blixadovan

Tohle je celkem sympatický pořad a když se sejdou hosté, kteří mají co říct, tak je to velmi osvěžující záležitost. Trochu ruší prazvláštní průhledy skrze skleničky. Moderátor Michal Prokop je evidentně na hosty dobře připraven (na rozdíl od podivína Pavla Anděla), ale moc dobře mu nejde oční kontakt, rovněž přesná a jasná formulace otázky mu dělají potíže a zbytečně zdržují. Pořad by si zasloužil trochu delší stopáž.

Konečně film, který klade zřetelně a jasně formulované otázky bez toho, aby se podbízel s odpověďmi, pouze podává detailní informace. Dokážu pochopit, že formální stránka a práce s kamerou nemusí každému sednout, ale je třeba uznat, že atmosféře snímku to pomáhá a somatické obtíže se objevují velmi záhy. Fakt je ten, že samo o sobě polské (české, východoněmecké..) sídliště osmdesátých let je prostředí totálně frustruující a neutěšené. Ono se toho někde až tak moc nezměnilo, zejména v tom Polsku, to je taky třeba dodat. Scéna, kdy je hlavní "hrdina" popravován je jednou z nejsilnějších, které jsem na toto téma viděl (stokrát silnější než v Tanci v temnotách!).

Skvělý nápad postavit "proti sobě" českou a slovenskou partičku s hudebními publicisty a hudebníky samotnými. Moc nerozumím tomu, proč nemohou být koncerty vcelku a následovat diskuze, takto to postrádá potřebný tah na branku. Jinak je pořad pro mě velkým inspiračním zdrojem. Velmi často chybí hudebníkům patřičný nadhled, někteří publicisté by měli pouze psát, verbální projev bývá někdy zoufalý. Zajímavý je mnohdy kritický postoj Petra Fialy k neoriginalitě kapel, ačkoliv Mňága je symbolem strnulosti, neprogrese a plochosti, na současných koncertech vypadajících jako parodický revival sebe sama. Pořad je takovým jednookým králem mezi slepými.

Taková vcelku normální, ničím neprudící, ničím ani neoslňující americká romantická komedie, žádný velký kýč, občas nějaký ten vtípek, happy end, to na sobotní večer krásně stačí.

Výborný nápad se třemi různými verzemi konci příběhu. Pěkné animované pasáže, tepající hudba, nádherný Oberbaumbricke (železniční berlínský most) a krásná Franka Potente. To všechno dělá z Loly opravdu nevšední zážitek, který ani při opakovaném shlédnutí nenudí. Když je někdo dobrej režisér (a to Tom Tykwer zcela určitě je), může si dovolit taky trochu si „hrát“ a udělat si filmeček z čiré radosti a hravosti. Jenom nechápu ten stupidní český název originálního Lola rennt?

V rámci žánru animovaný film pro děti je to vcelku kvalitní kousek. To, co já považuji za podstatné, je, že zde vystupují skutečná zvířata (tedy skutečně existující). Vtípky jsou tu více, tu méně povedené, ale dětského diváka (kterému je film určen, což je třeba si uvědomit) potěší téměř všechny. Já (na prahu dospělosti) jsem nejvíce ocenil a nejvíce se nasmál u závěrečných titulků. Snímek uběhl rychle, nudit jsem se nestačil (u některých českých večerníčků trvajících pár minut je možno se začít nudit po pár desítkách sekund), takže klobouk dolů.

Velké zklamání. První polovinu filmu jsem měl pocit, že se stane něco, co zásadním způsobem změní vyznění snímku nebo životy protagonistů, dokonce to i místy tak nějak "bublalo" v očekání nějaké kolize...Ty drobné dějové zlomy byly dost dobře předvídatelné a osudy postav nezanechají v divákovi výraznější stopu. Tím nechci říci, že témata odcizení, mateřského pouta a ztráty blízkých lidí nejsou důležitá, pouze toto zpracování bylo poněkud povrchní, nešlo až na dřeň, škoda.

Takový to bylo, řekněme, umírněný, žádný gejzír vtipů, ironických hlášek, přesto nebylo prostoru na to, aby se, byť na pár vteřin, člověk nudil. Woody se dokonce snaží opravdu hrát a opravdu mu to jde, často méně je více. Opravdu byla Mariel Hemingway nominovaná na Oscara za vedlejší roli? To se mi moc nezdá, říkal jsem si celou dobu při pohledu na ni, že nebylo zbytnějšího herce ve filmu. Dívám-li se zpětně na Woodyho filmy z pozdější doby (což působí zdánlivě nelogicky), zejména z posledních cca 10 let, je zřejmé, že svůj filmařský vrchol zažil práve v 70. letech.

On by ten pořad rozhodně nebyl špatný nebýt moderátorky paní Jílkové, která se bohužel stylizuje do své "kotelovské" role přísné vždyzadivákamastojící ochránkyně těch, kterým je, dle paní Jílkové, ubližováno. Nemyslím si, že by taková byla ve skutečnosti, je to jistě její stylizace na objednávku ČT, ale nepůsobí to dobře. Ten její přezíravý pohled je opravdu děsnej. Hosté jsou vybíráni dobře, jen ti náhodně přicházející či kolemjdoucí jsou zpravidla zoufalí. Pořad ano, ale s jiným moderátorem.

Woody Allen si splnil přání a konečně natočil vážnou detektivku. Peníze na film dostal od Britů a tak bylo nasnadě, že se děj bude odehrávat v Londýně. Příjemné osvěžení a jistě pro něj i další inspirace. Psychologická studie vraha, který zabil z neschopnosti se vyrovnat se svojí slabostí a který zabil ženu, která s ním neměla co do činění, jen proto, aby odvedl pozornost jiným směrem. Už už mohl být dopaden, ale míček se nakonec odrazil na protější stranu a tak byl vrah nedopaden a nepotrestán. V rámci příběhové konstrukce jsem mu přál, aby ho nedopadli, jinak to byl samosebou ničema hodný nejtěžšího trestu :-) Allen pro sebe a hlavně pro diváky objevil Scarlett Johansson. Záběr , kdy se na plátně objeví poprvé, je načasován přesně a její výraz dává jasně tušit, že se jedná o femme fatale.