kingik

Koho zase Eva Perkausová na Barrandově vykouřila, že může uvádět pořad reportáží, který jde téměř v Prime time. Je srovnávána se starožitností Borhyovou, ale mě by to skoro urazilo. Ta její kolegyně, co má menopauzu na dohled, má držku rozjetou a hlubokou pro sfárání horníka Hrdličky a oči od sebe jak Gott za mlada. Její visačky kozy po dvou mrdech se nedají srovnat s Perkaus airbag, který by si předal Hefner z Playboy vily do Flyntova Hustler sídla a ještě by si pogratulovali. Trochu jsem hodil slint po těch nalejvácích, protože si říkají o těžkej mrdec od rána do večera. Projev má milý, je tam určitá nedokonalost, ale nemá v hlase ani v projevu afekt, takže je na dobré cestě. Ohledně reportáží už výtky mám. Jsou nějaké moc překotně uspěchané, skoro se jeví až zbytečné, když celý pořad táhne prsatá blondýna. Koho asi pak zajímají kokotské zajímavosti ze všech koutů světa. Jednoznačně Evina zastínila všechny reportáže, a jestli to její koziště je "echt", tak spáchám sebevraždu kozami. A každopádně můžu jen pogratulovat přírodě, že jí stále nedochází nápady tvarovat ženskou krásu do krásna. Všechny body za pořad posbírala Evina a třeba příště se budu o něco více věnovat reportážím. A už vím, co má Borhyová společného s Perkausovou. Obě jsou blond, ale jen jedna z nich nastartovala kariéru kuřbou Železníka. Perkausová sice v kouření nezůstává pozadu, ale uznejte, že Martucci není totéž, co Železník. Zkrátka, komu nedal Pánbůh na vzrůstu, tomu přidal na chvostu. A o tom to, holky a Evo Perkausová, je. 60%

Home Invasion, nad jehož stupiditou, v kombinaci s ironickým vyzněním, se pobavíte. Do domu v Barceloně, který je v havarijním stavu, vnikne za nevlídné deštivé noci trio vrahů v maskách, aby odstranili posledního nájemníka, který zde přebývá. Realitka má s domem svoje obchodní plány, tudíž jí pán v letech překáží. Shodou okolností se ve vybydleném domě, jen na jiném podlaží, nachází milenecký pár, který brzy pocítí přítomnost násilníků. A aby to nebylo málo, záhy se dostaví i jakýsi Likvidátor, vybavený sekerou a tekutým dusíkem, který se vizáží pohybuje mezi comicsovým Banem, porno režisérem Woodmanem a rapperem Rytmusem. Dům je zabedněný, není úniku. Noc o přežití začíná. Film je skrz naskrz napěchován stupidním chováním postav a divit se budete i tomu, proč jsou na penzistu posláni hned tři rabiáti, kudy se měli vlastně dostat po akci z domu, proč milenecký pár vlezl zrovna do domu, který není nijak vábný aj. Film není zrovna exkluzivně natočený. Hned v úvodu umírá ve sprše starší dáma, zřetelně mrká, předpokládám ale, že měla být po smrti. Nedotažených věcí je povícero. Režisér úzce profilovaných snímků Rafa Martínez urputně vše hasí nepolevujícím tempem, atmosféricky ponurým vizuálem, (nepříliš četnými) naturalistickými scénami násilí, ironickým nadhledem a lepou i spolehlivě hrající Ingrid García Jonsson, jejíž konfekce spodního prádla dostane v závěru také prostor. A její závěrečný střet se zabijákem byl rovněž pěkně vyvedený. A do toho se mísí angličtina se španělštinou. Film má nepopiratelně nevypilovaný, od stupidit nedepilovaný scénář, napětí také zrovna nedosahuje vrcholných hodnot, ale ocitnout se v nesprávnou dobu na nesprávném místě má vždy pozitivní ponaučení do budoucna. 7/10

Ustupte, jen ustupte, nebuď prašná cestičko, švarný Mad Max teď tebou jede a chce neznalému divákovi představit bizarní svět maličko. Není třeba se příliš obtěžovat s nějakým představováním post-apokalyptického světa plného ultra bizarních postav, usoudil autor projektu George Miller. Nejlepší bude, když diváka vhodím přímo do té vřavy a on si to nějak přebere. Potíž je v tom slovíčku NĚJAK. On totiž divák ten film nemusí vůbec pobrat. Dejme tomu, že tady máme jiného (Mad) Maxe, než jakým svého času býval Mel Gibson. Tom Hardy pojal svého Maxe jako drsného dobrodruha, který toho moc nenamluví, nejí, spí jen když mu to okolnosti dovolí a souložit nemá s kým. Tedy mohl by, to zase jo, poněvadž se shodou okolností dostane do společnosti šesti žen. Široko daleko je to samý primitiv, a tak se ženské osádce cisterny hodí jeden kultivovanější vazoun, od něhož žádné potencionální nebezpečí nehrozí. A až se zbaví toho "náhubku" na obličeji a řetězů, bude z něj docela fajn chlap. A co teprve, až převeze ohroženou skupinku dívek a žen do oázy bezpečí. To mu každá skočí kolem krku. Blbé je akorát to, že nedoveze úplně všechny. Zařve ta nejtěhotnější z nich. Nechtějte po mně, abych nějak barvitě líčil děj filmu. Předně jsem ho ne úplně po všech stránkách pochopil. To víte, jsem jen prostý muž, a když na mě George Miller vybalil svůj příběh scenáristicky modulovaný do bizarnosti na druhou, nebyl jsem připravený pojmout hned naráz takovou porci agresivity, uřvanosti a surrealistické bizarnosti. Koncept z původního Mad Maxe zůstal v podstatě zachován. Došlo na značný remaster akčních scén. Na úvodní akční půlhodince jsem neshledal nic až tak poutavého. To lepší z filmu přišlo až s příchodem Charlize Theron a jejích chovanek. Btw, Charlize byla s oholenou hlavou a pahýlem ruky hnusná, jak už dlouho ne. Po zběsilém rozjezdu film pomalu a jistě dostával fazonu. Nijak extra dobrou, ale rozhodně extrémně vykolejenou, a to tak, že neexistuje nic jiného než nad filmem zůstat paf, jak blbý, případně dobrý byl. Pravda, mě moc neuchvátil. Nedokázal jsem mu přijít na chuť. Miller není zrovna dobrý vypravěč, ale v akčních scénách si to vynahradil. Sice nebyly všechny maximálně soudržné, někdy mně vadil střih nebo jejich podivné zrychlení, ale invenčnost měly (téměř) mistrovskou. U mě film body posbíral hlavně za akční složku. Příběh mě nebavil. Práce s herci dost dobrá. I taková polena, jakými jsou Nicholas Hoult a Rosie Huntington-Whiteley, složili hereckou maturitu. Tempo filmu je nastavené zdatně. Z něho film vypadne jen jednou, asi půlhodinu před koncem se film zdržel na jakési meditační píčovině, ale pak se zase vrátil ke své zběsilosti v kvalitní finálové mele, vřavě a šílenosti. I přes svoje klady v tempu, akčnosti a hereckých výkonech, mě film víc nudil než bavil. Nepronikl ke mně třeba už tím, že nebylo komu moc fandit . Samozřejmě, že se jedná o nejlepší film veterána George Millera, ale jeho reboot na mě zanechal vlažný dojem, neboť k dobrému filmu patří i dobrá a strhující story a o tu se nový Mad Max právě opřít nemohl. Z oživeného Mad Maxe jsem měl v podstatě úplně stejný požitek jako z původní trilogie. Podstatný rozdíl byl v technickém zpracování, které se s původní trilogií nedá srovnávat. Příběhově to však vázlo. A to velmi. Tenhle film byl MAD, ale rozhodně ne MAX. 60%

Zkrocená hora po "jackblackovsku". Ano, s trochou nadsázky se dá k tomuto filmu i takto přistoupit. Hlavní je, aby se k němu nepřistupovalo jako k ryzí komedii. Film totiž až tak jednoznačně neplní kritéria komedie. Humor v něm samozřejmě je, příběh na něm ale vůbec nestaví. Dvojka Andrew Mogel/Jarrad Paul nepíše úplně blbé scénáře, tohle je jejich režijní prvotina. Před nějakým časem zachraňovali (kariéru) Jima Carreyho, když mu napsali "Yes Man". Zfotrovatělému Danu Landsmanovi po letech do života vstoupí školní hvězda ze střední jménem Oliver Lawless, který je podle indícií zřejmě těžce za vodou, sklízí totiž úspěch s účinkováním v televizní reklamě na opalovací krém. I když je to velestupidní propagace výrobku, na Dana to udělá obrovský dojem, přičemž zavětří, že s ním by chystaný školní sraz po dvaceti letech mohl být pro něj spasením, mohl by se zbavit jednou provždy nálepky outsidera. Aby nápad zrealizoval, vydá se za dávným jakoby kamarádem až do jeho současného působiště, tím je Los Angeles. Danův život se po setkání s Oliverem obrátí vzhůru nohama. Pozná lásku mužů, uzavře pro svého zaměstnavatele fiktivní obchod, lže všem okolo. Dopad na sebe nenechá dlouho čekat. Oliver je suverénní floutek, který přátelství jen předstírá. Neprávem strhaný a neotřele vedený film našel hlavní hnací sílu v ústředních protichůdných charakterech, jež bravurně ztělesnili Jack Black a James Marsden. Ti mezi sebou vedou tichou válku, Marsden je idol, buldozer ženských srdcí a mužských análů, kdežto Black je jeho pravý opak, neatraktivní, obézní fotřík od rodiny. Zatímco většinu filmu je to nazírání na mužské ego hodně nestandardní, Marsden má navrch, závěrečné vyústění už se mohlo vyřešit jinak. Nechci spoilerovat, do zvoleného konceptu to tolik nezapadalo. Ovšem i tak je tenhle počin příjemným překvapením, které má nejblíž k hořké tragikomedii. A navíc se mně líbilo, že film uměl vyvolat dojem, že je inovativním a nevídaným ve svém žánru. 10/10

Jestli jste v roce 2015 ještě nepodnikli filmový výlet s nějakým agentem či špionem, měli byste s tím něco udělat. Tenhle rok se totiž nese ve znamení týpků v nažehlených kvádrech. Studia se předháněla, které z nich přijde s nápaditějším projektem na tohle téma. Paul Feig si usmyslel, že ve svém filmu spojí špionážní komedii s drsným akčním zabarvením. Zábavný akční mix plný ostrých (h)ran má na první pohled casting jako by jej navrhoval pejsek s kočičkou. Je rarita, když se v jednom filmu setkají Melissa McCarthy, Jude Law a Jason Statham. Každý z nich přece jen reprezentuje jiný druh filmového žánru, nikdo by ani nepomyslel, že by mohli jednou společně fungovat v jednom filmu, navíc s ratingem R. Nejenže každý z nich dostal svůj komediální prostor, nebylo ani poznat, že komediální žánr zastupuje zejména Melissa McCarthy, která je i hlavní hvězdou dvouhodinového filmu. A byla to nadupaná a natlakovaná jízda plná komediálního gejzíru. Polovina režisérů by z jednoduché osy scénáře udělala nevtipnou trapnost, ne tak Paul Feig. Byl si dobře vědom, jak svůj film divácky obohatit. Ze své oblíbené herečky Melissy McCarthy, se kterou vydatně spolupracuje, udělal královnu komedie. Neznám totiž (prostorově) výraznější herečku současnosti, která by si dělala prdel ze svých kil a současně uměla se svými kily být tak pohybově dobrá. Co chvíli jí kadeřníci udělali na hlavě nějakou šílenou vlasovou kreaci, ze které by nejeden omdlel, ale Melissa jela pokaždé komediálně i drsně, hláška za hláškou, nejen od ní, ale také od Jasona Stathama, který přišel s novou a komediální polohou svého herectví. Jeho postava dá na začátku u CIA naštvaně výpověď a dál jede na vlastní pěst a nebezpečí. Elegantní Jude Law byl na scéně nejméně, patřil mu začátek, prozradit ale můžu, že se objeví ještě v závěru, to i přesto, že údajně při plnění mise zemřel. Susan Cooper, tak se jmenuje Melissina postava, je do něj zakoukaná, stydí se mu to říct, ke všemu jej bude muset na další misi nahradit, i když v terénu nikdy nebyla a výcvik už absolvovala před dekádou. Ale má výhodu v tom, že ji atraktivní a bestiálně chladná dcera teroristy, nezná. Susan má za úkol dostat se do její blízkosti, neb Rayna má v moci jadernou bombu. A Rayna je pořádná rajda, Rose Byrne byla dobrá volba. Standardní scénář se v rukou nadaného režiséra proměnil v invenční řachandu, která se nesnaží příliš parodovat špionážní žánr, když už, dělá to decentně. Už tak decentní ale není při vyjadřování postav, éterem létá jedno sprosté slovo za druhým, stejně tak nechybí časté průstřely hlav, případně bodné nástroje různě po těle. R-kový rating filmu dodal patřičný říz. Mezi slabiny filmu patří standardně uvařený závěr, na němž jsem už nic tak nápaditého neshledal, akční scény nemají vždy technickou vytříbenost, s jakou se třeba chlubí bondovky s Craigem, všechny scény odehrávající se ve vzduchu tedy nepatří k těm nejpovedenějším, snadno poznáte zadní projekci i horší CGI letadla a vzdušného prostoru kolem něj. Byl jsem ale nadmíru spokojen s namixovaným a rafinovaným poměrem, se kterým se přišlo diváka bavit. A bude i pokračování. 90%

Pásmo deseti hororových povídek, které spojuje jedna halloweenská noc, na diváka zafunguje, jen když se dokonale naladí na jeho vlnu. Je zarážející, jaký dobrák měl nápad nacpat do jedné standardně celovečerní stopáže takové množství potenciálně zajímavého a celkem originálně vyznívajícího materiálu, přičemž každé povídce je vyhrazeno cca deset minut. Na malém prostoru se tak tísní spousta odvázané i seriozní brutality, z níž si divák nijaký extra dojem neodnese. Některým režisérům došlo, že krátkometrážní povídka nejlépe vynikne, když se k ní přistoupí úplně odvázaným způsobem, přimíchá se do ní řada nesmyslných atributů, třeba UFO, a pak to pobaví. To je i případ úmyslně stupidně posazené povídky "Friday The 31st", v níž jsou humorně zparodovány hororové ikony typu Mike Myers nebo Jason Voorhees. Když má ale pásmo přijít s něčím skutečně hororově posazeným, kdy by měl divák sebou cuknout úzkostí z nepříjemného pocitu, stává se každá taková povídka nejotravnější v tom nejotravnějším slova smyslu. To je případ idiotských povídek "Grim Grinning Ghost" a "Ding Dong". Naprosto otřesně zrežírované a maximálně nesympaticky zahrané! Režijně se žádnému z režisérů nevede nijak excelentně. Zklamáním je i upadající Darren Lynn Bousman, který se ničím neblýskne ve druhé a zcela nezáživné povídce nazvané "The Night Billy Raised Hell". O solidní rozjezd se postaral "Sweet Tooth, který přináší variaci na hrůzu nahánějící (hi)storky, kdy mlsné jazyky zaplatí za svoji vášeň pro sladké zvláště krutým způsobem. To celkem ušlo. Následné čtyři povídky byly tak debilní, že jsem vůbec nerozluštil, o co jim šlo. Dalo se jim akorát škodolibě smát, jak jsou nepovedené. S příchodem "This Means War" se to nepatrně zvedlo. Tahle povídka se z pásma vymykala tím, že v ní byl zajímavě využit a zároveň potlačen etický a mravní kodex násilí mezi sousedy. Od této povídky šla kvalita nahoru. Nejlépe zrežírovanou se pro mě stala "The Ransom of Rusty Rex", v níž nechyběla dobrá pointa, což ve většině případů byla slabina. Ze všech povídek mě tahle bavila nejvíc. Vlivem malého a těsného prostoru se ze všech povídek vytratila působivost a strašidelnost. Jednotlivé povídky nejsou nijak od sebe odděleny. Jen na začátku se na diváka překotně vyvalí jejich názvy, včetně režisérů, ale to je samozřejmě chyba poskytnout takto předčasně divákovi informace, co je čeká. Ten si z úvodních titulek zapamatuje velké kulové. Celkově tohle pásmo za moc povedené nepovažuji. Spousta režijních chyb, bez vydatné hororové atmosféry, naházené neuváženě do jednoho pytle a přeplácané. Jedná se však o ojedinělý počin, který kdyby si vše lépe rozvrhl, zapracovalo se důkladněji na dramaturgii, odstranily se nežádoucí faktory, mohlo to jít do superlativů. Připravte se na značně nevyrovnanou a průměrně pojatou halloweenskou noc, v níž nedojde k větším strašidelným překvapením. 50%

Máma Sára je hodná a sexy, otčím Brad je neplodný, zodpovědný a seriozní ňouma a biologický otec Dusty, pro rodinný život absolutně nepoužitelný, ovšem alfa samec, co přišel kdoví odkud, má mírně tajemnou minulost (čím se v minulosti živil, není příliš jasné), ale je odhodlaný vybojovat si svoji rodinu zpět. A nebude vždy používat fér údery. Zní to na úvod docela dobře, jenže film má před sebou dlouhou cestu, která trvá devadesát minut. A ujít tu cestu se nedaří optimálně. Volí se tedy gagy, které absenci zajímavější i vynalézavější zápletky nahrazují, ačkoliv nejsou z kategorie zázračných. Lze je rozdělit do tří kategorií - originálně jízlivé, vypointované a divné až občasně trapné. A bohužel, těch divných je největší množství. Funkční duo Wahlberg/Ferrell by si zasloužilo lepší film. Žvásty o rodinných hodnotách, i v jejich podání, jsou pořád jen žvásty o rodinných hodnotách. Film je tím dost nasáklý a působí to po chvíli natolik otravně, až si divák začne vypíchávat jen ty gagy, které do této kategorie nespadají. A dá se na nich nějakým způsobem zabavit. K těm kupříkladu patří pes nalezenec s legračním jménem, návštěva kliniky pro neplodné páry, sledování Ledového království, černý opravář v domě, co se zdrží na hodně dlouhou dobu, rodinná návštěva basketbalového zápasu. Zvláštní kapitolou jsou pak pikantní historky z milostného života Bradova šéfa, které leckomu mohou připadat i zábavné. Soupeření dvou nenadálých soků (v lásce?) jde v podstatě vniveč, neboť Sára je totiž plně přizpůsobena manželskému soužití s Bradem, které přišel Dusty jen narušit. Za svým manželem si bezvýhradně stojí a o svého ex neprojevuje žádný zvýšený (sexuální) zájem (jen na klinice se podivuje nad Dustyho vyvinutým pohlavním údem). A to je asi tak všechno. Film je naneštěstí poměrně nevýrazně natočený, je docela problém si z filmu něco zapamatovatelného vybavit po pár dnech. Z technického měřítka ale měl solidní profesionální zázemí, i když štědrý rozpočet je znát jen sporadicky. Do kina na komedie moc nechodím. O to méně na ty s rodinným zaměřením. Tuhle jsem zkusil, nelituji, ale ani nijak zvláště ji nedoporučuji. Vládne sympatickým hereckým duem, které má komediální elán a usilovně dojí z poloprázdného scénáře gagy, občas i nějakou tu "hlubší" myšlenku. Pochvalu zaslouží i ten, kdo si vzpomněl na Lindu Cardellini, u níž je celkem škoda, že je divákům známa hlavně z nepovedených Scooby-Doo dobrodružství. John Cena se zjeví až v závěru. Vyloženě oplzlých gagů je minimum, což je při Ferrellově výskytu dost zarážející. A konec není úplně ideálně řešen. No jo, co on tenhle film vlastně chtěl divákům sdělit? Vždyť neměl jasno skoro v ničem. Sean Anders se tentokrát nijak režijně nepřekonal, ještě hůře si vedl ve scénáři, na který přibral ještě další dva spolupachatele. Filmu hodně uškodila jeho rozpolcenost. Ve výsledku se nejedná o typickou rodinnou komedii, rozhodně ale ani o žádnou extra hrubozrnnou legrandu. A přece se najde něco, s čím si divák, zaměřený na (rodinný) humor, bude vědět rady. 60%

O krok před konkurencí. Taylor Swift stihne v mladém věku posbírat prestižní hudební ocenění, natočit fetiš klip s latex oblečky a ovládnout hitparády, rádia i hudební stanice. Do klipu si natáhla pěknou řádku atraktivních kočiček, a to nejen z hudební branže. Věkové rozpětí hostujících krasavic je poměrně široké. Od mladičké konkurentky Seleny Gomez a provokativní Ellie Goulding přes Jessicu Alba až po veteránku přehlídkových mol Cindy Crawford. A to jsou ty (nej)známější jména z bohaté přehlídky sexy ženských osobností. Všechny jsou nasoukané v těsných latexových outfitech, až soustředění na písničku bere za své. I ta má však své kvality. Taylor neponechala nic náhodě a ke spolupráci si přizvala u nás téměř neznámého hopera Kendricka Lamara. Ten dává svým rapováním písni hardcore výraz, který ještě podnítil futuristický vzhled klipu z dílny specialisty na klipy a vše kolem nich Josepha Khana. U tohoto chlapíka jsem v jeho režii neobjevil žádnou slabinu. Jeho obrazové provedení je dokonalá jízda, která si nezadá s malým filmovým dílem. Je s podivem, že se takto technicky dokonalý režisér nedočkal žádného uznání, pokud jde o jeho filmové celovečerní počiny. Není mu přáno. Joseph si však filmové neúspěchy vynahrazuje pestrou paletou skvělých, nápaditých a technicky vypiplaných klipů. Tenhle je jedním z nich a je to jeden z jeho (dalších) vrcholů v oblasti tvorby klipů. To samé platí i u Taylor. Osvědčila se u něj i coby zajímavá scenáristka. Takhle komplexní, a pro ni určitě netypický klip, zatím v její klipografii chyběl. Jedná se už o druhý společný akt těchto dvou umělců. Písnička určitě nepřekonává předchozí ironickou hitovku "Space Blank", ale klip má natolik mohutné sexy proporce, že je obtížné mu vzdorovat. I hudební klip může mít sexappeal. Taylor se povedlo zase v tomto videu zabodovat. Nápad pozvat si do něj vybranou dámskou společnost zafungoval. Zbývá jen zodpovědět otázku, zda je video více orientováno na mužskou část publika či nikoliv. Jestli tím postojem Taylor a spol. zase jednou nevyhlásila boj mužskému pokolení. V tom bude zakopaná fena. 100%

Ach, ta slečna Romantika. Dejme tomu, že v tomto případě příjemně neoplodněná, krásně kýčovitá. Zaláskovaný pár, savana, zapadající slunce...je to sen, není to sen. Taylor Swift slibovala píglovačku s mladým Eastwoodem, ale samozřejmě by to kazilo dobré mravy, takže si musí vystačit se zasněnými pohledy a lvem v zádech. V klipu právě sekvence s králem zvířat, který zpěvačce dýchá na záda, je nejzajímavější. Klipový specialista Joseph Khan se pustil do výpravného klipu. Razantně přeřadil z futuristického designu minulé zakázky na dobrodružné prostředí plné africké fauny, kdy se se zpěvačkou ocitáme v jakési Zlaté éře třicátých let. Ano, všiml jsem si, že zpěvačka umí procházet razantními proměnami prostředí ve svých klipech, stejně tak jim umí uzpůsobit svůj zevnějšek. Nyní jsou to lokny a retro móda. Razantní prostřihy na exotické zvířectvo se poměrně zbytečně nahromadily, má to poněkud rušivý ráz. Taylor Swift odložila někam svůj sex-appeal, neb mně nepřišla sexy, jako v jejím předchozím klipu "Bad Blood", na který tenhle její počin nemá. Ona ta romantika je sice hezká věc, ale nic se nemá přehánět. Kvality písničky představují nadstandardní ukázku tvorby interpretky. První poslech neupoutá, výrazně obrazová podoba písně zařizuje mnohé, i když jsem oslněn nebyl, daly se pod africkým sluncem trávit příjemně kýčovité okamžiky. A s Taylor. 60%

Arnold Schwarzenegger a jeho proslulá replika "Já se vrátím". Bude i ona variována a přežije odvážné, ironické až sebeparodické překopání terminátorské ságy, do které se tvůrci pustili? Ano, jisté variace se dočká. A z toho nakombinovaného děje se zatočí hlava. A ne všechno se dá úspěšně pobrat, aniž by logika vyprávění neutrpěla náraz těžkotonážního stroje T-1000, který by ji rozmetal. Tohle páté pokračování vychází z toho, že divák je důkladně obeznámen s dějem předchozích dílů, hlavně první a druhý díl je nutno před projekcí nastudovat. Vyhnete se tak tápání v ději, vtipným i zajímavým narážkám, které by vám jinak spolehlivě unikly a možná se tak přestanete divit, proč syn John Connor vedle svého otce Kyle Reese vyhlíží o několik starší. Věc se má tak, že tvůrci pozměnili, poupravili, nebo variovali minulost. V nové verzi tedy Kyle Reese nezemřel, jak tomu bylo původně, Sarah Connor není bezbrannou servírkou a už vůbec nepotřebuje pánskou ochranu, akorát pánskou ochranu na péro by potřeboval Kyle, ale pak by s ní nepočal Johna Connora, v podstatě zmetka, který se v nové verzi dal na temnou stranu a odboj proti Skynetu, je mu u prdele. A to nás ještě čekají četné alternace v rolích, ve kterých z původního ansámblu zbyl jen Arnold, který pro někoho může být relikvií, pro někoho naopak stylovým (akčním) Taťkou, který, až na to teatrální cenění chrupu (scénu se zatčením T-800, kdy je focen do policejního profilu, však považuji za originálně vtipnou) hraje s přibývajícími léty velmi osobitě. I ostatní herecké obsazení je nad očekávání sympatické. Opravdu jsem Lindu Hamilton, Michaela Biehna a Roberta Patricka nepostrádal, neboť Emilia Clarke jako Sarah byla roztomilá frigida, Jai Courtney sympatický maník, Byung-hun Lee jako vražedný T-1000 mohl být na scéně i intenzivněji a déle a jedině Johna Connora bych vyměnil za někoho charismatičtějšího, nepohledný Jason Clarke stěžejní part neuhrál podle představ scénáře. Scénář za film vystřídá hodně poloh. Film je zpočátku temný, neradostný a zběsile akční, to platí o alternovaném ději v roce 1984, náhle se cestuje do roku 2017, ve kterém akční sekvence poleví, na scéně se objeví zlý John Connor, temná, mně lépe vyhovující stránka filmu se rozplyne, podstatně ubude variovaných scén a do děje vstoupí onen Genisys, který má film jako podtitul. Nápad s operačním systémem Genisys, jenž je pro lidstvo v budoucnosti hrozbou, se tolik neosvědčil, i když chce působit novátorsky. Děj filmu se jen zbytečně komplikuje, přičemž se nabízí jednodušší řešení, ale film ho obchází a nechává diváka zmateného, kdy tenhle dějový úsek by potřeboval důkladnější vysvětlení, do kterého se ale film nepouští. Vynechal bych i dějově rušivou linii s třináctiletým Kylem Reesem. Filmu se podle mě nejvíc daří, když je dynamicky akční a ve své podstatě jednoduchý, než když se plácá v rádoby složitých alternativních vyústěních, která jsou z hlediska komfortu diváka přeplácaná. První polovina filmu je z akčního hlediska naprosto nadupaná, druhá polovina už tolik strhující není, ale je zase o něco více inovativní z kreativního hlediska. Tvůrci se skvěle popasovali s ratingem přístupnosti PG-13. Nemám pocit, že bych byl o něco (brutálního) ošizen. Ostatně ani v prvních Terminátorech krev nestříkala v hektolitrech a nebylo moc explicitně zlomených údů. Značným vývojem prošel režisér Alan Taylor, který se z původně televizního tvůrce vykřesal do technicky a kreativně nápaditého režiséra, který odvádí solidní práci s hereckým týmem i (technickou) hravost v dějových linkách. Nikdy nedodá terminátorovi onu příznačnou atmosférickou sevřenost, tu už si odbyla série v jedničce. V dalších dílech už se podstatně ubralo na brutalitě. Hardcore návrat se nekoná, ale máte-li rádi spletité a akční nášupy, určitě byste Terminatora 5 neměli minout. Čekat můžete dvouhodinovou, mírně béčkovou (Terminator bez dlouhého A ztrácí do jisté míry ten pravý áčkový punc) jízdu, po které by bylo škoda sérii terminovat. 90%