kingik

V téhle relaci tak dlouho přebíraly moderátory až přebraly a nevyplatilo se to. Vždycky tam vyhrabou nějakou zprávu co už každý sportovní fanoušek dávno ví předtím než se relace v nepravidelný čas uráčí být odvysílána. Pak zkroušený pohled anebo smích, to podle toho jakou sportovní zprávu moderátor Pouva nebo rádoby sexy moderátorka Špálovská odkokodá. Když už se to zvedá z mrákot nastoupí na řadu "Smolař na konec" nebo tak něco a uvidíme něco co se nějakému sportovci nepovedlo a pochopitelně palec dolů. Na Nově jdou cestou komerčních sportů a hlavně chválím, že oproti šílené ČT1 nedostávají prostor nudné sporty. Nejčastěji je k vidění fotbal a hokej. Jinak je pořád co zlepšovat a to hlavně v obsahu a větší informovanosti. 60%

Na osudových křídlech lásky s božskou Megan Fox v milostném příběhu, který se rozplyne dříve, než kráska roztáhne svá křídla a s Mickey Rourkem odletí někam do...pryč. Předně je nutné napsat, že Megan Fox do detailu splnuje úděl osudové ženy v poněkud komorně laděném milostném příběhu částečně nenaplněné lásky, a je přesně tou ženou, při které se muži probouzejí s erekcí a píšou jí milostná vyznání. Oproti tomu Mickey Rourke v roli dříve slavného trumpetisty, který sešel na scestí a vyměnil spokojený život a manželství za drogy a alkohol, není přímo volbou vedle, ale nedivím se, že ho Lilly láskovala jen zřejmě z lítosti a z toho že si zbyli, protože nebýt její anomálie v podobě ptačích křídel, tak by mu určitě dala vale a poohlédla se někde jinde. At mě nikdo netvrdí, že by se jí líbil chlap po botoxu a náhoda, která je oba svedla dohromady nebyla zrovna z rodu těch propracovaných. A propracovanost ostatně chybí celému příběhu, který není schopen zakotvit v jedné rovině, není si jistý tím, co chce a nedokáže umožnit divákovi ponořit se do milostného vzplanutí mezi mladou ženou, co vystupovala před svým útěkem za svobodou v potulném cirkuse jako ptačí žena a mužem, který dávno ztratil naději na lepší život. To mohl být tak úžasný milostný příběh o dvojici utíkající před nepřízní osudu, ale to my musel být debutující Mitch Glazer zdatným režisérem a scénáristou. Není dost dobrý ani v jednom. Jeho film nese známky nejistoty, k divákovi se dostane jen v několika scénách, a to hlavně přes krásně tklivou hudbu Dickona Hinchliffa, a když už mám být hodně povrchní, ani chlípníci si nepřijdou na své. Krasavice Megan vystřídá spodního prádla, až to vypadá jako skrytá reklama na Armaniho, ale kamera nesklouzne na její partie, a když už to vypadá nadějně, tak si přes výstavní poprsí dá ruku. Na cudnost má tenhle film patent, ale jinak je to celkem selhání, a to jsem si od filmu sliboval nevšední milostný příběh plný emocí a křehkých nuancí. Doslova příběh mezi kráskou a zvířetem, na který je radost pohledět. Na nevyzrálém, rozkolem trpícím a v podstatě větší originalitu postrádajícím výsledku navíc v chabém vyznění se zřejmě podepsaly potíže při vzniku filmu a jeho dlouho odkládaná premiéra. Na výsledku je to znát a snímek má většinou symbolická křídla bojácně stažená a roztáhnout a opravdově vzlétnout se mu až tak moc nedaří. Ještě štěstí, že si při jediném letu Megan nepomlátila svůj fajnový obličejíček. 60%

Sympatické herecké obsazení a slunné Palm Beach. To jsou dva hlavní atributy, které upoutají divákovu pozornost. A pokud je takový divák příznivcem (naivních) osudů mladých a bohatých (převážně náctiletých) lidí chovajících se jako by měli za sebou ty nejtěžší životní zkoušky včetně deseti porodů, dvaceti rozvodů a já nevím čeho všeho ještě, je to dobrá volba v rámci seriálové zámořské tvorby. Nevydržím se určitě dívat na všechny odvysílané díly, ale neshledal jsem seriál nijak výrazně horším než co znám z americké seriálové produkce. Dobře natočeno v kombinaci se studiovými interiéry, adekvátně zahráno a ve výsledku to jde do ztracena. 60%

Strach je docela přirozená lidská reakce na nějaký nepříjemný podnět. Mladému skladateli z této komedie pomáhá k mimořádným výkonům při jeho tvorbě. A tak když je potřeba zapnout na plné obrátky, a přijít s top finálovou podobou chystaného muzikálu pro menší pražské divadlo, vyrukuje jeho šéf na skladatele s neotřelou a málo obvyklou metodou jež má zaručit optimální výsledek. Zkrátka vyděsit ho k smrti a pak se dílo podaří. Role je přímo psaná pro Ludka Sobotu, který předvedl sérii roztržitých výstupů pro jaké proslul. Jeho hudební skladatel je tradičně nesmělý, posléze zamilovaný do Vondráčkové alias Marcely Malé (počáteční písmeno M v ženském jméně má poslední dobou něco do sebe) a hrál tuhle roli stejně jako všechny své ostatní. Podobně laděný film nakonec v ničem příliš nepřekvapí. Rychman natočil tuto hudební komedii nejlépe jak to jen šlo, s dobrými herci, ale přesto by se dalo od ní očekávat více, zvláště v hudebních číslech a od scénáře, který je jednoduchý a to se odrazilo na výsledné podobě filmu. Pobavit se u toho ale dá. 60%

Na Olmera dost slabé, ale svůj účel to splnilo. Pobavit se nad téměř vtipnými příhodami z pochybné policejní stanice a nad demencí policistů se dá. Mně přijde, že se nijak neliší od těch skutečných svým přístupem k práci a především inteligencí. Tady je to zabaleno do sitcomu a vyplývá z toho důležité ponaučení pro všechny tvůrce situačních komedií, a sice, že neumíme sitcomy natočit s takovým přehledem jako v zámoří. Opakované a většinou nepodařené pokusy vedly ke konci sitcomů v Čechách. 50%

Po zhlédnutí tohoto filmu, už vím, proč se filmaři zdráhali takovou dobu natočit snímek o jednom z největších sex symbolů minulého století s iniciály MM. Poznat tak komplikovanou osobnost, jakou božská Marilyn Monroe bezpochyby byla, za pouhý týden prostě nelze, a už vůbec ne za 90. minut času věnovanému tomuto filmu. Stejně tak není snadné najít herečku, která by jí byla dokonale podobná a disponovala tak nezaměnitelně fotogenickou tváří, jakou měla ona. Michelle Williams, která ji ztvárnila tohle všechno neměla, ale bylo od ní velmi odvážné, že do toho nakonec vůbec šla. A tak tady máme MM zbavenou jejího pověstného dráždivého sex appealu a ikonické jiskry, ale naopak MM schopně vystiženou v jejích gestech, intonaci hlasu a pohybech. Nutno však podotknout, že při záběrech zdálky to bylo mnohem lepší, co se fyzické podoby s jednou z nejslavnějších blondýnek týče. Ale pozor, při sledování filmu málem padl můj mýtus o blbých, naivních a jednoduchých blondýnách. Svůj předobraz zřejmě našli právě v Marilyn, která tady vlivem strohého scénáře tak opravdu působila. Ten ji zachycuje v roce 1956, kdy byla na vrcholu své kariéry a přijíždí na britský venkov natáčet svůj film Princ a tanečnice, který je tady ještě veden pod pracovním názvem. Při natáčení se setkává s tehdy proslulým sirem Laurencem Olivierem a také s mladým asistentem produkce Colinem Clarkem, se kterým prožije letmé vzplanutí citů, a o kterém právě Colin sepsal svůj deník, z kterého tento film čerpal. Marylin v té době byla potřetí vdaná, neštastná, bez antidepresiv nedokázala vůbec fungovat, a tak u mladíka, i přes mírný věkový rozdíl a především rozdílné sociální postavení, nalezla pochopení a uvědomila si, že on by jí byl schopen milovat jako obyčejnou ženu, a nikoliv jako slavnou celebritu. A tady vzniká zádrhel v celém pojetí filmu. Nevím totiž, čím chce být, a jak MM prezentovat. Marylin je chvílemi veselá a pak zase smutná, aniž bychom blíže znali příčiny jejich stavů, a většinu jsem si musel domýšlet. V tomhle film nebyl ani trochu vstřícný. Aby to nevypadalo tak unyle, je Marylin obletována fanoušky, to když mimo natáčení projde ulicí, ale štáb ji zrovna v oblibě neměl, pro její nedochvilnost, psychické stavy a mizerné herecké schopnosti a natáčet s ní bylo pro ně peklem, snad až na výjimky, jakou tvořil Colin. Bylo pochopitelné, že jako velká hvězda byla v hledáčku ostatních, a tak scéna, kdy se jde koupat s Colinem do rybníka, působila asi nejautentičtěji, nejintimněji a nejnitěrněji, protože jsem spolu s postavami prožíval skutečnou obavu z odhalení jejich milostného vzplanutí a ostych políbit se, i přes vzájemnou přitažlivost. Takových podobných scén tady moc nebylo, ale tahle byla opravdu dojemná a Marilyn jsem vnímal poprvé jako zranitelnou osobnost. S psychologií ústřední postavy si film neuměl anebo nebyl schopen si poradit a dostatečně se do ní vpravit. A tím vznikl podstatný neduh celého filmu, který není až tak dramatický, jak by mohl být. A navíc se z něj nedozvíme nic navíc, co by o božské blondýnce nebylo všeobecně známo. Že to byl uzlíček nervů, co se na veřejnosti snažil působit sebevědomě a důstojně, je přece známá věc, a v tomhle případě to chtělo nějaký posun. Je na škodu, že některé scény působí dost uměle, stroze a neživotně. Taky vím, že film nadhodnocuji, ale chtěl jsem vidět film o ní a nedá se napsat, že by mě nebavil, ale jak se mluvilo a psalo o něm v superlativech, je vážně přehnané. Je to film, který dokonale evokuje atmosféru padesátých let výpravou a kostýmy, chybí mu ráz a a přidaná hodnota, kterou ale většinou životopisné filmy postrádají, a tenhle je přece jen maličko výjimečný, oproti ostatním. Je v něm snaživě ztvárněná MM, a kdo by si nepřál být milován ženou, která má ve svých iniciálech alespon jedno M. Já tedy ano. 60%

Začínají docházet nápady. Herečky v hlavních rolích jsou stále dobré, ale režijně už to má náběh k rutině. Přestal jsem se postupně bavit a je dobře, že tvůrci to nenatahovali a zůstalo jen u trilogie. Velmi rutinně natočené, stále schopně zahrané, ale nápady se neměly kde brát. Dějově to za moc nestálo. Ze všech tří dílů nejslabší. 50%

Zhruba v obdobném duchu jako první díl z této trilogie, možná dějově rozvinutější, s ještě větší crazy snahou. Důležité bylo, že se příliš nic neměnilo od daného konceptu. Režisér a herci zůstali ve stejném složení, ale občasné nenápadité vyřešení některých potenciálně dobře vyhlížejících situací, bylo jen na škodu. Z tohoto pohledu byl první díl lepší, tenhle zase měl větší spád. V celkovém hodnocení to vychází zhruba nastejno. 60%

Ohnivé ženy mohly být ještě lepší. Měly k dispozici chytrý scénář, řemeslně zručnou režii a v neposlední řadě příjemné herecké obsazení, kterému vévodí duo Veškrnová-Hlaváčová. Přesto tyhle dvě mně dohromady moc nepasovaly, protože každá má jiný herecký styl. Hlaváčová umí perfektně vystihnout vážné až dramatické role, Veškrnová má zase nepopíratelný komediální talent. Role čarodějnic, které tady ztvárnily, měly jednoznačnou predispozici k přehrávání, a ačkoliv se ani jedna do toho moc nepouštěla, stejně se tomu nakonec nevyhnuly. Dějově docela crazy, záměny těl trošku primitivní a úspěch si vynutil další pokračování. K lepšímu hodnocení moc nescházelo. 60%

Málo uvěřitelná cesta, navzdory zajímavému námětu vycházejícího ze skutečnosti, jednoho slabomyslného vyhazovače na kluziště nižší hokejové ligy, kde jsou více k vidění kvalitní pěstní souboje bitkařů než dobrý hokej. A v bitkách je Doug Glatt extratřída. Na ledě je to nemotora, co se sotva udrží na bruslích, ale nebyl angažován od toho, aby dával góly a ukazoval technické finesy. Jakmile dojde na rvačku, nemá soupeře. Rány rozdává jako nikdo a nemá v bitkách konkurenci, ale jinak je to dobrák od kosti. Do týmu Higlanders přišel krýt záda tamní hvězdě a excelentnímu technikovi, který ovšem po zranění, které utržil od obávaného bitkaře, ztratil na ledě sebevědomí, na hokej kašle, a tak skončil místo v NHL v ECHL. A navíc, tým má našlápnuto do play off a schyluje se k vrcholné bitce na ledě mezi dobračiskem a zlým mužem ledových ploch, který se vrací po distanci. Bitky jsou hlavní náplní příběhu, který se inspiroval skutečnou postavou hokejisty, který v nižších ligách proslul jako bitkař, ale tady je z Doug The Hammer Smith přejmenován na Doug Glatt a není jasné, proč dostal tvář Sean W.Scotta. Ten se do role bitkaře ani trochu nehodí, navíc není svému předobrazu ani trochu podobný a tohle beru jako velkou chybu castingu. Zřejmě Jay Baruchel, který je autorem scénáře a zahrál si i jednu z vedlejších rolí, napsal roli přímo pro Scotta, si myslel, že film s ním dosáhne "forrestogumpovské" rozměry, jen s tím rozdílem, že se děj přesune na ledovou plochu. A skutečně. Když se film odehrával na ledě, sršel energií a entusiasmem. Mimo led to nepříjemně vázlo. Postava dobráckého bitkaře se musela zamilovat, smířit se s hlavní hvězdou týmu, která ho moc zpočátku nemusela a pak nabančit obávanému bitkaři a postoupit do play off. Vše bylo maximálně předvídatelné, stokrát viděné a postrádalo to dramatické vypětí a občasné až neznatelné komediální vsuvky neměly jiskru. Bitky byly ovšem natočeny velmi solidně krvavě, přehnaně, ale bylo na ně radost pohledět a těšil jsem se, když na ně došlo, ačkoliv se tím zvýraznil stereotypní ráz filmu. Nejlepší herecký výkon podal Liev Schreiber v roli vyhlášeného bitkaře Ross Boss Rhea, který přesně vystihl a zřejmě odpozoroval a nastudoval chování bitkařů, jakým třeba byli svého času šílenci typu Dale Purinton. Rovněž trenér týmu Kim Coates byl perfektně autentický a možná i nepříliš známý Marc-André Grondin coby upadlá hvězda deroucí se zpět na vrchol, i když prokličkoval mezi hokejisty lépe než Malkin s Ovečkinem dohromady. Ostatní herci spíše tvořili povinné křoví a Sean William Scott dopadl tedy nejhůře. Kdyby ve filmu nehrál, asi by to dopadlo mnohem lépe a hlavně uvěřitelněji. Tohle byla taková hokejová pohádka o jednom outsiderovi, co našel uplatnění v životě na ledě, ačkoliv by to od něj nikdo nikdy nečekal. Upozadění reálných prvků, tolik potřebných pro filmy se sportovní tématikou, se nevyplatilo. 60%