kingik

Ť jako ťuhýk. Nástavba "hádacího" pořadu, který běží každé všední odpoledne, je tak nudná, až divák hledá, čím by se zabavil. Nudí se i samotní účinkující, jak je vidno z jejich reakcí. Jediný, kdo je nezničitelně energický, je Cibulka. Ten tedy jede, až mu nikdo nestačí. Horké léto, zima, mráz, Cibulka je nezlomný. S tímhle pořadem se nepobavíte. Hádání písmenek do tajenky je značně primitivní záležitost. Vědí to účinkující, vědí to diváci, on to ví i Cibulka, ale neví to vedení Barrandova, kterému připadá náramně perfektní zařadit tenhle uhozený pořad na sobotní večer. Za výdrž hostů, jejich snahu, za kvalitní zpěv Tomáše Trapla a Cibulkovo non-přebrebt show uděluji řád Nezlomného luštitele tajenek. Globálně však pořad nedává smysl. No, prostě Barrandov. 20%

Co dům dal a co především divákovi za těch čtyřicet minut, co reality pořad trvá, dal i vzal. V prvé řadě mu nedal zábavu. Já ji tam hledal, ale nenašel. Pánové Škvrna a Zima nejsou až takovými šoumeny, jak je proklamováno. Mě jejich nijaký projev až nudil. Divákům dal, že se vaří, tak říkajíc, za pět prstů. Hlavní vtip je totiž v tom, že se nepodnikají žádné nákupy a vaří se jen z dostupných surovin, které se v danou chvíli nacházejí v bytě, do kterého se jde vařit. Režisér Zbyněk Fiala dává dvojce kuchtíků prostor, ale u vaření nemůže být ta pravá zábava. A tak to podle toho vypadá. Veselo asi je, ale že bych se válel smíchy a tekly mně slzy proudem jak broukům ve Včelce Máje, to zase ne. Spíše se mně chce brečet nad tím, co zase před diváky vrhla tv Barrandov. Něco se uklohní, sežrat se to pravděpodobně dá, ale kdybych to měl denně sledovat, tak hrozí, že mě začne sexuálně obtěžovat Jirka Babica a bude mě nutit, abych ochutnal jím vlastnoručně upečený dort, ve kterém máchal svůj pyj, když ho nenarval do mě. Oni ti kuchaři jsou veselá kopa, když se to tak vezme. Jsou to doslova klauni v zástěře. Jenže do toho krájení, míchání, smažení a syčení se ta klauniáda nijak nepromítla tím správným směrem. Zdá se, že se nevařilo podle kvalitního receptu, ale z nějakého výstřižku z pohozeného časopisu v čekárně u doktora, který není nikým nijak extra prověřen. Než se jídlo uvaří a naservíruje, unudíte se tím čekáním, a možná dostanete i chuť. Jen stěží se však zasytíte touhle nedovařenou show, ze které na vás z kuchyně jukne jeden vykulenec a druhého budete znát patrně jen z reklamy na zemní plyn. A není těch kulinářských show už nějak moc?! Jedna zanikne a hned vznikne další. Tahle je na nejlepší cestě, aby byla přiklopena pokličkou. A jelikož se připálila nudou, je nejlepší ji vyhodit i s hrncem do nejbližší popelnice. Úplně bezcenná show. O to bezcennější, že si nenašla k divákům cestu, co do sledovanosti. Jak vidno, moc hodnocení zde nemá. 0%

Do rukou policejního šerifa Kretzera se není radno svěřovat. Na ochranu obyvatelstva ho moc neužije, sere i na dodržování tradičních policejních metod. Když mu do rajonu vlezou dva desetiletí kluci, co jsou na útěku z domova, je to to poslední, co by ke své špinavé práci potřeboval. Zdánlivě opuštěné hlídkové policejní auto, které si chlapci přivlastní, se stane předmětem vyjednávání. V jeho kufru se nalézá něco, co by navždy zhatilo šerifovu zářnou kariéru. Maník se zakrváceným obličejem, který je tím "překvapením" z kufru, dozajista diváka neuzemní. Rozhodně však tenhle nízkorozpočtový thriller dostane diváka do úzkých. Ten si nebude moci vybrat, komu fandit. O žádné z postav se totiž nedá prohlásit, že by měla vyloženě kladný rozměr. Vše stěžuje fakt, že o nikom nevíme víc, než je bezpodmínečně nutné.Je na divákovi, jaký přístup k daným postavám zvolí, jestli jim dá sympatie, anebo mu budou ne úplně jednoznačné charaktery lhostejné. Takže divák ani neví, jestli je muž z kufru hajzl nebo oběť. O klucích toho také není moc známo, jen se letmo dozvíme, že jejich sociální poměry nejsou moc dobré a zbývá šerif, který je maniakální už od pohledu. Na začátku nejdříve v tichu houštiny odklízí mrtvolu, posléze se zbavuje balíčků drog, následně vyráží po stopě kluků. Finále je příjemně zběsilé a neodhadnutelné. Tempo filmu je celkově pomalejší. Na neotřelé story mě bavila její nevyzpytatelnost. Paradoxně nevyzpytatelnost postav mírně kazila příznivý dojem. Jejich jednání bylo kolikrát v rozporu s danými okolnostmi. Režisér si na to nedal pozor, a když už postavy po několikáté neudělaly to, co by z racionálního hlediska udělat měly, už to začalo být rušivé. I přes výkyvy scénáře, jsem byl s režijní prací stoupající hvězdy Johna Wattse, spokojený. Žádná přemíra nočních scén, aby se vyvolalo napětí, znepokojivou a dusnou atmosféru dokázal zařídit i ve dne. Produkující Kevin Bacon odvedl temnou postavu šerifa, která film táhne. Své ženě Kyre Sedgwick věnoval roličku na dispečinku policejní centrály. To její hlas vychází z vysílačky. Ani ostatní se herecky neztratili. Výsledkem je zvláštní thriller, který postupně nabírá na obrátkách a je natočen v příslušně nezávislém rozměru. 80%

Tak kdepak je ten prďola, co přišel vyprávět další boxerskou pohádku. Je tam, kde má být. A po nějaké post-box krizi není ani památky. Ve Philadelphii si spokojeně užívá boxerského důchodu, když jej znenadání vyruší ambiciozní mladík, který sem za ním přijel, aby ho trénoval. Adonis je potomkem slavného boxerského šampiona Apollo Creeda, s nímž se Rocky velmi dobře znal z boxerského ringu. A ve městě je tak trochu inkognito, neboť si chce svoji reputaci vybudovat a především vyboxovat sám. A zatímco je Rockyho svěřenec ve vynikající kondici, Rockyho stihl rak, který nějakým zázrakem doputoval od Gotta přes oceán až k Balboovi. Ano, hádáte správně, jedná se o stejný druh rakoviny lymfatických uzlin. A mladý Creed se s dědkem Rockym neodolatelně spojí (ano, vím, zní to dvojsmyslně), aby natrhli ústa dosud neporaženému boxerovi a úřadujícímu šampionovi Ricky Conlanovi. Dopředu si můžete spočítat, jak se celý film bude vyvíjet a následně probíhat. A moc se, i přes úpornou snahu příležitostně (za)jímavého scénáře, nespletete. Rockymu se zpočátku do trénování nechce, ošívá se, náhle pozná v mladíkovi potenciál, je do tréninku zapálený, s tím přichází v první hodině filmu i první vítězství nad nesnadným soupeřem. Ráz filmu narušovala přítomnost milostného vztahu na obzoru se zpěvačkou žijící v těsném sousedství. Stallone překvapivě neuděloval tolik (boxerských) mouder, jak jsem očekával, hrál velmi spolehlivě. Relativně neznámý Michael B. Jordan v roli Creeda nebude zřejmě takovým miláčkem publika, jakým by měl být, nicméně se své role zhostil dobře, ačkoliv na nějaké to extra charisma si ještě bude muset nějaký ten film ještě počkat. Jeho soupeř v ringu byl vybrán dobře. Docela divně působila letmá zmínka o Rockyho synovi. Proč se s ním nestýká, bylo podáno dost zmateně. Film nijak strhujícím tempem nevládne, z tohoto hlediska je nejvíce zajímavý závěrečný mač, v němž dojde i na překvapení. Co bylo důležité, a podařilo se to, bylo dostat do filmu novátorské prvky. Přece jen se díváme na film ze současné éry kinematografie, tudíž přítomnost vyzrále moderních aspektů, je bezpodmínečně nutná. Já chápu, že diváci budou nostalgicky vzpomínat, zamačkávat slzu nad letitým návratem k osvědčené značce, to jim nikdo nebere, nicméně posun, byť nenápadný, byl učiněn tím akceptovatelným směrem. Jenže film má přes dvě hodiny a závěrečný duel netrvá ani půl hodiny. Takže pokud nejste zrovna holubem skalním, tak se zlehka můžete nudit. On to totiž film nadupaný událostmi a dynamikou není. Ale jo, je to docela schopná boxerská pohádka, spolehlivě zrežírovaná nadějným Ryanem Cooglerem, občas skvěle vyvedená téměř do dokumentární formy působící neotřele. Choreografie boxu se určitě nedrží co nejrealističtějších rozměrů, občas i nějaký ten záběr maličko ujel nad nedobrým úhlem kamery, takže úder vedený na hlavu, šel někam do vzduchoprázdna, ale nijak jsem u toho filmu netrpěl. Je to takový hezký muzejní kousek. A Stallone zkrásni! Ne, mělo tam být zkásni týpka svými moudry, když už boxovat v tvém případě nepřipadá v úvahu. 60%

Die Kurve = zatáčka. Curve nebo Kurve, vždyť je to jedno. Hlavně mně jde o tu zatáčku. Právě nezvládnutí auta v takové jedné zatáčce, chcete-li serpentině, rozehraje celé jádro filmu, které bych zjednodušeně připodobnil k dramatu 127 hodin, ale v ženském vydání. Blondýnka Mallory stráví zaklíněná v autě několik dní a nocí, takže v konečném součtu do těch 127 hodin odhadem moc nescházelo, zřejmě byl limit i překonán, a byl ustanoven nový filmový rekord režisérem Ianem Softleym. Na přelomu milénia ještě uznávaný režisér, který se z divácké obce a respektu kritiků postupně vytratil, aby se vrátil s úplně jiným režijním rukopisem a u něj neobvyklou režijní látkou, než na jakou byl divák doposud připraven. Psychologicky vystavěné filmy s pomalým spádem událostí jsou pryč. Za změnu zřejmě může komerčně disponovaný tvůrce Jaume-Collet Serra, který si jej vzal pod svá produkční křídla. Pod jeho produkční taktovkou vznikl úderný thriller. Opuštěná a ohrožená žena, kterou ohrožuje psychicky narušený muž, je poměrně vděčný a věčný námět. Pod zkušeným režijním vedením se ale nejeví tolik obehraně, vesměs je i inovativní, i když si u něj možná vzpomenete na nepovedený a určitým způsobem spřízněný snímek Wrecked s Adrienem Brodym, stranou nezůstane ani již výše zmíněných 127 hodin. Všechny tři snímky spojuje zaklíněná končetina. U Mallory je to noha ve vertikální poloze, detail, jakým je odkrvení, se neřeší, vyměšování už ano. A když uvězněná blondýnka nemůže svoji ladnou nožku vytáhnout ze zrádného zajetí, obveselují ji mravenci, o(chutná) myš a sadistický psychopat, který za ní pravidelně dochází, aby s ní rozehrál psychologickou hru. Zůstane spíše u zajímavých náznaků psychického deptání, o které se postará překvapení tohoto filmu, alespoň pro mě rozhodně. Tím překvápkem je absolutně uvěřitelný psychouš zcela neznámého Teddy Searse. Dovedu si představit, že někde takový maniak fakt existuje. Akční finále je nastaveno tak, že má křehká blondýnka pořád navrch nad atleticky disponovaným protivníkem. Pohledná Julianne Hough je ve své roli také dobrá a už ji dělí jen "artový" krok, aby se vyšvihla mezi ženské herecké hvězdy. Ian Softley se po odmlce připomenul zajímavě vystavěným thrillerem s hororovou atmosférou, v němž nechybí to, co má divák na podobných filmech rád. 90%

(Je)pičí existence hnusky z internetu, kterou neznámý hacker drží v šachu v jejím pokojíčku poté, co ovládl její počítač, a začne ji vydírat. Asi si hravě domyslíte, jakým způsobem ji na dálku asi tak může vydírat, že. Pokud ne, tak stěžejní je pro něj zveřejnění kompromitujících fotek, na nichž je účastnice kyberšikany nahá. Tedy celkem banální kompromitující materiál, tudíž až tak nechápu, čeho se hlavní hrdinka bála. Stačilo zavřít komp a máš po legraci, Hujere. Režisér a scenárista Ben Chanan je zřejmě otcem nějakého uhrovitého jedince, o něhož se bojí. Za tímto účelem natočil tohle instruktážní video, v němž varuje jiné uhrovité jedince, panny a doživotní panice, jak se nechovat na internetu. V zásadě z toho vyplývá, že když se vyhnete sociálním sítím, nemůže se vám nic stát. Každý hacker je na vás krátký. Z filmového hlediska jsou zde úseky, které mají napětí, je jich ale málo. Casey je nesympatická holčina, kterou nikdo litovat nemůže, to už její kamarádka Megan měla alespoň u diváka náběh na imaginární masturbaci. Maisie Williams nebyla do hlavní role vybrána zřejmě jen tak náhodně, obětí kyberšikany se (údajně) stala i ve skutečnosti, tudíž její strach byl až téměř nehraný. Nedá se prohlásit, že by film byl vyložená nuda, nebo že by vůbec neodrážel realitu, akorát má nemnoho poutavých úseků. A co hůř, je nedodělaný. Nemá žádnou pointu ohledně identity hackera a jeho schopností hacknout vše, co si zamane, zakončení má úplně neschopné. Film zkrátka v ničem neoslní. Podobné příspěvky už zde byly, např. "Odebrat z přátel", ten nebyl tolik moralizující. Na tv film je to solidně natočeno, uzavřené prostředí jedné místnosti funguje, zahrané až autenticky, námět je svěží, do jisté míry ne tolik okoukaný, natočeno v sympaticky krátké stopáži, nicméně film plyne od ničeho k ničemu a v podstatě se k ničemu šokujícímu nedobere. Jo, umřete na blbing, nikoliv na trolling, a to máte z těch internetů. 5/10

Josef, co´s nám to pustil za film, všichni se tam pořád modlí... A tahle hláška nebude jedinou českou stopou ve filmu odehrávajícím se v Nové Anglii. Ještě se dostaví něco málo ze "Všech dobrých rodáků". A hlavně Saxana, čarodějka II.kategorie zde má svoji příbuznou, Sexinu, čarodějku I.kategorie, která je mnohem mocnější a není takový zbrkloun a popleta. Scénář má nápad, který opravdu nebyl moc drahý. Hvozd, farma, černý kozel zvaný Černý Tulipán a králík mezi kozy (to není neobjevená sexuální praktika). To všechno moc rozpočet nezatížilo. A do toho šest primitivů, kteří postupně propadají paranoidním stavům. Naštěstí má alespoň jeden z těch náboženských pablbů rozum, tím je Anya Taylor-Joy. A jak to tak bývá, ti, co mají rozum, to schytají od své rodiny nejvíc, v tom smyslu, že se paktují se silami pekelnými, zvláště když záhadně zmizí jejich novorozeně, posléze po blábolivě plamenném proslovu zhebne na lůžku její uhranutý bráška. A máme zde nábožensky založeného fotříka, co začne vyšilovat, matku v pokročilém věku, dvojčata, co si povídají s kozlem, který se promění na muže se vzhledem korzára a také čarodějku, která razí celulitidu a faldy za ideál krásy a rozhodně nešije u Blanky Matragi. Co z toho vzešlo? Skoro hodinu se nic moc neděje, není úplně zřejmé co se děje a co má přijít, pak přijde intenzivnější závěr, anglický Matuška (viz "Všichni dobří rodáci"), nabraný na rohy, doprovázeno několika infarktovými lekačkami. Sice kupa otázek zůstane nezodpovězena, předchozí dění to před akčním závěrem hrálo na atmosféru odlehlé samoty a postupně narůstající paranoii, jenže rozhodně všechno nebylo objasněno. A až na pár sekvencí, je to natočeno dost ordinérně. Režisér a scenárista Robert Eggers se držel dostupných pramenů, legend a povídaček, včetně zachování dobové mluvy. Na mě to ale až tak nezafungovalo, nebyl jsem ochoten plést si Černého Tulipána s Fanfánem Tulipánem. A jsme u toho, film mně přišel poněkud směšný. A určitá jeho nedotaženost mně paradoxně nepřišla až tak na překážku.Ta byla celkem v pořádku v rámci zachování tajemné aury. Spíše celkové vyznění nemělo extra čarodějnický účinek. 5/10

Jsou v životě recenzenta chvíle, kdy ho náhle přepadne dobrá nálada pobavit se u tv obrazovky. Náhle však propadne beznaději. Ten okamžik právě u mě nastal. Není divu, když se na mě vyřítí v sobotu 28.3.2015 Hrubeš a Mareš, co jsou znenadání kamarádi do deště, pardon, Bouček a Mareš, jež úspěšně uplatňují vzájemný řitní alpinismus a předhánějí se v tom, na koho dříve praskne nepřiznaná homosexualita. Jeden má holek plnou prdel, ačkoliv má sexappeal asi jako stonožka a druhý krátce před přenosem otestoval jednu missku, aby na něj nepadl stín podezření, že dlouho to nedělal s ženskou. A teď zbývá jen rozsoudit, který z těch dvou je vtipný a vtipnější a který je jen Prima a Cool. Věru, jejich ostrovtip je skutečný zabiják. Strávit s jejich hláškami téměř tři hodiny je opravdu solidní záhul. V podstatě je úplně jedno, která z účastnic bude na závěr korunována, protože než se show k tomu dopracuje, tak je nutné absolvovat pásmo keců po dobré družbě, pardon, kuřbě od soutěžících, absolvovat nejeden reklamní blok, kdy můžete mít rádi i banku, snít své sny, když máte své dny a na závěr vidět Rampelníka Fiata, co místo sexu, vytunil Viagrou nevýkonné auto, dále je nutno zazpívat si s Bílou + Arakainy, Christovaem a Vojtkem. Připadá vám tohle jako vrchol televizní zábavy?! Určitě ano, když si uvědomíte, že o kus dál, na jiné stanici a ve stejném čase, oživují Hložka, Janků a Rudu z Ostravy. Co si z toho vybrat. Ženská krása, kterou obstarává dokonalý make-up a styling profesionálních vizážistů, k tomu dva homosex maníci, co z toho udělali parodii a pár zvadlých hudebních výstupů. Tentokrát se však luxusně blýskla scéna, na které se to celé odehrávalo. Získala nejvíce bodů. Graficky to také bylo vychytané i nápadité, oproti tomu technicky zazlobily mikrofony, často převládal trapas, přímo otřesná byla porota. Šebrle, ty už taky odskákej na tyči do piči! No, a tak výsledky taky podle té slavné poroty dopadly. Jak už se stalo tradicí, opět vyhrála ta nejprůměrnější ze všech. Pravda, pokud by se soutěžilo v inteligenci, děvčata by dopadla na hranici imbecility, alespoň tak na mě při svých výstupech působila. Tahle show má obrovskou přednost v tom, že ve své podstatě už je předem fiasko a nikoho tedy nepřekvapí, když mu tak s doběhnutím závěrečných titulek bude připadat. Hlavně, že to byl Prima galavečer a jeho dva moderátoři byli Prima Cool. Jistě za nějaký čas to bude Cooltovní (kultovní) moderátorská dvojka. Alespoň, že ta ohyzdná Maláčová už složila funkci. Už bylo načase. Koukat se na ní ještě jeden ročník, tak bych tu televizi vzal a vyhodil z okna. To by teprve bylo Prima a Cool! 40%

No co, Diana Mórová má určitě talent na mazlení s čuráky, Jaro Slávik má talent zpracovávat pánská pozadí, Jakub Prachař v ničem nevyniká, má však talent to rozpohybovat blbým kecáním a Lucie Bílá má talent vyjádřit své pocity očima. Obávám se, že duo bavičů Zimnýkoval & Forgáč, nepředstavuje výraznější hrozbu pobavit diváky, ale alespoň to nejsou hezouni, co jim ženy padají k nohám. Konečně měl někdo odvahu dát do televize normální moderátory, ne do sebe zahleděné seladony, kteří si myslí, jak jsou neodolatelní a srší vtipem. Koncept pořadu už takřka připomíná cirkusovou show, kdy už vlastně ani nepřekvapí, že by se třeba objevil adept, co plive na kilometr do dálky a neomylně zasáhne cíl. Důležité je dodržet pestrost uchazečů, což vypadá, že nebude problém. Pořád se na to dá dívat. Jestli se u toho dá bavit a usínat pln dojmů a nadšení, to už bych nechal na individuálním posouzení. 40%

A kde jsou moje hlasy pro Pavla Lišku, Arnošta Pátka, Marcela Zmožka a Davida Krále. No dobrá, možná už všichni nežijí, ale na pěkné čtvrté místo to jistě jeden z nich vytáhl. Jenže to někdo zmanipuloval. A takový je finální Ortel. Nejvíc mě zamrzely hlasovací kupony z Chvilky pro tebe, nebyla totiž jediná trafika, v níž bych neobtěžoval sádelnatou prodávající pojídající Bouček, ehm, bůček, s dotazem o tak prestižní časopis s napínavou křížovkou a Sudoku, po jejímž řešení jsem byl zařazen do slosování o naběračku do kuchyně, která šetří energii i můj čas. Za křížovky jsem již obdržel soubor knižních publikací z prestižní edice Řezník, v nichž je detailně popsáno, jak vyjebat s Martuccim, ehm, s Mattoni. A i když blondýnkám nebyl na akci vstup zakázán, dočkal jsem se jen zvětralé Borhyové, svěží vítr z Perkaus hor ke mně nedorazil. Co já se napřemýšlel v křížovce nad záludným ptákem na šest písmen. Po všech možnostech jsem dostal do těch zpropadených okýnek jen slovo Bimbas. Byl to boj s vlastní vytrvalostí, ale nebyla to lopota Farna, ehm, marná. Dělal jsem to celé v Klusu. Hnala mě totiž touha absolvovat sobotní večer plný uměleckých zážitků, které jsou každý rok tak stejné. Proto jsem zase rád, že se nic nezměnilo. Všichni zpěváci byli v žebříčku na svých místech. A jaký je Ortel? Nedalo se na to dívat. Gott mit uns. 0%