Lola běží o život

Run, Lola, Run! O "běžící Lole" jsem už hodně slyšel a dneska jsem si konečně našel čas a dokopal jsem se k tomuto filmu. Samotný děj (Lola se "vrací" a zkouší to znovu a znovu) mi připomněl knihu "Nesnesitelná lehkost bytí" od Kundery (kde se autor věnuje myšlence, že život žijeme bez této možnosti opakování a tak vlastně žijeme pouze na první pokus) a nedivil bych se, kdyby se Tykwer přiznal k tomu, že právě tady našel inspiraci. Lola rennt je film, kterému jsem zpočátku moc nevěřil, protože mi ta stylizace trochu vadila. Jenže pak se mi to nějak vrylo pod kůži a ke konci filmu jsem nechtěl, aby snímek (tak brzy) skončil. Musím taky vyzdvihnout parádní soundtrack, který si jdu okamžitě stahov… legálně zakoupit, ;-) geniální Franku Potente (jsem rád, že prorazila v Hollywoodu) a konečně i ten příběh, kdy vidíme, že když se zpozdíte jen o vteřinu, vše může být jinak. Osobně si myslím, že Tykwer natočil nevšední romantický příběh (ty flashbacky, kdy pár leží v posteli, ona se ptá, jestli ji miluje, on se ptá, co by dělala, kdyby umřel) a ta forma ho měla jen podepřít. Ale to si zřejmě myslím jen já a vím, že mnoho filmových teoretiků by se mnou určitě nesouhlasilo… :-) Takže za mě je tenhle film příjemným (a krátkým, 81 minut opravdu rychle uplyne) překvapením, které, až si dám podruhé, si možná více vychutnám. 80 %. (25.07.2011)

Na tomhle slavném německém filmu mě asi nejvíc zaujala hra s hodně dynamickou střihovou skladbou či též nápaditá vzájemná souhra mezi vizuálem a hudbou. Jinak jako taková hra mi připadá prakticky celý film. Hra především na efekt, hra s různými možnými verzemi příběhu jakoby v hlavě hrdinky nebo paralelních vesmírech. Hra, která snad na ničem dalším nestojí a osobně mě nepřekvapila ani nápadem tří alternativních verzí příběhu, což jsem už viděl silněji provedené ve výrazně starší polské Náhodě. Hra, která s hlavní postavou mohla i tady doběhnout až k zajímavým myšlenkám či podnětům, ale raději poté, co doběhne na třetí pokus k poněkud neuvěřitelnému happy endu, se definitivně zastaví jako ta kulička v ruletě. A co dál s tím... Tak si říkám, jak by pokračoval Manniho život vzhledem k jeho práci uprostřed hodně pochybných kšeftů, i v případě, žeby jednou díky úsilí, dobrým nohám a štěstí ze strany své milující Loly vyvázl? Nemůžu říct, že by mě to jako celek nadchlo, nicméně sledovat nejen zmíněnou audiovizuální stárnku, ale také vyústění jednotlivých verzí bylo zajímavé... méně již pasáže např. z poloviny druhé verze, kde se mnohé scény v rámci kratké stopáže až repetitivně opakují. Za mě filmařsky osobitá jednohubka bez silnějšího zážitku. [65%] (20.12.2022)

Neuvěřitelný závod s časem, náhodou, štěstím a OSUDEM. Třikrát jinak, třikrát zběsile a třikrát s jinými výsledky. Divoký běh punkerky Loly za sto tisíci markami a hysterickým přítelem v nesnázích. Drama, filmový experiment, černá komedie či bůhví co ještě se stalo zcela zaslouženě kultovní záležitostí. Zcela originální spleť o třech dějstvích a dvou mezihrách podává režisér Tom Tykwer nekonvenčně, šokujícím a zábavným způsobem zároveň. S chutí si hraje se známými prvky a jejich možnými kombinacemi, velmi přínosné je i to, že příběhy nevypráví paralelně, nýbrž je řadí za sebou. A vždy své hrdiny nechává bojovat s novými souvislostmi. Pro Lolu a přítele Manniho používá „čistý“ obraz, zrnitý (řekněme amatérský) je vyhrazen dalším postavám, jako je především její otec s milenkou, černobílým pak snímá situace, které předcházeli hlavním událostem. Nebo je dovysvětlují. Používá i animačních vsuvek, či statických fotografií o budoucích událostech osob, které Lola při svém maratónu potkává (a je jimi ovlivňována). Tykwer je někdy až příliš doslovný, a pokud něco vytknout, tak snad jen scéna z kasina byla na mě už „příliš“. Ale Tykwer si rád hraje jako děcko, jeho tempo je strhující a nic není těžkotonážně propojováno. A sympatické rudovlasé France Potente jsou za doprovodu techna zaslouženě otevřeny brány Hollywoodu.. (23.01.2006)

Klipovitý styl některých amerických režisérů je tu říznutý evropskými prvky a vše doplňuje otravně chrochtavá němčina. Nápad je vcelku zajímavý. Kreslené části, rozpůlení obrazu, tři verze příběhu a další a další vychytávky jsou fajn. Avšak režisér pozapomíná na děj jakožto celek, který je naprosto jednoduchý /nezáživný/. A tak se Lola stává jen dalším, technicky dobře zpracovaným tucťákem. Hercům nevěříté téměr nic a potřetí ty samé scény už působí trochu vyčpěle. Celkově tak zlatý střed. Na evropu je to ovšem nářez a obdivuji režiséra, že si troufl toto mírnějším evropanům naservírovat. (15.01.2006)

Je “Lola rennt” generační výpovědí? Nebo jen formální hříčkou schopného režiséra? Není ani jedno, ani druhé - přesto nějakým záhadným způsobem v sobě spojuje oboje. Hlavně je příběhem o lásce, její síle a druhé/ třetí šanci. Strhující tempo, přesné herecké výkony a dokonalý hudební podkres vytvářejí jedinečný zážitek - a vyvolávají touhu žít ve stejném tempu. ”Lola, wenn ich jetzt sterbe, was würdest du machen?” - “Ich würde dich nicht sterben lassen.”.......ty Loliny vlasy. (08.09.2005)