Demon.N

Braková literatura, nezničitelní agenti a řádná porce hlášek, humoru a především sebeparodie...kdo se někdy zamyslel nad absurdností nezničitelných, nemůže nemilovat Boba Saint-Claira i Françoise Merlina:)))))) Každopádně být tehdy při natáčení některých scén musel být kulervoucí zážitek...obzvlášť když ten prst zhnisal!:D

Teprve po letech jsem dokázal docenit přesah filmu (zajímavé je, že po pěti :D). Stačilo málo, sednout si na prdel a čumět do zdi jak autista, kterého přejel angličák s plochou blondýnou na sedadle spolujezdce. K některým prvkům příběhu i scénáře potřebujete nejspíš osobní klíč. Ale jakmile cvakne v zámku prázdného bytu, víte, která bije. Dokonalý je hlavně kontrast štěstí a beznaděje, které se prolínají s komíháním čísel. Čas je relativní pojem, ale naděje je i pro ty v beznadějném průseru...Děkuji, zpětně za podobné poselství...byla to obroda na jakou se obrozenci nezmohli:))))