Míň je víc

Je třeba si chránit prdel! Soutěž, jejíž princip jsem doposud nepochopil, i když mně byl padesátkrát vysvětlen, uvádí prvotřídní bukvice s dolíčky jak Zagorka po operaci mrdu. Nechápu, v čem má divák spatřovat zábavnost soutěže. Rozhodl jsem se, že se pokusím soutěži přijít na chlup přímo na místě. Podal jsem přihlášku do soutěže a po náročném castingu, kdy mně v předsálí rvali do prdele postupně ředkvičku, banán a květák, jsem prošel, až mně v prdeli uvízl patizon a bez vymazání plechu. Byl jsem na sebe pyšný a brány soutěže před televizním národem jsem měl otevřené. Uvelebil jsem se za soutěžním stolkem s tím, že mě žádná z otázek nezaskočí. První zádrhel přišel, když jsem se napil z květináče na stolku, ve kterém se vznášel kondom s chomáčem ochlupení, čehož jsem si všiml později. Co mrdka nechtěla, hned první otázka souvisela s ohanbím. Moderátor mně položil záludnou otázku, kolik má na péru chlupů. Pekelně jsem se soustředil, vydedukoval jsem podle matematického vzorce odmocninu z pěti chlupů na jeden kilometr čtvereční, z jednoduché rovnice jsem si odstranil závorky, sečetl jsem všechny filcky na chlupech a výsledné číslo jsem vynásobil dvěma dolíčky buzny moderátora. Vyšlo mně 3333 vystříkaných čísel do každého soutěžícího. Sám jsem byl překvapen, když se usmívající buzík zatvářil spokojeně a moji odpověď označil za správnou. Princip soutěže jsem sice stále nechápal, ale hned napoprvé jsem uspěl. Jenže moderátor se na mě culil dál a nepřestával. Mrštným pohybem se dostal za moje záda, pevně mě objal a šeptl do ouška fatální větu: "Když ti to hádání tak krásně jde, poznáš co je to mít v díře Smetanu, kočkodane!" Napětí okamžiku ze mě udělalo na chvíli sochu, ale vzápětí to ze mě opadlo. Zaradoval jsem se a radostně jsem se optal, jestli mě bude píchat Emma Smetana. V tu chvíli jsem ztuhl hrůzou a orosil se i na intimních partiích, neboť jmenovaná moderátorka pracuje v jiné televizi. Věděl jsem, co přijde. Cukrouš se jmenoval Jan Smetana a už se do mě chystal šroubovat kolibříka. Chytře a uvědoměle jsem sílu okamžiku přerušil tím, že zatím padla jen jedna otázka. Zoufale jsem se natáhl až k protilehlému moderátorskému pultíku. S rukou Saxány jsem uchopil list, na kterém bylo znění druhé soutěžní otázky.Ta zněla: Kolik měří pyj moderátora Smetany. Dobře jsem věděl, že musím odpovědět míň, aby to bylo víc. Vyhrkl jsem, že jeho kanón měří 1 cm. Zavřel jsem oči a stáhl půlky. Nic se nedělo. Asi po minutě jsem se otočil a studio bylo prázdné. Později jsem se dozvěděl, že jsem se stal vítězem a úspěšně jsem přestál Smetanův šroubing péra do kotlíku. Nechal mě být. Sice jsem princip soutěže ani po jednapadesáté nepochopil, ale zasoutěžil jsem si jak se patří. 0% (23.06.2015)

V podstatě se po soutěžících chce přesný opak soutěže 5 proti 5. A to je náročnější, než se může na první pohled zdát. Bohužel, moderátor mi nějak nesedí. Každopádně je dobře, že nějaká soutěž opět po delší době vznikla. Národ hloupne a tak ať aspoň čumí na něco inteligentnějšího než Kolotoč ve 563 repríze. (27.01.2015)

Soutěž sama o sobě by tak blbá nebyla, ale vadí mi moderátor, resp. scénář, podle kterého musí hrát. Je příšerně otravné, jak afektovaně dostává hrané záchvaty smíchu, když někdo nahraje sto, natož dvě stě bodů. Také mi vadí glorifikace výše jackpotu, o který se hraje. Desetitisícové částky moderátor předkládá soutěžícím a publiku k placenému potlesku, jako kdyby se jednalo o sumy, které lidem v případě výhry zcela změní život. Vrcholem všeho je pak to, jak zřídka se někomu podaří jackpot získat. Po nějaké době sledování této soutěže jsem dospěl k závěru, že pro soutěžící je lepší se ctí "vypadnout" v rozstřelu, než se nechat ponižovat při marných pokusech o získání jackpotu, který dosahuje v dnešní době vcelku směšné výše. (24.11.2015)

Český národ a jeho typicky utkvělá představa, že co se vytvoří v tuzemsku, bude na 99 % sračka. Konečně inteligentní pořad na úrovni, moderovaný nejpřirozenějším a nejsympatičtějším moderátorem, co kdy v místních luzích a hájích vystupoval. Všichni ti, kteří hodnotili jako odpad, nebo jednou hvězdou, by se staly ostudou českého národa, jelikož by v tomto pořadu neodpověděli ani na 5 % pokládaných otázek, styďte se !........................moje hodnocení = 9 z 10. (29.01.2016)

Myšlenka na televizní variaci děštské hry Země, město, zvíře, věc alias 5 proti 5 převrácené naruby je sice zajímavá, ale bohužel je v tomhle pořadu vše špatně. Jan Smetana je za celou svou existenci a za X-mena Charlese [Šaviera] dvojnásob zralý na pořádné našlehání (a díky Timu Burtonovi víme, že pořádná šlehačka se musí našlehat bičem dokud stále dlí v kravském vemeně), otázky v sobě mají věcné chyby, soutěžící vypadají spíš jako banda troglodytů s exhibicionistickými sklony mizerného barového komika, režie je vyloženě líná (měl jsem možnost být v rámci stáže u natáčení a částečně i následné postprodukce brněnského AZ-kvízu a tam je to docela jiná liga!) a podle odpovědí oné stovky respondentů se dá velmi snadno odvodit, že demografické složení dotazovaných odpovídá spíš diváctvu Televizních novin než Událostí v kultuře a Historie CS. Jediným pozitivem na tom celém je, že jsem u toho musel trpět jen necelou půlhodinku. Na druhou stranu - prostor pro soutěž samotnou je tu tak malý, že prakticky záleží na každé jednotlivé pitomé otázce a celá ta jejich "zábavná vědomostní soutěž" se mění prachbídnou loterii o prachu mnohonásobně bídnější [žakpot] v hodnotě 10 - 30 000 Kč. No neberte to za půlhodinové ztrapnění se (ani ne před celým národem, jako spíš před dvaceti maminami na mateřské, co potřebují kulisu k žehlení, a necelou stovkou nahluchlých důchodkyň)... a to říkám s veškerou úctou k maminám i k důchodkyním. Ale být na jejich místě, radši přepnu na TV Barrandov a lajsknu si podesáté Doktora z hor. (16.06.2015)