiklem, který by ve mně vyvolával pocit napětí, i když se u toho motá spousta krimi postaviček, jež jsem viděla už stokrát jinde a jsou stejně nudné jako čtyřhodinová přednáška matematické analýzy.

Je to Hitchcock a je to skvělý film, nelze mu vytknout nic, snad až na zklamání na závěr. Kde jsem čekala napětí, objevil se klid. Závěr je velmi slabý a je škoda, že tentokrát toto Podezření nebylo ničím jiným, než nešťastným nedorozuměním. Alfréd se mě celou snažil navnadit a já se těšila, jak se ze sobeckého a lehkovážného manžílka vyklube vrah nebo pořádný parchant (větší, než se celou dobu ukazoval) a on je to nakonec jen zoufalec. Podezření se stupňuje a přibývá stále nových a nových důkazů, které se nakonec vyjeví jako falešné, stejně jako moje čekání. Škoda. Sice to byl Alfrédův záměr, ale s tímto filmem jsem se neshodla.

Ke klasickým hororům mám většinou úctu, neboť jako první na filmové plátno přivedli všechna ta legendární monstra, o kterých jsme do té doby (spíš naši pra pra... předci) mohli jenom číst. Ale být jeden z prvních ještě neznamená být dobrý. A tady se mi to potvrdilo. Nějak nevěřím tomu, že i před těmi 70-ti lety někdo mohl propadnout kouzlu atmosféry, jejíž ponurost naznačuje pouze tma a mlha (ikdyž i toto mnohdy funguje). Samozřejmě, tehdy nebyly takové efekty jako dnes, ale i tehdy lidé měli mozek, který jim mohl říct, ne tak ne to je další klišé. Buď tehdy všichni jeli na klišoidní vlně, nebo se té melodramatizaci smáli jako já. Nástup vlkodlaka je nudný a režisér ho předvedl jako naprosto běžnou scénu, všechno se nafoukává do velkých rozměrů, jen aby to nakonec splasklo bez zvučného BUM. Plný počet hvězd jen proto, že je to černobílé a 70 let staré, bohužel, to by byl jednoduchý zisk.

Pro mě zatím nejlepší Htichcock. Alfredovi a Daphne du Maurier to spolu velmi sluší. Její romány plné mysticismu a osudovosti a Hitchcockův smysl pro napětí a strhující atmosféru, díky tomu vznikl jeden z nepůsobivějších filmů, jaké jsem, kdy viděla.

Věčné hledání ráje. A pak znovu hledání toho samého, když ráj opustíte. No jo, lidé neradi žijí v izolaci, ať jsou sebekrásnější. Já vím, já vím. Všichni tam chtěli zůstat, a to mi přišlo trošku znepokojivé. Jinak nádherná klasika. Mimochodem o nějakých 70 let později se Shangri Lah znovu vyskytuje v paskvilu Mumie: Hrob dračího císaře, ač v úplně jiné podobě.

Naprosto skvělý film. Děsivý po mnoha stránkách. Nemám co dodat.