Čarodějnice

(50th KVIFF) Ač fanoušek hororu, nezařazuju většinou žánrové filmy na špici různých žebříčků, protože současný horor nedosahuje zpravidla takových kvalit, rozpočtů a myšlenkových podhoubí, aby mohl soutěžit s filmy jiných žánrů. The Witch je pro mě nicméně opravdu jeden ze tří nejlepších, ne-li vůbec nejlepší film padesátého karlovarského filmového festivalu, ačkoli možná úplně neodpovídá tomu, co někteří nalití diváci čekají od filmu z půlnoční sekce. Takhle dokonale režijně zvládnutý horor se totiž vidí jednou za uherský rok. The Witch není zábava - je to temný, děsivý, depresivní film. Absolutně přesvědčivé prostředí Nové Anglie sedmnáctého století, postavy i jejich jazyk, respektive témata o kterých se baví. A až hmatatelný strach z neznáma ukrytého v lesích, z čarodějnice, pomocnice ďábla, která ústřední rodinu ohrožuje a svádí ji do šílenství. Eggers čarodějnici ukazuje velmi zřídka, ale když už ji v krátkých, ale působivých prostřizích ukáže, tak to stojí za to. Fuj. Mnohem víc se zabývá otcem, matkou, dcerou a synem. Zobrazuje, jak střet s nadpřirozenem poznamenal jejich vztahy, jak se mezi ně vkrádá nejistota a podezřívavost. Záběr na rozrušeného otce, jak uprostřed noci štípá dřevo, je díky Eggersovu mistrovství podobně děsivý a nepříjemný, jako záběr na čarodějnici provádějící rituál s bezbranným batoletem. Při scéně uzdravování Caleba jsem se vyloženě vynervovaně vrtěl v sedačce a po zádech mi šel mráz. Film naštěstí na rozdíl od mnoha jiných hororů neklopýtne ani v závěru, jeho finále je zcela uspokojivé. Po projekci mi došlo, že takovýhle hororový film jsem chtěl vždycky vidět, ačkoli jsem si to ani neuvědomoval. 100 % (08.07.2015)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)

Filmařské mistrovství obtěžkané výbornými hereckými výkony (především děti), atmosférou tak hutnou, že by se z ní mohla materializovat samotná Deprese a tíživým smyčcovým koncertem. Pouze je dobré si uvědomit, na co vlastně do kina jdete. Čarodějnice a těch několik málo záběru na ní samotnou rozhodně nepatří mezi to, na co byste se chtěli dívat každý večer před usnutím. To je tedy hnus se vším všudy. Ale i když zrovna není před kamerou, je její astrální tělo cítit ve všem kolem. Depresivní masakr. S blížícím se koncem přichází i lekačka hlásící se vehementně o dvojitý bypass, samotné finále na čarodějnickém sabatu s rituálním tancem patří k vrcholným momentům filmu. Eggers natočil osobitou a jedinečnou agónii s charismatem stejným jako je hlas Ralpha Inesona. 1 milión dolarů(rozpočet)/29 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (28.03.2016)

Dobové psychologické drama par excellence, které se díky autentickým kulisám, staroangličtině a přesvědčivým hereckým výkonům neomylně zarývá pod divákovu kůži. Horor ovšem moc ne, horor je spíš ta satanská depka, co sžírá ústřední pobožné postavičky. Vopravdu bacha, na co do toho kina půjdete. #thereisnowitch (17.03.2016)

Po strašně dlouhé době odcházím z kina s 5ihvězdičkovými dojmy. Ikdyž co jsem pochytil ohlasy lidí v sále, většinu lidí to nebavilo nebo to evidentně nepobrali a nepochopili. Nevím co od toho čekali, ale zaznívali věty typu - to byla ale píčovina atd. Omezenost a nevkus lidí prostě nezná hranic a Čarodějnice je toho živým důkazem. Lidi jsou evidentně přesycený Hollywoodskejma kravinama a odklon od klišoidních a stereotypních sraček pak nedokážou rozdejchat. Pravdou je, že film nestaví na lekačkách ani gore efektech, ale za to má ouplně jiný zbraně. Hlavní zbraní je atmosféra. Už dlouho jsem neviděl tak pochmurnou a potemnělou atmosféru, která se navíc táhne po celý film. Po celou stopáž filmu jsem byl napnutej jak struna. Další zbraní je určitě perfektní kamera, která dokázala vykouzlit dechberoucí vizuál. Další zbraní je mrazivá hudba a zvukovej doprovod. Samozdřejmě nesmím opomenout herce. Herecký výkony tenhle film táhnou taky hodně nahoru. Obsazení herců bylo vybráno mistrovsky - počínaje nejmenším mrňousem a konče hlavou rodiny. Chápu, že pro mnoho lidí bylo ve filmu přehršel náboženské vaty. Ale i já ( zarytej antikřesťan ) jsem pochopil, že k té době v jaké se film odehrával to neodmyslitelně patří. Mě tahle story o rodině sužované zlem z lesa prostě pohltila a moji pozornost si udržela až do úplnýho konce. Pro mě je to za posledních pár let určitě nejlepší horor, kterej šel do kin. (27.03.2016)