kingik

Černobílá ti nesvědčí. Demi zpívá o ptákovi. Ptáka už vlastně ani nepotřebuje, protože kyne jak buchta. A to v minulosti byla solidní buchta. Měla by vyhodit stylisty. Ta její image se už nějakou dobu nemění. Mám před sebou neforemnou ženskou neurčitého věku, s podholenou palicí, přemíru černé barvy převládající v hodně nevkusných kostýmech, o kterých je přesvědčena, že ji zeštíhlují. I její hudební repertoár mě přestal bavit. Tohle je pomalá píseň s melancholickým zabarvením. Doprovodní klip je neadekvátní, bez kontrastního nápadu. Už jsem viděl desítky totožných, ve kterých je interpret v obležení svých fanoušků v rámci koncertní šňůry, z toho plynoucí vyčerpanost, vyznání svým fanouškům. Kurva, piča, žádná srdceryvnost, emoce nevznikají v srdci. To nějaká piča nestudovaná přišla s tím, že láska vzniká v srdci. Láska je abstraktní pojem. Nikdo ji nikdy neviděl, ani Demi. Takže songy o lásce se můžou jít zahrabat. Nakonec i ta Demi může táhnout, protože s její tvorbou už se nějakou dobu úspěšně nudím. Teď jsem se jí málem lekl. Je skoro jak kluk. Písnička by nebyla tak hrozná, ale dělá mně problém se do ní zaposlouchat. Při své pomalosti neaspiruje ani na rádiový hit v našich neposlouchatelných rádiích omílajících jeden neměnný (komerční) koncept. Takže holka, zapracuj na sobě, shoď ze sebe ty funebrácké hadry, nech si narůst pačesy po lopatky, zesvětlit by chtěly, dej dobrý make-up a tři hodiny spinningu denně a nežer! Pak přijď vykouřit Davida. Uvidíme, co bude s tvojí tvorbou dál. Image a hudební styl prezentovaný v tomhle černobílém klipu mě neoslovuje. A nebreč nad kritikou, citlivko! 20%

Nápoj Kubík je bez "éček", garantuje to i Simča Krainová, což pro ty, kteří se nechtějí otrávit, je výhoda. Když se z nápoje neplánovaně poserete, alespoň to bude na doporučení modelky a její obraz bude to poslední, co před spláchnutím uzříte na vodní hladině toaletní mísy. Následně celou proceduru ukončíte vhozením rozpustné ruličky toaleťáku. Zavoláte sousedy, aby se přišli na ten zázrak podívat. Nicméně, Petr Kubík je už jiný případ. Jeho studentský film sousedům doporučovat nebudete. Režisér "éčkových" kvalit spoléhal na auru Vaška Noida, výstřely v lese a hlavně dramatickou výměnu kola. Každý rok brány ústavu FAMU opouští desítky jedinců, kteří se nic nenaučili. Petr Kubík se toho mnoho nenaučil o kompozici záběru. Mně docela vadí, když se režisér neustále soustřeďuje na detailní záběr hlavního hrdiny, aniž by k tomu zavdal příčinu. Efektní režie nemůže fungovat, chybí-li nosný příběh. Nemusí se jednat nutně o silný příběh, ale aby úplně absentoval, to je selhání. Nevím, jaký úkol plnila vojenská jednotka, jejímž členem Bárta byl. Sedm minut je na krátkometrážní snímek stopáž hodně zrádná. Nemusí se totiž do ní vejít to nejpodstatnější. Důvody jednání vojenské jednotky tak zůstanou pro diváka skryty. Rovněž není jasné, jakou totožnost měla žena, která je v závěru filmu s vojákem ve vozidle. Film beze slov mně vadí. Nejsme přece v éře němého filmu. A i pro případ, kdy se chce režisér vyjadřovat jen a pouze obrazem, platí, že je nutné mít schopně vedenou příběhovou linii. Efektní záběry do tváří vojáků si může režisér schovat až na období, kdy se prokouše k nějakému filmu. Na svém kontě má jen hrstku režijních výtvorů, o kterých ani není známo, kdy se k divákovi dostanou. Ty, co už se dostaly, příliš nezaujaly. Tenhle studentský zářez, mohl být solidní krátkometrážní akční nářez. Střelba sice působí opět jen na efekt, ale vizuál je na začátečníka tím lepším, co tenhle počin nabízí. Přísnější měřítko snese i hudební složka, na které se kolegiálně podílel Noid osobně. Je možné, že režisér Kubík přijde v budoucnu s dobrým celovečerním filmem. Na studentských filmech se něco dá naučit. Technické hledisko Kubík jakž takž zvládá, scénář a vedení příběhu s obsahem psychologických prvků jsou však těžkou slabinou nepříliš prověřeného režiséra. 40%

Nic proti velkým zadkům, jejich majitelky by měly mít také něco jiného, co zaujme. Katja Kassin a spol. jsou u mě porn rajdy, na kterých mně nebere zhola nic. Nic z nich nevychází. Žádný agresivní sexappeal, žádná podmanivost, žádná mrduchtivost. Já to s nimi vzdávám. Do toho hřebečci, kteří to nijak nespasí. Stefano je sice úchyl, ale nevadí mně, Everhard je blb, Ferrara je zjeb. Celý pornáč je neúnosně dlouhý. Každému číslu je věnován moc dlouhý prostor. Když ty ženské nejsou moc pěkné, nedá se to nijak se zaujetím sledovat. To bylo po delší době, co jsem byl znuděn pornem, které si dává záležet, aby ženské zadnice měly patřičné rozměry, ale výběr účinkujících je nesnesitelný. Soustředila se totiž do něj sestava, která nepřišla s ničím novým. Tyhle ženské průměrný maník neobdělá. Přes jejich prdele se nikam nedostane. Příště si přečtu, kdo v tomhle xxx filmu účinkuje a ušetřím si čas. Výsledkem je slušně nasnímané porno. Vzrušení už je nutno si tak nějak domyslet. 40%

Děti chtějí kosatku. Tvůrci jim ji dají. Dospělí hodí kosu. A tak říkajíc padla kosa(tka) na kámen. Veterán mezi režiséry Simon Wincer vzal vel(rybu), co zabere celé plátno. Usoudil, že se bude pěkně vyjímat. Příběh zneužitého chlapce a postupně chcípající kosatky přeroste ve velké přátelství. Jenže chlapec nebyl vůbec zneužitý a kosatka se měla k světu. Vlastně chcípala, jen když se klukovi už nevešla do malého kulatého akvária, v němž pěstoval marijánku. Všem bylo divné, že hodně svítil a spotřeba kWh v domácnosti prudce stoupla. Podezřelou rostlinku v akváriu však neodhalil ani Ivan Douda, když mu bylo sděleno, aby u kluka provedl Drop-in. Ten kluk byl v podstatě kurva. Ale jako jedinému se mu podařilo marihuanu přetransformovat na vodní rostlinu. Fotosyntéza proběhla na jedničku, jen závojnatka poněkud nakynula vlivem podpůrných preparátů sypaných do vody. Do několika málo dnů se změnila v kosatku. Kluk potřeboval hulení propašovat do Mexika. Měl to dobře promyšlené. Ve velrybích útrobách každý týden propašoval zásilku. Vše šlo bravurně, až do doby, kdy si kosatka postavila hlavu a odplula do hajzlu. Ve filmu se pořád kluk za ní honí. A už tedy víme proč. Zásilka za rovný mega v trávicím ústrojí je dobrý důvod, proč tu mrchu polapit. Film je celkově pičovina. Kluk je kudrnatý mamrd, co už ukončil neúspěšnou hereckou kariéru. Kdo si dnes vzpomene na Jasona Jamese Richtera, který nenatočil normální film, že. Michael Madsen ve filmu, co šel do kin, a Simon Wincer natočil něco na úrovni dementních slátanin, které nezaujmou ani odpoledne v televizi. A to jsem děj příběhu hodně vylepšil. Ve skutečnosti je to taková nuda, že se u toho nedá ani škubnout ploutví. Následná pokračování snad ani s filmem neměla nic společného. 40%

Je třeba si chránit prdel! Soutěž, jejíž princip jsem doposud nepochopil, i když mně byl padesátkrát vysvětlen, uvádí prvotřídní bukvice s dolíčky jak Zagorka po operaci mrdu. Nechápu, v čem má divák spatřovat zábavnost soutěže. Rozhodl jsem se, že se pokusím soutěži přijít na chlup přímo na místě. Podal jsem přihlášku do soutěže a po náročném castingu, kdy mně v předsálí rvali do prdele postupně ředkvičku, banán a květák, jsem prošel, až mně v prdeli uvízl patizon a bez vymazání plechu. Byl jsem na sebe pyšný a brány soutěže před televizním národem jsem měl otevřené. Uvelebil jsem se za soutěžním stolkem s tím, že mě žádná z otázek nezaskočí. První zádrhel přišel, když jsem se napil z květináče na stolku, ve kterém se vznášel kondom s chomáčem ochlupení, čehož jsem si všiml později. Co mrdka nechtěla, hned první otázka souvisela s ohanbím. Moderátor mně položil záludnou otázku, kolik má na péru chlupů. Pekelně jsem se soustředil, vydedukoval jsem podle matematického vzorce odmocninu z pěti chlupů na jeden kilometr čtvereční, z jednoduché rovnice jsem si odstranil závorky, sečetl jsem všechny filcky na chlupech a výsledné číslo jsem vynásobil dvěma dolíčky buzny moderátora. Vyšlo mně 3333 vystříkaných čísel do každého soutěžícího. Sám jsem byl překvapen, když se usmívající buzík zatvářil spokojeně a moji odpověď označil za správnou. Princip soutěže jsem sice stále nechápal, ale hned napoprvé jsem uspěl. Jenže moderátor se na mě culil dál a nepřestával. Mrštným pohybem se dostal za moje záda, pevně mě objal a šeptl do ouška fatální větu: "Když ti to hádání tak krásně jde, poznáš co je to mít v díře Smetanu, kočkodane!" Napětí okamžiku ze mě udělalo na chvíli sochu, ale vzápětí to ze mě opadlo. Zaradoval jsem se a radostně jsem se optal, jestli mě bude píchat Emma Smetana. V tu chvíli jsem ztuhl hrůzou a orosil se i na intimních partiích, neboť jmenovaná moderátorka pracuje v jiné televizi. Věděl jsem, co přijde. Cukrouš se jmenoval Jan Smetana a už se do mě chystal šroubovat kolibříka. Chytře a uvědoměle jsem sílu okamžiku přerušil tím, že zatím padla jen jedna otázka. Zoufale jsem se natáhl až k protilehlému moderátorskému pultíku. S rukou Saxány jsem uchopil list, na kterém bylo znění druhé soutěžní otázky.Ta zněla: Kolik měří pyj moderátora Smetany. Dobře jsem věděl, že musím odpovědět míň, aby to bylo víc. Vyhrkl jsem, že jeho kanón měří 1 cm. Zavřel jsem oči a stáhl půlky. Nic se nedělo. Asi po minutě jsem se otočil a studio bylo prázdné. Později jsem se dozvěděl, že jsem se stal vítězem a úspěšně jsem přestál Smetanův šroubing péra do kotlíku. Nechal mě být. Sice jsem princip soutěže ani po jednapadesáté nepochopil, ale zasoutěžil jsem si jak se patří. 0%

Ševče, drž se svého kopyta! Švec Rambousek se nedržel a zařval. Dělal do umění, maloval obrazy, jeho obrazy se dobře prodávaly, měl talent. A to se někomu v jeho okolí nelíbilo. Jeho vraždu přijíždí vyšetřovat zkušený a elegantně disponovaný kapitán Exner, který je v Opolné shodou okolností na dovolené. Jeho práci stěžuje hned několik záležitostí - Rambousek nebyl příliš v malém městečku oblíbený a hlavně chybí motiv vraždy. Velmi pomalu vedená krimi dala vyniknout charismatickému Jiřímu Kodetovi, který ale přece jen není typem pro roli vyšetřovatele. Ani jeho aura utahaný film vůbec nerozpohybovala. Dost často převládal pocit, že filmu by mnohem lépe seděl televizní formát. Režijně se film nijak nevytáhl. Herci ve vedlejších rolích se většinou do svých rolí ani moc nehodili. Jako pěst na oko působil Karel Augusta v roli kunsthistorika. To jo, nad zničenými obrazy se rozčiloval náramně, ale jemu seděly jiné role. Alespoň svými energickými výstupy film oživil. Exnerovy vyšetřovací postupy a metody byly k smíchu. I pachatel, jehož totožnost je odhalena až v samotném závěru, se choval hloupě a zanechával po sobě stopy jak vrata. Vše dodělalo klíčové nalezení odhozeného oblečení v rybníce. Exner celou dobu neudělal nic, o čem by se dalo prohlásit, co ho povýšilo na tak uznávaného vyšetřovatele. Až mu dementní scénář v závěru předepsal potopit se pod hladinu super kalného rybníku a neomylně na jeho dne najít předmět doličný. Celý ten námět byl lehce úsměvný, než aby se dal brát vážně, jak ho prezentoval film. Švec, který maluje a dosáhne uměleckého věhlasu(!), pachatel, který mu závidí jeho úspěchy(!), detektiv, který je typem seladonského svůdníka(!), dva jeho podřízení, kteří vyhlížejí o dekádu starší(!) a další přehmaty. Veterán mezi režiséry Jan Schmidt měl v 70-80 letech celkem plodné období. Až na televizní trilogii o Havran Pírkovi, se ale jeho filmy krčily v ústraní diváckého zájmu. Tenhle jeho krimi počin postrádá výrazovost, adekvátní herecké obsazení a jakékoliv tempo. Budiž mu přičteno k dobru, že závěrečné odhalení vraha nebudí smích tolik, jako většina toho, co tomuto "sofistikovanému" odhalení předcházelo. Slabý krimi film. 40%

Když americký Ray Koranteng spojí síly s australskou Lucií Borhyovou, jsou z toho zlodějské zprávy, jejichž obsah jeví se být téměř nepodstatným. Je jen na divákovi, jakým způsobem pak sedne tomuto filmu na lep. Jedno je jisté, tyčinka Margot (Robbie) mu bude náramně chutnat, neboť ho zavede do ráje. Na mě film, víc než cokoliv jiného, působil jako dokonalá reklama na dvě herecké hvězdy. Však známá producentka Denise Di Novi použila dobrý fígl na oblouznění diváka. I když je film samý švindl, více si odnesete z lokací, ve kterých se odehrává a zapůsobí na vás prima dvojka Will Smith, která si nejlíp vedla, když diváka zasvěcovala do fint svého džobu. Nejméně se jí dařilo (vlivem slabšího scénáře), když už chtěla rozjet nějakou vysokou akci, v níž už nejde jen o kradení peněženek z kapes nic netušících obětí a sázení se s asijským obchodníkem, jehož vášní je sázení se uprostřed zápasu NFL. Film je rozdělen do tří fází. Poněkud amatérský režijní postup, ale je to tak. V první fázi se divák obeznámí s Nickem a Jess. Nick je v podstatě genialitou obdařený protřelý manipulátor. Tím, že potencionální oběť dostane, kam chce, získává vysoké procento úspěšnosti ve své podvodné činnosti založené na okrádání nic netušících "klientů". Jess je jen druhořadá a atraktivní zlodějka dělající se svým komplicem volavku. Tak se i seznámí s Nickem, který s ní skončí na hotelovém pokoji, ale dopředu znal záměr krásky. Oba si překvapivě padnou do oka, následovat budou finty, jak nehmatně okrást bohaté maníky. Chce to jen hbité prsty a kouzlo osobnosti. A to Will Smith a Margot Robbie mají. Smithova aura však zřejmě nemá "dicapriovský" rozměr, a tak se závodní rajda (tak se jí ve filmu říká) před Smithem neukáže v rouše Margotině. Zůstane tak nějak oblečena neoblečena, tmavší záběr na prsa je jen decentní erotika a divák se bude muset spokojit jen s bezpočtem svůdných outfitů, které za film vystřídá. Druhá fáze v New Orleans je osvěžující a ohromně diváka vtáhne a navnadí. Tuhle zajímavě i napínavě vystavěnou a vypointovanou část s novým rozměrem sázek vystřídá závěrečná třetí část odehrávající se v Buenos Aires. Tenhle finální úsek měl být vrcholem filmu, ale nejeví se tak. Je nejslabší, jde v ní o nový systém pro vozidla na okruhu Indycar (koho to zajímá), který Nick ukradne a obohatí se na něm, romantická linie jde do popředí, finty do pozadí, divné zvraty se hlásí o slovo. Závěrečné shrnutí už není nijak působivé a nápadů je pomálu. Je to zkrátka tak, že vnadná zlodějka ukradne srdce protřelému a všemi mastmi mazanému zloději. Scénář měl značné rezervy. Chybějící propracovanost dohánělo herecké obsazení. Když si odmyslím dvě hlavní herecké hvězdy, už neměl film na to, aby nějak zvláště zaujal. Tvůrčí dvojice Ficcara/Requa chtěla mít ve svém filmu blond femme fatale, sympatického černocha a nějaký ten zvrat k tomu. Jejich režie měla sestupnou tendenci. Filmu chybí opravdový vrchol, lepší logické uchopení a větší nápaditost stran scénáře. Ocitnout se na necelé dvě hodiny v zajetí atraktivní blondýny není vůbec špatná volba a okradeni o čas nebudete. Mně se s v souvislosti s tímhle filmem vybaví hlavně Margot Robbie. A pak až to ostatní. Film nebyl režijně ničím ozvláštněn. 60%

Namíchat chutný hudební koktejl je pro komerční tv stanice stále větší problém. V neděli večer na mě sáhla hudební smrt. Vzala na sebe podobu Chinaski (nesmyslná skupina, co se domnívá, že dělá hudbu), Xindl X (skutečně ksindl), Jana Kirschner (netrefila jediný tón) a.j. Večer by to měl být zábavný. Nicméně, hudební zvratky měly velmi rychlý spád i odezvu. Obrazně řečeno, z našeho šoupičnisu se dá jen a pouze non-stop blít, ale tentokrát to bylo to nejhorší z nejhoršího. Moderování se zhostila dvojice česko-slovenská. Banášová a Bouček nechtěli být semleti mašinérií odpadků a hnusu, ale stalo se. Nepřišlo mně, že by moderování i večeru dali jiskru. Nuda byla jen podpořena. U přímých přenosů se může stát, že něco kiksne, ale tentokrát jsem se nezabavil skřítkem zlomyslníčkem. Bavil jsem se nad tím, jak profesionální hudebníci dokáží být horší než zpěvák z podchodu. Všichni bez rozdílu na úrovni podprůměrných amatérů. Pak odněkud vyhrabali Dejdara. Ten už má dávno asi deset let po sezoně. Není mně tedy jasné, kdo si od něj slibuje šoumenství a rozšoupnutí uhozeného večera. Je poměrně pro psychiku pohoršující vidět zástup hovad, jež se živí něčím, co neovládají. Jakou kvalitu od nich čekat, to by mě fakt zajímalo. Nova už je schopna zrecyklovat i fusky Viktora Sodomy. V neděli večer jsem viděl hudební sodomu gomoru. To bych vám nepřál vidět české hudebníky rapovat, zpívat, hrát a Bouček jako vrchol české školy moderátorské. Mattoni nepiji, jsem po ní dost agresivní. 0%

Pane redaktore, hlásím se do služby. Jsem jen takový pisálek, ale užitečný a hlavně užvaněný až hrůza. Vymluvím každému do hlavy díru. Nejdál jsem to dotáhl do funkce šéfredaktora Sedmičky pionýrů, ale to bylo až po emigraci z USA. Největší slávu jsem zažil v Chicagu třicátých let, kdy jsem šéfoval plátku The Daily Šplechty News. Miloval jsem ta rána, kdy jsem si do čaje vymačkal LE(M)MON a uvažoval jsem denně nad sólopstruhem, pardon, sólokaprem na titulní stránku novin, se kterými si každý občan vytřel prdel. Telefon byl hlavní zprostředkovatel mých nápadů. Držet v jedné ruce sluchátko a ve druhé mikrofon byla fajn věc. Tolikrát jsem se spletl, že jsem nejednou v ruce držel vibrátor a lepidlo. Byly to fajn dny v redakci, kdy jsme plácali o píčovinách. Billy Wilder o mně a o mé práci natočil film. Hůř už to dopadnout nemohlo. Tedy my jsme u nás v redakci takovou nudu neměli. V jeho filmu se jen plká. Nechápu, že nás tak viděl. My jsme v redakci měli články, nad kterými dnešní plátky rudnou závistí. To s tím posledním článkem na titulní stránku bylo dost přehnané. Nelze napsat jen jeden dobrý článek a finito. To každý můj článek byl dobrý. Já se na tenhle film o mně nedokážu dívat. Je mně přes sto let a chci psát. Dejte mně papír, tužku, retro hadry a napíši na titulní stránku bombu. Chci být současný, jen mně dejte šanci. Váš Walter Matthau in memoriam/t.č.novinář. 20%

Sejdeme se v San Remu, zazpíváme si, tektonicky se zlomíme, nezapomeň sebou vzít Andreu i Alexandru a její poprsí číslo čtyři a Dwayne Johnsonovi sdělíme hořkou pravdu - stal se otcem ve 14 letech! Věkový rozdíl mezi ním a jeho filmovou dcerou je totiž čtrnáct let. Stejný věkový rozdíl je i mezi filmovou mámou a filmovou dcerou(!). Dobrá, mám za sebou katastrofické rendezvous s rozvádějícím se svalovcem, jeho chotí a dcerou, která je v nebezpečí, ale jejíž prsa umí zázraky. Majitelku nadnášejí v závěrečné scéně ve vodě a ta neumře. Film má solidní rozběh i spád, respektive na začátku měl obojí, ale poté, co se destruktivně vyřádil, se jaksi vyházel z nápadů. Spád následně opadl, nápady došly a dojezd, jaký film nabídl, už zdaleka nebyl tak dramaticky vypjatý. Film od prostředka začal nemile stagnovat. Určitě do katastrofického spektáklu nepatří obšírné řešení manželské krize s téměř psychologickou odmocninou. Dwayne Johnson hrát umí, jeho filmová manželka Carla Gugino nikoliv. Příčiny jejich rozchodu nebyly úplně jasné. Těžko se dá věřit, že by tak skvělého chlapa, jakým záchranář Ray je, jeho manželka vyměnila za Ioana Gruffudda, tedy jeho absolutní protipól, který se hned při prvním otřesu země projeví jako zbabělec, když jemu svěřenou nevlastní dceru nechá napospas osudu a uteče, aby si zachránil život. To Dwayne samozřejmě před ničím neuteče. Sice hází salám na ostatní a jde mu jen o záchranu jeho vlastní dcery, ale je to i celkem pochopitelné, když už jednu dceru kdysi pochoval. Někdy to řešení vztahových represálií děj natolik zbrzdilo, že až přišla nějaká další mega destrukce, ani jsem si jí neužíval, protože to byla jen výplň ne úplně optimálně načasovaného děje, který nebyl nijak novátorský, objevný či mimořádně zajímavý. Scénář měl zkrátka potřebu hloupě naroubovat manželskou krizi na zkázu Kalifornie. A to už se přesouvám k technické stránce filmu. Ta je naprosto vybroušená a dělá milovníkům padajících objektů radost. CGI opět prodělalo další výrazný posun, kdy už divák stále méně odhaluje digitální původ zkázy a je stále blíže reálnému ztvárnění apokalypsy. Filmová nadsazenost je samozřejmě plně zachována. V praxi to znamená, že slečna, co v úvodu filmu havaruje se svým vozem, který udělá asi tak deset přemetů ze strmého útesu, by byla rozflákána na hadry. Zde je jen vyděšená a má rozmazaný make-up. Ray manévruje v úzké soutěsce s helikoptérou jako by to byl lehoučký plastikový model. Problémy mu nedělá ani obří lodní šroub, s nímž dovedně uzavře příměří. Přehnaných scén je tady povícero. Patří to k takovému druhu filmu, ale tentokrát to bylo až moc přepálené. Zhruba do poloviny jsem se s filmem ani trochu nenudil. Tempo zdatně nasazené, destrukce vymazlené, film dobře odsýpal. Krizi film začal prodělávat poté, co se k zemi poroučelo, co se dalo a už se vyčerpala veškerá esence katastrofického spektáklu. Druhá půlka celkem ukecaná ve stylu " jsi fajn chlap, Ray, a já blbá husa se chci s Tebou rozvést". Daddario si bikiny scénu odbude hned po pár minutách filmu, dále si její plnohodnotný dekolt musí divák jen domýšlet. Ke všemu k ruce dostane dva hrozné anglány, co jsou bratry. Ten starší po ní bude házet oko, nic na něm nebylo, ale scénář si neodpustil milostné vzplanutí. V závěrečných fázích už film nepodnikal příliš destruktivní kroky, tím pádem ani moc negradoval. Spadlo ještě pár mrakodrapů, ale do většího čurbesu se už filmu nechtělo. Finále na vodě bylo fakt na vodě. Celé se smrsklo v záchranu dcery uvízlé pod troskami sesunutého mrakodrapu. Co myslíte, jak to dopadlo. Utopilo se fantastické Alexandřino poprsí? Co vás nemá - neutopilo. Finále bylo hodně slabé. Režiséra Brada Paytona bych do podobných spektáklů už neangažoval. Vedle slabého, klišé prosáklého scénáře, nese i málo zkušený režisér svůj díl viny nad nekompaktností filmu. Spolu s rozpadající se Kalifornií se rozpadal postupně i film. Velmi obstojnou první polovinu vystřídala nuda, kdy už skoro nic ve filmu nepadalo, akorát padala divákova hlava spánkem. Film neměl daleko do nevyrovnaných opusů megalomana Rolanda Emmmericha, ale i když se na filmu nijak nepodílel, přece jen jméno Emmerich v titulcích figuruje, a sice Toby. Takže za všechno nepřekvapivé zase může Emmerich! 60%