kingik

Birdman nebo Batman? Michael Keaton alias Riggan Thomson nebere ani jedno. Nepostradatelné jsou pro něj rozmluvy s jeho ptačím "já", v nichž s ironií i cynismem glosuje to horší i lepší, co ho v (uměleckém) životě potkalo. Riggan Thomson absolvoval kariérní propad, což nelibě nese. Kdysi byl obletovaným filmovým hercem, který zářil na počátku devadesátých let v comicsové superhrdinské trilogii Birdman. Nyní to všechno vzalo za své a kariéru filmového herce nedobrovolně vyměnil za kariéru divadelního herce a scenáristy na Broadwayi. V něm chystá hru podle náročné literární adaptace a datum premiéry se neúprosně blíží. Vztahy herců se hroutí, hektická atmosféra je doprovázena výčitkami a pochybnostmi o sobě samém. Herci v zákulisí mají své osobní problémy, manýry, přání i perverzní touhy v rámci umělecké seberealizace. Tohle všechno však před publikem na generální zkoušce nesmí být poznat. Boj s nevlídnou kritikou, nesplněné ambice a nejstupidnější divadelní hra, jakou kdy Broadwayi uzřela, si vybere svou ptačí oběť. Zajímavý režisér Michael Gonzáles Iňárritu křísí hereckou kariéru Michaela Keatona v chytrém hávu satirické komedie. Zasvěceným dojde, že tak činí přes jeho Batmana, kterého ztvárnil podruhé a naposled v roce 1992. Ve filmu je o tom zmínka, ale pochopitelně v souvislosti s Birdmanem, v jehož čtvrtém pokračování odmítl hrát. Film se tedy strefuje do muže v netopýřím kostýmu. A to není zdaleka všechno. Nevalnému hodnocení je podrobena i herecká hollywoodská elita, ale i nepřejícná kritika. Scénář je napsán tak, že v podstatě počítá s tím, že má divák o praktikách v Hollywoodu dokonalý přehled. Budete se bavit na narážkách na celebrity o to víc, čím jste v této oblasti erudovanějším znalcem. I s menším přehledem, se film dá ustát, sice se připravíte o ty nejlepší vtipy filmu, ale to vůbec neznamená, že by film k vám neměl proniknout. Je hned několik důvodů pro jeho zhlédnutí. V prvé řadě vládne velmi osobitou režijní "non-cut" formou, na které je celý film odvážně postaven. To je velmi náročná forma, jak pro režiséra, tak i herce samotné. Dlouhé záběry bez střihu jsou precizně technicky vystavěny, ale samozřejmě tomuto způsobu režírování se podřídila kompozice záběrů. Tím docházelo k množství originálních sekvencí, které mají nevídaný visibilní rozměr. Něco takového v kině není moc často k vidění, jestli vůbec. Vše je sladěno perfektní kamerou kladoucí důraz na příjemnou barevnou hloubku snímku. Technicky je tedy film dokonalost sama. Výtky nemám ani k herecké sestavě. Keaton odboural nešvar přehrávání, který ho poslední dobou provázel a podal krásně rozervaný herecký výkon. Jeho hrdina ovládá telekinezi i levitaci, i když bez patřičného vysvětlení. Bylo zajímavé pozorovat, jak je prostřednictvím režiséra restartována jeho povadlá kariéra. Přesto byl, pro mě určitě, o stupínek lepší a zábavnější Edward Norton coby sebestředná, domýšlivá herecká star. K dalším hercům rovněž nevznáším námitky, nebavila mě jen Emma Stone a její hnusně žvatlající držka, která zde byla v roli dcery jaksi navíc. Ostatně, tahle herečka mě nebaví skoro nikdy. Nyní něco málo ke scénáři, na kterém se podíleli hned čtyři scenáristé. Byl opravdu velmi zvláštní. Prostory divadla, a především jeho zákulisí, z 80% neopustíme a přitom filmu nechybí dynamika, ani cit pro zajímavé vedení postupně vrstveného filmu. Bohužel, filmu nasazené rytmické tempo nevydrží a ochabne přibližně v závěrečné třetině, kdy Birdmanovi dojde ptačí zob.Od sekvence, kdy "hrdina" Riggan létá nad NY, se film dostane do scenáristicky méně nápadité a méně kompaktní fáze. Přece jen dvě hodiny jet na plný plyn nebylo možné. V důsledku toho není film příliš uspokojivě zakončen. A trochu zamrzí, že se divák nedozví, jak dopadly některé stěžejní postavy příběhu. Jestli chcete vidět něco neotřelé, režijně a herecky brilantní, tenhle film se doporučuje. Na ptáky jsme sice krátký, na ptáky jsme malý páky, ale s tímhle filmovým dílem si nedáte na zobák. P.S. Na Oscara je režie. 80%

Extravagantní šílenka, co se osvobodila od mužů a rozkošně si i do nich bouchne (basebalovou pálkou i kladivem). Harley Quinn těžce vstřebává rozchod s Jokerem, doma pěstuje ne úplně tradiční zvířecí mazlíčky, hyena a vycpaný bobr, je hodná na mladou zlodějku z ulice, kterou chrání před top ničemou Gothamu, co pase po unikátním diamantu, který spolkla, a mimoděk činí svoji osobní zpověď nemálo obsahující feministický postoj. Za vznikem této spin off comicsové blázniviny v podstatě stojí tři ženy - herečka Margot Robbie, scenáristka Christina Hodson a režisérka Cathy Yan. Kvality dvou prvně jmenovaných dam jsou prověřené, to rozhodně neplatí o asijsky vyhlížející režisérce, která tímhle filmem složila svoji maturitu a zároveň zahnala nedůvěru skeptiků, kteří do ní nevkládali velké tvůrčí schopnosti. A její akceschopnost a cit pro dynamiku jsou příjemným překvapením. Takže k vidění je hned několik šťavnatých akčních scén, které sice k nepřístupnému ratingu přistupují opatrně, ovšem stylovost jim nelze rozhodně upřít. Nejméně obsah filmu koresponduje s jeho (zbytečně) dlouhým názvem, kdy protagonistky uskupení Draví ptáci se uskupí až na několik závěrečných minut, což šlo z názvu zcela v pohodě vypustit. Mužský element zde dostává slušně po koulích, takže než se stačí kdokoliv s penisem vyjevit a projevit, tak je nemilosrdně zahlušen, což neplatí snad jen na psychopaticky zformovaného zločince představovaného Ewanem McGregorem, který se navíc blýskl záživným hereckým výkonem. Ostatně problém nevyvstal s žádným hereckým představitelem, pomstychtivá a bojovně naladěná vražedkyně Mary Elizabeth Winstead dokonce vykazovala sexy respekt, když se pravidelně objevovala s kuší. Na Margot Robbie bylo znát, že jí na roli záleží, tudíž z ní sálá sympatická vyšinutost a nejednou diváka počastuje nějakým originálním prvkem, který má její postava. Po vizuální a technické stránce to s filmem nevypadá nikterak zle. Harley Quinn si bude muset ještě ujednotit svoje sexuální zaměření. Pokud by se hypoteticky střetla s Deadpoolem, na jehož eskapády je v podstatě ženskou odpovědí, mohla by zvalchovat i jeho pansexualitu. 10/10

Vzhůru na palubu super moderní bitevní lodě s Taylorem Kitschem a spol. Statečná vojenská posádka pod vedením neméně statečného poručíka Hoppera bude hájit čest svých uniforem, americké vlajky a americké důchodové reformy proti mimozemské invazi na moři až do roztrhání těla. Nenechte si ujít tuhle správnou obří kokotinu, o které je těžké usoudit, jak byla od počátku koncipována a zamýšlena. Jestli náhodou Peter Berg nevyhlásil nepřímo boj proti megalomanskému Michaelu Bayovi, jehož schematicky pojatým filmům se tenhle ukázkový blockbuster vysmívá, ale současně zůstává svůj. To je dost troufalé takto pojmout film s náznaky parodie, ale pokaždé provést včasný úkrok zpět a přímo "vyfa(c)kovat" egomaniackého Baye. Jen jednou se to filmu nepovede dostatečně, a to když do boje zasáhnou stařešinové v důchodu, respektive váleční veteráni, a proti zajímavě vyvedeným mimozemštanům nasadí vlastní životy. V té chvíli se z filmu ztratil nadhled a bylo to podle mě zbytečně zahnané do extrému. Jinak to ostatní si zaslouží superlativy. Od technického provedení s precizně exponovanou trikovou stránkou přes zvukové efekty až po herecké obsazení, u kterého nevadí ani Rihanna v zeleném suknu, a pánové zase budou paf z vnadné blondýnky Brooklyn Decker. Nezahrála by si ve filmu příliš velkou roli, ale scénáristé si asi uvědomili, že by bylo škoda mít ji jen na začátku a na konci, a tak tam trošku na sílu vsunuli (nevím, kam a co přesně vsouvali) scény, kdy jako atraktivní terapeutistka podnikne výšlap po kopcích se svým pacientem, černochem bez noh. A tuhle roli asi netřeba komentovat. Netřeba zdůraznovat, že film prakticky kopíruje schéma většiny blockbusterů, ale činí tak s lehkostí, a jak už jsem zmínil na začátku, s patřičným nadhledem, a to včetně jejich nechtěně úsměvných prvků. Jsme tak svědky například úvodního nápaditého "balení" krásky v baru hlavním hrdinou a jeho následné komické snahy zajistit jí její oblíbený pokrm. Na útok mimozemské civilizace se také moc dlouho nečeká a přijde záhy, je strhující a trvá po zbytek filmu. Prostředí zvolené pro boj, v tomto případě oceán, je rovněž relativně neokoukané a nepříliš zažité. Režisér a příležitostný herec Peter Berg natočil perfektní a místy ironizující spektákl, který je vhodný pro všechny věkové kategorie. Prodej hraček společnosti Hasbro je zaručen. A Liam Neeson hraje rozsahově menší roli táty Brooklyn Decker, ale jestli si nakonec vzala nebo nevzala hlavního hrdinu, to už se nedozvíme, protože žádost o ruku se měla projednávat u společné večeře. 100%

Bombastické. Tři sexy mrchy uprostřed pouště si přišly vyřídit účty a jde jen o to, která z nich je největší mrcha. Julia Voth, Erin Cummings a America Olivo. Rick Jacobson dohromady nikdy nic pořádného nenatočil a pak se vytasí s touhle stylovou lahůdkou, ve které si holky navzájem rozmlacují ksichtíky na kaši, ve vzduchu je cítit pach krve a jedna stylová scéna střídá druhou. Quentine Tarantino a Roberte Rodriguezi honem se běžte schovat. Na scénu přichází nový král braku Rick Jacobson. 100%

Ukázková ruská zima se vyskytuje jen v ruském filmu. A divák je vystaven až příliš značnému ilustračnímu pojetí filmu, které brání emoční křivce vyskočit na vysokou úroveň. Ruská vojenská parta nechodí srát ani chcát, a podle lejna by se sotva dal identifikovat vojín, kapitán či major. Nemám za zlé tvůrcům, že celý film není známo o bojujících nic, co by je nám jakkoliv přiblížilo, včetně jmen. Ovšem úvodní čtvrthodina je natolik roztahaná a sestavená jen ze špatných dialogů a nemožných, uměle vyznívajících historek, které mezi sebou zúčastnění vojáci vedli, až mě to notně vyřídilo. Nevěřil jsem, že po téhle ukrutně příšerné etapě film ještě zvládnu. Ale pak se rozjel klíčový boj s německou ofenzívou. A dostavilo se ucházející ratatata a bum bác. Snímek i tak působil stále zdlouhavým dojmem. Slušná bojová část se určitě nezařadí mezi epické bitvy, nicméně střet německých uzurpátorů s ruským gerojismem zabavil. Měl bych ale potíže film vidět podruhé. Režie dvojky Družinin & Šalopa nevládla takovou kvalitou, která by mě ukovala v křesle, ovšem nemalé množství bojových scén je svojí nezamýšlenou absurditou poměrně zábavné. 6/10

Taky chci po vzoru Joshe Hollowaye sestavit Dream Team a být nejlepší B-Boy. Afroamerický hiphopový pracháč Dante se rozpomenul na to, jak v mládí vynikal v breakdance. Při té příležitosti si vzal do hlavy, že na blížící se mistrovství světa v této jeho zamilované disciplíně vyšle crew (rozuměj tým), který celý ten šampionát vyhraje. K tomu, aby měl šance v soutěži se umístit, musí sestavit dobrý tým (rozuměj špičkový) pod vedením schopného (rozuměj mimořádného) trenéra. Za tímto účelem angažuje za kauče svého kamaráda, se kterým v mládí válel basket, a v němž po jeho předchozích trenérských zkušenostech u basketbalového týmu, spatřuje naprosto ideální volbu na trenérský post. A hlavně potřebuje, aby trenér (potají)pořád nechlastal. Jenže trenér nám drobátko nasává truchlíc nad tragickou ztrátou své rodiny a zpočátku se zdráhá tak zodpovědnou funkci přijmout. Slovo dá slovo, Dante mu dá volnou ruku pro výběr adeptů - tzv.b-boys a má se stát Zázrak. Přísnému a v jeho metodách nekompromisnímu trenérovi, jenž po svých svěřencích vyžaduje kromě maximální kázně a disciplíny, aby také navíc vystupovali jako jeden tým a leštění ega jednotlivců nestrpí, se tak opravdu přezdívá. "Zázrak" Blake má sestavit neporazitelný tým, se kterým má zanedlouho odletět do Francie na proslulý Battle of the Year a prachatý majitel se pochopitelně zlobit nebude, stane-li s ním na bedně. Schematickému pojetí se film rozhodně od úvodních (nepřekvapivých) minut nevyhýbá. "Zázrak" chlastá, a jako zázrakem chlastat přestane, kluci, kteří se předtím nemohli vystát, jsou rázem kamarádi, co táhnou za jeden provaz, nejlepší člen týmu se těsně před odletem zraní a zbylá parta chce i pro něj urvat trofej (proč s nimi na soutěž neletěl alespon jako divák, ví jen scénáristé), plné huby keců typu "já chci být nejlepší", nebo "my to dokážeme", počáteční neochota trenéra doplněná o chladný přístup s postupnou proměnou na vlídnou a chápající personu atd. To vše už bylo ve spřízněných filmech nesčetněkrát k vidění. Zpočátku je film vedle napěchovaného klišé také slušnou koncentrací pravděpodobně těch nejhorších hereckých výkonů, jaké si divák dovede představit. Někteří herci se do rolí, které ztvárnili, ani příliš nehodili, ale překvapivě tento pocit postupem času odezněl. Jediný, kdo se však herecky nevzpamatoval, byl zoufalý Josh Peck, kterého si trenér ve slabé chvilce vybral za svého poradce. Nejpřísnější měřítko snesla choreografie breakdance sestav, které patřily k těm náročným a film dokázaly rozpohybovat tím správným směrem. Zamrzelo, že Chris Brown, který sem nejvíce zapadal, byl oním členem týmu, který vlivem zranění vypadl z týmu, a místo předvádění breakdance kreací ve Francii, dostal po zbytek filmu francouzské hole. Další neméně zajímavou akvizici filmu představovala pohledná Caity Lotz v roli snaživé choreografky týmu. A Josh Holloway v hlavní roli pochopitelně také naláká nejednu divačku. Filmu velmi zachránila zadek skutečnost, že o breakdance moc filmů nevzniklo a mladým divákům, kteří nezažili jeho vlnu popularity, může tento netradiční taneční styl připadat atraktivní a vzbudit u nich zájem. Režisér a dokumentarista Benson Lee to měl ve svých rukou, a aby taky ne, když film natočil podle svého autorského dokumentu. Pravda, scénář, na kterém se už však nepodílel, nepřinel nic extra závratného, ale i přes určitou dějovou ohranost a předvídatelnost, dá film v závěru vyhýbku a zdařila choreografická čísla také nesou nemalý podíl na tom, že tenhle film neodpískáte, i když v úvodu si o to dost říká. Chcete přece být podle hesla filmu B-Boy, at už si význam tohoto slova vyložíte po svém a jakkoliv. Mé hodnocení: 60%

Roland Emmerich je značkou na filmy, u kterých kritika kvoká zděšením. Aby si zjednal respekt, šel na to po vojensky. Urval kus válečných dějin, zapracoval do nich z historického hlediska existující postavy, i když u něj je možné, že tyhle postavy zbavil životnosti a vtiskl jim svoji plochost, tolik typickou pro jeho tvorbu, ale hlavně rozpoutal epickou leteckou bitvu, které se v kokpitech účastní Ed Skrein, Nick Jonas, Luke Evans a mnozí další. A Mandy Moore si na pořádného železného ptáka musí počkat v pohodlí domova. V hysterických tabulkách tenhle počin bude brán za velice snaživý, a mnozí budou rádi, že Emmerich udržel na uzdě patos, který ovšem jinak ve zvýšené míře provází většinu jeho předešlé tvorby. Zarážející je nicméně technická nevybroušenost jeho díla a jistá dějová rozkouskovanost. To druhé přisuzuji scenáristovi, Wes Tooke doposud psal jen seriálové záležitosti, načež tato nezkušenost je v mnohém znát při absenci plynulých přechodů a skokových posunů v ději. Emmerich se nikdy nevyžíval v dialozích, tudíž je celkem znát jeho nezájem stavět scény na mluveném slovu a mnohem raději jde do bitvy. A ta má své digitální mouchy. Vzpomínáte si ještě na vzrušené lety z Top Gunu a pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci? Digitální perutě určitě díru do trikové oblasti tentokrát neudělají. Občas piloti trůnící v kabinách letounů budí smích, paradoxně jim jde v naprosté většině scén o život, jak nemile blbě vypadá vzdušný prostor kolem nich, výbuchy jsou přitrouble zaostalé a celkově první dojmy z bitvy opravdu nebyly optimální. Ovšem po pár leteckých záběrech se dojem zlepšil, no spíše jsem si zvykl, a z celého filmu jsem se těšil na střel(e)nou americkou zábavu ve vzduchu, kdy na vodě dostává zabrat japonská flotila, a japonské letky nevyjímaje, pokud vzlétnou. Ono to bylo to hlavní a podstatné v celém filmu, neboť žádná z postav se neukázala být zázračným tahounem. V popředí se ocitl Ed Skrein coby hrdinný pilot "Dick" Best, ovšem ty sympatie k němu byly v podstatě nijaké. Dobrá, snažil se, větší sympatie jsem však pocítil k jeho filmové manželce Mandy Moore, možná nejlépe zahrané emotivní postavě, ačkoliv těch mužských je ve filmu drtivá většina, všichni se v té vřavě ale tak nějak ztráceli. Nick Jonas se s tou nežádoucí zapomenutelností postav popral nejlépe. Dennis Quaid, Woody Harrelson a Patrick Wilson, tedy hvězdné herecké akvizice, řídili bitvy ze souše a trochu bránili dynamickému dění. Film má přes dvě hodiny a trochu s touto délkou bude bojovat divák. Nemyslím si, že bych třeba chtěl jej vidět v krátkém sledu opětovně. Asi ani nemá smysl příliš řešit historickou validitu. Emmerichův výklad dějin sice působí, že má o něm přehled, i tak bych byl obezřetnější v jeho dějepisném vnímání/přepisu. Ostatně závěrečné popisky u důležitých vystupujících postav jsou jistě prospěšné a ozřejmí, co s nimi bylo dál, až vrtule a lodní šrouby utichly. Roland Emmerich nutně potřeboval seriózní zářez ve své filmografii. Ve válečném žánru si nevedl tak suverénně, jak bych čekal, ovšem Michael Bay se ve srovnání s tímto počinem musí za svůj Pearl Harbor červenat. 7/10

Specialista na vizuální orgie Jaume Collet-Serra se spojil s Dwaynem Johnsonem, aby vdechli život rozporuplnému comicsovému hromotlukovi zvanému Black Adam (označení "Black" se mu dostane až v doplňkové scéně mezi titulky, do té doby je to Teth Adam). Ten se po letitém spánku, co trval pět tisíc let, vyhrabe z hrobky, a nyní se musí spojit v boji za spasení (svého) světa se čtyřlístkem členů Spolku spravedlnosti. Představitel hlavní role je už na podobnou roli superhrdiny poměrně stár, ta dříve mladistvá svěžest v obličeji se už docela vytratila, ovšem stále zřejmě cvičí za tři, takže výsledná muskulatura se hodila do krámu. Mnohem směšnější byl Pierce Brosnan v roli vůdce kvarteta spasitelů. Jeho družina čítala herce o generaci mladší, takže na mě jeho účast mezi nimi působila značně rušivě. A jeho jednotvárné herectví mě nikdy neuchvátilo. Erotický prvek v podobě exotické maminy Sarah Shahi působil blahodárným účinkem na vak se spermiemi. Herecké položky máme za sebou a je třeba tak nějak nastínit dějství. V úvodu celkem detailně podstoupíme shrnutí legendy o mocichtivém králi, který nosil prokletou korunu ovládanou démony. Zemi zotročil, takže ta tíha nevýslovné hrůzy dolehla i na našeho hrdinu, který měl rád rodinné hodnoty, ale moc si je neužil. A svoji pomstu teď může vykonat v našich časech. Režisér se rozhodl, že v rychlosti předloží divákovi hlavní zdroj konfliktu. A pak už se bude věnovat jen akčnosti. Většinou v průkazném CGI provedení a mnohdy až ve zběsilém podání. A tento přístup se ukázal být tím ideálním. Akční manévry se po dobu dvou hodin, co film trvá, v podstatě nezastaví. DC využil únavy svého věčného konkurenta Marvel. Dwayne Johnson a spol. vrhl do filmového prostoru temnější comicsovou báchorku, která je svižně a akčně natočená. A pokud se vám comiscové adaptace ještě nezačaly zajídat, máte kvalitní filmový zážitek zajištěn. 8/10

Pointa musela napadnout určitě každého. Mělo to něco do sebe. Podobnost s filmem The Box čistě náhodná? To se mně ani nechce věřit. Herecké výkony ucházející, nápad zajímavý, ale provedení bylo slabší.

Viděl jsem nápaditější koncertní show než je tahle v podání hip hopového seskupení Black Eyed Peas. Po skvělém nástupu to tak nějak zabředlo do stereotypního kolovrátku a ne všechny skladby jsou zajímavé. Čtveřice v čele s vůdčí osobností Fergie ovšem ze sebe vydává maximum a nebyla to ztráta času. 60%