kingik

Když americký Ray Koranteng spojí síly s australskou Lucií Borhyovou, jsou z toho zlodějské zprávy, jejichž obsah jeví se být téměř nepodstatným. Je jen na divákovi, jakým způsobem pak sedne tomuto filmu na lep. Jedno je jisté, tyčinka Margot (Robbie) mu bude náramně chutnat, neboť ho zavede do ráje. Na mě film, víc než cokoliv jiného, působil jako dokonalá reklama na dvě herecké hvězdy. Však známá producentka Denise Di Novi použila dobrý fígl na oblouznění diváka. I když je film samý švindl, více si odnesete z lokací, ve kterých se odehrává a zapůsobí na vás prima dvojka Will Smith, která si nejlíp vedla, když diváka zasvěcovala do fint svého džobu. Nejméně se jí dařilo (vlivem slabšího scénáře), když už chtěla rozjet nějakou vysokou akci, v níž už nejde jen o kradení peněženek z kapes nic netušících obětí a sázení se s asijským obchodníkem, jehož vášní je sázení se uprostřed zápasu NFL. Film je rozdělen do tří fází. Poněkud amatérský režijní postup, ale je to tak. V první fázi se divák obeznámí s Nickem a Jess. Nick je v podstatě genialitou obdařený protřelý manipulátor. Tím, že potencionální oběť dostane, kam chce, získává vysoké procento úspěšnosti ve své podvodné činnosti založené na okrádání nic netušících "klientů". Jess je jen druhořadá a atraktivní zlodějka dělající se svým komplicem volavku. Tak se i seznámí s Nickem, který s ní skončí na hotelovém pokoji, ale dopředu znal záměr krásky. Oba si překvapivě padnou do oka, následovat budou finty, jak nehmatně okrást bohaté maníky. Chce to jen hbité prsty a kouzlo osobnosti. A to Will Smith a Margot Robbie mají. Smithova aura však zřejmě nemá "dicapriovský" rozměr, a tak se závodní rajda (tak se jí ve filmu říká) před Smithem neukáže v rouše Margotině. Zůstane tak nějak oblečena neoblečena, tmavší záběr na prsa je jen decentní erotika a divák se bude muset spokojit jen s bezpočtem svůdných outfitů, které za film vystřídá. Druhá fáze v New Orleans je osvěžující a ohromně diváka vtáhne a navnadí. Tuhle zajímavě i napínavě vystavěnou a vypointovanou část s novým rozměrem sázek vystřídá závěrečná třetí část odehrávající se v Buenos Aires. Tenhle finální úsek měl být vrcholem filmu, ale nejeví se tak. Je nejslabší, jde v ní o nový systém pro vozidla na okruhu Indycar (koho to zajímá), který Nick ukradne a obohatí se na něm, romantická linie jde do popředí, finty do pozadí, divné zvraty se hlásí o slovo. Závěrečné shrnutí už není nijak působivé a nápadů je pomálu. Je to zkrátka tak, že vnadná zlodějka ukradne srdce protřelému a všemi mastmi mazanému zloději. Scénář měl značné rezervy. Chybějící propracovanost dohánělo herecké obsazení. Když si odmyslím dvě hlavní herecké hvězdy, už neměl film na to, aby nějak zvláště zaujal. Tvůrčí dvojice Ficcara/Requa chtěla mít ve svém filmu blond femme fatale, sympatického černocha a nějaký ten zvrat k tomu. Jejich režie měla sestupnou tendenci. Filmu chybí opravdový vrchol, lepší logické uchopení a větší nápaditost stran scénáře. Ocitnout se na necelé dvě hodiny v zajetí atraktivní blondýny není vůbec špatná volba a okradeni o čas nebudete. Mně se s v souvislosti s tímhle filmem vybaví hlavně Margot Robbie. A pak až to ostatní. Film nebyl režijně ničím ozvláštněn. 60%

Pokud Krejčířovi (ne)závidíte jeho 35letou jihoafrickou milenku, měli byste se podívat, jak to s ním bylo, než smočil do JARky. Co na tom, že film velmi často osciluje mezi krimi, životo(po)pisným drama, akčním dramatem a parodií. Síla filmu tkví v tom, že se v něm pojednává o "aktuální" postavě, respektive o člověku, který je naživu. Není to tedy případ žánrově spřízněného filmu "Příběh kmotra", v němž kmotr Mrázek už dávno poskytl dostatečné hnojivo fialkám. Každopádně je český film bohatší o nový žánr, jehož název si může každý divák vymyslet podle toho, co mu na filmu o signifikantních zločineckých postavách našich zdejších luhů tvořených z vytunelovaných bank a hájů, v nichž tihle ptáčci mocně a úspěšně cvrlikali, až jim jejich hrdélka zaškrtil mamon. Oba filmy spojuje jméno investigativního novináře Jaroslava Kmenty. Ten opět spolupracoval na scénáři a tím dodal filmu na určité věrohodnosti, která je ale dost relativní. Filmu rozhodně nejde o stoprocentní autenticitu, usiluje především o nezúčastněný náhled na zločince, který ovládal podsvětí, šířil strach a plaval kraul v penězích. Je nepřehlédnutelné, že Radim Kraviec alias Káčko je zde líčen jednostrunně, po celou dobu je bezcitným hajzlem, který nikoho nešetří. Jen minimálně dějem prosvitne jeho "citově" zvýšený zájem o (umučeného) otce ((ú)trapný Jaromír Hanzlík), atraktivní partnerku Sandru (sexuálně zajímavá Vlastina Svátková), ale jinak jde přes mrtvoly. A zajímavým zjištěním bylo, že panickou hrůzu v něm vyvolal pouze zvuk zubní vrtačky, co se linul ze zubní ordinace, když čekal na stomatologický zákrok. Kraviec byl obklopen bezcitnými sviněmi jako byl on sám. Ani jeden z jeho kompliců neměl v sobě zábavný rozměr. Obávaného vraha Siváka přezdívaného Řezník neopatřil Alexej Pyško žádným vyšším a zapamatovatelným rozměrem, "slušný" darebák Milota Miroslava Etzlera také za moc nestál, nejblběji a nejméně uvěřitelně působil (známý) politik Tomáše Jeřábka. Divák sice pozná, jakého ministra a budoucího premiéra vlády představoval jeho politik Klein, ale zde už film nabral nevítaný parodický rozměr. Nejzábavnější byl donchuánský "la(j)nař" v podání Jana Révaie. Větší prostor dostal Kraviecův důvěryhodný komplic ztvárněný Predragem Bjelacem. Ten story opatřil voice-overem hned, co příběh přestal komentovat jeden z vyšetřujících policistů, Filip Čapka. Ten spolu v tandemu se Zdeňkem Žákem působil jako zjevení. Ani o jednom z nich se nedozvíme nic z jejich soukromí, není to ani lepší s diváckými sympatiemi směrem k nim. A nechce se mně tvrdit, že by snad někdo dokázal fandit Káčkovi, ale Hynek Čermák ukázal, že má na to poškádlit divácké sympatie. Nyní k tomu, co film shazuje. Je to vlastně každá akční scéna, o kterou se film pokusí. I vraždy mohly být znatelně propracovanější i realizačně méně odbyté - vždyť jedna z obětí po smrti zřetelně dýchala(!), v nich měl navrch "Příběh kmotra". Pozornému divákovi možná neujde, že některé technologické vymoženosti v tom popisovaném období ještě neexistovaly. A sexuální scéna se Svátkovou potěšila prsa chtivé oko, ale k jejímu obnažení mělo dojít rozhodně víckrát. Film shledávám o stupínek zajímavější a podstatně dynamičtější a kupodivu i uvěřitelnější než byl ideově zatížený "kmotrák", i když známky za technické pasáže neudílím nijak vysoké. Na Seychelách prostřednictvím filmu, respektive pokračování, určitě nebudu chybět. 70%

První "lesní" Found Footage záležitost, která se objevila v našich kinech od dob Záhady Blair Witch (domestikovaná série Paranormal Activity do toho nespadá). A to už je pěkných pár let, nemyslíte? Nejslabší nemáte padáka, ale Jákla, Čikatila a bezva noční můru. Jo, a padák si pro jistotu vezměte sebou, abyste po filmu bezpečně přistáli. A syrové maso před tepelnou úpravou přece jen pro jistotu schovejte do lednice. Ale ne, kurva, do města Lednice, ale do takového toho chladícího boxu, který za nocích luxujete, když vás přepadne (ukrajinský) hladomor. Tým mladých a amerických dokumentaristů se v roce 2012 vydává na Ukrajině po stopách maníka jménem Boris, který byl obviněn z kanibalismu poté, co přibližně před dvaceti lety za podivných okolností zabil a snědl svého kolegu. Úvod je v rámci ff subžánru poměrně standardní, pár ne úplně poutavých rozhovorů vedených v ruštině střídá postupný přesun štábu do opuštěné chaty v lese, kterou kanibal dříve obýval, seznámíme se s místním průvodcem a vědmou, s níž záhy dojde na vyvolávání duchů. Tým je v pohodě až do doby, kdy se jim ze záhrobí ozve kanibal Čikatilo a v žádném případě se nechce kamarádit. Chce hlavně maso a vrátit se mezi živé. Dejme tomu, že chování postav filmařů zachycených ve filmu, lze v určitém úhlu tolerance považovat za autentické a reálné. Proč ne, podporuje to fakt, že o známé herce se nejedná, film nemá úvodní titulky, iluze reálného dokumentu je (téměř) dokonalá, až na několik zásadních elementů, které přece jen diváka utvrzují, že se jedná jen o filmovou story. Je důležité zdůraznit, že film samotný totiž pracuje s množstvím ne zcela reálných prvků, jedná se mimo jiné třeba o výše zmíněné vyvolávání duchů, či jakýsi zvláštní druh posedlosti a prokletí. Film po zvolněném rozjezdu náhle začne nabírat na obrátkách, spád událostí se začne zběsile vršit a příběh dostane dynamické koule. Postavy začnou nevysvětlitelně mizet ze scény, u aktérů z řad dokumentaristů dojde k nevysvětlitelným výpadkům paměti, sychravé zimní počasí ještě znásobuje velmi zlověstnou atmosféru, která z minuty na minutu nabírá na husté konzistenci. S tím se přidá i mírná nepřehlednost v některých sekvencích, ale bez ní se to v případě ff jen málokdy obejde tak, abyste měli vždy pocit, že vám "autentická" kamera vždy umožní účinné zorientování se v terénu. K slabinám filmu patří i nepropracovaný závěr, kdy by bylo záhodno prodloužit film o čtvrthodinu. Režisér film zbytečně kvapně a unáhleně ustřihl v nejlepším. Atmosféra strachu intenzivní a nepolevující, štáb zažívá solidní noční můru na působivě nehostinném, opuštěném a prokletém místě uprostřed hvozdů. Příznivci nechutností nebudou mít úplný rej. Nějaký ten ukousnutý jazyk je sice k vidění, ale není to nic mimořádného. Když šlo o kanibalismus, mohlo se přidat pár preparací. Z hlediska českého diváka je stejně největší raritou, že jde o film režírovaný Petrem Jáklem. Ten se mohl opřít o producentskou záštitu známého režiséra Roba Cohena, což je i vstupenka do amerických kin. Jáklův debut Kajinek trpěl tvůrčími a technickými nedostatky, ale zde technická nedokonalost obrazu i zvuku je zcela záměrná. Z tvůrčího hlediska se sice slibovalo víc, než se nakonec dostálo, ale natočené, vymyšlené i zahrané je to schopně. Divák bude mít určitě nepříjemný pocit sáhnout po skleničce s pitím, kterou bude mít postavenou na stolku. Zvláště večerní projekce senzitivním divákům připraví krušné chvilky. Petře, Petře, tohoto vepře jsi pěkně opepřil. 80%

Nicholas Winding Refn a Ana Lily Amirpour si horlivě telefonují, že jim jakýsi neznámý Jon Knautz fušuje do "árt" hororu. Jaká to troufalost. Víc erotiky než hororu. Víc ženského náhledu. A hodně moc Alexis Kendra. Spermoňové, máte-li patřičné charisma, můžete okouzlit kdejakou poběhlici, která si pak s vámi vyřídí účty, až ji odvrhnete. Atraktivní striptérka Venus sice může mít na vagině deset chlápků najednou, kdoví proč ji nenechá klidnou fotograf, který nehodlá v jejich započatém vztahu pokračovat. Zhrzená Venus za jeho chladným chováním vidí jinou ženu, její mysl ovládne paranoia a zhoršené rozeznávání reality od bludů. Na filmu je znát, že společný scénář, který představitelka hlavní role uklohnila s režisérem, psala z větší části ženská ruka. Zpočátku je film nabitý erotikou a sexuálností, což provází v podstatě celý děj. Hororových scén je pomálu, drastických scén je jen zlomek, přesto je film působivý, hrdinka šílená, celé stylem hozené do artových vod. Je to vlastně příkladná studie ženství, ženských reakcí, ženské žárlivosti. O důvod víc, aby režiséři si všimli skrytého talentu Alexis Kendra, která to dala přesvědčivě. Originální atmosféra se line celým filmem. Režisér věděl, jakou exkluzivní ženu má před kamerou, tak ji tlačil do explicitnosti. No, postupně trochu ubral, herečka bude ale mít co dělat, aby to v budoucnu překonala jinou rolí, jedině snad rolí v pornu, jinak nemá šanci. Vznikl nezávislý filmeček, který určitě nebude vyhovovat každému. Na to je až příliš specifický. Mě zaujal, závěrečná pointa, jak to celé bylo, byla dobrá. A celé to bylo takové odlišné a zvláštní. Taková nevšední změna v hororově laděném filmu. 10/10

Kutilové vezměte nohy na ramena! Nejotravnější dvojka v dějinách televizní zábavy, Aduš & Dala, se vrátila. Jsou dvojnásob zvětralejší, dvojnásob vyčpělejší a nejsou vůbec Prima. Jen co se jich Nova zbavila, vrhl se po nich v čirém zoufalství stále méně sledovaný Prima konkurent a představil jakýsi restart téhle moderátorské dvojice, o který už nikdo nestál. Netvrdím, že je něco špatného na radách pro kutily, a tentokrát cílené nejen na ně, ale špatné je, když je někdo nesoudný a neumí to zabalit, když už to zkrátka není ono. Incestní sourozenci už opravdu nemají čím překvapit. Pořad chce být evidentně mnohem lepší a erudovanější, než zaběhlá konkurence Loskuták, ale i přes občasné záblesky inovace, jde vlastně jen o vlastní zviditelnění, posílení ega a nesmíření se s tím, že je nejlepší v nejhorším přestat. Prima si delší dobu vede zle nedobře v technické grafice, ve které je mnohem zaostalejší než Nova. Znělka hovoří za vše. Obsah chce být tématický bohatý, ale většinou se to smrskne na trefné jedním uchem tam, druhým ven. Dobrý kutil si určitě pro radu nepůjde ke Gondíkům. Obrátí se na seriozní zdroj a ne na dva arogantní sourozence, kteří ze sebe chtějí dělat to nejlepší, co je v televizi k mání. Bohužel, v televizi je to opravdu to nejlepší, neboť Rychlý na Nově v Loskutákovi vás zaručeně Rychle odradí a Rychle přepnete jinam. U všech pánů kutilů narazíte jen na Gondíky. 0%

Do teritoria medvěda Míši Kuličky. Ještě před puštěním filmu bych si vsadil, že bude dobrý. Ne, není! Dejme tomu, že lov na zatoulaného grizzlyho, který zabíjí na potkání, je neotřelou a atraktivní podívanou. Tedy, když se to dobře natočí. V tomto případě se nic takového nepřihodilo. Z devadesáti minutového filmu akční složka i s medvědem dohromady tvoří cca dvacet minut, zbytek je nuda v pěkné aljašské přírodě. Záhadou zůstává, jak se podařilo na film s medvědem nalákat takovou solidní hereckou sestavu. James Marsden, Thomas Jane, Piper Perabo, Scott Glenn nebo Billy Bob Thornton se dali všanc málo prověřenému režisérovi Davidu Hacklovi, který dostal k realizaci mizerný scénář, se kterým toho nešlo moc dělat. Divák si z nabízeného osazenstva nevybere nikoho, komu by mohl spolehlivě fandit. Fandí se tedy medvědovi, i když chudák ani neví, co po něm režisér chtěl. Během hodiny dojde na jedno až dvě nevzrušivá zabití. Snímek neměl tempo a byl nepříjemně rozvleklý. Místo aby gradoval, postavy pořád o hovně plkaly. Když už doplkaly, přišlo pár finálních minut, v nichž medvěd rozsápal pár postav, ke kterým se přilnout nedalo. Jediné, co za něco stálo, byly gore efekty, které vypadaly povedeně a realisticky. Tvůrci chování medvěda ve volné přírodě moc nestudovali, jinak by chování medvěda nemělo tak přihlouplý rozměr. Lov na predátora budil pousmání. Když se lovci při takřka nijaké konfrontaci s grizzlym, s ním dostali do křížku a na dostřel, tak pochopitelně i z té nejlepší lovecké pušky zvíře spolehlivě minuli. Zřejmě, aby divákům dopřáli na závěr nerealistický souboj muže s medvědem ve vodě. Na souši by to nebylo tolik atraktivní, že. Slibná herecká sestava nepředvedla víc, než požadoval scénář. Tedy tvářit se dramaticky i vystrašeně. James Marsden jako napravený kriminálník byl slušně mimo, Piper Perabo hrála, kdo ví proč, hluchou, Thomas Jane se ocitl v blbém filmu, ale předstíral, že mu to nevadí a Billy Bob Thornton se na nějaké hraní vysral úplně, poté, co si až na place přečetl scénář a zjistil, že mu neslábne zrak a že skutečně hraje ve filmu o medvědovi zabijákovi. Nulové tempo, nulová gradace, žádné napětí ani atmosféra, žádný extra nápad ve scénáři, ani v režii, zabití poskrovnu a nudně natočená. Příroda pěkně nasnímaná, dobré gore efekty. Neschopný štáb by měl být předhozen skutečným medvědům žijícím v divočině. Cvičený medvěd Bart by si s nimi zahrál karty a na zabíjení by se vybodl. Co taky s takovým unylým filmem, že jo. 20%

Zřejmě rozpad zpěvaččina manželství stojí za touhle písní s osobitým textem a minimalistickým klipem. Po čumáku diváka plácne niterné a emoční podání songu, které zpěvačka zvládá velmi dobře. Čtyři minuty na ni kamera staticky upírá čočku, střih šel do prázdna. Ale no tak, nad Gwen už dneska nikdo nebude honit. To už není zpěvačka na uspokojování, to je zpěvačka na poslech. Dovolila si přijít s klipem, se kterým chodí na scénu jen skutečně vyzrálá dáma, která už ví, o čem zpívá. Klip v takovém rozpoložení a uchopení nemá na ženské hudební scéně mnoho zástupců. S něčím podobným se v main streamu nikdo moc neprezentuje. Takže se jedná o poměrně ojedinělý hudební počin, kdy se hudba, text a obrazová podoba slévají v jeden dokonalý celek, který jde sluchu k duhu a oko si to své najde. Jelikož jsem ale jen odhadoval, komu je hořký text písně určen, je definitivně záhadné, kdo je onen nabíječ, o němž stylová zpěvačka tak emotivně a s vyčítavým výrazem pěje. A pěje hezky. A má to funkční a uvěřitelné emoce. 80%

I ten nejžlutější ťaman padělá světovou módní značku tak, že můžete GUESSovat, jestli na věšáku v tržnici náhodou nevisí originál. Alec Gillis šlapal na svém šicím stroji asi fakt nějak blbě, protože jeho hadr se nedočkal ani prvního praní a hned se rozpadl. Mayday! Mayday! Rybářská loď v ohrožení. Mejdan, mejdan, divák mající v oblibě filmy typu "Vetřelec" nebo Věc" se bude dobře bavit. Nebude. A to jsou scenérie filmu přímo ideální pro boj se zmutovaným organismem číhajícím na svou příležitost po tři desítky let v lunárním modulu z dob sovětské éry, který nalezla posádka rybářské lodi zamrzlý v ledu. Denního světla se divák nedočká, interiéry lodi také nevypadají špatně, vše je ponořeno do mrazivé aljašské noci. Přesto je film na klimbání. Posádce se moc do umírání nechce, režisér se kostrbatě snažil o jakési vybudování vztahů mezi jednotlivými členy, přičemž to jen film zdržuje. Jako jediný to pochopil charismatický Lance Henriksen, který v roli kapitána lodi neřeší režisérovu snahu po ambiciozním herectví. První úmrtí krajně nesympatického vědce nevypadá nejhůř. Bohužel, od toho okamžiku se ve filmu nic nedělo, ba co hůř, nedělo se nic zajímavého. Jen to, co vás napadne v souvislosti s každým scifi hororem s útočící havětí, ať už pochází z jakékoliv kategorie. Akorát je nutné si to představit tak, že to celé mělo naprosto nudný a nevzrušivý průběh. Režisér se totiž postupně přestal snažit v počátečních náznacích invence a jen blbě nakopíroval situace, které už byly jinde k vidění v mnohem napínavější, strhující a celkově námrdkové podobě, byť nejsem zastáncem klasik Vetřelec a Věc. V podstatě by nevadila neoriginálnost Gillisova díla, kdyby to bylo dynamickým, strhujícím a napínavým způsobem natočené. Mělo to herecké obsazení, které diváka zajímá. A úmrtí byla alespoň natolik kvalitativně výrazná, abych nemusel film vracet a zjišťovat, jestli už postavě zaklepal na rameno smrťák, nebo z natáčení utekla. Bída, pane debutante. Rozjezd byl celkem nadějný. Trikově to bylo hezky gumové a z diváckého hlediska to vázlo na všech frontách, ještě ke všemu to bylo slaboduché. Já to potápím. 40%

Když se režisér se scenáristou sjedou, z jejich halušek vznikne něco takového. A jen málokdo pobere tenhle psychedelický trip. Mladé děvče Dora zůstane o Halloweenu sama doma. Aby se to celé očekávání něčeho pekelně hrozného ještě znásobilo, té noci je ohlášen úkaz zvaný Krvavý měsíc. U jejích dveří se zjeví malí koledníci, v pytli mají uříznutou hlavu jejího přítele a domáhají se jejího nenarozeného dítěte. Potud celkem ok. Mohl se z toho vycinkat solidní exploiťák, popřípadě něco ve stylu home invasion. Jenže nic takového. Snad jen drobné náznaky. Od prvního zaklepání na dveře se celý film zvrhne v jeden nepříliš srozumitelný halucinogen koncipovaný a inscenovaný v téměř surrealistických obrazech, v němž je poměrně těžké rozeznat, jak přesně chápat tvůrčí záměr, s jakým je to celé předkládáno. Předpokládám, že těch diváků, kterým by vyhovovaly výjevy jak ze zlého snu, je podstatně méně než těch, kteří by raději viděli jasně a přehledně vedený příběh. S přemírou nedomrlého surrealismu se také odbouralo veškeré napětí. Skupinka dětských koledníků vyhlíží zlověstně a i jejich provolávání po krvi je poměrně působivé. Plod, který je v Dořině bříšku, je něco jako z Lynchových filmů. Neméně zajímavé je, že mladá dívka je těhotná jen měsíc, ale plod už (nevysvětlitelně) dorostl na velikost čtyřměsíčního embrya. Dost rušivě ovšem působilo znázornění svitu zlověstného Krvavého měsíce. Režisér použil primitivní a buzerantsky narůžovělou filtraci, což filmu hodně ubralo. To byl příšerný nápad. Byly ale i lepší chvilky "zfetovaného" tvůrčího dua. Herecké obsazení adekvátní. Chloe Rose v hlavní roli určitě zajímavá i sexy, zkušenější Robert Patrick svoji roli (málem) protlačil do temnějšího vyznění. Scény odehrávající se v domě docela fajn, ty v exteriérech byly o poznání slabší. A ještě jednou ta celková nesrozumitelnost. Režisér Bruce McDonald kdysi získal i nějaká ta ocenění za své režijní počiny, nerežíruje nijak špatně, nicméně se měl se scenáristou Pascalem Trottierem lépe domluvit na tom, co přesně chtějí točit. Ještě lepší by bylo vykašlat se na surrealismus a jít do toho reálně. 60%

Kdo otevře kostku, propadne peklu. Tohle pojednání platilo u série Hellraiser. Platí i u krátkometrážního snímku, ale to by se muselo umět s daným tématem pracovat. Než Pinheada svěřit lemrákovi Darrenu Orangemu, raději nechat na věky věků kdysi charismatického Pinheada neopouštět pohodlí hororového důchodu. Je z něj Pinďour. Vůbec z něj nejde děs, maska katastrofálně splácaná, hřeby lepené lepidlem Drago, kdy iluze, že to po jedné suché větě celé odpadne, je dokonalá. Ošklivější holku, co ztvárnila hlavní hrdinku, už nemohli vybrat. Ta samozřejmě končí v moci Pekelníka a jeho party pablbů, ale raději vášnivě osouložíte keramickou vázu i s odérem po zvadlých květinách, než vymelete její drn. Zarážející je, proč na takovou pičovinu, byli zapotřebí tři scenáristé. Stačilo to prubnout bez scénáře, výsledek by jistě nebyl o moc horší. Štáb byl vůbec početný. Množství maskérů ale nepřišlo s ničím extra zajímavým. Potrestaná hrdinka měla háky v lících. A k ničemu dalšímu se režisér neodhodlal. Vypadalo to dost slabě. Chudák Pekelník, ten tedy dopadl. Režisérovi měl péro rozemlít ve mlýnku na maso, aby příště zapomněl brát si hororovou ikonu do režijního pera. Jen hudba snesla přísnější měřítko. Měla příjemně znepokojivý tón A ještě začátek nevypadal uhozeně, tedy scéna, kdy je hrdinka obdarována pekelnou kostkou. Zbytek ale uhozený je. A Harold Dennis jako Pinhead tu zoufalost jen podtrhl. 20%