Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Muck (2015) 

Tenhle porn-slasher se nehodlá s nikým MUCKat. Jen je třeba počítat s tím, že začínající režisér, který sebekriticky v závěrečných titulcích filmu přiznává, že Hollywood na něj není připraven, se dlouho a rád MUCKá s lepými slečnami, než je pošle pod vidle lebkounům. Steve Wolsh je můj člověk. Vedle režie, scénáře, střihu, produkce, si dělal i casting a dal si na něm záležet. Je řeč o ženském osazenstvu, které vám dokonale provětrá trenky. I dámy se inspirují v tom, jaké spodní prádlo je in, neboť film je pojatý jako přehlídka dámského prádla. Prakticky každý druhý záběr je na ně cílen, režisér s velkou zálibou snímá dokonalé ženské křivky, nebojí se ani svlékacích scén. Nahou kůži ukáže debutující Laura Jacobs, jen ke vší škodě jde pod vidle jako první, následně solidní airbag výbavu předvede Stephanie Danielson, ty její lajdáky mě překvapily. Reklamu na zadek připravil s Playmate Jaclyn Swedberg. Nádherná scéna, ve které před zrcadlem vystřídá asi půl tuctu kalhotek s podprsenkou, než bude s výběrem spokojená. Vraždění přijde na řadu až ve druhé polovině. Banda rozzuřených holohlavých týpků si postupně bere na paškál veškerou omladinu, která se ocitla v jejich teritoriu. O nemluvných hnusácích se nic podstatného nedozvíme, největším zjištěním je, že se z nějakého důvodu bojí vstoupit do okolních bažin. Jak se dostali do zapadákova, kde dosud přebývali, proč zabíjejí, to už film neřeší. Jejich původ bude zřejmě objasněn v následném pokračování. Film byl zajímavý svojí nepředvídatelností v tom, kdo přebere v příštích minutách otěže hlavní role. Nejdříve to vypadá, že hlavní postavou bude Kylie (Stephanie Danielson). Následně pozornost přebere expert killer Kane Hodder v roli vůdce zabijáků. Od prostředka filmu už je však definitivně jasné, že hlavním tahounem je australský herec Lachlan Buchanan specializující se na role v nízkorozpočtových filmech. Film má porci originálních, vtipných hlášek. Do finále se s ním ještě dostane exoticky působící akvizice s exotickým jménem Puja Pohindra a trio přeživších uzavírá debutant Bryce Draper. Steva Wolshe beru jako novodobého průkopníka nového odvětví anti-logického slasheru s přídomkem "porn", jenž stejný prostor dává prezentaci erotiky a nahoty, stejně jako brutálním zabitím, na které však diváka připravuje velmi postupně přes dlouhé, fetiš záběry na lepé a polonahé dívky a jejich spodní prádlo. Zdejší uživatelé jsou teprve u Krkonošských pohádek a anti-hororový Golfista shání prodlouženou verzi Terminátora dvojky ve zlaté reedici v domnění, že jde o hardcore zástupce žánru, není tedy divu, že film zde vyhořel. Podle mě to byl neo-mámrd v hororech. Nebyl jsem spokojený pouze s dvěma drobnostmi: 1/ Zabít vysoustruhovanou krásku Laura Jacobs jako první oběť fakt nebyl nejlepší nápad, 2/ Zabití mohla být pestřejší a hlavně explicitně pojaté. Jestli šílený fetišista Steve Wolsh dokončí nějaký svůj další plánovaný film, mám se na co těšit. Vy ostatní se netěšte, Steva Wolshe jste poslali do piče, ale on má piče moc rád, takže mu to ani moc nevadilo. 90%

plakát

Vydrýsek (2002) (seriál) 

Po medvídcích a selátkách přichází značně podceňovaný herec uměleckého jména Vydrýsek, který příliš rozhovorů neposkytuje, o jeho soukromí se toho příliš neví a neprovázejí ho ani žádné skandály. Jeho Freak show z přírody je pozoruhodné tím, že neexistuje pevný scénář. Je to mistr improvizace. Herci s ním neradi hrají. Jednak trochu smrdí, ale hlavně se neučí texty. Proto hraje sám. Za roli bere kýbl ryb. Po trilogii "Slunce, seno a přehrada", nyní září ve stodílném seriálu "100 případů nadstrážmistra Vydrýska". Natáčení jednotlivých epizod bylo náročné. Natáčelo se pouze na vodních tocích, nejtěžší bylo natočit díl číslo 22 s názvem "Vydrýsek a Čpavek v potoce". Tenhle díl vůbec nebyl o tom, jak do potoka unikne jedovatý čpavek, ale o utopeném traktoristovi s přezdívkou Čpavek, který fetoval dámské vložky. I 35 díl s názvem Vydrýsek a Horyna byl náročný. Pojednával o tom, jak se Vydrýsek kamarádí s Pavlíkem z Přátel Zeleného údolí, který je nyní v důchodu a po oblouznění z opiátů se jim podařilo vyvolat ducha lesníka Horyny. Další epizody se už hodně opakují. Duch Horyny se objeví ještě ve dvaceti dílech, které jsou prakticky totožné. V posledním stém dílu se tvůrcům podařil odklon od stereotypu. Závěrečné rozlučka s názvem "Vydrýsek a Double Nelly" pojednává o netradičních sadomasochistických praktikách s dvojnicí herečky Nelly Gaierové. Ne u všech epizod jsem se bavil stejně dobře. Nicméně tvůrcům patří dík, že jsem se ze života vyder prostřednictvím podivného herce Vydrýska dozvěděl opravdu hodně. 20%

plakát

Jennifer Love Hewitt: Can I Go Now (2003) (hudební videoklip) 

Třeba paní Jennifer Love Hewitt, je to milá holka, ale ona už skoro vůbec nehraje. Vydala několik alb, ale v Česku si její hudební nosič pořídí jen hrstka věrných. Z mladé, sympatické holky je rašple. Sexappeal je pryč, je z ní zasloužilá matka, možná i zasloužilá umělkyně s pěveckými ambicemi, které nijak nepřevyšují popový standard, kterým je hudební trh zahlcen. V tomhle klipu ještě dokáže péro nahonit, ale to bylo naposledy, co se jí to povedlo. Song je poslouchatelný, textově opět standardní, písnička jako dělaná do rádií. U nás se kupodivu nehrála. Nezaznamenal jsem, že by tenhle singl byl opíraný v éterech našich nemožných rádií. Jennifer je v klipu o dvanáct let méně než dnes. Takže jistě uznáte, že to byl jiný požitek, než se dnes dívat na paní, která musí zaměstnat deset vizážistů, aby se na ni dalo dívat. Role téměř žádné, pěvecký talent diskutabilní, ale nenamítám nic proti tomu, když si bude zpívat pro radost. Tenhle song je tím nejlepším, co nazpívala. Po všech stránkách představuje naprostý hudební průměr. 50%

plakát

Ohnivá eskadra (1990) 

Znáte ty budoucí herecké mega hvězdy, které kdysi braly role u podřadných režisérů, aby se proklestily na vrchol. Takovou obtížnou cestu zvolil Nicolas Cage, který v roce vzniku filmu zdaleka neplatil za hvězdného herce. Tenhle film mu vůbec nic nepřinesl. Pilot vrtulníku, kterého ztvárnil, je v tomto případě role poměrně plochá, která se neopírá o kvalitně vystavěný scénář. Ten je sepsán dost bídně z hlediska akčnosti a postupně zabředl do schematických kolejí, ze kterých nevyjíždí ani velmi schopná herecká sestava, kterou bezvýznamný režisér David Green nijak nepodporuje. Z filmu se mohla udělat mimořádně atraktivní akční podívaná, ale nic takového nečekejte. Nick Cage se bez zájmu plazí z jedné nezáživné scény do druhé nezáživné scény, když se zadaří, plazí se po lepé Sean Young. Tommy Lee Jones měl už také lepší herecké období. Alespoň nepůsobil tolik nesympaticky. Zápletka není úplně nezajímavá, dokonce je i neotřelá, ale ještě ji optimálně zpracovat. Režisér se s něčím takovým ani neobtěžuje. Akci se film vyhýbá úplně. Ta je ve filmu jen velmi řídce rozložena. Ničím výrazným na sebe neupozorní. V konečné fázi je akční složka téměř neznatelná. V lepších chvílích film nabídne nějaký pěkný záběr na letící vrtulník v zapadajícím slunci nad pouští, v horších chvílích film pekelně nudí. Drama se dá vnímat jako pocta vrtulníkům AH-64 Apache, ale s tím ostatním už je to bída. Zamrzí, že tak zdatnému hereckému obsazení nebyla poskytnuta živná půda v podobě stejně zdatného scénáře a především zdatného režiséra, který pokurvil, co se dalo. Výsledkem je slabý, schematický snímek, který absolutně v ničem diváka nepřekvapí, ani ničím nestrhne. Pár hodin po skončení filmu si z něj nelze vybavit vůbec nic. 20%

plakát

Poltergeist (2015) 

Protože původní film byla zapičená, dnes už notně zatuchlá slátanina, nemůže jeho remake přesáhnout běžný hororový standard. Film se drží v převážné míře původní předlohy, inovace spočívají hlavně v aplikaci moderních technologií a film táhne jeho herecké obsazení. Jen ze Sama Rockwella, největší hvězdy filmu, jsem necítil žádné zanícení. Pokud byl svojí účastí na filmu znechucen, otráven, neměl roli přijímat. Oskar z toho nekoukal, mohl se připravit na roli v nějakém zapadlém, minoritním filmu, určeném do limitované distribuce. Takže, až na Rockwella, jsem byl s obsazením spokojený. Sexice Saxon Sharbino je novým objevem. Malá Maddie nebyla tak vzdálená té původní. Ksichtíkem si byly podobné, tmavá barvu vlasů ubírala na démonické uhrančivosti, kterou původní představitelka vládla. Ale chápu, ono taky brát roli po původní mrtvé herečce, není žádný rajc. Takže změna barvy vlasů byla na místě. Strašení ve filmu nemá požadovanou intenzitu. Původní film neměl žádnou intenzitu, hnusná břečka sto let za hororovými opicemi. Proto si myslím, že současný film neměl přebírat zastaralou formuli originálu. Nepříliš ostřílený režisér Gil Kenan toho nemá příliš natočeno a už tento jeho třetí režijní počin vykazuje vesměs známky rutiny a sterility. Kurva, to je takový problém do toho pořádně říznout, zahustit těch devadesát minut, co film trvá, takovým strašením, až se divákovi srolují trenky a divačkám praskne podprda?! Asi je. A nemyslím si, že je na vině rating přístupnosti PG-13, který v podstatě i tak každý horor devalvuje. Já nevím, kterou piču z vedení napadne dát hororu mamrdí přístupnost. Děcka ať si lezou na svoje filmy, na ty svoje stupid Mimoně, a já nevím, jaký ještě buzeranty, ale ať nechají horor hororem. Absence hardcore scén je fakt na hovno. Mě nezajímá, že nebyly přítomny ani v původním filmu. Tohle je nová verze, děcka můžou jít spát. Namátkou je zde taková pěkná scéna s vrtačkou. Režisér ji okleštil až na korek a výsledkem je pičovní scéna. Nová verze do jisté míry pracuje i s humorem. Vyskytuje se zde pár scén, včetně dvou závěrečných, které z filmu snímají serioznost. I postava mediálního vymítače duchů doznala podstatných změn. Z děsivého staříka v kloboučku je sympaticky maník v hučce s tváří Jareda Harrise. Sice bych se bez něj obešel, nijak filmu neprospěl, ale zásadní problém s ním nevyvstal. V nové verzi vzalo za své staré indiánské pohřebiště, na kterém stál postižený dům. Nově je to hřbitov s desítkami digitálních mrtvých, kteří vypadají nenápaditě a jeden jako druhý. Měli vypadat patřičně děsivě, ale byli spíše jen děsivě nepovedení. Je zde i solidní porce strašidelných scén, které sice zaostávají za skutečnou formou vyvolání strachu, ale nějaká ta úzkost se na nich dala s úspěchem vyloudit, zvláště jste-li senzitivní divák. Film má spád, nenudil jsem se. Jde však o standardní strašidelnou podívanou. Režiséra ani v nejmenším nenapadlo film obohatit nějakým prvkem navíc, přidat něco vynalézavého, neotřelého. Většinou napodobuje nebo variuje původní scény. Proto se u filmu nelze posrat strachem. Budete-li mít pod prdelí mazlavo, to vám nejspíše Poltergeist dal v nestřeženém okamžiku pod prdel hořčici s kečupem, abyste se společně zasmáli, když už z toho strašení je unavený a nemá právě vrcholnou formu. 60%

plakát

Backcountry (2014) 

Příručka Jak spolehlivě dostát újmy v kanadském přírodním parku. Musíte se do něj vydat ve dvojici, nejlépe milostné, v žádném případě si s sebou nesmíte brát mapu, protože už na střední jste zde dělali průvodce, tudíž zabloudit je něco nemyslitelného, a jezero, ke kterému jste se vydali, je pořád na svém místě, zkazky a doporučení místního rangera zásadně musíte brát na lehkou váhu, musíte počítat i s tím, že v nestřeženém okamžiku vám váš přítel v dobrém rozmaru přendá mobil z batohu do odstaveného auta s tím, že přístroj nebude mít v divočině signál, k lepšímu pocitu bezpečí je třeba vyhýbat se lidem, zvláště zálesáci s irským přízvukem nebudí mnoho důvěry a samozřejmě nedostatek jídla, pití a hygienických potřeb je tou nezbytnou složkou, abyste prožili míle od domova to pravé dobrodružství s medvídkem (mývalem). A pak už jen musíte doufat a mít štěstí, že zabloudíte. Zajímalo by mě, co bylo tak pozoruhodného na skutečném příběhu Jenn a Alexe, že musel být zfilmován. V režijním podání debutujícího Adama McDonalda se jedná o chaotické pospojování obrázků v podprůměrně vybaveném batohu, po jehož rozbalení na vás vyskočí nebetyčně blbé scény a chování hlavních dvou účastníků trampu, tedy tripu, bude připomínat dva mladé lidi, kterým se v lese do jejich mozečků pustila mozkomorka. Scény jejich divení se nad něčím, co si sami způsobili svým kreténstvím, zde neberou konce. Kupříkladu scéna, ve které jim v noci cosi dopadá na stan. Do hajzlu zelenýho, vylezu ze stanu ven a přesvědčím se, co mně "bubnuje" na plátno, ne?! To naše dvojice neudělá a spokojí se s prostým vysvětlením, že se patrně jedná o padající žaludy. Žalud byl akorát Jeff Roop (současně producent filmu), který se u každé dramatické scény tvářil nablble. Slečny s jeho "iglesiovskou" vizáží budou spokojené, na jeho "herecký" výkon se rovněž nedá zapomenout. Jeho partnerku Missy Peregrym jsem asi osm let neviděl v žádném filmu. Od posledně, byl to zapomenutelný thriller "Wide Awake", vypadá pořád stejně. Sympatická ani tak moc není. Nejlepší herečkou tak zůstává příroda, která je příkladně nasnímána, někdy až netradičně paranormálně. Pořádný hudební doprovod nahrazují zvuky lesa, šumící les, praskající větve i kosti v noze, zurčící potok, poryvy větru, divoká zvěř. Významným zástupcem kanadské fauny je v tomto filmu medvěd (kodiak, grizzly??), který nádherně půl hodinu před koncem rozsápe Alexe. Maskéři jeho tělo skvěle zdevastovali, i další zranění ve filmu působí realisticky, což je jedna z nemnoha kladných referencí filmu. Závěrečnou půlhodinu bych pojmenoval jako Žena versus Divočina. Ale těch záporů je hodně. Třeba nechápu, proč je ve filmu scéna se záhadným zálesákem, kterého ztvárnil Eric Balfour, když jeho účast na vývoj story neměla žádný vliv(!). Film to jen zdrželo, protože žádná (extra) pointa z toho nevzešla. A to si tedy příběh nedělal hlavu s tempem, které je místy hodně zabrzděné. Vrchol filmu přijde se smrtí jedné z dvojice. Pak ještě následuje non-dialog, neboli celkem obyčejně zrežírovaný dojezd a je to. I když film údajně vychází ze skutečných událostí, je poměrně nefér v závěrečných titulcích oznámit, že postavy jsou smyšlené. Celé to pak působí zmatek a ubírá na věrohodnosti příběhu. Adam MacDonald natočil nevyzrálý až amatérský debut, který nechtěně budí smích ve vážně míněných scénách, vše poslepoval nadmíru chaoticky, na realistický rozměr příliš nedbal, film se vleče, nemá spád, první dvě třetiny nejsou výrazně dramatické. Pár se choval neustále idiotsky a i situace, do kterých se vlastní vinou dostával, byly rovněž tak schválně hloupě nastaveny, že by byl div, kdyby se z divočiny vrátili oba živí a zdraví. Pevně doufám, že režiséra roztrhala divá zvěř. Už by neměl režírovat vůbec nic. 40%

plakát

Blízká setkání třetího druhu (1977) 

Nadčasový film. Bavila mě technická stránka filmu, která byla na rok vzniku mimořádně podařená. Nechápu, že filmu se nedostalo oskarového ocenění za velkolepou technickou stránku. Děj mně spolehlivě neubíhal. Rozvleklý film. Steven Spielberg měl období, kdy v Richardu Dreyfussovi spatřoval hvězdu první velikosti. Rád bych se ho zeptal, jestli by ho obsadil znovu i dnes. Ten maník mně úplně kazil dojem z filmu. Říká se "je hezký jako herec", Dreyffusovi by nepomohl ani Měšťák s Pomahačem, a to má Pomahače na dohození kamenem, neboť působí v Bostonu. Ten nevzhledný rypouš sloní ve své době ještě ke všemu vykazoval známky zpychnutí. To znamená, že sláva mu stoupla do hlavy a s nikým se nebavil. Pak samozřejmě už nedostal jedinou slavnou roli. Aha, to kvůli němu nemusím Čelisti. Obsazení této scifárny je kalamitní. Film má nadčasové technické parametry. Spousta technických fines, na které se v té době žádný z režisérů neodvážil ani pomyslet, natož je realizovat. Spielberg vždy přišel s něčím efektním a přelomovým. Stvořil v podstatě film, který nemá obdoby. Dodnes snesou přísné měřítko i speciální efekty, které jsou v něm nemalé míře absolutně nerušivě zakomponovány. Nadčasový je i proslulý hudební motiv z dílny hudebního mistra. Johna Williamse. Nad filmem se ale už tolik rozplývat nedokážu. Zajímavé scény nevydržely po celou délku filmu. A ten není zrovna krátký. Technické licitaci filmu nemám co vytknout. Dějově jsem nebyl stržen. Od Spielberga mám mnohem raději jeho komplexně natočené filmy, kterých nemá ve své filmografii zrovna málo. U tohoto snímku neocením slabší herecké obsazení, nudné až rozvleklé úseky a někdy až příliš ponurou atmosféru, aniž by to plnilo nějaký zvláštní účel v rámci komunikace s divákem. Asi jsem mimozemšťan. Tenhle film se mnou ani nehnul. Ale spíše budu jen mimo. 60%

plakát

Šimon a Matouš (1975) 

Nostalgie je děvka, co už znásilnila kdekoho. Výsledkem pak byla vyšší hodnocení u filmů slabších kvalit. Ale mě si ta malá, proradná děvka nepodá. Nelze však hodnotit bez vzpomínek na bezstarostný dětský věk, kdy se od rána v sobotu čekalo na tento film, který měl běžet večer na programu bez loga v rohu obrazovky, na kterém v podstatě přes den nic kloudného neběželo. Večer to nebylo o nic lepší, ale toho léta páně nevím kolikátého, se prý zadařilo. Dávali Šimona a Matouše. Takhle nějak mně to vylíčil můj starší brácha, který mně coby blbému dítěti mnohem později barvitě popsal i děj, ale nesdělil mně tehdy jeden zásadní poznatek. A sice, že se nejedná o Buda Spencera s Terencem Hillem, ale o jejich dvojníky. Film jsem si tehdy pustil na videu. V očekávání maximálně bombastického zážitku jsem byl lehce zmaten vizáží obou protagonistů. Těm (originálům), které jsem doposud znal, tak úplně z oka nevypadli. Jsou to oni, nejsou to oni. Během filmu jsem pořád přemítal nad tím, že se mně u té dvojky něco nezdá. Tehdejší pocit z filmu už si nevybavím, ale jelikož jsem film viděl čerstvě, je hodnocení bez problému. Šimon s Matoušem byli (relativně) vtipní, herecky sympatičtí, příběh byl mimořádně jednoduchoučký, opatřený originálním až specificky groteskním humorem, který se ale hodí právě do těch dětských let. Akčnost, dá-li se tak naivní dění, respektive zrychlené pobíhání postav, co filmem probleskuje, nazvat, se dnes smrsklo na ryze trapný vývar ze špaget, na kterých sýr s omáčkou dávno vyčpěl a celé to přestalo chutnat. Bohužel, tenhle film je zde hodnocen nostalgickým způsobem. Valných kvalit nedosahuje. Obraz je úděsný, je znát, že technicky je film těžce v piči. O nic lepší to není ani po scenáristické a režijní stránce. V naprosté krizi, kdy vám ukradnou dvdéčka i externí disk s vašimi oblíbenými filmy a vy zjistíte, že zloděj neměl zájem jen o Šimona s Matoušem z pošetky za 50 Kč, se to vidět dá. Jinak ne! 40%

plakát

Country estráda (2001) (pořad) odpad!

Místopřísežně mohu prohlásit, že jsem na tom nic vtipného, ani nijak zábavného neshledal. Mládek je nejhorší bavič všech dob, tím se také nic nemění. Zbývá najít to proklamované country, potažmo tramp styl. Ať už Mládkova anti-hudební produkce připomínala všechno, tak jen ty country ozvěny tam nějak ne a ne najít. A to jsem sjel Mississippi i Niagaru s Čedokem. Proč se tedy na sklonku kariéry podbízel pořadem, který stavěl na tomhle žánru?! Obklopen svými věrnými měl nesčetně pokusů mě uvést ve smích, ale dělat ze sebe kreténa, šaška, vola, blba, který se cítí na to, že má rozumu přeci jen víc, než ta stupidní sebranka kolem, to už chce pořádnou dávku sebevědomí. V tištěné podobě to zřejmě autorovi, dramaturgovi a režisérovi připadalo vtipné. Nikomu už nepřišlo divné, že se smějí jen zaplacení diváci v sále, že se šlo točit do typicky hnusných, nenápaditých kulis, které už vypadaly blbě tehdy, natož dnes. Když necháte Mládka zpívat, jeho texty vám přijdou neškodné, i když jsou úplně nejhorší v dějinách hudby. Když necháte Mládka vyprávět vtipy, nerozesměje vás pointa toho vtipu, ale způsob podání, který je nejhorší v dějinách vyprávění vtipů. Když necháte Mládka tvořit pořad s jeho ubohým humorem založeným na produkci triviální stupidity, budete mít pocit, že humor umřel. Najednou si budete připadat staří, i když vám ho předvádí umělec se jménem Mládek. Můžete ho vypnout, přepnout jinam, ale počítejte s tím, že když mu jedna televize dá zaslouženého padáka a vykopne ho ze dveří pro dramatický pokles sledovanosti, on se výhledově vrátí komínem s humorem blbým jako je celá tahle nanicovatá estráda. Poroučím se, pane inženýre. 0%

plakát

Karel Kopecký: Schody do nebe (1965) (hudební videoklip) 

Pozor, schod(y)! Šedesátá léta přála (naivní) romantice? Určitě víc než (hudební) současnost. Notoricky známý song z šedesátých let si hned každý nespojí se jménem jeho interpreta Karla Kopeckého. Romanticky zabarvená píseň se dočkala poněkud nečekaně neadekvátně posazeného klipu, ve kterém schody představují nebezpečí pádu a zpěvák, který na nich zpívá, nesklízí ovace kolemjdoucích. Paní Lída Roubíková ho majzne několikrát pometlem a zažene ho, další "schodaři" pro jeho zpívání také nemají to nejmenší pochopení, stěhovák ho nevydrží a jebne ho ze schodů. Femme fatale ho pak v závěru připraví o život. Závěr v nebi už groteskní dojem narušuje. Písnička má svoji bohatou historii, groteskní podání k ní tak úplně nepasuje, navíc v klipu nechybí ani legrační doprovodné zvuky po kopancích, dloubancích a štouchancích, jak je známe z grotesek a němých filmů. Jak je tahle píseň známá, není tolik ohraná. Určitě ji slýchávám dost vzácně. Možná je to také tím, že se nezúčastňuji žádných oldies párty. Kdyby ano, tenhle song by si zde našel svoje tři minuty, co trvá. Jsem ale jiná generace. Tohle je fakt hodně retro. 60%