kingik

Poněkud drsnější režisérská dáma Jena Serbu mapuje pouliční život jedné patnáctky v L.A. z dob, kdy ještě mobily a internet neobohacovaly svět. Plavovláska Freddie se během devadesáti filmových minut konfrontuje se zatčením, prodáním i donucením k prostituci. A do toho se motají znepřátelené pouliční gangy dvou etnik a další pochybné a nedůvěryhodné existence. Páchne to nezávislostí, na velkou a hutnou dějovou zápletku to moc neužije a chlubí se to solidní technickou stránkou. Vše má v rukou nečekaně neotřepaný režijní přístup, který nabízí netradiční žánrovou směsici, rozhodně jen ta hororová ingredience se zde nevyskytuje, ačkoliv je v popisu k filmu uvedena. Joey King a spol. neberou své postavy smrtelně vážně, sama režisérka je netlačí do typické roviny dramatického herectví, dává prostor, aby herecká sestava fungovala svým vlastním stylem. Rovina vyprávění je povětšinou rozháraná, načež to vypadá skoro jako úmysl nedat filmu pevnou vyprávěcí rovinu. Režisérka se rozhodla týnejdžerce zatopit, tudíž ji vrhá do nesnází a nastavuje jí neustále pomyslnou nohu, o kterou Joey King zdatně a s přehledem zkušené herečky klopýtá. A pokud mně přišla nepřitažlivá v jiných filmech, tak tady se snaží změnit můj názor svléknutím se do spodního prádla. Dějový prostor dostávají i drsnější scény, nějaká ta nahota i soulož v podání Nicole LaLiberte. Prý je to dokonce natočeno podle skutečných událostí, nemá ale moc smysl nad tím bádat, neb se nejedná o portrét nějaké význačné osobnosti. Určitě je mnohem lepší ocenit skutečnost, že se našel provokativní tvůrce, který se neuchýlil k stereotypům filmů pro mládež, byť ve filmovém světě se už v minulosti několik takových "kontroverzních" pokusů objevilo, a kdyby finální vyústění nepostrádalo údernost, bylo by to za plný počet. 9/10

Extrémně vyšeptalý formát s maníkem, co není vůbec žádná osobnost. Už pouhá upoutávka na pořad byla ryze tristní: Kopta v kašírované kavárně bere do rukou bulvární plátek, kde se na titulní stránce vyjímá herec Dvořák coby čert Uriáš, který vyhrál Stardance. Že už sama upoutávka byla horší než masturbace nad Pestrým světem, to patrně nikdo neřešil. Daleko překvapivější by bylo, kdyby se našel jeden jediný divák, co by se na tlučhuba show v "novém" provedení i "neokoukaném" studiu těšil. Kopta žije jen z jedné role, které už táhne na čtyři křížky, z jedné hlášky o lyžařském instruktorovi, co zlidověla, co ale vytvořil po Sněženkách a machrech tak oslnivého, že je mu věnován celý pořad? Invalida Rudla z Ulice určitě nepatří k rolím, kterými by se jeden chlubil. Samozřejmě do pár týdnů pořad zanikne, nicméně je otázkou, zda by lidé typu Kopta také nezvážili svůj umělecký zánik. Jo, Prďko, tohle nevydržíš. 0/10

Maník s Paganiniho syndromem pomáhá divákům s masturbačním syndromem. Stižen tímto syndromem jsem mu vděčný dvojnásob, že nechňapal po hezkých holkách, ale po výstavních hnuskách, což mírně znervóznilo i znejistilo režiséra, který zvolil chaotickou osnovu, načež to vypadalo, že sleduji tři různé filmy v jednom. Též nevycházel střih, přičemž se i tak film prokousal k pěkným i působivým sekvencím, kde to příjemně bubalo, nejvíc v druhé polovině. Rozfázovanost filmu nedělala zprvu dobrotu, ovšem postupně jsem si zvykal na režii seriálového ražení, přičemž ve filmografii režiséra Sylvaina Whitea ani nic jiného nenaleznete. Nízká fyzická přitažlivost hereček Joey King, Annalise Basso, Jaz Sinclair i Julie Goldani Telles přinesla kýžený efekt - můj pyj zůstal bez záchvěvu, ruka chňapala jen po křupkách, takže jsem se uzdravil, zbavil jsem se ošklivého zlozvyku. Jsem tomu rád a vyneslo to tomuto léčivému filmu příslušné body, přičemž režijně se to nedá doporučovat na režijních školách a do kina se na to jít nevyplatilo. 7/10

Čestně prohlašuji, že jsem Václava Bártu nikdy nešikanoval, nikdy jsem se ani aktivně na jeho šikaně nepodílel, ale mám jednu slabost - strašně rád peru. Ne že se peru, ale PERU prádlo. Tudíž bych se nabídl, že mu v nové Lanze přeperu jeho pomočené školní spodky. A na oplátku ho požádám, aby s malichernostmi už nikdy nechodil na boží světlo. 2/10

Životní cynik i skeptik a odkvetlá krasavice si zkříží cesty v ping-pongové komediální konverzačce, co má punc divadelního aranžmá. Keanu Reeves diváky moc nezajímá, až na sérii John Wick, prakticky točí samé propadáky, to zapomenutá Winona Ryder buď netočí vůbec (nic pozoruhodného), nebo točí jen samé propadáky. Proč by vás tedy tyhle někdejší áčkové hvězdy měli ještě vůbec zajímat? No protože se svých rolí zhostily netypicky a jejich antipatie, setkání s pumou a zoufalý sex na otevřeném prostranství má dobré funkční záchvěvy. Ústřední protagonisty dohromady svede svatební pozvánka, přičemž ona je někdejší bývalkou ženicha a evidentně se s rozchodem stále emočně nesrovnala, on je nevlastním bratrem ženicha, přičemž od svatby i životních vztahů mnoho neočekává. Reeves s Ryder spolu vedou kulometnou konverzaci, v níž se semele kde co, i naprosté nepodstatné hovadiny, je v ní ale i ledacos vtipného. Naprostým vrcholem a určitým vysvobozením od nekonečného přívalu slov je sexuální scéna, která má delší trvání a která ukazuje oba herce v bláznivé herecké poloze, neplést s nějakou sexuální polohou. Většina děje je ale tvořeno značně statickou formou, což se pro kino účely zrovna moc nehodí (viz nepřiměřeně dlouhá scéna, v níž si dva ústřední protagonisté povídají na hotelové posteli). A zvláštní specifikou filmu je i to, že ostatní účastníci děje spolu nevedou dialogy a v podstatě je děj vypouští. Veškeré podstatné záležitosti jsou soustředěni na Keanu Reevese, který se i v této roli odmítl oholit a ostříhat, a na Winonu Ryder, která dokáže být schopnou komičkou. Veskrze komediální počin Victora Levina z tvůrčího hlediska zrovna extrovně neoslní, dává ovšem najevo, že odlišný, v lecčems až specifický přístup k romantické komedii není vůbec k zahození. 6/10

Téměř duchařská záležitost, která není stavěná na hvězdnou Umu Thurman. Do jisté míry to láká na její jméno, ale spíše je to o AnneSophii Robb, které bych tu sedmnáctku rád věřil, jenže je jí ve skutečnosti o osm let víc, což samozřejmě může i nemusí devalvovat její herecké uchopení. Coby brusič jetých padesátek, dá-li pyj, však musím ocenit tu možnost konfrontovat se s číslem sedmnáct alespoň skrze filmový svět. I přes značný výškový nepoměr obou známých hereček to nutně neznamená, že by ta menší, v tomto případě Robb, v něčem podstatném ztrácela. Je solidním tahounem a proklestí diváka spolehlivě ztemnělými chodbami nápravné dívčí školy, kam byla spolu se svými dalšími čtyřmi nepřizpůsobivými děvčaty patřičnými úřady poslána. Robb se diváckým bulvám v posledních letech vzdálila, nicméně herecký talent ji neopustil, takže filmu vévodí, zatímco její slavná kolegyně Thurman si jen tak filmem profrčí, občas si "zadémonizuje", aby byla posilou titulek. Režisér Rodrigo Cortés usiloval o invenčnější pojetí, čemuž věnoval náležitou péči. A neopomenul přitom svému dílu vtisknout určitou temnou originalitu, načež vyústění je celkem neotřelé. Vizuální stránka je příjemná, kamera umí vyloudit i nějaký ten zlověstný šmouh a určitě se najde i pár zlověstných nuancí. Krvelačné diváky to nenasytí, neb film o drastično neklopýtne. Takže se jedná o takové hezké a neurážející dílko, co své kvality rozhodně má. 7/10

Tom Hardy v moci podivné temné substance, která kvalitnímu zpracování zrovna moc nepřeje. Kvalitní herecký klučina je pan Hardy, tudíž nechápu, co pohledává v comicsových končinách, které mají pachuť triviálně napsaného seriálu. Ostatně podepsaný režisér se seriálové tvorbě nikdy nijak nevzpíral a pro kina točil po dlouhých pěti letech. A zrežírované to není zrovna úchvatně. Takže jen chyběl kolega Deadpool, aby se té marné snaze být cool vysmál a hezky to po svém zparodoval. Riz Ahmed mně na dobrého záporáka nepasoval, účast nevýrazné Michelle Williams nesloužila k ničemu, tudíž bylo jen a pouze na Hardym, zda mě pobaví. A byl schopným bavičem. Sotva tedy ta mazlavá hnusota oschla na Tobey Maguireovi (Spider-Man 3), po kterém už dnes neštěkne žádný další Sam Raimi, tak ji nakydali na Toma Hardyho, který se ale nemusí strachovat o odliv svých příznivců, neb ti ho rádi uvidí v něčem ryze komerčním, dějově imbecilním a trikově i režijně průměrném, co určitě neskončí jen u jednoho dějství. Ruben Fleischer moc režijních překvápek nenachystal, scénář byl zralý na odpadkový koš, takže se není ani čemu divit, že z celého filmu jsou nejzábavnější sekvence, v nichž mimozemskou látkou postižený hrdina komunikuje se svým alter egem, což nemálo evokuje film Upgrade, představitele titulní role kupodivu pojí i nějaká ta vnějšková podobnost s Hardym. Pořádnou akci asi zakázali, neb dvě akční sekvence opravdu dobrou akci nedělají. CGI vypadá jak z devadesátých let a celé to má jakýsi uspěchaný ráz. Hardy je podle mě dobrá volba, jenže vše ostatní zaostává, hudební složka, na níž se podílel třeba i Eminem, není úplně marná. Venom je vnímán tvůrci za hrdinu, určitě to tak nemuselo být, navíc mu nedopřejí patřičné stylové i výrazné akční pojetí. A výsledek sice není žádná katastrofa, rozhodně se to ale ani nemá čím vypiplaným ohánět. Dohromady z toho vylezl (comicsový) průměr. 5/10

Zneuznaný Paul Feig jde ve šlépějích raného Briana De Palmy. Ale nenechte se mýlit - rozhodně se nedrží jen nějaké osvědčené kopírky, zavedený styl několikrát poruší černohumornými vsuvkami a režiséra může těšit, že jeho female thriller rapsodie dosáhla příjemné spletitosti. Je ale zároveň fér kulantně přiznat, že je jej lze prokouknout, ale nechtěl jsem režisérovi kazit radost z povedeného díla. Anny Kendrick je ve filmu nejvíc, promění se v jakousi sympatickou Nancy Drew pro odrostlejší publikum, co investigativně pase po své zmizelé kamarádce, která má určitě značnou auru mysterióznosti. A jelikož má film nepřístupný rating, najdou se i odvážnější scény. Příznivci lehké erotiky však kýženého svlečení u Blake Lively nedosáhnou. Scéna, kdy jde do naha, zde sice je, jenže herečka je snímána jen zezadu a není vyloučeno, že jde o body dublerku. Nesluší se z děje příliš vyzrazovat. Musel bych hodně spoilerovat. Jistě, očekávanými i nečekanými zvraty se nešetří, takže delší stopáž je ideálně zaplněna. Kompaktní ráz ke konci opadl, ale u Feiga je hotový zázrak, že byl v inscenování a postupné konstrukci děje trpělivý, a to film nemá nijak závratné tempo. Nejlepším na filmu je určitě Blake Lively. Její postava a herecké ztvárnění je zajímavý hybatel děje. Jen kostymérky asi dostaly špatné instrukce, neb outfity, do kterých herečku navlékly, rozhodně vkusem neoplývaly. Veskrze jde o příjemný thriller, namixovaný z několika žánrových odnoží. Navíc je cítit určitý nadhled a ne ve všem se to bere smrtelně vážně. 10/10

Aquaman a neutopený doktor Wan. James Wan vstoupil do služeb comicsu a hned složil doktorát z režie. Ukázalo se, že vodní živel mu prověřil jeho řemeslné schopnosti a cit pro převýšení se nad scénářem, který zrovna dospělostí a vyzrálostí neoplývá. Bezbřehý ráz tak sice úplně nepotlačil, ovšem činil se nadmíru akčně, technicky barvitě a sexappeal ze stěžejních představitelů doloval na maximum. Amber Heard je krasavice, která pánskému publiku způsobí mdloby, dámskému mindráky, Nicole Kidman dokonce předvádí něco na způsob hereckého výkonu a Jason Momoa bude mít na svědomí několik rozchodů, přinejmenším partnerky své protějšky vyženou do posilovny, aby alespoň z nastalých vodních hrátek něco měly. Technické a výtvarné provedení je pěkné, sice samé CGI, pomalu zde není nic z reálného prostředí, ale je to provedené s bravurou. Suchozemské scény už mně připomněly transformers nadělení z režijního péra Michaela Baye, i vzhledem k pronásledovatelům dobrodružné dvojky Momoa/Heard. Příšerný dojem neodboural jen Patrick Wilson, který brojil za čtyřprocentní komunitu, do role se vůbec nehodil, ale je jasné, že po předchozí úspěšné spolupráci s Wanem, nemohl na něj režisér ani tentokrát zapomenout. Raritou je pak obsazení Dolpha Lundgrena, kterému se po mnoha letech dostalo satisfakce v áčkové produkci. Dialogových pasáží je jen nezbytné minimum, Wan nešetří akcí a svým umem, vtiskl filmu i nezanedbatelný pohádkový ráz, a dokonce mám pocit, že mu nebylo jedno, jakému publiku je to celé určeno. Na své si tak přijdou všechny kategorie, tedy důchodci 60+ by přece jen měli zůstat doma, neb vzhledem k dynamickému pojetí a účasti latexových mořských panen hrozí výjezdy sanitních vozů k srdečním příhodám, ale není ani vyloučeno, že se mnozí diváci budou dožadovat okamžitého pokračování, tudíž bude nucen i docent Chocholoušek postarat se o bezpečný převoz svých budoucích pacientů. 7/10

Sandra Bullock konečně ukojila profesní závist/mindrák směrem k herecké kolegyni Emily Blunt. Podala si pysky s Netflixem a vyprodukovala si (televizní) variaci kinohitu "Tiché místo". Vyztužena botoxem, mateřstvím a ženskou silou se vydala s drobotinou na nehostinnou řeku zlomit globální kletbu, na kterou dojel i Bystrozraký, takže k povinné výbavě patřily šátky přes bulvy, ale též ptáci v krabici, ale fakt opeření. Film je vyprávěn převážně v retrospektivní rovině, takže pendlujeme mezi zkázonosnými událostmi, k nimž došlo před pěti lety, a současností, bezprostředně po vypuknutí zkázy, kterou přinesla neviditelná monstra. Narychlo je divák seznámen s početnou skupinkou lidí, u níž není vyloučeno, že se bude tenčit i rozrůstat, vzhledem k těhotenství dvou členek. Film mně ve své podstatě nepřišel extra originální, má dvě hodiny, takže i trpí scenáristickými neduhy, je však kvalitně obsazen, přičemž Sádra dobře herecky sádruje a v dalších rolích vyniká zejména John Malkovich, a nadto se blýskla dobrou režií Susanne Bier. Příznivci speciálních efektů nebudou úplně u vytržení, neb monster si neužijí vůbec, jsou neviditelná, snad tohle pojetí podnítí jejich fantazii. Úmrtí jsou fádní, sice je doprovází i nějaká ta krevní kalužina, ale hnusem nikdo neomdlí. Kamera zkušeného Salvatore Totina si až nadstandardně umně vyhrává s důležitými momenty i úseky filmu. Nejblbější/dementní/banální je závěr, který určitě nepochválím, přičemž toleruji i několik logických klopýtnutí, kterým se nevyhnulo ani oslavované Tiché místo. A na hudební doprovod bych už příště neangažoval Trent Reznora, který nepředvedl ve stěžejních scénách vůbec nic podmanivého. Celkově se jedná o solidní podívanou, která ideálně podporuje vzkvétající žánrový růst (Tiché místo (2018), Perfect Sense (2011) a další). 8/10